Jana Hamplová 2021 blog.aktualne.cz

2021-11-21

https://blog.aktualne.cz/blogy/jana-hamplova.php

https://blog.aktualne.cz/blogy/jana-hamplova.php?itemid=41268

O životě Židů za protektorátu...
Jana Zwyrtek Hamplová
12. 11. 2021 | 01:25
Přečteno 7894 krát
...aneb malé ohlédnutí za ostudnými léty našich dějin.

Život v protektorátu mne vždy zajímal - jednak mne zajímal dějepis, a pak - mí prarodiče bydleli v domě po odsunutých Němcích. Tedy rodinný příběh. Babička s dědou mi jich taky vyprávěli hodně. I to, jak se pomáhalo, nebo taky nepomáhalo, Židům, protože všichni byli ochromeni strachem. I když se Židům děly věci, které si nikdo jiný neuměl ani představit. A co třeba? Našla jsem o tom článek, a tak neuškodí si některé citace připomenout.

Vyloučení Židů z národní pospolitosti, jejich izolace a omezení jejich svobod patřilo mezi tradiční požadavky evropských nacionalistů. Ale nebylo to v historii nic nového

Následné citace z článku zveřejněného Institutem terezínské iniciativy - www.holocaust.cz:

V podstatě se jednalo o obnovení středověkých ghett, tentokrát ale tzv. ghett bez zdí, jejichž hranice nebyly určeny teritoriálně, ale zákazy a omezeními uvalenými na Židy. Ti se tak měli stát občany druhého řádu, před nimiž se majoritní společnost údajně musí bránit a kteří mohou být v prostoru toho kterého národa nanejvýš trpěni. Tyto představy začali nacisté uplatňovat i na protektorátním území. Nepřehledné množství nařízení a vyhlášek okupačních i protektorátních úřadů mělo Židy izolovat od zbytku společnosti.

Židům byl zakazován vstup do některých ulic, náměstí, parků, lesů a dalších veřejných míst. Od září 1939 se nesměli po 20. hodině zdržovat mimo svůj byt. Od listopadu 1940 nesměli Židé bez zvláštního povolení opustit - byť jen na přechodnou dobu - své bydliště. Židé nesměli navštěvovat divadla a kina, hostince a kavárny, plovárny, knihovny a další sportovní a zábavní zařízení. V městských hromadných dopravních prostředcích byli Židé omezeni na plošinu posledního vozu, na železnici nesměli používat jídelní nebo spací vozy a směli jezdit pouze nejnižší třídou, opět pouze v posledním vagónu. Měli zakázán vstup do čekáren a dalších nádražních zařízení. Byly omezeny nákupní hodiny pro Židy na dvakrát dvě hodiny denně a později pouze na dvě hodiny denně. Židům byly odebrány rozhlasové přístroje, byli omezováni v odběru potravin, nesměli chovat domácí zvířata.

Bylo by možné jmenovat ještě dlouhou řadu zákazů a příkazů, které měly Židy ponížit a oddělit neviditelnou zdí od ostatních obyvatel.

Židovské děti byly vyloučeny z návštěvy německých a od srpna 1940 i českých veřejných i soukromých škol. Od března 1941 byly zakázány i tzv. přeškolovací kurzy pořádané židovskou náboženskou obcí a od července 1942 i vyučování v židovských školách. I přes zákaz soukromého vyučování byla pro židovské děti tajně organizována školní výuka.

Pro vydělení Židů ze společnosti bylo důležité, aby mohli být jasně identifikováni. Od března 1940 byly občanské legitimace Židů označeny písmenem „J“ (Jude - Žid). Od 1. září 1941 museli Židé starší 6 let vycházet na veřejnost pouze se žlutou šesticípou hvězdou s nápisem „Jude“ na oděvu. Protektorátní občané byli zároveň v tisku varováni, aby neprojevovali k takto označeným Židům sympatie. Jinak by i s nimi mohlo být nakládáno jako se Židy.

Projevy antisemitismu a pronásledování Židů se stalo součástí každodennosti obyvatel Protektorátu. Na druhou stranu ale společný nepřítel - nacistické Německo - a prostý lidský soucit pomáhal otupit hroty českého antisemitismu. Mnoho Čechů pomáhalo svým židovským přátelům a sousedům překonávat všeomezující zákazy a nařízení a těm, kteří se ukryli před deportací, přežít v úkrytu.

Většina obyvatel se ale tváří v tvář pronásledování Židů chovala spíše pasivně a nechtěla sebe a své rodiny vystavovat nebezpečí. 


https://blog.aktualne.cz/blogy/jana-hamplova.php?itemid=41256

ROZLOUČENÍ - Mé blogy na aktualne.cz končí.
Jana Zwyrtek Hamplová
11. 11. 2021 | 04:39
Přečteno 116167 krát
Děkuji všem čtenářům za přízeň. Dneškem mé blogy z rozhodnutí aktualne.cz končí. Bylo tu s vámi krásných 11 let. Je mi smutno.

PLUJEME VŠICHNI SPOLEČNĚ NA JEDNÉ LODI. Jmenuje se TITANIC

I tak by šel nazvat aktuální čas, ve kterém žijeme. Nebo spíše nežijeme? To je věc pohledu každého z nás.

Tím tancem myslím všechny ty tiskové konference a výstupy vládních představitelů, kterými se nás snaží přesvědčit, jak to všechno mají pevně v rukou, jak ví, co říkají, a jak je musíme hlavně poslouchat, aby to všechno dobře dopadlo. Asi jim to zní jako rajská hudba, protože mají rádi moc, a moc je sladká. To řinčení bubnů na vládní palubě má však pouze jediný cíl - oni političtí kapitáni tohoto "virobraní" se snaží onou "hudbou" přehlušit pronikání vody do podpalubí, aby to pasažéři, tedy my, občané, neslyšeli. Pokud ale necháme loď plout, a budeme dál tančit při hudbě, kterou nám hrají všichni ti Vojtěchové, Arenbergové, Blatní, Prymulové, Svrčinové a další jim podobní, a nekoukneme se včas do podpalubí, jaká je realita, půjdeme k totalitnímu dnu. Všichni. Jen namísto stranických knížek budeme nosit všemožné "dobrovolné"certifikáty.

Není přes ten ryk na palubě snadné kouknout se pod povrch věcí veřejných. Lépe se totiž věří oné hudbě na palubě, než abychom se začali brodit onou realitou o pár pater níž. Zvláště když už tu máme zase zakázané věty, pravda se nazývá deziformací a dezinformace pravdou, a když ani to nefuguje, nastoupí tvrdá cenzura. Člověk si v listopadu 1989 říkal, že ty totalitní praktiky vymřou po meči, a ono ne. Vrací se, a k mému údivu tentokrát ze západu. A lidé chtějí mít klid - jak pro podobný klid vstupovali kdysi do partaje.

A jaká je ona realita v podpalubí?

Je tu kruté probuzení mocných. Vakcína nefunguje, jak se hlásalo - ti, kteří se nechali očkovat, chrání pouze sebe, a to ještě ne vždy. Vakcína nebrání nákaze, nebrání onemocnění, a narozdíl od původních očekávání její účinek funguje jen pár měsíců. Z jedné dávky byly dvě, teď už tři, a co bude dál, se prostě neví. Aby se to celé nezhroutilo jako domeček z karet, opět se to zakrývá nedůvodným sebevědomím a arogancí a útoky - třetí dávka vše vyřeší,a kdo ji nepodstoupí... Známe to. Ale jako nebyla pravda to, že očkovaní už nikdy neonemocní, a že očkovaní už nikdy nikoho nenakazí, není pravda ani toto tvrzení o třetí vakcíně. Kdo na to poukazuje, je ale opět označován za dezinformátora. Přitom nejvyšší dezinformační kampaň byla ona slavná tečka, ze které je dnes otazník s vykřičníkem.

Když mocní zjistili, že to, co hlásali, se hroutí jak domeček z karet, bylo nutné najít viníka. A tak prstem pana Vojtěcha ukázali na neočkované. Ti, ano právě ti za to mohou, že ještě onu tečku nemáme. Je to pandemie neočkovaných. Ti mohou za to, že do podpalubí teče voda, ne my, konstruktéři lodě. Zkrátka ti, kteří s námi nahoře netančí, a nehrají tu kamufláž, a křičí na poplach něco o vodě v podpalubí, to jsou ti zločinci - protože vás nutí do galoší a studené vody. Zkrátka politikové, aby ochránili sami sebe před hněvem milionů podvedených, to hodí na ty, kteří jim na ty řeči o tečce neskočili. Skončí to u soudu, a je to dobře.

Ale zpět k oné realitě z podpalubí.

O vakcíně už byla řeč. teď něco k oné bezinfekčnosti. Od počátku tvrdíme, že prokazovat se očkováním, testem nebo prodělanou nemocí je proti všemu - ústavnímu pořádku a zákonům této země, ale hlavně proti veškeré logice. Zkrátka že je to hloupé nařízení, sloužící jen k šikaně občanů a jejich vydírání směrem k očkování. V těchto dnech se k pojmu bezinfekčnosti vyjádřila vědecké rada Přírodovědecké fakulty v Olomouci svým usnesením. Členové Vědecké rady PřF upozornili, že nyní používané potvrzení o očkování, prodělání nemoci nebo negativním testu ve skutečnosti bezinfekčnost neprokazuje. „Zmíněný posun významu slova ,,bezinfekčnost'' nelze ospravedlnit jako užitečnou zkratku. Záměrný, nespontánní a účelově motivovaný posun významu slov považuje Vědecká rada PřF UP za nepřijatelný a společensky škodlivý,“ stojí v usnesení Vědecké rady PřF. Akademikům, jejichž erudovanost nelze zpochybnit, patrně došla trpělivost. V překladu - opatření po nás vyžaduje nesmysl, a pojem je zneužíván. Uvedené listiny nic podobného nezaručují. Hlavně, že se kolem tohoto pojmu točí poslední týdny naprosto všechno.

A jak je to s včasnou léčbou při prvních příznacích virového onemocnění? Prof. MUDr. Vojtěch Thon, Ph.D. z Masarykovy univerzity to řekl jasně - tato léčba byla a je zanedbaná, ve své podstatě žádná. Léky, které byly jsou k dispozici, se nepředepisují. Tvrdá slova pro ty, kdo kvůli zabedbání lékařské péče (protože jim bylo i zakázáno chodit i do ordinace),skončili v těch nemocnicích, nejčastěji se zápaly plic. Neléčí se ne proto, že by to nechtěli lékaři, ale že takto rozhodli ti, co tu údajně bojují s nějakým virem. Tedy zanedbávání léčby a plné nemocnice byly především vinou politiků.

O oddělování očkovaných a neočkovaných se už napsalo snad vše - společným jmenovatelem je to, že k odlišování osob očkovaných a neočkovaných není žádný medicínský důvod, že jde o politické rozhodnutí, tedy opatřeními se přikazuje nezákonná diskrimin ace skupiny obyvatel. Tedy máme tu diskriminované děti, kterým odepíráme právo na vzdělání jen proto, že to chtějí politikové - ne lékaři, a máme tu diskriminované dospělé, opět z politického rozhodnutí, aby je tímto vydíráním přinutili k dobrovolnému (!!) očkování experimentální vakcínou. A neštítí se kvůli tomu ani brutální kampaně, která je etickým dnem.

Očkování dětí - v červnu se tvrdilo, že nepřichází v úvahu, dnes už se prosazuje. Říká se, že bezpečné je očkovat i těhotné, i ty, co prodělali nemoc. Vím, že mnozí lékaři se křižují. Jsme skutečně jen pokusní králíci? Jak je možné, že se stanovisko mění z měsíce na měsíc? Podle přání koho? Rozhodně to nejsou lékaři, ani žádné vědecké studie.Tedy opět politické rozhodnutí? Byznys?

A reklama na Tečku? To není přece reklama, když vlastníkem vakcíny je stát... Se tvrdí. Takže se může porušovat vše, co porušovat lze, včetně zákazu osobností v reklamě... Podle práva prý vakcína není lék. Svatá prostoto... Asi spálím své právnické knihy.

A co ti lékaři, kteří prosazují toto všechno? Je zmapováno, zda nejsou napojeni na byznys s testy či vakcínami? Není. Ale už lze nějaké nitky zachytit. Aby se nám pak zase nevyskytla nějaká hnízda...

Roušky - které mají politikové před kamerami, aby je poté ihned sundali, a objímali se a žive diskutovali... Divadlo hodné Thálie. Zato děti v nich ničíme. Realita.

Stát tedy vydává protiústavní a nezákonná opatření, která nemají jakékoli medicínské důvody, ale jsou pouze politickým nátlakovým rozhodnutím, tedy politikové, ne lékaři, rozhodují o tom, kdo si může dát v restauraci kávu, a které děti musí mít oddělená WC a právo přístupu k základnímu vzdělání, a kdo si může jít zaplavat a zacvičit do fitka, zazpívat si, zalyžovat si.... Tedy máme tu politickou segregaci občanů včetně dětí jedna radost, a všechny to nechává naoprosto klidnými. Tančíme na palubě, jak oni hrají... a ti, co vidí už stav podpalubí, ať si tam vykřikují, my je přehlušíme a zcenzurujeme... Tančícím ale ještě nedochází, že k tomu dnu půjdou taky... A totalita často "požírá" své děti.

Ale je tu ještě jedna pikantnost. Stát si myje ruce.

Odpovědnost za následky očkování si nese každý sám, protože se rozhodl dobrovolně (!!!!!!!!!!!!!!!!!).
Odpovědnost za protizákonnou šikanu v práci nesou zaměstnavatelé.
Odpovědnost za šikanu dětí nesou učitelé.
Odpovědnost za šikanu pacientů nesou lékaři.
Odpovědnost za šikanu hostů restaurací nesou číšníci a majitelé.
Odpovědnost za vyžadování nezákonností nese policie a hygiena.

Protože opatření je prý politickým rozhodnutím, za které ministr právně neodpovídá. Pouze politicky, tedy nijak.
Vědí to všichni, že za stát nasazují krk?

A perlička nakonec. V tomto týdnu byl zveřejněn jednou kolegyní právničkou dokument, ve kterém se jí odpovídá na dotaz ohledně očkování poslanců, a to tak, že tento údaj nemůže být sdělen, protože jde o citlivý osobní údaj. Poslanci jsou patrně jiný druh člověka, tedy ten když půjde na kávu, nemusí nic, a u vstupu do sněmovny je taky asi nikdo nešikanuje, že je jinak vyhodí z práce, když se nenaočkují...

Resumé
Máme tu vakcínu, které nesplnila většinu očekávání a většinu toho, co se tvrdilo. Ok - stane se. Byl to experiment. Ale lže se dál.
Prokazování bezinfekčnosti je odborný nesmysl a pojem je politicky zneužíván. A děje se to stále.
Na základě rovněž výhradně politického rozhodnutí se tu vytvořily skupiny lidí, kterým jsou odebírána základní práva, což je protiústavní. A nikomu diskriminace náhle nevadí.
V první fází nemoci se bránilo léčbě, a lidé se nechávali napospas, neléčba probíhala po telefonu. Bude se z toho někdo zodpovídat?
Někde je odepírána základní zdravotní péče bez oněch nesmyslnách papírů.
Státní moc je přenášena na civilní osoby, což je protizákonné. Oni ještě neví, co jim hrozí v případě, že je lidé zažalují. Mají na zažalování ři roky.
Šikanují se a vydírají se zaměstnanci, rodiče dětí, podnikatelé. A ničí se jim životy, což je zločin zejména u dětí. Stát se jednou nedoplatí.

A na palubě se stále dál tančí, pořádají tiskovky, lidé se zastrašují a vydírají dál, jako by se nechumelilo, a uvažuje se o dalších opatřeních daných medicínských i právních kvalit.

Naštěstí to řada lidí ještě nevzdalo, pojmenovává věci pravými jmény, a hledá v tom podpalubí záchranné čluny. Ty záchranné čluny se jmenují - pravda, vzájemná empatie, vzájemná laskavost, vzájemná úcta, pochopení, naslouchání si, argumenty... a pak společně hrr na ně. Na tu palubu. Ze které padají ty lži a vyvolává se nenávist.

Což je onen Titanik, který nás táhne ke dnu.

Zachrání nás jen ty záchranné čluny, na které nastoupíme ruku v ruce, a přestaneme jim ty lži, divadla a tance tolerovat. A to máme v rukou. Tedy směr do záchranných člunů. A pokud tu z paluby nebudou chtít? Půjdou ke dnu jednou sami.


https://blog.aktualne.cz/blogy/jana-hamplova.php?itemid=41167

Když hvězdy (ne)tančí
Jana Zwyrtek Hamplová
31. 10. 2021 | 04:33
Přečteno 16005 krát
Diskriminace zasáhla i populární taneční soutěž. A já tomu tleskám!!!

Ne, nespletli jste se. Je to tak. Měsíce se snažím spolu s kolegy psát o tom, jak nám všem lžou horem spodem, a jak veškerá ta opatření jsou rozhodnutím politbyra, nikoli lékařů, ale jako bychom hrách na stěnu házeli. A ejhle. Jedna očkovaná Tereza Kostková, kterou zasáhl covid, a statisíce diváků a fanoušků si začínají klást všechny ty důležité otázky, na které není logická odpověď. Nazvala jsem to super PR pravdě o očkování proti covidu.

Mrzí mne jediná věc - že skutečně některé páry netančí. Protože je to un fair diskriminace. A budu jim dál o to víc držet palce.

A co zní éterem u sobotních obrazovek? A co mi chodí po stovkách do mailu? Diváky to rozladilo. A ptají se.

Jak mohla Tereza Kostková dostat covid, když je očkovaná? Tedy i ti, kteří doposud věřili tomu, že vakcína brání proti onemocnění jako jiná očkování, náhle zjistili,že to tak prostě není. Očkovaný může onemocnět jako každý jiný, a dokonce opakovaně.

Když očkovaní mohou nakazit ostatní stejně jako neočkovaní, proč zakazují tančit jen neočkovaným párům? Vždyť to nemá logiku! Proč nezakázali tančit očkovaným nebo proč neočkované nenechali pokračovat jako očkované?

Ano, očkování nechrání proti nákaze kohokoliv kýmkoli. Odlišovat očkované a neočkované nemá smysl.

Takže vážení příznivci StarDance, situace se má následovně:

To, že byly neočkované páry dány do karantény, je pouze "trest" za to, že uvěřily, že dobrovolné očkování je skutečně dobrovolné. Neexistuje absolutně žádný důvod pro jejich karanténu z medicinského hlediska. Neočkovaný a očkovaný se totiž vzájemně ohrožují úplně stejně. Pokud vám tedy někdo tvrdí, že jen neočkovaní někoho ohrožují, je to lež.

TEDY:
Pokud vám někdo tvrdí, že bylo nutné vyřadit neočkované páry, není to prostě pravda. Mohly tančit stejně, jako páry očkované.

A proč tedy některé hvězdy skutečně netančí?

Protože o tom, kdo bude v naší zemi tančit v taneční soutěži, rozhoduje opět "politbyro". Ptejme se proč, čí zájmy hájí - naše rozhodně ne.

Vaším nepřítelem tedy nejsou neočkovaní, ale ono politbyro, které dělí nejen tanečníky na "pohodlné" a "nepohodlné", ale kastuje nás takto trapně všechny. Dnes se jen ono politbyro jmenuje ministerstvo zdravotnictví, a se svými absurdními, nelogickými a nezákonnými opatřeními a lživými výroky z úst ministra zdravotnictví by už mělo jít do háje, protože ničí nejen vaši oblíbenou taneční soutěž, ale životy nás všech.

Zkrátka nám už několik měsíců o důležitosti a významu očkování nehorázně lžou, a kvůli tomu, aby přiznáním pravdy neztratili tvář, dnes některé páry ve StarDance netančily. Taková malá ukázka nesmyslného vydírání diskriminací slušných lidí v přímém přenosu. Nevím, zda se jim vyplatí, když čtu ty maily. Stovky lidí procitlo.

Tedy - ať žije StarDance! Takove PR pravdě o vakcínách bychom opravdu nezaplatili.

Děkujeme!
Pro Libertate, Zdravé fórum, Zlatý špendlík


https://blog.aktualne.cz/blogy/jana-hamplova.php?itemid=41118

Pokračování konce pohádky - nemocní covidem nedostávali a nedostávají léky
Jana Zwyrtek Hamplová
25. 10. 2021 | 01:13
Přečteno 93449 krát
Nebudete věřit.

Jako jsem nevěřila já, a to jsem, pokud jde o covid, od počátku jasně na straně primární nedůvěry a vysoké míry opatrnosti o zdraví všech – možná víc, než lecjaký ministr. Lhali nám totiž tolikrát, a tak moc si udělali z našich práv trhací kalendář, a tak moc nás vydírají, že jsem nemohla jinak. Z důvodu vlastní sebeúcty, a kvůli občanům této země, kteří jsou oběťmi neuvěřitelných mocenských her a byznysu. Jenže tentokrát jde o věc, která by, podle mého názoru, měla mít dohru před soudem.

Rozhovor s imunologem prof. MUDr. Vojtěchem Thonem, Ph.D. z Masarykovy univerzity jsem četla třikrát. Pak se šla projít na zahradu. A pak znovu. A pak mi došlo, že tento rozhovor musím jako právnička „přeložit“ pro normální lidi. Citace jsou kurzívou.

„Současný boj s nemocí covid-19 má v českém podání významnou trhlinu… současná opatření neumožňují praktikům předepisovat léky, které zabrání těžkým průběhům covidu“. (Pan profesor má na mysli kortikoidy i medikamenty proti poruchám srážlivosti krve).

Překlad – dané léky existují, ale nejsou lékaři předepisovány. Lidé, kteří onemocněli covidem, se tedy ponechávají bez léčby, a logicky pak končí mnozí v nemocnicích s těžkým stavem, a někteří proto mohli a mohou zemřít. V rozhovoru pan profesor také upozorňuje, že jsou současná oficiální čísla nakažených zavádějící. „Jsme v úplně jiné situaci než loni. Infekce virem nutně neznamená rozvoj onemocnění. Navíc testujeme jen neočkované jedince, přitom i očkovaní mohou virus přenášet.“

Pan profesor potvrzuje, že současná selekce neočkovaných je odborně zcela nesmyslná. Přenášet virus mohou jak očkovaní, tak neočkovaní. Selektuje se proto, že odpovědné osoby se bojí nesplnit lživé sliby, které těm, kdo se dají očkovat, dali. Selekce osob očkovaných a neočkovaných je tedy rozhodnutí politické (tedy protiústavní), nikoli medicínské.

Pan profesor v rozhovoru uvádí, že „naše medicína má možnosti precizní léčby, jenže tato léčba je zanedbaná“. Léky proti covidu jsou k dispozici, ale „musí se nasadit již v domácím ošetřování, tedy dříve než dojde k rozvoji onemocnění.“

U nás se v první fázi zavřely ordinace, a lidé se nechali zcela napospas bez léků, a mnozí to odnesli – těžkou formou nemoci, která přešla často do zápalu plic. Léky při onemocnění nedostávají doposud. K předepisování léků pan profesor uvádí:

„To se neděje a pak je pozdě. V tom vidím zásadní problém. Když se totiž onemocnění covid-19 plně rozvíjí, je potřeba snižovat přehnanou imunitní odpověď organismu a regulovat krevní srážení. Covid-19 už není přímo infekcí, ale je to postinfekční stav s přemrštěnou imunitní reakcí. Imunitní systém se paradoxně musí přibrzdit. Účinnými léky jsou kupříkladu kortikoid dexametazon, který snižuje imunitní odpověď, a v tabletové formě léky proti krevnímu srážení. Jedná se o léky, které je nutné podávat pod kontrolou lékaře“.

Pan profesor se současně, na rozdíl od lékařské komory, zastává lékařů praktiků, když to neoznačuje za jejich selhání. Naopak – jako jeden z mála správně označuje viníky celé situace, když říká:

"Potřebná léčba praktikům není umožněná lidmi, kteří boj s epidemií řídí…… U covidu-19 kromě imunosupresiv potřebujete zajistit léčbu proti krevnímu srážení. Takový lék stojí přibližně dva tisíce korun, ale praktik jej nemůže napsat, protože ho od pojišťovny nedostane proplacený…….. Pokud v počátku zaléčíte poruchu krevního srážení, člověku zachraňujete život“.

Významný imunolog, prof. MUDr. Vojtěch Thon, Ph.D., skutečně čtete dobře, říká zcela jasně – léčba nás, pacientů, není umožněna lidmi, kteří boj s epidemií řídí. Léky jsou, ale pojišťovny jej neproplatí (zato testy a vakcíny za stovky milionů ano). Komu tedy jde o naše životy? Když neumožní praktikům předepisovat účinné léky? Není to tak, že čím více vážně nemocných a mrtvých, tím více byznysu s testy a vakcínami?

A tady je třeba hledat odpověď. Zakazujeme levnou počáteční léčbu, aby nemoc "kvetla"?...

„V současném systému tedy zanedbáváme na začátku poměrně levnou léčbu v řádech několika tisíc korun, která by zajistila, že se člověk ani v domácím léčení ve valné většině nedostane do těžké formy covidu. Léčba na intenzivní péči pak stojí statisíce korun, ale prognóza pacienta už je nejistá.“

„U rizikových pacientů lze přidat i drahou variantu léčby monoklonálními protilátkami, které se podávají infuzí. Když je aplikujete včas, člověk může odejít po dvou hodinách domů. V přímém přenosu jsme to viděli u bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa. Měl infekci, tímto koktejlem ho v uvozovkách předávkovali a on už druhý den přelétával na druhý konec Spojených států. Tyto koktejly velmi rychle zabrání rizikovému průběhu nemoci covid-19.“

V překladu – léky tu jsou, dokonce i pro rizikové pacienty, ale neaplikují se. Lidé se nechávají nemoci Covid v prvotní fázi zcela napospas, bez léčby. Léčba se poskytne až (!!!) v nemocnici.

Pan profesor si nebere servítky ani u odpovědi na otázku testování, čísla označuje za velmi nepřesná:
„Netestují se lidé, kteří jsou očkovaní. Oni také přenášejí virus. Není politická vůle testovat i očkované, jenže pak nemá smysl to takto zjišťovat a měřit.“

Rozdělování lidí na očkované a neočkované je tedy jen politické rozhodnutí, nikoli medicínské. Virus roznášejí jak lidé očkovaní, tak ti neočkovaní.

Pan profesor nesnižuje význam vakcinace, ale jeho slova o tom, že se nemocní neléčili a neléčí, jsou alarmující. I on trvá na tom, že léčba prostě být musí. „Jak jsem řekl, současné vakcíny chrání proti těžkým formám nemoci, ale ne proti infekci“.

Co si z toho vzít… Ti, kteří řídí boj s covidem, od počátku zabránili a brání možné a existující léčbě nemocných od prvních příznaků. Proto řada lidí skončila a končí s těžkým průběhem v nemocnicích, mnozí možná kvůli absenci léčby zemřeli. Tlak je pouze na nekonečné testování a „dobrovolnou“ vakcinaci, kterou ovšem když nepodstoupíte, jste zbavování základních ústavních práv. Očkování přitom chrání jen daného jedince, nechrání však jeho okolí. Není tedy naprosto důvod odlišovat očkované a neočkované vyjma důvodů politických, tedy nátlakových. Host v restauraci, který je očkován, a host v restauraci, který není očkován, může být v ten okamžik stejně „nebezpečný“ pro své okolí - ostatně stejně jako číšník, který jej obsluhuje. Bude i on prokazovat hostovi, že je zdráv?

Ale pozor – naši mocní přece jen neodlišují očkované a neočkované v jedné věci – nadále ten, kdo covidem onemocní, a to mohou být jak očkovaní, tak neočkovaní, nedostane léčbu, která existuje. Neposkytuje se tedy základní a logická zdravotní péče – člověk se nechá raději trpět, nebo nakonec i zemřít. Léčit ho prostě pro jistotu zavčas nebudeme. Opět politické selhání těch, kdo boj s covidem řídí.

Tedy, pokud pan ministr Vojtěch říká s tím svým milým úsměvem, že roušku nemusíte mít, když jste 1,5 metru od sebe, zatímco, když si budete chtít svěřit „drby“ zblízka, tak si ji budete muset nasadit, je představitelem panoptika trapnosti.

Probůh – jak mu řekneme, že považujeme za důležitější otázku, než „drby s rouškou či bez“, povinnost ministrů zdravotnictví zajistit možnost léčby covidu patřičnými a dostupnými léky? Rok a půl pro to nehnul ani jeden z ministrů prstem, a proto tvrdím, že mají na svědomí mnoho lidských životů. Je tedy na místě otázka – kdo rozhodl, že covid se nebude léčit, a že se lidé nechají bez pomoci? Možná by se na to měl konečně zeptat nějaký trestní senát. Protože tu máme trestný čin usmrcení z nedbalosti - když někdo neplní povinnosti ze své funkce - mimochodem.

Pokud ministr zdravotnictví (a v tuto chvíli je mi jedno, zda Petr nebo Pavel, v tuto chvíli jsou to všichni, kteří tam seděli), svou nedbalostí způsobí, že rok a půl nebyla a doposud není zajištěna léčba covidu dostupnými léky, patří skutečně před soud. Stejně jako ti, kdo tvrdí, že za šíření nemoci mohou neočkovaní lidé, nebo dokonce neočkované děti. Podle mého názoru by měla skončit éra obrany proti nezákonnostem a lžím, a měla by nastat éra povolávání k odpovědnosti. Za všechno, čeho se vůči nám ti, kteří řídí boj proti covidu (nebo to alespoň tvrdí), dopustili a dopouštějí. 


https://blog.aktualne.cz/blogy/jana-hamplova.php?itemid=41063

Vysoká hra o (ne)závislost budoucí hlavy státu
Jana Zwyrtek Hamplová
18. 10. 2021 | 22:18
Přečteno 3518 krát
Nejsme prezidentský stát, a prezident toho až tolik nemůže. Říká se. Není to pravda.

Prezident není vůbec tak bezmocný. Právě naopak. Politické strany to ví, a proto vše, co se nyní děje kolem vážně nemocného prvního muže země, je začátek souboje o ovládnutí pozic Pražského hradu. Ten bude chtít mít „svým člověkem“ pod kontrolou opozice, hrad bude chtít ovládnout „svým člověkem“ i koalice. Ostatně už nějaká jména padají… Ta snaha je zcela legitimní a logická, ale, také logicky, nebezpečně mocenská. O to víc by proto v dnešní době mělo platit, že Pražský hrad by neměl být politickou kořistí – právě pro ony velmi důležité pravomoci prezidenta, o kterých se až tak moc nemluví. Na Pražském hradě by měl být zástupce všech občanů naší země, což znamená nikoli favorit žádného politického uskupení - obzvláště v dnešní době, kdy se hraje takříkajíc o všechno, a kdy České republika bude potřebovat silnou a nezávislou hlavu státu navenek i dovnitř. Navenek proto, aby uchránila naši zemi před celosvětovým tlakem až diktátem akceptovat i jasné nesmysly (zahrnujíc sem i agendu byrokratické EU), dovnitř proto, aby ve své osobě stmelila už tak cíleně rozdělovaný národ, a umravnila důrazně ty, kteří to způsobují. A proč by měla být hlava státu skutečně nezávislá?

Nejvyšší důležitost vidím v oblasti soudnictví. Prezidentská funkce by měla být garantem její naprosté nezávislosti i v dalších letech – tedy, přeloženo do lidštiny, aby tu byl stále stav, kdy soudy bez mrknutí oka umravní i vládu a parlament, a kterýkoli státní úřad, bude-li to zapotřebí, a klidně se vysloví i proti EU, bude-li to nutné pro důstojný a bezpečný život v naší zemi. Žijeme bohužel v době, že to bude asi třeba – politikové si zvykli zapomínat na Ústavu i Listinu práv a svobod tak často, že se až tají dech, a nebezpečí tzv. zvenčí je po listopadu 89 historicky nevídané. A je to právě prezident, kdo jmenuje nejen soudce Ústavního soudu, jeho předsedu a místopředsedy, a jmenuje nejen předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu, ale vůbec všechny soudce v republice. Tedy to, kdo a jak v naší zemi bude rozhodovat o spravedlnosti a jaká ta spravedlnost bude, má v rukou právě Pražský hrad. Proto je pro nezávislost soudnictví důležité, kdo tím „Pražským hradem“ bude.

A můžeme pokračovat dalšími funkcemi, které má hlava státu v rukou - prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, členy Bankovní rady České národní banky, jmenuje a povyšuje generály…

Zkrátka kdo co bude v naší zemi vykonávat, je pro náš každodenní život neskutečně významná věc. Věděli to před listopadem i soudruzi, a proto si justici bedlivě hlídali. Jinak by nemohla několik desítek let o některých případech rozhodovat, jak rozhodovala, a přihlížet změnám ústavy o vedoucí úloze jedné politické strany. Přejme si proto nadále české nezávislé soudnictví, které bude tvořeno osobnostmi s odvahou a vůlí bránit naše svobody do posledního dechu tzv. proti všem, a jakýkoli trend to nenápadně měnit hlídejme jako ohaři.

A protože nás nečekají snadné roky, považuji za další, obrovskou „zbraň“ hlavy státu, významné právo prezidenta účastnit se schůzí jak sněmovny, tak senátu, jejich výborů a komisí. To samo by ovšem bylo o ničem, kdyby se prezidentovi nemuselo na půdě sněmovny, senátu, i výborů a komisí, udělit slovo, kdykoli o to požádá. Pokud se tedy prezident dopoledne podívá na přenos ze sněmovny, jak se tam hádají o ničem, a „vytočí ho to“, může hned odpoledne poslancům říct, co si o tom myslí, a třeba je důrazně varovat, že když schválí to, co schválí, budou s ním mít problém. To se dotýká i vlády - prezident republiky má právo účastnit se jejich schůzí, vyžádat si od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti. Zda to využije výjimečně nebo často, a zda bude ovlivňovat kvalitu práce těchto orgánů, je jen a jen jeho volba.

Tedy ne, že není důležité, kdo bude či nebude sedět na Pražském hradě., Je to naopak pro základní hodnoty sakra důležité. Neposuzujte to podle dosavadních zkušeností s prezidenty porevolučních dob. Teď jsme totiž opět v době revoluční - a to je dost jiná liga.

Ale zpět k pravomocím hlavy státu… Osobně věřím, a často profesně zažívám, že soudnictví máme opravdu nezávislé; mé obavy se tedy týkají spíše budoucnosti, aby se tato hodnota „plíživě“ neztratila tak, jako se ztrácí respekt politiků k pilířům právního státu. Tu druhou oblast dosavadní prezidenti moc nevyužívali – což je možná škoda. Srovnat někdy poslance nebo vládu tzv. do latě by vůbec neškodilo. Velkorysejší jsem k senátorům, protože ti procházejí většinovou volbou, a na jejich kvalitě je to znát; a to, že se mi sem tam něco nelíbí, je normální, nikdo se nezavděčí všem. Zato ty hrátky u mikrofonu ve sněmovně, to je někdy „materiál“ – tak právě na ostrý „kartáč“ od hlavy státu. Kdyby si našla čas.

Proč se nad tím zamýšlím...

Díky okolnostem jsem zase více vstoupila do veřejného prostoru, což už jsem neměla nikdy v plánu. Nemohla a nemohu se totiž dívat na to, jak současní mocní jednu skupinu podvádějí, a druhou diskriminují. A nejvíce mi vadí to, co páchají na dětech. Ale o tom dnes nechci. Dnes je to o větě „Pravda vítězí“ na vlajce prezidenta České republiky. Skutečně? Skutečně dnes u nás vítězí?

Skrze ty paragrafy v každodenní praxi a vnímání tisíců lidských příběhů se dostávám do kontaktu s desítkami tisíc lidí – a vůbec nepřeháním. A proto vím, aniž chci zmiňovat souvislosti, jakou hlavu státu si lidé přejí – „odvážnou, silnou, nezávislou, neúplatnou, pracovitou, moudrou, stmelující, chytrou, vzdělanou…“ Dávají té funkci tolik přívlastků, že takový člověk se snad ani nenarodil... Svědčí to však o jedné vysoce důležité věci – lidé budou chtít hlavu státu odpovídající dnešní době, a tyto nároky na ni budou klást.

Nebude to tedy žádná zdvořilostní volba, lidem nepůjde o člověka, který bude, až ta doba přijde, umět důstojně kráčet Vladislavským sálem Pražského hradu a připínat vyznamenání. Lidé budou chtít člověka akčního, který dokáže kdykoli vkráčet mezi ně, a všechny tam nahoře přinutit jednat tak, aby nezapomínali na normální lidi dole. Budou chtít osvíceného „panovníka“ nebo „panovnici“, který, nebo která, z oné silné hradní pozice postaví "do latě" ty mocné, když to bude třeba – ať ty vnitrostátní, nebo ty za hranicemi. A to bez ohledu na to, zda půjde o koalici, opozici, východ či západ, zkrátka padni komu padni ve prospěch normálních lidí a jejich životů v České republice, která je malá, ale naše. Tedy budou chtít hlavu státu s jasnou osobní autoritou, jež se nebude bát bouchnout do stolu.

A splnit tyto nároky nebude žádná legrace. Apropó legrace – jak jsem jen mohla zapomenout na český smysl pro humor!? Samozřejmě i ten budou voliči od budoucí hlavy státu očekávat. Tož uvidíme. 


https://blog.aktualne.cz/blogy/jana-hamplova.php?itemid=40922

Zazvonil zvonec...a očkovacím covidpohádkám je konec
Jana Zwyrtek Hamplová
04. 10. 2021 | 05:00
Přečteno 103982 krát
Podvedení očkovaní a diskriminovaní neočkovaní by si dnes měli podat ruce a žádat satisfakci.

Vakcíny proti onemocnění virem SARS-COV2 chrání jen před těžším průběhem nemoci,a to ještě ne vždy. Naopak - někomu mohou i uškodit. Tečka. To "jen" myslím samozřejmě v porovnání se sliby, které padaly, a pokud tento efekt skutečně má, má v medicíně svůj význam. Ten je ale v tuto chvíli neskutečně přeceňován, a těch lží kolem vakcinace bylo a je celosvětově zneužíváno k obrovským obchodům a k politice.

Covid je zkrátka další nepříjemné virové onemocnění podobné chřipce, s tou výjimkou, že někdy má těžší průběh ohledně dýchacích cest (a měl by být proto zavčas léčen!), a někdy si jeho prodělání, narozdíl od chřipky, ani nevšimnete. Celá covid hysterie a znásilňování všeho včetně medicíny, práva a zdravého rozumu, dostává tak vážné, a už nijak neoddiskutovatelné, trhliny, až se člověk diví, že všichni ti hlasatelé mrazáků a lží o vakcínách ještě nezalezli hluboko pod zem. Ani je to nenapadne, a valí na nás další opatření (!!!), nakupují vakcíny pro děti (!!!), a dělají z nás, omlouvám se za ten výraz, dál nevzdělané pitomce.

Nevšimli si, že zkrátka zazvonil zvonec, a lžím o ochraně očkováním před virem SARS-COV2, je konec.

Už je totiž více než jasné, že:

1. Očkování chrání (snad!) jen před těžším průběhem nemoci, a to ještě ne vždy. Cca 20% dnes hospitalizovaných je očkovaných
2. Očkovaný může onemocnět opět - stejně jako neočkovaný.
3. Očkovaný může být nositel viru - stejně jako neočkovaný.

Není tedy absolutně žádný medicínský důvod očkované a neočkované jakkoli odlišovat, jsou na tom, pokud jde o pohyb v jakémkoli prostoru a testování, úplně stejně. Tedy jakékoli bonusy pro očkované jsou dnes jen protekční opatření, aby se ospravedlnil tlak na očkování, od kterého se slibovalo v kampani Tečka nemožné, a kde šlo zejména o to lidi přemluvit, aby se experimentální látkou očkovat vůbec dali - a kteří by dnes právem protestovali, kdeže ty výhody jsou. V překladu - lhalo se, jak když tiskne, aby se lidi na ta nádraží a do obchodních center nahnali, a to bez ohledu na to, že nic ze slibovaného neměl nikdo na papíře.

Trvající tlak na očkování v těchto dnech pak už nemá vůbec žádnou medicínskou logiku (o právu radši nemluvit!!!!), protože pokud lidé očkovaní nejsou, je to jen jejich věc bez jakéhokoli dopadu na okolí. Riskují pouze sami - eventuální těžší průběh své nemoci. Nic víc, nic míň. Podobně, jako když vlezou do lesa bez očkování proti klíšťatům. Mají na to právo, a nikdo jim ten les nemůže zakázat. Jak se na tyto věci nátlaku a segregace a podmiňování zaměstnání testy a očkováním dívá právo, tak to raději nezmiňovat - to by už museli někoho zavřít, jak se tu s právem zachází.

Po roce a půl také docházejí firmy k tomu, že důležitý je lék, a vrací se dokonce k Ivermectinu, kterému doposud kladli všichni mocní překážky. Tedy děje se to, co umlčovaní a znevažovaní odborníci říkali dávno - že je třeba covid léčit, ne zavírat lidi doma naopak bez jakékoli léčby.

Co dalšího je nového.... Řada očkovaných má po očkování problémy, s nimiž se obracejí na lékaře i na nás právníky. Co k tomu říct - podepsali, že ti, kdo jim látku aplikují, nejsou odpovědni. Je to asi tak, jako by vám dal automechanik podepsat papír, že vám sice seřídil v autě brzdy, ale že neodpovídá za to, když nebudou fungovat. To by mu jistě každý hodil na hlavu. Totéž u experimentální vakcíny ovšem lidé podepsali s důvěrou v slibované. Někdo jim ovšem zapomněl říct, že tu nejde o očkování, jaké znají z dětství... Ale že jde jen o takový celosvětový pokus. Který může, ale nemusí vyjít. A on nevyšel. Očkovaní opět nemocní, a ať o tom ví nebo neví, mohou vir dál roznášet. Zvyšuje se počet vakcín, aniž se ví, zda to je ta správná cesta. Pořád totiž nevíme, co ty látky udělají s naším tělem v dalších letech, pokud ne hned. Tedy stát uvrhl očkované svými sliby jistoty do nejistoty.

Vzpomínáte na slova ministra Blatného z jara tohoto roku, že očkovaní už nikdy neonemocní, a nikoho nenakazí? A ministra Vojtěcha, že nikdy nebudeme očkovat děti? A jak se nyní odpovědní radí, jak ty děti ještě více děsit? Najděte si ty titulky plné lží. Myslíte, že dnes mluví pravdu? A z čeho to dovozujete? Nastal zkrátka čas na to, abychom řekli očkovaní i neočkovaní ruku v ruce - vážení, to my už vám NIKDY nebudeme věřit. Mluvte si, co chcete. My chceme slyšet, jak se věci mají doopravdy.

Ale bude to asi problém. Mé obsáhlé žádosti o informace zůstaly bez odpovědi. To udělat nějaký starosta, už po něm jdou... Ministerstvo zdravotnictví mne požádalo o tři tisíce za to, že mi musí udělat kopie. Zaplatila jsem. Pravda za tři tisíce - slušná cena, ne? Jenže - poskytnou vše? Nevím. Zatím stále nic.

Zkrátka očkovaní byli hrubě podvedeni, neočkovaní byli a jsou protiústavně diskriminováni. Segregace zdravých lidí se stala běžnou. Padla ochrana důvěrnosti informací o zdravotním stavu. Stálo to celé miliardy, a zneužívalo se u toho funkcí. Odmítáním myšlenky léčby zemřelo zbytečně mnoho lidí. A dopady očkování jsou ještě hrozivou neznámou.

Znásilňovala a nadále se znásilňuje medicína, právo, vůle lidí i logika. O pravdě nemluvě. Zdraví lidé se pronásledují prostřednictvím nedůvodných testů.

Někdo by měl dokázat zatáhnout za záchranou brzdu. To, že kolem “blbne” svět, by nemělo být pro naši zemi důvod “blbnout” taky. Buďme první osvícení a moudří. Povolejme umlčované odborníky, a začněme konečně myslet na lidi, a hlavně na děti. Hlavou - pokud možno.

Začněme zavčas léčit nemocné (a nehovořím jen o covidu!), očkujme individuálně a opatrně (tedy nikoli plošně), a vynechejme z toho za tohoto stavu vakcíny zcela děti. Chtějme už od firem ne roušky a nespolehlivé vakcíny a tisíce testů na zdravé lidi, ale spolehlivé léky, podporujme vitamínovou prevenci, sport... Přestaňme občany své země děsit a vydírat. Není to hodno civilizované evropské země. Pokud jí jsme. Začněme žít jako před covidem, bohatší o tuto šílenou zkušenost vlády novinových titulků. Zvládali jsme ale chřipkové epidemie, i milion nemocných, tak zvládneme i covid. Se sarkasmem dodávám - firmy už snad mají vyděláno, tak by konečně mohly pustit na trh pořádný lék jen pro opravdu nemocné.

A opusťme plošnou vakcinaci, která nefunguje, a jejíž dopady jsou v dlouhodobém horizontu nejisté. Postačí, když přestanete podepisovat ty "opravené brzdy, za které nikdo nenese odpovědnost".

PS:
Za chvíli máme volby. Téma pandemický zákon, stav pandemické pohotovosti a vyvození odpovědnosti za to všechno abyste pohledali. Proto jsem ráda, že existuje silná skupina odborníků mimo politiku, která už více jak rok funguje, sílí a mobilizuje lidi, a která začne po volbách tlačit na ty zvolené, aby se tady těm neuvěřitelným věcem udělal konec. Co to znamená? Aby se ihned zrušil stav pandemické pohotovosti, protože tu žádná pandemie dávno není. Aby se ihned zrušil pandemický zákon, kterého se hrubě zneuživá k potlačování ústavních práv a svobod. Aby se zveřejnilo vše, co se tají. Aby se skončilo se segregací a karanténami ve školách a všude. Abybychom odložili ponižující roušky. A tak dále.

A pokud se mne ptáte, koho máte volit, pak tak, abychom měli ve sněmovně pro zastavení covid diktatury, i kdyby to muselo být tlakem zvenčí, spojence. I menšinová skupina poslanců, kteří ví, co chtějí, a "nedají pokoj, dokud to nedostanou", může dosáhnout mnoho - zvláště bude-li mít k dispozici naše týmy odborníků (Zdravé fórum), a masovou podporu lidí (Zlatý špendlík).

Máme to v rukou. Vyveďme ty odpovědné z omylu, že oni mají v rukou nás. Medicína i právo jsou dnes na naší straně. 


https://blog.aktualne.cz/blogy/jana-hamplova.php?itemid=40847

Šok rodičů a jasné hlasy: Hlavní hygienička Svrčinová před soud
Jana Zwyrtek Hamplová
25. 09. 2021 | 03:22
Přečteno 15570 krát
„Zhruba 60-70 % dětí se to všechno naučilo a bojí se. Ti ani nikde nechodí. Ale pak je tady zbytek, kteří chodí“.

Skandální výrok hlavní hygieničky Pavly Svrčinové, který zveřejnil Reflex, bude mít dohru. Šok rodičů, právníků i široké veřejnosti, cože je to programem mocných této země, spustil komunikační lavinu, a ta má jasný výsledek. Přijde tvrdá reakce.

Výrok byl pronesen v kontextu jako pozitivní informace, jako úspěch. Tedy cílem všeho toho dění ve školách, veškeré protiústavní segregace, nemyslného nošení roušek ve společných prostorách, oddělených záchodů, stolů a nevím čeho ještě, zbytečného testování, zkrátka onoho divadla je, aby se naše děti bály samy sebe, spolužáků, všeho, zkrátka aby vyděšeny k smrti uvěřily, že se tu děje něco strašného, co je permanentně ohrožuje, a seděly zavřeny asi navždy doma. Zkrátka mocní naší země ničí našim dětem životy s cílem, aby se bály (!!!!!). Ostatně netýká se to jen dětí – v podobném duchu se snaží děsit nás všechny, abychom uvěřili těm jejich manipulacím a poslouchali na slovo onoho hocha z ministerstva zdravotnictví, a drželi ústa a krok.

A daří se jim to - 60-70 % dětí se, slovy Svrčinové, už bojí dostatečně, takže zbývá vyděsit ten zbytek. Tohle opravdu chceme? Aby stát cíleně děsil naše děti, a vychoval z nich ustrašené tvorečky v rouškách, které jim brání nejen dýchat, ale které jim berou i úsměv? Chceme ve školách oddělené záchody, stoly a místnosti? Chceme rozdělovat naše děti na vyvolené a nevyvolené? Chceme opět budovat ve školních třídách třídní společnost? Říkám stokrát ne. A nejen já. Ten výrok nadzvedl tolik lidí, že paní hygienička a instituce, kterou reprezentuje, a všichni ti další, by se měli začít bát. Taková vlna tu opravdu ještě nebyla.

Iniciativy se ihned chopil PRO LIBERTATE, Institut práv a občanských svobod, s nímž mám tu čest spolupracovat, a zveřejnil 24.9.2021 tento text:

Připravujeme žaloby o náhradu újmy za duševní útrapy našich dětí proti hlavní hygieničce ČR Pavle Svrčinové a dalším osobám

„Já bych to komentovala tak. Zhruba 60-70% dětí se to všechno naučilo a bojí se. Ti ani nikde nechodí. Ale pak je tady zbytek, kteří chodí“.

S naprostým zděšením jsme vzali na vědomí shora uvedený výrok hlavní hygieničky Pavly Svrčinové, zveřejněný v posledním vydání časopisu Reflex. Svrčinová v něm vyjadřuje podporu premiérovi Andeji Babišovi, který na jednání s řediteli Krajských hygienických stanic prokazatelně tlačí na to, aby úředníci využili všech možných nástrojů k tomu, aby děsili obyvatelstvo, včetně dětí, s jediným cílem – dotlačit je k očkování proti onemocnění covid-19.

Takový postup je nejen zrůdný, ale i zcela protiprávní. Je-li pak zastrašovací kampaň vedena proti dětem, a pokud ji zástupci státní moci hodnotí pozitivně proto, že v dětech vyvolala skutečný strach, je třeba rázně zakročit. Podle našeho názoru se zde může jednat o přiznání odpovědnosti za účelové vyvolání strachu a tím i mučivých psychických útrap u 60 –70 % dětí. Dotčeny tak mohou statisíce až miliony dětí, které v přímém důsledku „očkovacího marketingu“ Vlády ČR trpí psychickými a často i fyzickými problémy.

Jsme přesvědčeni, že jednání členů Vlády ČR a dalších vrcholných zástupců orgánů veřejné moci, jakož i jejich poradců, mohlo způsobit dětem okamžité duševní útrapy, ale i dlouhodobé či trvalé následky na jejich psychickém zdraví, což může do budoucna ztížit jejich společenské uplatnění. Jak přitom vyplývá ze zveřejněných informací, vyvolání strachu nebylo vedlejším, nebo dokonce nechtěným, ale přímým motivem kampaní.

Dětem vznikla závažná nemajetková újma, za kterou jim, jako poškozeným, náleží plná náhrada v penězích.
Vedle této náhrady pak poškozeným přísluší náhrada majetkové újmy za účelně vynaložené náklady.
Utrpěná újma se tak v každém jednotlivém případě může dle našich odborných zkušeností pohybovat v řádu minimálně desítek tisíc korun.

Aktuálně analyzujeme možnost soudního vymáhání uvedené újmy přímo po Pavle Svrčinové a ostatních odpovědných osobách.

Máte-li zájem o další informace, nebo máte-li předběžný zájem uplatnit nárok svého dítěte, přihlaste se, prosím, k odběru newsletteru Zdravého fóra (do pole „profese“ uveďte „rodič“). Připravujeme v této věci další postup, včetně žalob proti odpovědným osobám.“

A já dodávám, že za samozřejmost považuji, že Pavla Svrčinová okamžitě odstoupí nebo bude odvolaná vládou. Pokud ne, budeme tuto výzvu oficiálně vládě adresovat s kolegy z platformy Zlatý špendlík. Je třeba se už opravdu probudit, nechceme-li naše děti nechat těmto nelidem na pospas. 


https://blog.aktualne.cz/blogy/jana-hamplova.php?itemid=40793

Probouzení Landou…
Jana Zwyrtek Hamplová
19. 09. 2021 | 05:54
Přečteno 11184 krát
Zpěvák Daniel Landa objíždí zemi s cílem probudit v lidech českého lva a moravskou a slezskou orlici. Tedy mimo jiné odvahu, hrdost, lásku a sílu.

Akce, které začínají příjezdem burácejících, a tím nepřehlédnutelných, motorek s českými vlajkami a modrou vlajkou nosící heslo FIT VIA VI - Nechť síla prorazí cestu – končívají téměř pravidelně slzami dojetí z vyslechnutých slov. Opravdu je to tak, a byla jsem toho svědkem.

A není to zdaleka jediný kontrast, který charakterizuje iniciativu Zlatý špendlík, která mobilizuje národ k odporu proti politické zdravotní diktatuře, a jejímž prvotním cílem je shromáždit co největší občanskou sílu na případnou obranu ústavnosti a svobody podle článku 23 Listiny základních práv a svobod.

Dalším kontrastem, který bije do očí, jsou Danielovi spojenci v této snaze probudit lidi, aby si už nenechali líbit pošlapávání svých práv, a proti covidové diktatuře se v určitou chvíli aktivně postavili. Vedle rockerů a dalších kamarádů, kteří by se, pokud by stáli osamoceni, typově hodili řadě lidí, aby Zlatý špendlík ihned účelově označili nelichotivými přívlastky (které si jistě umíme představit), se vedle zpěváka Daniela Landy náhle objevily silné odborné týmy z řad advokátů, lékařů, ekonomů a dalších profesí, kde dokonce ani titul docent či doktor není nic výjimečného. Překvapení, které to vyvolalo ve veřejném prostoru, je nepřehlédnutelné, a pro řadu lidí to byl patrně tak trochu i šok, z něhož se ještě tak zcela nevzpamatovali.

A důvod tohoto zdánlivě kontrastního spojení? Aby argumenty, varování, rady a upozornění, které už více jak rok tito odborníci vyslovují, a kterým není dáván v médiích prostor, byly konečně slyšet, a vzbudily pozornost v míře, jakou si dávno zaslouží. A této role národního „probuditele“ se ujal s odhodláním sobě vlastním právě Daniel Landa, a dlužno dodat, že ji plní skvěle. Jak v terénu, tedy v českých, moravských a slezských městech, tak na webových stránkách Zlatého špendlíku, tak tehdy, když tvrdě okomentuje ministra zdravotnictví nebo s vtipným nadhledem "sejme" ministra vnitra, že pan ministr asi něco pil, když říká to, co říká. Nebere si zkrátka servítky, a tím je velmi důležitou, a v těchto těžkých časech nezbytnou, prodlouženou rukou oněch odborných týmů, jejichž členové by podobný slovník měli patrně zábrany použít, i když si myslí často, zoufalí, totéž. Jenže bez těch ostrých slov nejsou odborné názory a varování zase tak přitažlivé.

Třetí kontrast je to, že zatímco vůči těm nahoře je Daniel Landa ostrý jak břitva, a kdyby mohl, tasí meč, jeho odhodlaná slova vůči lidem na náměstích jsou plná lásky a úcty – k naší zemi, ke svobodě, k naší historii, k právu a k životu našich rodin.

A tady se ukazuje, v čem je ono spojení odvážných právníků, lékařů, ekonomů a dalších oborů s vlastencem a rockerem Danielem Landou dokonalé. Tito odborníci by ani teď neměli hlasitou platformu pro své alarmující závěry, varování a návody, tedy nebyli by výrazněji slyšet, a Daniel Landa by zase neměl v ruce tak silnou odbornou munici, se kterou má jeho osobní nasazení stokrát významnější dopad a sílu, než kdyby na svá poselství byl sám. Aktuální právní Desatero, které patrně trochu naruší spánek odpovědným, je toho důkazem. Právníci zapracovali, Daniel Landa zajistil publicitu.

Odborná oponentura proti oné jediné (ne)pravdě, která má být prý do nás opět huštěna novou reklamní kampaní za miliony, tedy Zlatým špendlíkem Daniela Landy významně posílila, protože Zlatý špendlík jednak sjednocuje odborníky řady oborů (aktuálně dominuje právo a medicína), a formou organizované registrace začíná spojovat lidi napříč republikou, aby nebyli roztříštěni jen v různých místních skupinách. Hlavní aktivity pak přijdou po volbách, ať bude jejich vítězem kdokoli. A čím víc „vojska“ bude Zlatý špendlík mít, tím vyšší vliv na zdravý rozum v naší zemi bude mít.
Závěrem tohoto blogu si dovolím osobní dovětek.

Občas se mě někdo zeptá – a není ten Landa moc kontroverzní? Odpovídám na to stručně: „Zaplať Bůh za ty dary! Do podobné první linie může jen chlap s koulema!“ (A srdcem - dodávám si v duchu.)

Vím, co říkám. V té první linii už nějakou dobu jsem, a dané, zdánlivě nesourodé spojenectví, jsem od počátku viděla jako šanci posílit nás všechny, co se snažíme vnést "řád do budovaného neřádu". Dnes zažívám díky Danielu Landovi chvíle, které jsem už nutně potřebovala zažívat, a nejsem sama. Taky vím, že je to oboustranné. Ale to by bylo na další blog. Který určitě napíšu... 


https://blog.aktualne.cz/blogy/jana-hamplova.php?itemid=40770

Pandemický zákon a vedoucí úloha ministra zdravotnictví
Jana Zwyrtek Hamplová
16. 09. 2021 | 04:13
Přečteno 5245 krát
Obsah pandemického zákona je v jasném rozporu s ústavními principy právního státu. Proto musí zamířit před Ústavní soud ČR. Jakkoli, a hlavně rychle. Protože jeho aplikace začíná být opravdu hrůzná.

Několik měsíců účinnosti pandemického zákona (zákon č. 94/2021 Sb., zákon o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů) ukazuje, že politikové si schválili nový článek 4. socialistické ústavy – ten zakotvoval vedoucí úlohu komunistické strany, o které se nediskutovalo a diskutovat nesmělo. Pandemický zákon zakotvuje vedoucí úlohu ministra zdravotnictví, který může cokoli, kdykoli, bez Poslanecké sněmovny a bez Senátu, a bez jakékoli efektivní soudní kontroly. Jeho „Opatření“ jsou prohlašována za rozhodnutí, za které nese pouze politickou, nikoli právní odpovědnost. Tedy v překladu pro nás, obyčejné smrtelníky, je mu svěřena obrovská moc, za kterou nenese absolutně žádnou odpovědnost.

Tento zákon dále přímo vyhlašuje pandemickou pohotovost. Nic podobného se ale u nás zákonem nevyhlašuje. Zákonem bývá určen orgán, kterému se tato pravomoc svěřuje, a který také odpovídá za sledování aktuálního stavu, a jakoukoli pohotovost včas ukončuje či prodlužuje. Pandemickou pohotovost však vyhlásil přímo pandemický zákon, a její zrušení mají opět v rukou pouze politikové, žádný orgán. A politikové nekonají, i když už dávno konat měli. Dne 14. září 2021 máme 25 potvrzených případů pozitivních (nikoli nemocných) lidí za posledních 7 dní na 100 000 obyvatel, a 43 případů za posledních 14 dní na 100 000 obyvatel (!!!!!!!!!!!!!!!!). Tato čísla neodůvodňují ani stav epidemie, natož pandemie. Milion testů dětí ve školách „odhalil“ 400 pozitivních (nikoli nemocných!) dětí. Nemáme tu už dávno pandemii, nemáme tu dokonce ani epidemii. Nikdo si toho nevšímá, protože moc podle pandemického zákona je přece tak sladká!

Máme tu zkrátka nový virus, který tu prostě je a bude. A díky němu překotně přijatý pandemický zákon, který se vymyká absolutně všemu, na čem stojí principy právního státu. To přijetí zákona proto stručně připomeňme. Poslanecká sněmovna zrušila ke dni 11. dubna 2021 nouzový stav. Tento tehdy jedině správný krok však následně stejná sněmovna absolutně popřela přijetím pandemického zákona, který tento „nouzový stav“ zavedl patrně navždy, a právně je takovým paskvilem, že by za normálních okolností nemohl vůbec projít. Byl přijat „z vyděšení“, které bylo a je cíleně budováno, a můžeme jen spekulovat, zdali zrušení nouzového stavu nemělo napomoci tento zákon, který byl doposud jako nepřijatelný v šuplíku, přijmout.

Tímto zákonem se totiž svěřila neskutečná moc do rukou jednoho člověka, a to ministra zdravotnictví. Tato moc přikazovat cokoli kdykoli komukoli mimo sněmovnu a senát je navíc naprosto nekontrolovatelná, protože od soudů přichází revize jeho opatření pozdě – buď platí už dávno nová, často ještě horší, a zpětné konstatování nezákonnosti je lidem i firmám naprosto k ničemu. Tedy soudní přezkum jako by nebyl.

Lidé také nemohou jakkoli iniciovat revizi trvání stavu pandemické pohotovosti tímto zákonem vyhlášené, a orgán, který by za to odpovídal, nebyl ustanoven, stejně jako nebyly nijak stanoveny podmínky ani rámcové meze trvání této pandemické pohotovosti. Zrušení stavu pandemické pohotovosti si nechali v rukou zase jen politikové. Ti nekonají, i když by konat měli, a neexistuje dnes právní cesta, která by je konat přinutila, nebo jejich nečinnost nahradila výrokem někoho jiného – třeba soudu. Nicméně i to by bylo problematické, protože ani k tomu nebyly dány ony meze – protože podmínky trvání pandemické pohotovosti v zákoně prostě neexistují. Za stav pandemické pohotovosti lze proto vydávat i situaci za uvedených minimálních počtů pozitivně testovaných (nikoli nemocných!) lidí.

Pandemický zákon sám tedy vyhlásil stav pandemické pohotovosti, což je zcela nestandardní (nic podobného, např. povodňová pohotovost, se přímo zákonem nevyhlašuje, zákon pouze upravuje proces), podmínky ani meze této pandemické pohotovosti pro jistotu nestanovil vůbec, neurčil ani žádný orgán, který by tento stav monitoroval a kontroloval, a zrušení pandemické pohotovosti svěřil politikům, nikoli nějakému jasně odpovědnému orgánu. A k tomu nezakotvil absolutně žádnou cestu právní obrany před nečinností politiků.

V překladu pro smrtelníky – politikové absolutně veškerou moc nechali ve svých rukou, pojistili si, že pro aplikaci této moci nemají absolutně žádné meze, a jejich nečinnost nemůže nikdo ničím nahradit. Opatření, vydávaná na základě tohoto zákona, podléhají formálně soudnímu přezkumu, ale proces je nastaven tak, že soudní přezkum přichází zpětně po pár týdnech, tedy je absolutně k ničemu. Tedy je formálně zakotven, ale jako by zakotven pro svou absolutní neúčinnost nebyl.

A perličkou je, že politikové razí, že za škody tímto vším způsobované, a to v řádu miliard, nikdo neodpovídá. Ona opatření jsou prý totiž rozhodnutím politickým, nikoli právním (!!!!!!). A zde hmotná odpovědnost, prý, žádná není. Už se těším, až za politická rozhodnutí budu vydávat rozhodnutí starostů a členů obecních zastupitelstev, která dnes posílají státní zástupci před soud za milióntiny těchto částek, protože prý porušili povinnosti při správě cizího majetku, nebo dokonce, podržte se, svým nezákonným jednáním způsobili obci prospěch.

Opravte mne, zda se mýlím – ministr zdravotnictví to ale přece neplatí ze svého, ale z našeho, tedy ze státního rozpočtu… Jedná tedy hospodárně, když zaplatí milion testů pro žáky, aby identifikoval 400 pozitivních (nikoli nemocných) dětí? A když byl před hloupostí a zbytečností tohoto kroku varován?

Tedy podtrženo a sečteno
1. pandemický zákon vyhlásil stav pandemické pohotovosti, za jehož trvání a legalitu tohoto trvání není odpovědný žádný orgán státu
2. zrušení stavu pandemické pohotovosti svěřuje zákon do rukou politiků (tedy politikové to svěřili sami sobě); jejich nečinnost není ovšem nijak nahraditelná (v jiných právních vztazích nemožné)
3. podmínky ani meze trvání pandemické pohotovosti nejsou v zákoně stanoveny ani rámcově, tedy může trvat navždy bez ohledu na počet skutečně nemocných
4. zákon svěřuje do rukou ministra zdravotnictví naprosto nekontrolovatelnou moc mimo jakýkoli vliv sněmovny a senátu, a touto mocí se už aplikuje bez uzardění nezákonná segregace skupin lidí
5. soudní přezkum rozhodnutí ministra se v praxi ukazuje naprosto k ničemu, tedy existuje jen formálně, nikoli fakticky
6. opatření jsou vykládána za politická, nikoli právní rozhodnutí, tedy za rozhodnutí bez jakékoli osobní odpovědnosti za způsobené škody

Podobný zákon je v právním státě prostě nepředstavitelný.

Ochrana zdraví občanů v situacích, které lze skutečně nazvat pandemickou pohotovostí či epidemií, musí být právně upravena zcela jinak a musí naplňovat principy právního, nikoli totalitního státu. V právním státě nelze svěřit tak obrovskou, nekontrolovatelnou moc do rukou jednoho člověka, a to moc bez jakýchkoli stanovených mezí, bez možnosti efektivního soudního přezkumu a bez jakékoli následné odpovědnosti. Nelze rovněž připustit, aby nečinnost odpovědných osob nemohla být nahrazena výrokem soudu, který by tuto jejich nečinnost nahradil.

Návrh k Ústavnímu soudu bude dokončen v následujících dnech. Bude to jeden z prvních kroků aktivního odporu občanů proti bezprecedentnímu zneužívání politické moci k pošlapávání ústavních principů právního státu a Listiny základních práv a svobod pod záminkou ochrany zdraví občanů. 


https://blog.aktualne.cz/blogy/jana-hamplova.php?itemid=40615

Proč se očkovaní nemusejí testovat? Je to poslední bonus, který zbyl.
Jana Zwyrtek Hamplová
25. 08. 2021 | 13:00
Přečteno 13310 krát
A proto se ti ostatní testovat musí. Aktuálně to budou odnášet děti ve školách, které podle něho mají být dokonce selektovány.

Nenastal čas, aby plošné testování nahradil plošný odpor proti němu? Není tu epidemie, není tu pandemie. Národ je zdravý. Stav pandemické pohotovosti měl být dáno zrušen.

Chodí mi mnoho dotazů - hlavně na to, proč očkovaní nemusejí na testy, když mohou být též pozitivní a ostatní nakazit, a proč se oficiálně nesledují data právě o očkovaných (jak funguje), a proč se vědecky nezkoumá, na co kdo opravdu zemřel. Odpověď, samozřejmě ironicky, bude velmi konkrétní - NEVÍM! Respektive tuším, ale je to neradostné konstatování. Plošné testování už tu dávno nemělo být pro nikoho. Jenže tím by se ztratil pro očkované poslední bonus, který tu zbyl. Všechny ostatní totiž postupně padly, a lživá "tečka" za padesát milionů už taky neběží. Očkování není tečkou. Očkovaný může nadále onemocnět. Očkovaný může nadále nemoc roznášet. Tedy - poslední bonus - nemusí se testovat - což je po konstatování předchozích vět vlastně absurdní. Ale účel to plní.

Logiku v opatřeních totiž nelze hledat, protože nejsou už dávno na ochranu našeho zdraví, ale jsou motivována dvěma liniemi - za prve aby dospělé a děti nad 12 let tímto vydíráním nahnali i proti jejich svobodné vůli na ono experimentální očkování (za příslib nenaplnitelného klidu, protože bůh ví, kolik dávek bude třeba, a zda budou nakonec k čemu), a aby se nadále dělaly ve velkém obchody s testy, protože to je druhý super byznys (uplatňovaný nemorálně dokonce i na dětech). A ještě jako vedlejší produkt mají politikové lidi "na povel", a odklonili jejich pozornost od dotačních kauz, otrav vod a dalších průšvihů úplně jinam. Schválně - zažili jste v poslední době nějaký rozhovor, kde by NEDOŠLO na covid? Já ne.

A pokud jde o testy.... Nejde přece dávno o to testovat důvodně a občas a preventivně, proti čemuž by patrně nikdo nic neměl, ale jde o to testovat plošně a "furt" a všude. Za situace, kdy tu dávno NENÍ žádná pandemie ani epidemie, což paradoxně prokazuje ono plošné testování. Národ je zdravý - což se nehodí, tedy jej musíme nadále děsit, že sice teď zdravý je, ale být nemusí, a ono "zavření doma" hrozí stále. Svatá prostoto...

Opravdu doufám, že jednou jim to za ty nedozírné škody na zdraví lidí, na kterém se podepisuje stres a bránění normálnímu životu, na ekonomice, protože všechno to kolem tahá stovky milionů z kapes nás všech, na ničení základních právních hodnot civilizované společnosti, kdy náš život přestává být náš a demokracie hyne, historie spočítá. Nebo někoho zavřou. Protože ono těm nahoře je zoufalství lidí dole úplně jedno - oni na pravidla zvysoka kašlou. Protože ví, že jsou dávno zbytečná. Takže roušky jen před kamerami, a jinak družná zábava... Viz záběry rozesmátých politiků z Bruselu a jinde. A co povídám, už ani před těmi kamerami. Demonstrace rozesmáté novodobé šlechty na filmovém festivalu budiž odpovědí na to, čím jsme skutečně ohroženi - covid to rozhodně není.

Doufám jen, že z toho všeho svět definitivně "nezblbne", a neskočí jim na to tzv. navždy. Demokracie má sice své mouchy, a není dokonalá, ale zatím ještě nikdo nic lepšího nevymyslel. To říkal už Winston Churchill. A že se v tyto měsíce láme chleba právě o ni, na to vemte jed. Rozdělit lid, aby si šel vzájemně "po krku", na to kdysi sloužila barva kůže, pak rasa, pak rudá knížka, a dnes to je pseudoočkování. A princip je úplně stejný. Rozděl, a panuj.

Neskákejme na to, a držme nadále spolu. Poprve v těch školních lavicích od září. Protože segregace těch nejzranitelnějších - dětí - je neodpustitelná a nepřijatelná. Je to první věc, kterou bychom měli odmítnout - také plošně a naprosto kategoricky. A vidělo by se - jak by bylo to šílené Opatření najednou cárem papíru, a jak by ta sebejistota těch nahoře byla náhle ta tam.

A co by se mohlo stát nejhoršího? Kdybychom v zájmu pseudoklidu nás dospělých obětovali ty netestované děti. 


https://blog.aktualne.cz/blogy/jana-hamplova.php?archivelist=372

https://blog.aktualne.cz/blogy/jana-hamplova.php?blogid=372&archive=2021-08

https://blog.aktualne.cz/blogy/jana-hamplova.php?itemid=40609

Týrání dětí nařízené ministerstvem
Jana Zwyrtek Hamplová
24. 08. 2021 | 05:51
Přečteno 24592 krát
Aničko, ty zpívat nesmíš, mlč. Pepíčku a Tomášku, vy nebudete cvičit, sedněte si tam do kouta. A vy s těmi rouškami, čůrat odděleně.

Nikdy by mne nenapadlo, že z pera ministerských úředníků vypadne formou Opatření podle pandemického zákona manuál, jak vytvářet prostředi pro šikanu dětí na půdě škol. Protože nic jiného ono vyčleňování dětí z kolektivu není. Tak dlouho se snažíme začleňovat nepřizpůsobivé, až si nové "nepřizpůsobivé", rozuměj neplnící bezmyšlenkovitě nesmyslná vládní nařízení, sami vyrobíme, ocejchujeme a vystavíme tomu nejhoršímu, co ve škole vůbec lze. Vyčlenění z kolektivu.

Výroba dětí druhé kategorie, kterým se zákonitě začnou ostatní vysmívat, nad které se budou povyšovat, a se kterými mají přímo učitelé přikázáno jednat tak, že to bude pro děti ponižující, a to v přímém přenosu před celými třídami, je skutečně z pera státu. Až se tomu člověk brání uvěřit, kdyby to neviselo na webu ministerstva zdravotnictví.

V těchto dnech vnímám zděšení učitelů i ředitelů škol, protože si to neumí v praxi vůbec představit. "Nelze zabránit kontaktu dětí, aniž bychom jim neudělali přímo klece, do kterých je zamkneme, a budeme krmit zvenčí, jako zvířátka", zaslechla jsem ironicky.

To vše se děje za situace, kdy statistická čísla neopravňují ani k tomu prohlásit se vší vážností epidemii, natož pandemii. Jak pandemického zákona, tak zákona o ochraně zdraví, je tedy neskutečně zneužíváno. Moc zachutnala, a moc je sladká. Oni si to při tom vyhlašování viditelně užívají. A vůbec jim nevadí, že daným opatřením vůči dětem je porušována Úmluva o právech dítěte, Listina základních práv a svobod a nabádání k segragaci hraničí až s trestní odpovědností.

A tady už opravdu přestává legrace.

K žádnému z opatření vůči dětem a studentům není žádný důvod. Ani medicínský, ani právní, ani jakkoli jinak obhajitelný. Děti jsou už několik měsíců obětí této nedůvodné diktatury, která ničí je, jejich rodiče, prarodiče, zkrátka celé rodiny, a to, co vymysleli od prvního září, je prostě vrchol. Překážky, které se kladou přístupu k ústavně garantovanému právu na vzdělání, jsou v absolutním nepoměru k nebezpečí, které údajně dětem hrozí. Stejné by mohly být formulovány pro případ, kdyby dítě dostalo rýmu. To by se nám jevilo absurdní, tedy absurdní se nám to musí jevit i v případě covidu 19, který se dotýká absolutního minima dětí, v řadě obcí a měst jsou tzv. na nule. A to si troufám tvrdit, že tu rýmu může dostat dítě stokrát snaději, než covid.

Stres, který dané opatření, jehož text má problém pochopit i osoba právně vzdělaná, zažívají nejen rodiče, ale také učitelé, ředitelé a zřizovatelé škol, protože stojí před nutností volby. Buď se přidají k tomuto bezdůvodnému týrání dětí v přímém přenosu, a budou slepě plnit neuvěřitelné příkazy ministerstva zdravotnictví (jehož ministr se právě v těchto dnech prochází po festivalu bez jakýchkoli omezení), nebo zvednou konečně hlavu, a jako profesionálové řeknou - a dost! Tohle se dětem prostě dít nesmí, je to proti všemu, co jsme se učili, včetně naší pedagogické cti a našemu poslání.

Nedosti na tom, že stav pandemické pohotovosti měl být dávno zrušen, protože tu žádný faktický není, ale troufnout si na základě něho nesmyslně až trapně šikanovat děti, to už je volající ani tak ne do nebe jako spíš do pekla - protože čert aby si autory těch šíleností už všechny vzal.

Nikdy by mne nenapadlo, že se něčeho podobného ve své rodné zemí dočkám - kdy mladík s nulovými profesními i životními zkušenostmi bude ničit podobnými potupnými příkazy naše děti, naše rodiny, a s úsměvem (protože ho to evidentně baví) opakovat všechny ty lži do televizních kamer, a to bez připuštění jakékoli odborné oponentury právní a medicínské. Aktuálně se děsí psychologové, psychiatři, dětští lékaři, kteří nbeví už dnes, kam dřív, a Česko ovládá stres a strach, uměle a denodenně živený již řadu měsíců. Tomuto potupnému zacházení s námi všemi dodal korunu právě probíhající Karlovarský festival, na kterém novodobá šlechta demonstrovala, že jich se opatření netýkají, protože ta jsou jen pro "poddané". Tolerovaná nerovnost je prvním signálem nesvobody.

Ale vraťme se k onomu nařízenému týrání dětí a příkazu vytvářet prostředí pro jasnou šikanu v dětských kolektivech - jak je možné, že ministr školství si už nepředvolal ministra zdravotnictví na kobereček a nehuláká na něho jako pardál?" To je to ministru školství jedno, co se bude dít v jeho resortu? Že z učitelů se namísto vyučujících stanou drábové, hlídající neuhlídatelné, a plnící přkíkazy, které jsou symboly Půlnočního království? Nezakážou nám i pohádku Pyšná princezna?

Jak je možné, že to připustí poslanci, a nezruší okamžitě z tohoto důvodu hrubě zneužívaný stav pandemické pohotovosti? Tím by veškerá opatření padla, a jakékoli vyhlašování epidemie by se dělo podle zákona o ochraně zdraví, tedy hygienou, a při naplnění statistických dat. Ta jsou dnes stokrát nižší, než stav epidemie vyžaduje, a my tu dokonce "jedeme" podle pandemie.

Snad onen zákaz zpěvu v hodinách hudební výchovy, zákaz cvičení v hodináchh tělesné výchovy, separace u jídla a na WC, a vnější označkování rouškami těchto dětí druhé kategorie tento národ už definitivně probudí. Je načase, protože tohle už je opravdu příliš. Před nemocemi je nutné se chránit. Žádné nemoci ale nesmí byt zneužito jako záminky pro znásilnění všeho, co znásilnit jde, a nesmí být zotročování národa prohlašováno za pomoc bližnímu svému. To už máme všechno, doufám, historicky za sebou.

Adame Vojtěchu, položte funkci. 


https://blog.aktualne.cz/blogy/jana-hamplova.php?itemid=40543

Jen si tak trochu píchnout…
Jana Zwyrtek Hamplová
14. 08. 2021 | 07:11
Přečteno 5936 krát
…aneb jak se opakování stalo matkou hlouposti. Přijde ale den, kdy se očkovaní a neočkovaní silně obejmou. A pak přijde čas na šanony. S pravdou, která nás opět definitivně spojí.

Jako nás kdysi v listopadu 1989 spojil černobílý televizní šot a rozhovor s údajně mrtvým studentem Šmídem. Tehdejší (už zdatně vyplašení) mocní nám chtěli předvést, že je to fáma, neb student Šmíd žije, jenže přesto, že barevné vysílání „nefungovalo“, i to černobílé ukázalo, že student sice žije, ale je z té Národní zmlácený jak žito. A lidé, od dělníků po akademiky, pochopili, že ti mocní z nich opět dělají blbce, a že už to zkrátka dál nepřipustí. Protože pohár trpělivosti definitivně přetekl. A spojili se v odporu proti oněm hlasatelům na pódiu.

Jsme v podobné situaci. Je jen otázkou času, zda pohár trpělivosti přeteče na podzim, nebo na jaře, nebo za rok… Ale přetéct musí. Těch podobenství je totiž tolik, že jakkoli přívlastky zmanipulované novinové titulky a placené reklamy už to v určitý moment nezachrání. Prohlédneme všichni. Protože nám nic jiného, než držet spolu, nezbude.

Kdysi se záminkou pro znásilňování pravdy, zákonů a reality stal boj o spravedlivý svět pro všechny, což měl být socialismus a ve vyšší formě komunismus. Dnes se záminkou pro totéž stal covid a s ním údajný boj za zdraví nás všech. Zdánlivý soulad s právem se vytvořil prostřednictvím pandemického zákona, který umožňuje formou opatření jednotlivců, tj. bez sněmovny a senátu, tedy bez parlamentu, páchat nejvyšší legislativní zvěrstva (což ostatně vícekrát potvrdil Nejvyšší správní soud). Tedy vůle současných mocných se povýšila nad zákon, a v řadě případů dokonce nad Ústavu. Je nutno uznat, že v tomto byli soudruzi lepší – vedoucí úlohu strany si dali do Ústavy přímo. Ale člověk nikdy neví – třeba se vedoucí úloha ministra zdravotnictví dostane brzy tamtéž.

Novinové titulky jsou téma samo o sobě. „Nárůst počtu případů se ve středu dále zrychloval.“ V nemocnicích přitom bylo padesát lidí. Už řadu měsíců u nás není situace, kterou by kdy bylo možné prohlásit za epidemii, o pandemii už vůbec nemluvě. Přesto je dál zneužíván pandemický zákon, který pandemickou pohotovost zavedl, a zatím nikoho to nenapadlo zrušit. A to velkoryse přehlížím, že podobnou situaci má právo vyhlásit jen hygiena, což se nikdy (!!!) nestalo. Tuto pravomoc si přisvojili poslanci formou zákona, protože si myslí, že jejich ruka nahoře může všechno. Není to pravda. Podobně jako není pravda, že za vydaná opatření ministr zdravotnictví nedpovídá, protože je politik. Starostové by mohli vyprávět. I na to tedy jednou přijde. Překročení pravomoci úřední osoby a porušování povinnosti při správě cizího majetku budou první v řadě.

Členství v té správné straně bylo kdysi také „dobrovolné“. Ale pokud jste co po systému chtěli, zkuste ty průkazky nemít. Ani ty studentské koleje jste nedostali. Jsme tam zas. Jen s tím rozdílem, že tehdy šlo hlavně o kapitulaci názorů a polepování oken, zatímco dnes se po vás chce víc – vpravit si do těla látku, která se prohlašuje za očkování, a která se na lidech tak trochu dost teprve zkouší. Každý, kdo tomu rozumí, vám dnes řekne, že to především není žádné očkování, ale látka na posilování imunity. Kterou skutečně možná někdo potřebuje, ale někomu naopak může vážně uškodit. Tedy její plošná aplikace může být jasným obecným ohrožením. Ale pokud si ji nenecháte píchnout, nedoplatíte se. Říká se studentům, rodinám s dětmi, zkrátka nastoupilo těžké ekonomické vydírání. A opět stres pro všechny. Proč takový tlak? Když čísla ukazují něco jiného? A proč se nebere ohled na přirozenou imunitu každého, ale do těch podivných stánků se ženou všichni? Jaký je skutečný motiv, když to nemůže být naše zdraví? Ostatně podoba testovacích stánků bez tekoucí vody a WC jako dobrý byznys to, o co tu hlavně jde, jen dokresluje.

A jdeme dál… Druhá názorová platforma se tehdy také umlčovala a nepouštěla do televize a do tisku. Zato známá umělecká jména se používala (až zneužívala) pro ty jediné správné názory jako dnes. Stačí se podívat na publikum a podium Anticharty. Jen na to tehdy asi soudruzi nepoužívali reklamní agenturu, jako dnes pro kampaň o jakési tečce, a taky nešlo o honorář. Šlo o to, zda budou moci dělat svou práci. Apropó – uhradit z veřejných peněz desítky milionů za kampaň, ve které se tvrdí lži, protože očkování neznamená žádnou tečku, je taky docela odvaha. Potažmo když je to kampaň ve prospěch hlavně dodavatelů vakcín. Až těm lidem, kteří jí uvěřili, dojde, že byli obelháni, to teprve bude mazec. Ale na druhé straně - kam se hrabe „tečka“ na polní nemocnici za skoro sto milionů, v níž nikdy nebyl nikdo hospitalizován, protože se až zpětně zjistilo, že do ní schází personál...

Za totality, při nástupu do zaměstnání, se muselo jít na vstupní zdravotní prohlídku. A hlásilo se vše, včetně toho, že je žena těhotná. Což ji pak, většinou, nepřijali. V demokracii jsme to odbourali – zdraví se stalo soukromou informací, a vůbec – vše osobní začalo být chráněno, někdy až ad absurdum. Dnes se máte svěřovat se svým zdravotním stavem každému vrátnému. Můžete být stokrát zdráv, ale jak nemáte papír, že jste nechal systému vydělat (testy nebo vakcínou), jste považován za nežádoucího. Předpokládá se nemoc, i když to nebezpečí je nula celá nula nic. Už řadu měsíců. Jdete na bazén s potvrzením o očkování, na monitoru naskočí vaše jméno... Anonymita je minulost, GDPR můžeme zrušit.

Téma děti raději vynechám – to, jak se podepisujeme na jejich psychice i zdraví, je zločin. Díky bohu za odvážné dětské lékařky, které říkají, ať veřejně nebo neveřejně – s námi nepočítejte, nebudeme zdraví dětí riskovat experimentální vakcínou, tedy nebudeme očkovat. Doufám, že podobně budou odvážní ředitelé škol, a nebudou akceptovat ona šílená doporučení o separaci dětí a rouškách, která jsou opět na žalobu.

Pak bych snad ještě zmínila onu snahu degradovat oponenty. Článek „Ztroskotanci a samozvanci“ vstoupil do dějin, tedy i my, co chceme fakta a přesvědčivé důkazy k tomu, co se tvrdí, máme šanci. Na ten vstup do dějin. O nás se totiž pro změnu říká, že jsme ti hloupější, nevzdělaní, zkrátka blbí (asi proto, že se důsledně ptáme), a jistý profesor s kocourem dokonce předpovídá, že národ bude díky tomu chytřejší, protože ti hloupí bez vakcín umřou. Nu, s ohledem na jeho předpovědi o rakvích v ulicích si myslím, že můžeme být my „bez“ v klidu. Taky si myslím, že by za podobné výroky už měli být jejich autoři popohnáni k odpovědnosti. Představuji si pod tím omluvu za podob nou nehoráznost.

Ostatně odbornost současného ministra zdravotnictví, jeho životní zkušenosti, zralost a erudici, i touto kvalitou ministrů doháníme úroveň doby předlistopadové. Stačilo poslouchat, opakovat žádané fráze, a funkce vás neminula. Zda dotyčný něco uměl, nebo ne, bylo úplně jedno. Podstatné bylo, že byl v té správné partě. Nutno dodat, že současný ministr se stal takto poslušným až po "převýchově" mimo funkci. Protože "...a to se vyplatí." Jemu.

Co dodat…

Z toho, co se dělo za zdmi oné cesty k socialismu, byli nakonec v šoku i ti, kdo mu v dobrém uvěřili a byli v první fázi nadšení budovatelé. V šedesátém osmém a v listopadu se proto bez váhání a s úlevou postavili na stranu vzbouřenců proti systému, včetně těch, co se mu podovolili, aby měli klid. Takže i ona doba vzájemného objetí očkovaných a neočkovaných, mezi které se snaží současní mocní vnášet až nenávist, prostě přijde. Očkovaní budou chtít srovnat účty za to, jak se jim lhalo, a nedej bože, aby měli nějaké zdravotní dopady, a neočkovaní jim rádi pomohou, protože budou mít ty šanony – se všemi těmi smlouvami, s pokyny lékařské komory lékařům z jara 2020 a dále, s čísly o všech těch tvrzených počtech nula celá nula něco (které vám hlava nebere), informace o ztracené chřipce, zanedbaných a odkládaných léčbách, o složení oněch vakcín, které vlastně nejsou očkováním, jak ho známe ze svého dětství, ale lékem, který se aktuálně zkoumá, taky o tom, jak se neřešila léčba covidu, jak se potlačovala přirozená imunita odebráním pohybu, kyslíku a vytvářením stresu, jak tu byly zákazy léčby v ambulancích, a jak vakcíny, které měly být spásou všeho, mají po pár měsících účinnost 16%… a už se nenápadně píše v různých materiálech, že nemohou naplnit nic z toho, co se valilo lidem do hlavy v oné slavné tečce. O miliardách, které se u toho vyhodily z okna, o pošlapávání lidských práv a znásilňování zákonů nemluvě.

Nikdo nepopíráme existenci covidu. Nikdo nepopíráme, že vakcíny mohou někomu, po důkladném vyšetření jeho krve, pomoci. Ovšem jako preventivní lék proti těžkému průběhu nemoci, ne jako očkování. Ale to, jak se covidu celosvětově zneužívá, jak se lidem lže, a jak se vakcinací bez patřičných vyšetření riskují jejich životy (včetně životů mladých lidí a dětí), a jak se z veřejných peněz a vlivem autorit (škol, zaměstnavatelů, provozovatelů…) dělá propagace farmaceutickým firmám, to je neobhajitelné civilizované společnosti.

Na konci zkusím parafrázovat dialog z jednoho filmu.
Odborník propagující očkovací vakcíny: „To ale byste měl, se nechat očkovat, chráníte sebe a ostatní lidi!“
Člověk: „Opravdu? Víte to naprosto spolehlivě?“
Odborník: „Jistě!“
Člověk: „Tak, že byste na to vsadil svou kariéru?“
Odborník: „Samozřejmě, je to můj obor.“
Člověk: „Tak, že byste na to vsadil svůj život?“
Odborník mírně nejistě: „No…ano… Přece bych vám to jinak neříkal.“
Člověk: „Tak, že byste na toto své tvrzení vsadil život svých dětí?“
A rozhostilo se ticho.

Nikdo dnes nevíme na sto procent, jak se věci tam nahoře mají a jaké hry se tam hrají… Co ale víme určitě, je to, že byly stovky otázek bez odpovědí. Na některé z nich začíná postupně přinášet neradostnou odpověď čas, na některé by měly odpovědět ony šanony. A jak lidé aktuálně očkovaní, tak lidé aktuálně neočkovaní, zkrátka všichni, bychom měli chtít vidět, co v nich vlastně je... Nebo co v nich naopak není. Nebojujme proto spolu, ale vedle sebe. Včetně lékařů a dalších odborníků v první linii, kteří také nevěřícně kroutí hlavou. Včetně všech dalších, co se nebojí. Ať se tu pravdu dozvíme. Ale hlavně – nenechme po sobě šlapat, jak po nás šlapali kdysi, a neskákejme jim na tu draze zaplacenou propagandu, jak je něco to jediné správné... A věty „Stejně tě dostanou, a budeš se muset píchnout“, jako by na nás pořádali hon, nemají co dělat ve svobodné zemi, kde se tvrdí, že očkování experimentální vakcínou je dobrovolné, a kde se prohlašuje, že jsme právní stát.

Držme proto spolu. A vydupejme si společně postupně pravdu. Protože jde o naše zdraví, a konec konců i o naši lidskou důstojnost. U každého vstupu kamkoli. Bylo by dobré vědět, proč jsme se stali takovým rukojmím, a proč v nás byl budován takový strach a stres. Abychom byli zdravější? Nebo právě naopak? 


https://blog.aktualne.cz/blogy/jana-hamplova.php?blogid=372&archive=2021-07

https://blog.aktualne.cz/blogy/jana-hamplova.php?itemid=40440

Pořád doufám, že se probudím…
Jana Zwyrtek Hamplová
28. 07. 2021 | 02:25
Přečteno 8313 krát
…a to, co se děje kolem nás, se ukáže zlým snem. Ne kvůli covidu. My procházíme úplně jiným testem. Totiž zda si necháme od těch nahoře všechno líbit. Covid, o kterém ještě není jasno ani to, odkud a jak se tu vzal, k tomu jen slouží. Zato až ad absurdum.

Můžete se stokrát ptát zástupu ministrů zdravotnictví a odborníků kolem nich, jak mají podloženo to, co tvrdí, a na základě čeho nám diktují ty až neuvěřitelné věci, a jaké k tomu mají motivy. Mimo frází se nedozvíte nic. Jednomu ještě teče mlíko po bradě, ale ministrem se stal už dokonce dvakrát, jeden miluje tajné noční schůzky, dokonce v uzavřených hospodách, další se sice hezky usmíval, ale své nemovitosti spočítat neuměl (spletl se hned o stovku), zkrátka přijímáme opatření dávno za hranou právního státu od lidí diskutabilních osobních hodnot tak samozřejmě, až se tatíček Masaryk musí v hrobě obracet.

Tito lidé nerespektují dokonce ani rozsudky soudu. A to do té míry, že i soudci musí vystoupit ze své obvyklé anonymity, a vyjádřit se. Ne proto, že by svou nezávislost opustili, ale aby jasně pojmenovali, co se v tomto státě děje. Znásilňování práva v přímém přenosu. Zaplať jim to Bůh. Napřed to byl elitní soudce a bývalý předseda Nejvyššího správního soudu JUDr. Josef Baxa, který nazval ministry vždy pro jejich krátké působení spotřebním zbožím, a zcela jasně prohlásil, že vládě právo překáží, dnes to byl JUDr. Petr Mikeš, který vyslovil jasně, že ministerstvo soudy opakovaně ignoruje a podrývá právní stát. Nepamatuji v minulosti nic podobného. Ale bohužel mají pravdu. Míříme opět k nesvobodné zemi.

Pořád nic? Vše ok? Pak vás mohu ujistit, že pokud už toto vyslovují soudci před televizními kamerami, situace je stokrát horší a vážnější. Protože za uvedenými výroky jsou obavy, kam se řítíme.

Všem nám je například jasné, že řadu měsíců, tedy dávno, tu už není žádná pandemická pohotovost, pokud kdy vůbec byla, protože vnější projevy se neodlišovaly od epidemií chřipek - a i na tu se umíralo. Jakoby se teď zkrátka nehodilo, že jsme zdraví, a je snaha dokázat, že tomu tak není. Ale ono nic - jsme skutečně většinově fit. A to přes veškeré úsilí a přikazování testování málem třikrát denně. Přikázalo se testování samé ono oficiální, zaměstnavatel už nepostačuje, a ono zase nic! Lidé jsou jak na potvoru zase zdraví. Nezakopáváme o žádné rakve v ulicích, jak jeden vědátor s kocourem děsil lid. A pokud se u někoho zachytí vir, pak to navíc vůbec neznamená, že je nemocný. A i těchto "pouhých" nositelů, je zcela mizivé procento, a hospitalizovaných ještě mizivější „kousky“. Nahoře je tedy panika, že nám tu pandemii nemají čím vnutit. Tak přišli s hrozbou delty. Na kterou už prasklo, že žádnou hrozbou není.

Jenže stav, kdy se nám pandemie vnucuje, se někomu setsakra hodí, takže to jede dál.

Farmaceutický průmysl sice extrémně vzkvétá, naše ekonomika a psychika však hyne, a politikové si (ale jen před kamerami - viz Brusel) nasazují ty náhubky, protože, jak řekl dnes ministr zdravotnictví Vojtěch, si to už bez nich neumí představit. Tak ono děti rychle podlehnou hloupým zvykům a fóbiím. Nebo že by se nám bál podívat zpříma do očí?

Razí se zkrátka jen jedna ideologie, a jiné nejsou připuštěny. Jenže tentokrát nejde jen o vylepení do oken, aby byl klid. Naopak Zdeněk Svěrák – Louka – do nás hustí, jak máme očkováním zachraňovat divadla. Ať si přijme honorář, vylepí praporky a nám dá svatý pokoj.

Také jsem zachytila, mezi řádky, že se neočkují ti hloupí. To naznačoval ministr Vojtěch. Mohu ho ujistit, že ve svém okolí mám stovku lidí, kteří se neočkují, a kteří by ho při jiném testu, třeba přirozené inteligence, ve studiu rozdrtili. Nakonec je mezi nimi i řada lékařů, kteří jasně říkají – vakcíny se teprve zkouší, někomu mohou prospět, někomu uškodit, chce to roky zkoumání, zkoušení, a hlavně před každým očkováním důkladný rozbor krve, zda tu nejsou protilátky, které jsou tzv. kontraindikací. Tedy že by se očkovat nemělo. Tento „luxus“ je však dopřán jen těm, kteří si ho vydupou, a premiérově dceři. Ostatní se ženou do fronty na nádraží a obchodních center, kde se stává z očkování „levné zboží“. Taková vakcína prostitutka, která (se) dá každému. Jak je to nebezpečné, darmo mluvit. Ale ta následná úmrtí a komplikace s tím samozřejmě nesouvisí.

A léky na covid? Ano, ty, o kterých primář Motola prohlásil, že byly lidem odepřeny a uzamčeny ve skladu? Povšimněte si, že o léčbě covidu se nehovoří. Lze tedy usuzovat, že se na ní moc nevydělá. A kam zamkli investigativní novináře, to je taky záhadou. Ale třeba budeme po prázdninách překvapeni.

Na druhou stranu mám kolem sebe řadu očkovaných přátel, kteří rovněž ví, proč to udělali a já jejich důvody plně chápu – mají často chřipky, jsou k tomuto druhu nemoci náchylní, nepříjemným covidem prošli, a ani tak neměli po čase protilátky, což si nechali prověřit. A představte si, obě skupiny se objímáme a máme se rádi. Proč nás chtějí rozeštvat?

A proč nám lžou?

Ten, kdo prodělal covid, a ani si nevšiml, že ho má, přece očkování nepotřebuje vůbec. Jednak má většinou protilátky, jednak, když si nemoci ani nevšiml, z čeho usuzují, že příště bude nějaký těžký průběh?
Pokud byl těžký průběh, a mám ve svém přímém okolí hned tři, tak ten byl jen proto, že lékaři zanedbali zápal plic. Tak dlouho drželi mé přátele doma na telefonu (hlavně sem nechoďte!), až se z toho vyklubal zápal plic jako Brno. (Brnu se tímto omlouvám).

Pokud nás všechny důkladně prověří, samozřejmě zjistí, jaké nemoci v sobě nosíme. Vyčlení nás proto ze společnosti? Budou si na nás ukazovat prstem? Zavřeli se na zámek nositelé AIDS, což je na rozdíl od covidu nemoc vždy smrtelná? Odkdy neplatí, že k nemocným je třeba být ohleduplný a chápavý? Po roce covidu, který jsme ještě v únoru minulého roku považovali za chřipku, víme, že někdo má průběh horší, někdo si nemoci naopak ani nevšimne. Skutečně jako chřipka, jen v jiném hávu. Že to možná hůř snáší třeba starší lidé, ostatně jako všechny nemoci – ale také ne vždy. Moje maminka byla v kontaktu s více nemocnými covidem, a sama zůstala nemocí netknutá. Klepu na dřevo. A naopak - po očkování náhle v pár měsících odešel někdo, u koho se to nečekalo....Ale prý to s tím nesouvisí... Já s mými blízkými jsem se s covid nemocnými rovněž objímala. Doslova. Lékař mi to vysvětlil – holka, vždyť ty jsi neměla nikdy pořádně ani chřipku, tvoje tělo se ubrání samo. A je to tak. Tak proč ten plošný tlak, jako bychom byli všichni stejní?

Nejsme. A oni to ví. Tak proč nás nutí být nemocní, když my, jak na potvoru, chceme být zdraví? Proč tu nemoc pořád testují, aby pak mohli jásat – máme ji, musíme očkovat? Jenže ono nic. Tak se nově zaútočilo na děti – dokonce tak, že mohou bez rodičů, a dokonce už od 12 let. To považuji u experimentálních vakcín za zločin, když je jasné, že děti jsou rovněž až na obrovské výjimky, kdy „něco v sobě mají“, jako dříve mívaly bacil chřipky, zdravé. O tom, že jsme je dusili v těch náhubcích, ani nemluvím. Proto jsem také odpor proti tomu i osobně podporovala a podporuji. Jsem také máma, a dokonce už babička. Víte, mne to přijde, jakoby ti "naši" někde něco slíbili, a museli to udat. Myslím ony vakcíny. Tak moc nervozní ze svého zdravého národa jsou.

Z dnešní situace mohou mít radost jen někteří – farmaceutické firmy a na ně napojení zdravotníci, protože ti mají historické žně. Politikové, protože mohou být důležití a odvádět pozornost od různých jiných průšvihů. Velcí hráči, kteří rádi hrají s lidstvem velké hry.

A kdo trpí?
Statisíce slušných lidí, kterým se likviduje často jejich celoživotní dílo. Senioři, kterým se zničil a ničí podzim života. Tisíce lidí, kteří vidí za oponu, a jsou zoufalí, že jim nikdo nenaslouchá. Třeba i lékaři. Děti, kterým se ukradl rok školy a zájmového života. Psychiatři, kteří nestíhají. Příroda, do které zamíří ty statisíce tun odpadu z testů a roušek. Pacienti, jejichž vážné nemoci byly odsunuty do pozadí. Všichni lidé, protože jim stále někdo nutí, jak se mají vzájemně nenávidět kvůli nějakému podivnému viru. A tak dále.

A to vše pro aktuálně dvacet třicet lidí v nemocnici, a setiny procenta nositelů viru – což tady bude prostě vždy. Jiných virů by možná našli více, klidně to může být chřipka.

Co chci těmito řádky říct. Nenechme si gumovat mozek. Nenechme si brát důstojnost. Nenechme si ničit právní stát. Ještě ho budeme sakra potřebovat.

Osobně si myslím, že se přibližuje pozvolna doba na generální stávku za zrušení pandemické pohotovosti, když to už několik měsíců neudělali politikové. Po zrušení pandemické pohotovosti se nesmí vydávat ona opatření, z velké části nezákonná. Může se aplikovat pouze klasický zákon. A to už není tak snadné. Proto stojí za to o to bojovat.

Očekávám to ještě od této sněmovny. A pokud ne, pak nezbude skutečně nic jiného, než do té Sněmovní jeden den zajít. Namísto do práce. Říct poslancům, co mají dělat. Když to sami nevědí. Nikdo přece nechce být nemocný. Nikdo by se nikdy nebránil karanténě. Kdyby k tomu byl opravdu důvod. Nikdo nepodceňuje covid, ani jiné nemoci. Ale to, co tu probíhá, je skrytá selekce lidí, a tlak na to, aby sami otestovali na vlastní riziko nové vakcíny. A děje se to způsobem, který je v civilizované společnosti prostě nepřijatelný. Ostatně některé výroky předsedy lékařské komory a ministra by mohly být i žalovatelné.

Žádný starosta, a to ani té nejmenší obce, by si nedovolil setinu toho, co předvádí dnes tamti nahoře. Aby nechal jezdit zimní pluhy i v létě, když sníh už dávno roztál. Jen aby demonstroval, že to může nařídit. A nebylo by to ani tak osobní, jako cizí látka do těla u deklarovaného dobrovolného (!!!) očkování.

Měl by to zkrátka už někdo panu ministru Vojtěchovi (a kterémukoli z nich) říct - pane ministře, už řadu měsíců, přes veškerou vaši testovací snahu, jsou lidé zdraví, není tu už dávno pandemická situace, ale její vámi vytvářená karikatura. Navrhněte už konečně zrušení pandemické pohotovosti. Nebo my navrhneme zrušit vás. 


https://blog.aktualne.cz/blogy/jana-hamplova.php?itemid=40351

Nový stavební zákon je vykročení zpět k národním výborům
Jana Zwyrtek Hamplová
14. 07. 2021 | 03:45
Přečteno 3348 krát
A to není dobrá zpráva.

Stavební řízení změnu chtělo. Nový stavební zákon, i kdyby byl jinak dokonalý, je přesto špatným krokem. A ukáže se to velmi brzy.

Kdo jiný než advokát věnující se veřejnému právu by měl vědět, že dosavadní stavební zákon si o změnu koledoval už léta. Řízení bylo nepružné, často dlouhé, často zbytečně formalistické. Ostatně jako většina správních řízení. To už je tak úděl veřejné správy, že je vázána někdy nesmyslnými pravidly, která jí svazuji ruce a zakazují používat mozky. Tedy slovu změna by bylo možné fandit. Nicméně nový stavební zákon, o kterém jeho autoři prohlašují, že všechna tato negativa odstraní, boří po více jak třiceti letech něco více podstatného – zdvojený model veřejné správy. Velmi silně oslabuje pozici samosprávy, chcete-li, radnic, a velmi posiluje stát. Navíc to dělá velmi nesystémově, takže veřejná správa bude za chvíli takový chaos, že ruka nebude vědět, co dělá noha.

Přitom kdysi dávno, v devadesátých letech, kdy samospráva vstávala z mrtvých, jsem zdvojenému modelu veřejné správy až tak netleskala. Říkala jsem tehdy, že je dobře, že úřednicí vykonávající státní správu budou tzv. sedět na radnicích, ale že za státní správu by neměl hierarchicky odpovídat starosta, nýbrž by měla spadat pod tehdy fungující okresní úřady, které by taky odpovídaly za všechny průšvihy, co tito státní úředníci provedou. Přeloženo pro laiky – nadřízeným vedoucího stavebního úřadu ve městě by nebyl starosta (protože stejně mu do státní správy nemohl mluvit), ale vedoucí okresního stavebního úřadu; ale stavební úřad by na radnici sídlil, aby mohl daný státní úředník se samosprávou velmi úzce kooperovat, a rozvoj území tak měl hlavu a patu.

Zdvojený model veřejné správy, kdy na radnici funguje jak samospráva, tak státní správa, a dokonce někteří úředníci mají pracovní náplně vytvořené napříč, ale tehdy vyhrál, a dlužno dodat, že přes určitá dodnes identifikovatelná dílčí negativa jsme si na něj zvykli, zaběhl se a efektivně funguje. Blízkost státní správy je důležitá jak pro občany, tak pro samosprávu, a to se novým stavebním zákonem rozbilo v té nejdůležitější oblasti – v oblasti stavebních řízení.

Stát bere radnicím stavební úřady, aby je přesunul přímo pod sebe (personálně i hierarchicky); to celé za situace, kdy dávno neexistují okresy, které byly alespoň jakž takž fyzicky a "lidsky" blízko. Dnes tu máme pouze kraje, a krajské stavební úřady mají být pro stavebníky, včetně obcí a měst, nejbližším (!!!) partnerem. Tedy nebudou místní stavební úřady (které by fyzicky mohly zůstat tam, kde dnes jsou), ale pouze krajské stavební úřady, resp. jejich územní pobočky, které nemají být vzdáleny více než 35 kilometrů. Vše se prý bude navíc řešit elektronicky. Svatá prostoto - stavební řízení je přesně tím případem, kdy osobní kontakt je nezastupitelný – kvůli projektům, diskuzím nad mapami, geometrickými plány a tak dále.

Takže stavebník sbalí plány do auta, a pojede. Starosta sbalí horu papírů, a pojede. Protože stavební lokality a jiné stavební projekty nejsou jen vyplnění formuláře.

O lokalitách budou rozhodovat státní úředníci od 35 kilometrů vzdáleného stolu, bez znalosti regionu, bez sepětí s daným územím, bez svého začlenění do samosprávy. Přitom toto sepětí bylo jedním z obrovských kladů zdvojeného modelu veřejné správy – kooperace, vzájemné chápání se, znalost problematiky nad rámec „papírů“, účast šéfů stavebních odborů na jednání zastupitelstev (kde někdy zastupitele třeba i krotili v rozletu), na radách obcí a měst, a tak dále. Argumenty, že se tím odstraňuje podjatost, jsou úsměvné. Za prvé – říká se tím, že podjatost zde byla více jak třicet let. Za druhé – tento problém bylo možné řešit jiným způsobem, než vlámání se do zdvojeného modelu veřejné správy. A za třetí – státu se tak dává do ruky neskutečně silná zbraň přímého vlivu na všechny stavby v České republice. Od mobilního domku až po stavební lokality obcí a měst. Celé je to navíc nesystémové – jiná státní správa pod střechou radnic zůstává, a bude v tom neskutečný chaos.

V praxi se stane přesně to, co se stalo po zrušení okresů – veřejná správa se lidem vzdálila. Pocitově i místopisně - i hejtmany dnes stojí neskutečně mnoho osobních sil, aby „svůj“ kraj celý obsáhli a onen pocit vzdálenosti ve svých občanech ve své osobě eliminovali.

A že ubude úředníků? Samospráva bude muset mít stejně své“ lidi pro komunikaci s krajským stavebním úřadem, protože starosta to pochopitelně nebude. Když měl na radnici šéfa stavebního úřadu, mohl si ho zavolat, poradit se, co má o to patro níže přinést, co má město připravit, zda vidí záměr radních jako realizovatelný – tak se bude muset vypravit na krajský stavební úřad, aby dosáhl téhož. Ovšem s úředníkem, který "jeho" město nezná.

Podobně občané – vyběhli na stavební úřad, poradili se, a pak šli teprve oficiálně žádat o rozhodnutí. Teď nevyběhnou, v podání bude více chyb, bude se více vracet a opravovat… nebo cestovat. Ano, cestovat se bude velmi – třeba na místní šetření. Nebo se budou místní šetření omezovat, čímž se jen prohloubí neznalost úředníků, kteří budou o to víc rozhodovat od stolu a podle map, ne podle znalosti terénu.
Jak jsem napsala úvodem – stavební řízení chtělo zefektivnit. Odstranit zbytečný formalismus, zkrátit lhůty. Zjednodušit. To šlo ale bez onoho nedůvodného zásahu do organizačně fungujícího systému – stačil lepší zákon, aby po něm úředníci mohli sáhnout.

Osobně to vidím tak, že nutnosti změnit stavební řízení se „tak trochu hodně“ zneužilo pro oslabení samosprávy a naopak posílení státního vlivu do místních lokalit (včetně krajů), a nelze vyloučit, že to nekončí. Ad absurdum se můžeme dožít toho, že na náměstí větších měst budou velké budovy se státními úřady, tedy takové novodobé národní výbory, které ovládá stát, a někde v jedné nebo dvou kancelářích v obcích a městech se bude tísnit samospráva organizující majáles, a možná oddávající.

Proto považuji nový stavební zákon za velmi varovný signál. I kdyby se podařilo novým zákonem splnit všechny ony sliby (o čemž silně pochybuji), jeho největší mínus a nebezpečí tkví v tom, že státu se podařilo prolomit zdvojený model veřejné správy vlídný k občanům i k radnicím, sebrat samosprávě jednu z nejdůležitějších oblastí státní správy z jejího nepřímého vlivu a možnosti přímé kooperace, a neskutečným způsobem posílit procesní i faktický vliv státu na vše, co, kde a jak se v naší zemi bude stavět.

A když budu uvažovat ještě dál, může to být předehra pro argumentaci k rušení malých obcí směrem k vesničkám našim střediskovým, tedy k centralizaci nejen státní správy, ale i samosprávy. Protože i to už tady bylo (vzpomeňme na výrok kdysi ministryně Ing. Karly Šlechtové – "my nebudeme obce rušit, my je budeme slučovat").

Stavební zákon tedy definitivně prošel. To, zda budou naplněny všechny ty z mého pohledu nereálné sliby o efektivitě stavebního řízení, lhůtách a tak dále, to ukáže až čas. Všechny ty sliby ale byly, podle mého názoru, mimo jiné záminkou pro to, aby stát „ukradl“ občanům z jejich radnic úřad, který je pro rozvoj lokality ze státní správy nejdůležitější, odstranil možnost prospěšné kooperace státní správy a samosprávy ve stavební oblasti právě na půdě místních stavebních úřadů, a tuto oblast státní správy lidem fakticky vzdálil – což bude praxi nejvíce bolet.

Tedy přesto, že si uvědomuji, že stavební řízení změnu chtělo, a přesto, že doufám v to, že některé části nového zákona mohou být k dobru věci, budou-li fungovat, tak ono potencionálně dobré bohužel přebíjí ona největší „loupež třicetiletí“ ze strany státu. Ono to „uloupení“ stavebních úřadů radnicím je totiž tak nesystémový zásah do zdvojeného modelu veřejné správy, že podle mého názoru nemůže být poslední. Tedy možný plíživý návrat ke všemocným státním „národním výborům“, ať se budou nazývat jakkoli, bych vůbec nepodceňovala.

Slabá samospráva totiž vždy znamená mocnější stát. A proto novému stavebnímu zákonu nemohu tleskat. Jeho přijetí možná přináší par dobrých dílčích změn, ale ústup od veřejné správy pod jednou střechou ve prospěch státu je pro nás občany velmi špatnou zprávou. 


https://blog.aktualne.cz/blogy/jana-hamplova.php?itemid=40342

Je libo vakcínu? A jakou dáme značku?
Jana Zwyrtek Hamplová
13. 07. 2021 | 04:32
Přečteno 8658 krát
Nebojte, naše zboží je to nejlepší. A jakou odměnu si vyberete? Tenisky? Mobil? A to nevíte, že vás čeká ještě prémie! Třetí dávka, a taky úplně zadarmo! Rozjíždíme totiž právě akci 2+1, která nebyla ještě včera v plánu. Tak neváhejte ...

Ne, nechci očkování degradovat. Ostatně by to byla už zbytečná práce. Degradují ho ti, kteří z něj dělají produkt 90. let ve stylu „vy zíráte, my zíráme – zářivě bílé prádlo“. Dnes je to ona pověstná „tečka“, která není žádnou tečkou, ale z mnoha důvodů velký otazník, na jehož kampaň plnou lží a manipulací, aby se tečkou alespoň zdál, padají desítky milionů z veřejného rozpočtu. Kvůli této formě propagace aby za chvíli strkali hlavu do písku i ti, kteří se s důvěrou naočkovali. A já dodávám - pokud jim to přineslo klid na duši a jejich tělu to skutečně pomůže, rozhodli se zcela správně – ostatně rozhodují o sobě, a nikdo nemá právo jim cokoli rozmlouvat.

Stejně, jako nemá nikdo právo nikoho do očkování nutit. Nejsou to také očkovaní, kdo by měl děkovat výrobcům vakcín, ale je to přesně naopak - farmaceutické firmy by měly děkovat očkujícím se - za to, že dali vakcínám svou důvěru, a díky tomu se tyto vakcíny, prozatím v experimentální fázi, mohou testovat přímo na lidech.

Na druhé straně by očkovaní měli chápat ty, kteří tento experiment na sobě sama zatím odmítají, a mají naopak odvahu čelit covidu svou vlastní imunitou a tělesnou kondicí. Je to právo každého v době, kdy nikdo neumí zaručit bezpečnost vakcín, stejně jako nikdo neumí říct stoprocentně, že lépe je se neočkovat. Proto by měly obě „party“ držet spolu, a zcela na rovinu si sdělovat své zkušenosti. Každý má právo o svém zdraví rozhodovat sám.

Dnes, kdy je až hysterická starost a tlak na to, aby se všichni dali "dobrovolně" očkovat, že to připomíná až ono reklamním retro, však neuškodí pár čísel, ze kterých mrazí. A která, kupodivu, nechávají mocné tohoto světa, na rozdíl od covidu, v naprostém klidu…

Každý 3. obyvatel České republiky v průběhu svého života onemocní rakovinou. Tedy 33% z nás všech. Například v roce 2017 bylo v České republice nově diagnostikováno 86 819 pacientů se zhoubným novotvarem. Ročně zemře na rakovinu až 1,3 milionu Evropanů a objeví se 3,5 milionu nových případů. Za deset let tedy 35 milionů velmi vážně nemocných. Bez zásahu do současného trendu se celkový počet případů rakoviny v EU do roku 2035 může zdvojnásobit. Tedy na 66 milionů za deset let. Nově rakovinou v ČR onemocní aktuálně přes 70.000 lidí ročně (rok 2020) a umírá na ni zhruba 28.000 lidí. Až 40 procentům případů rakoviny lze přitom předcházet. Jen přijít včas k lékaři. Proč tedy v posledních letech nevidíme reklamy plné známých jmen, které na to upozorňují? Proč se nenabízí mobily a tenisky a jiné bonusy za to, že nebudeme podceňovat prevenci této zhoubné nemoci? Když je to také celosvětový a letitý problém?

Odpověď je jednoduchá. Rakovina má smůlu. Není dobrý „produkt“ - na boji s ní nelze bohatnout a diktovat lidem, jak žít. Je to, obdobně jako kardiochirurgie nebo boj s leukémií a dalšími nemocemi, práce a dřina a nervy a úsilí stovek lékařů. Pokroky po milimetrech. Tady nelze chrlit miliony testů ani honem honem vyvíjet vakcíny, které by se mohly rovněž prodávat po stamilionech. Že jde v případě rakoviny o více nemocných a mrtvých každý rok, než bylo kdy u covidu? A že 40% by jich zemřít třeba nemuselo? Ale proč by se to za drahé reklamní peníze připomínalo, když z toho není žádný byznys, ale jde skutečně „jen“ o ono zdraví…

To covid je jiná liga. Takové celosvětové PR a obchod se strachem, to tady ještě nebylo. Testy a roušky se chrlí po stamilionech, vakcíny se od těchto dnů nabízejí dokonce na novodobých „tržištích“, protože někdo usoudil, že to lze, a více se jich tak „prodá“, a není médium, ze kterého by na vás covid neskočil. Na vakcíny se tak stojí v obchodních centrech fronty jak nedávno při otevření Primarku na Václavském náměstí. Očkování, ryze zdravotnický odborný úkon, u kterého by měl být přítomen lékař a chorobopis očkovaného, se dnes nabízí ve stáncích jako cukrová vata. Nebo jako na tržištích levné zboží. Bez ohledu na to, že očkující nezná zdravotní stav očkovaného, stačí vystát frontu a neznámý zdravotník vpraví komukoli do těla látku, o které očkovaný neví nic moc, jen věří prohlášením, že ho očkování navždy zbaví covidu, a vrátí mu život, na který byl zvyklý.

Kéž by tak obojí bylo pravda… Každý očkovaný by si splnění svých očekávání zasloužil, protože vsadil nejvyšší hodnotu – své zdraví. Bez ohledu na to, zda z přesvědčení, pro cestu na jih nebo pro možnou výhru třeba toho mobilu. Pravdou však je, že loterií je dnes samo očkování, a tah se bude konat až někdy v budoucnu. Obdobně jako se kvalita jakéhokoli zboží ukáže až za nějaký ten pátek. A nezlobte se, že o vakcínách hovořím jako o zboží. Zboží z nich, bohužel, udělala současná světová garnitura, která má málo společného se světem medicíny. Zato nepochybně ví, co je to onen byznys. Politický i ekonomický. Vydělává totiž jako nikdy. Na strachu lidí a jejich důvěře ve spásu vakcínami, které se začínají stávat "dobrovolnou" podmínkou normálního života.

Nakonec malou poznámku.
Skutečné výsledky vědecké práce lékařů jsou tiché, neviditelné, bez reklam, a nepotřebují nabízet léky formou loterií o cokoli. Až kterékoli lékařské pracoviště ohlásí, že má k dispozici preventivní očkování proti rakovině, co myslíte…? Budou tenisky a vyhrožování potřeba? Nebo si rádi a bez reklamy klidně i připlatíme? Ano..b) je správně. 


https://blog.aktualne.cz/blogy/jana-hamplova.php?itemid=40318

Co je dovoleno pánovi, není dovoleno kmánovi. To chceme?
Jana Zwyrtek Hamplová
08. 07. 2021 | 19:17
Přečteno 6252 krát
František Mareš vstoupí do dějin. Občanský protest správním rozhodnutím tu ještě nebyl. A odhalil víc, než měl asi v plánu.

František Mareš, který pracuje jako úředník obce Včelná na Českobudějovicku se rozhodl zrušit trvalý pobyt ministrovi Adamu Vojtěchovi. Podle svých slov tak jednal sám a počítá s trestem. Obec, kde žijí více než dva tisíce obyvatel, už sdělila, že se ministrovi omluví a úřední rozhodnutí zruší.

Tak. To bychom měli.

Začněme ale opravdu od Adama, tentokrát nikoli Vojtěcha.

To rozhodnutí z pera Františka Mareše je opravdu právně neustojitelné, tedy, chcete-li, nezákonné. To je jasný fakt, a bylo mi to jasné hned. A už mi někteří píší, jak tedy mohu jako právnička vyjadřovat danému úředníkovi, který ho sepsal, pochopení a sympatie. Je to prosté - protože nejsem jen právnička, ale také člověk, který v této zemi žije. Anebo právě proto, že jsem právnička, a jsem v těch správních a soudních řízeních dnes a denně? Posuďte sami...

Svého času jsem totiž vyjádřila sympatie i obecní vyhlášce, která zakazovala státním úředníkům vstup na území obce, když obci věnovali nepřiměřenou pozornost. Samozřejmě tento vstup zakázali rovněž protizákonně. Jako gesto. Jako vyjádáření svého zoufalství. Vyhláška byla samozřejmě zrušena. Ono rozhodnutí Františka Mareše bude jistě také. A nejen to, dojde, jak čteme, i na omluvu obce panu ministrovi. Správně - paní starostka se omluví za neprofesionální práci svého úředníka, protože v pracovněprávním vztahu nemají sympatie co dělat, a ve správním řízení už teprve ne.

Ale... Celé to má jedno velké ale, které dané "Františkovo" rozhodnutí staví do jiného světla.

Každý týden se v této zemi vydává řada nezákonných rozhodnutí všemožných úřadů. Jsou adresována běžným lidem ve správních řízeních stavebních, daňových a dalších. Jejich nezákonnost ale není tak mediálně přitažlivá, jako zrušení trvalého pobytu ministra, zato ale působí často mnohem více zla a škody, včetně na duši. A ti lidé musí podávat odvolání nebo chodit až k soudu, aby se jim zákonnosti, která by měla být ze strany státu samozřejmá, dostalo. Trvá to někdy léta. A omlouvá se jim někdo, když se ukáže, že měli pravdu, a skutečně byli terčem nezákonnosti správního úřadu? Nikdy. Naopak - jejich osudy jsou úřadům jedno.

Poslední měsíce se vydávají desítky nezákonných rozhodnutí - opatření ministerstva zdravotnictví, a to mimo jiné i z pera pana ministra Vojtěcha. A další má v plánu, jak vyplývá z jeho nadšených provolání, když už dnes jako sudička ví, jak bude omezovat naše práva včetně práv našich dětí v září. Těchto opatření zrušil Nejvyšší správní soud už 24. A to není jistě konečné číslo, soudě podle právního povědomí naší vlády. Tato nezákonná opatření způsobila obrovské škody materiální i lidské. Odborníci, včetně mé maličkosti, na nezákonnosti upozorňovali. Vláda však (jako patrně učiní sama obec Včelná) tato nezákonná rozhodnutí sama nezrušila, a nechala to udělat až soud. A nejen to - hned vydala další nezákonná rozhodnutí obdobného obsahu. K čertu se zákonem... si patrně řekla. Jde jen o lidi.

Očekávala bych tedy (třeba po vzoru právě paní starostky obce Včelná), že se nám za všechna ta nezákonná opatření, která musela být zrušena, a za své ministry včetně Adama Vojtěcha, kteří je jako nezákonná sepsali, omluví pan premiér. Je toi on, kdo si vybírá ministry. Nebo jsme něco méně než ministr, kterému se sáhlo na jeho práva? Jistě ne.

Tedy mé sympatie se týkají oné nádherné metody (lepší, než nezákonné rozhodnutí vůči ministrovi, který také nezákonně rozhoduje, skutečně není), jakou pan František Mareš jako zoufalý občan této země zvolil, protože ta metoda ukázala v plné nahotě to, že tu máme kastu vyvolených, kteří mohou beztrestně vydávat nezákonná rozhodnutí, a přesto nadále zůstávají ve svých křeslech, a jiné, u kterých se hned volá po jejich židli, protože se dotkli jednoho z mocných této země. A proč se vůči nám může? Protože ty nezákonnosti se týkají obyčejných lidí, zatímco Vojtěch je ministr?

Patrně. Jakmile bylo totiž vydáno nezákonné rozhodnutí vůči ministrovi, už se volá po trestu, označuje se to za nehorázné, neomluvitelné, za zneužití pravomoci a kdo ví, co ještě můžeme všechno kde číst. Protože, považte, pan ministr nebude mít pár dnů evidován trvalý pobyt. Taková hrůza. Jiní "jen" nemohli provozovat svou práci, chodit do školy a tak dále. Proč ten dvojí metr?

František Mareš chtěl patrně dát průchod jen svým názorům a vyjádřit svou bezdaděj z toho, čemu přihlíží. Zoufalí lidé totiž často dělají zoufalé věci. Ano, neměl si to možná jako úředník státní správy na obci dovolit. Ano, porušil tím zákon, protože to rozhodnutí není se zákonem v souladu. Ano, je správné, že paní starostka zasáhne a napraví to, protože jí to velí její funkce a patrně i životní moudrost.

Pak ale očekávám totéž o patro výš. Že se nám pan premiér omluví za řádění svých ministrů, a vždy zavčas zruší ty jejich nápady, pokud bude na protiprávnost upozorněn od odborníků.

Protože pokud to tak nebude, podařilo se Františku Marešovi víc, než asi původně zamýšlel. Totiž v plné nahotě ukázat, že po nás obyčejných se může šlapat, mohou se proti nám vydávat protizákonná rozhodnutí, a to aktuálně v počtu desítek nezákonných opatření, ale zkuste se dotknout práv někoho z mocných této země. Zkuste jim adresovat nezákonné rozhodnutí. Co se strhne... Honem honem aby se vše napravilo, a omluva k tomu.

Ano, nelze připouštět v této zemi nezákonná rozhodnutí. Ať je pod nimi podepsán kdokoli, a ať jsou adresována komukoliv. Tak to ale dnes není. Co je dovoleno pánovi, není dovoleno kmánovi. Není ale důvodu, aby měl pan ministr Vojtěch protekční zacházení, když vůči němu správní orgán rozhodne nezákonně, jen proto, že je ministr, a je na něj víc vidět. A zaslouží-li si on omluvu za "řádění" Františka Mareše od paní starostky, zasloužíme si my x násobnou omluvu od premiéra Babiše za "řádění" ministra Vojtěcha a jeho předchůdců. O to víc, že pan Mareš způsobil škodu nula, zatímco ministr Vojtěch a spol. stamiliony. V tom jediném je skutečný rozdíl (když už bychom zmínili ono překročení pravomoci, protože i zde se bere škoda v úvahu při případné sankci).

Snad po těchto řádcích pochopíte, proč má počin pana Františka Mareše mé sympatie. Odhalil v plné nahotě, že tu máme rovné a rovnější. Z pozice obce bych proto vůči němu byla velkorysá. Udělal pro nás víc, než to na první pohled vypadá. Ukázal nám názorně, jak to dnes v našich zeměpisných šířkách chodí.

To má pro nás, co je naším oborem veřejné právo, obrovskou hodnotu. Nejsou přece lidé a subjekty (včetně obcí) více a méně důležití. Tedy opravuji - neměli být. Jak je to skutečně, to nám ukázalo ono nezákonné, ale pro pochopení reality významné rozhodnutí pana Františka Mareše. A proto bychom měli být i my, v daných souvislostech, k jeho autorovi názorově velkorysí. 


https://blog.aktualne.cz/blogy/jana-hamplova.php?blogid=372&archive=2021-06

https://blog.aktualne.cz/blogy/jana-hamplova.php?itemid=40156

Konec právního státu v přímém přenosu. Budeme jen přihlížet?
Jana Zwyrtek Hamplová
17. 06. 2021 | 03:22
Přečteno 20698 krát
Právo je brutálně znásilňováno. Jedno nezákonné opatření vlády střídá druhé. Právníci se křižují, lidé zmateni (a unaveni) přihlížejí.

Ex post se dozvídají, že byli nuceni respektovat protizákonné příkazy a zákazy. Soud totiž ruší opatření jedno za druhým, až se v tom nestíháme nikdo orientovat. Hned však "naskakují" nová.
Evropští politikové nařizují rozestupy, aby se nám mimo teatrální pózy před fotoaparáty v následných vzájemných objetích smáli do očí.
Slovník vydávaných opatření ministerstvem zdravotnictví je tak tragikomický, že musí dát hodně práce ty šílené texty plné nesmyslů vůbec vymýšlet. Neřkuli je dodržovat.
Ze zdravotního stavu každého člověka se zcela protiústavně stala věc veřejná. GDPR náhle neplatí.
Lidé jsou dotazováni na věci, na které nikdo nemá právo se ptát, a v zaměstnání a jinde jsou jim kladeny nezákonné podmínky.
Jinde nepřípustná segregace lidí podle zdravotního stavu se stává běžnou normou - zde dokonce jen na základě hypotéz, tedy předpokladu potencionální nemoci.
Vládne tvrdá informační cenzura, a patent na údajnou pravdu si vláda pojišťuje placenou a lživou reklamou. Očkování není totiž žádnou tečkou za covidem.
Tvrzené „dobrovolné“ se formou neuvěřitelného vydírání až vyhrožování stává plíživě povinným, jinak prý nebude člověk považován za rovnocenného, a bude mu tak různě zakazován vstup. Jakkoli je zdráv.
Padají věkové hranice rodičovské zodpovědnosti a odepírá se vzdělávání zdravým dětem, jejichž rodiče je chrání před omezováním dýchání a nesmyslnými mnohačetnými testy. Stát nepřihlédl dokonce ani k varování odborníků, že odpírat dětem dýchat a podrobovat je mnohačetným testům škodí jejich zdraví. Legalita testování ve školách prošla jen proto, že si ho děti dělají údajně „dobrovolně“ samy, protože učitelé jim ho skutečně nemohou přikazovat, jak od počátku tvrdí právníci, a už vůbec jim je nesmí provádět. Stát ovšem hodil černého Petra právě na školy, a učitelé ho na sebe překvapivě vzali.
Řadu měsíců se protiústavně omezovala a odkládala všeobecná zdravotní péče, jakoby tu existovala jediná diagnóza.
Léky proti covidu byly neobhajitelně pod zámkem ve skladech nebo nikde, a podezření na covid se neléčilo – až tak, že to často končilo zanedbanými zápaly plic a těžkými stavy.
Lékaři s jinými názory než těmi podporujícími plošný zdravotnický byznys s testy a vakcínami byli umlčováni nebo označování za dezinformátory.
Běžný život nás všech byl a je nadále podmiňován v právním státě neobhajitelnými podmínkami, dělícími lidi na různé kasty, a to až tak, že například na veřejných akcích musí nosit na rukou pásky s informacemi o svém zdravotním stavu (!!!).
To vše za situace, kdy čísla týkající se covidu nikdy nedosahovala zdaleka ani hodnot epidemie, a dnes jsou dokonce daleko za hranicí rozlišitelnosti. Ovšem mají takové PR, o jakém se jiným nemocem nikdy ani nesnilo.
Nadále se na nás aplikuje pandemický zákon, přestože podmínky jeho aplikace už dávno zcela objektivně neexistují, tedy dávno mělo dojít ke zrušení pandemické pohotovosti. Nedošlo, a udržuje se tedy uměle stav "pandemické pohotovosti bez pandemie", protože politikům se zalíbilo vodit nás jak loutky všemi těmi protizákonnými opatřeními. A vychází jim to.

A co je na tom vedle toho, že se nám pod rukama bortí právní stát, nejvíce brutální?

Že se v této hře na všemocnou vrchnost politikové viditelně našli a užívají si ji plnými doušky, a lidé že to všechno poslušně a mlčky respektují, zatímco by už dávno měli být v ulicích a autory těchto nezákonných příkazů a zákazů a zneužívání zákona smést z jejich křesel občanskou neposlušností. Protože tady už dávno nejde o naše zdraví, ale o privatizaci právního státu skupinou moci a peněz chtivých, a o cílenou segregaci lidí, která novodobé vrchnosti velmi vyhovuje, protože občanskou společnost rozděluje a tím oslabuje. Nic není pro politiky horší, než jednotný lid v ulicích. Tak proč bychom lidi nerozdělili...

Zkrátka stručně a jasně řečeno - zacházení s našimi právy je skandální. Namísto, aby v nás vláda budovala spojence v těžké době, dělá z nás své poddané, a vyvolává situace, aby se lidé nesmyslně stavěli jeden proti druhému.

Vím přesně, co by se přihodilo vedením obcí a měst, kdyby po x-té za sebou vydali obecně závazné vyhlášky, které by jako nezákonné opakovaně zrušily soudy. Vím přesně, jak by dopadli starostové, kdyby svým občanům zakazovali ohňostroje, a sami si je na vlastních zahradách vesele pouštěli. Vím přesně, co by se přihodilo zastupitelům, kdyby svým občanům lhali do očí o epidemii a rušili jim veřejný život jen proto, že deset lidí z tisíce by mělo úplavici. Zkrátka svým radnicím bychom neodpustili desetinu z toho všeho. Tak proč to odpouštíme vládě a poslancům?

Vidím po důkladné úvaze jediné řešení. Za situace, kdy se ruší nezákonná opatření ex post, aby vláda vydala okamžitě jiná, rovněž nezákonná, protože názory soudu nerespektuje (což je mimochodem také vysoce nebezpečná totalitní manýra), je třeba zažalovat všechna aktuálně platná opatření i ta plánovaná od 1.7., a to z jediného důvodu – není zde naplněna situace předpokládaná pandemickým zákonem, jeho aplikace je tedy jasným zneužitím zákona, který má velmi specifickou roli, a protože pandemickou pohotovost nezrušila ani vláda, ani sněmovna, je na soudu, aby zrušil všechna opatření, která se na neexistující pandemickou situaci odvolávají, stejně jako na znění pandemického zákona, jehož předpoklady nejsou dávno naplněny. Je to podobné, jako by dále platila povodňová opatření poté, kdy opadne voda.

Osobně jsem připravena tyto návrhy sepsat a podat Nejvyššímu správnímu soudu ČR, pokud některý z mecenášů uhradí soudní poplatky, kterých by bylo v tomto případě docela dost.

Ale rovnice úvahy, že nelze aplikovat opatření odpovídající pandemické pohotovosti podle pandemického zákona, když tu žádná pandemická ani epidemiologická situace dávno není, je tak průzračná, že nahrazení nečinnosti politiků zrušením všech aktuálních opatření soudem je patrně jediným možným řešením. A že se Nejvyšší správní soud nebojí jasných rozhodnutí, to už víme, a děkujme za to. Je to poslední pojistka onoho právního státu, který momentálně hyne v přímém přenosu, a my jsme toho bezmocnými diváky. Opatření jsou na místě, je-li k tomu důvod. Pokud důvod odpadl, opatření nemohou být v takovém rozsahu zneužívána. A pokud politikové neví, že bez pandemie nelze aplikovat pandemický zákon, měl by jim to někdo důrazně říct.

A to, že my ve vlastním zájmu budeme i tak opatrní a dbát preventivně všeho, čeho dbát lze, protože prostě nemocni být sami nechceme, a to žádnou chorobou, to snad není třeba připomínat. Proto nemusíme být náhle nesvéprávnými nevolníky novodobé vrchnosti.

Prostě navrhuji zrušit jim ta opatření také plošně, z jasného a objektivního důvodu, který oni zatím zcela ignorují. Čísla. 


https://blog.aktualne.cz/blogy/jana-hamplova.php?itemid=40069

Proč už nás to neponižuje a neuráží opravdu všechny?
Jana Zwyrtek Hamplová
06. 06. 2021 | 00:21
Přečteno 10840 krát
Výchova k poslušnosti v Čechách a na Moravě aneb pravda a láska mají půlnoc.

Na úvod bych ráda ocitovala z dobového tisku. Konkrétně z 21.7.2009. Titulek zněl „Černý scénář pro Česko: až dva milióny nemocných prasečí chřipkou“. I další text je zajímavý: „Prasečí chřipkou by v případě pandemie mohly v Česku během čtyř měsíců onemocnět až dva milióny lidí a hospitalizováno by mohlo být až 45 tisíc nemocných s komplikovanou chřipkou.“
Ministryně zdravotnictví Dana Jurásková …dodala, že by ale „velmi nerada děsila českou populaci“.
„Přesto se Česká republika začíná v obavách před možným masivním podzimním propuknutím prasečí chřipky na pandemii připravovat. Kromě zásob antivirotik proti prasečí chřipce pro 25 procent obyvatel nakoupí 2,5 miliónu vakcín proti tomuto onemocnění. Dohromady by tak měla mít zajištěnou ochranu pro polovinu národa proti pandemii prasečí chřipky“.
„Pandemický plán přináší i řadu nepopulárních opatření, která by se musela okamžitě realizovat, ale jak řekl Právu hlavní hygienik republiky Michael Vít, byla by nasazována podle aktuálního vývoje pandemie. Zároveň je stanoveno, co který resort by musel udělat a také, jak musí být připraveny nemocnice na příjem pacientů. Jurásková ale řekla, že se zatím neuvažuje o nákupu dýchacích přístrojů pro pacienty s případnými komplikacemi při onemocnění chřipkou. Prověřují se stávající kapacity, a pokud by se ukázalo, že nestačí, budou dýchací přístroje nakoupeny.“

Onemocnění covidem je vůči hrozícímu číslu prasečí chřipky v absolutních zlomcích, dnes setinách procent. Od jara 2020 s mírným výpadkem v létě nás děsí den co den a jiné zprávy než o covidu snad neexistují. Léky proti covidu se pro jistotu nedodaly vůbec, a ty, které byly, zůstaly podle ředitele pražské motolské nemocnice zavřené ve skladech, aby se jimi neléčilo. Pokyn řady lékařů při podezření na covid – zůstaňte doma. Vím to, sama jsem spoluorganizátorkou podzimní petice za dodání léků do lékáren. Přestože je otázka covidu věcí celkové imunity, udělalo se vše, aby se imunita lidí oslabila – nulovým pohybem, odpíráním kyslíku a faktickou mnohaměsíční izolací.

Nikdo doposud neodpověděl na zcela základní otázky, které si dovolím formulovat:
1. Roušky ve volném prostoru lidem propívaly nebo škodily?
2. Dlouhodobé odepírání kyslíku při každé příležitosti 99% zdravým lidem škodí nebo prospívá?
3. Jsou roušky a respirátory z bezpečného materiálu, když je vdechujeme, a kdo to na území ČR prověřil?
4. Neoslabuje odepírání kyslíku tělu po mnoho hodin denně fyzickou odolnost toho těla a jeho imunitu?
5. Zákaz jakéhokoli sportu a vůbec pohybu dětem i dospělým prospěl nebo uškodil pro jejich imunitu a odolnost proti onemocnění?
6. Mnohahodinové sledování počítačové obrazovky dětem prospělo nebo uškodilo pro odolnost nemocem, imunitu a jejich zrak?
7. Téměř roční izolace od vrstevníků pomohla dětské psychice nebo ji poškodila?
8. Celodenní nošení roušek ve škole dětem škodí – to už se nemusíme ptát, to víme. Přesto se jim přikazují a prý ještě dlouho přikazovat budou. Důvod? Nepochybně nemravný nátlak na dobrovolné očkování dětí.
9. Kvalitu testů ve školách na území ČR nikdo neprověřoval. To už také víme. Není to prý nikoho povinnost. Kdo tedy ručí za kvalitu?
10. Jak prospěla nám všem téměř absolutní izolovanost od jiných? Naše tělo posílilo, nebo oslabilo?
11. Neškodí často opakované PCR testy se zásahy do sliznic zdraví lidí?
12. Máme nějaký jasný doklad o bezpečnosti vakcín, když jsou teprve ve třetí fázi testování, která má trvat až do roku 2023?
13. Jsou to ty vakcíny, kterými opravdu chceme testovat děti?
14. Proč je takový neuvěřitelný tlak a mediální masáž na testy a vakcíny při setinách procent nemocných, když prasečí chřipku a chřipku chtěli očkovat až při tisícinásobcích počtů nemocných?
15. Proč se plošně a všude testuje, když lidé jsou z 99% zdraví?
16. Proč je podmínkou účasti kdekoli tento test, potvrzení o nemoci nebo očkování za situace, kdy není pandemie ani epidemie?
17. Proč probíhá reklamní kampaň, že to bude tečka za virem, když je to lež?
18. Proč platí stát tuto reklamní kampaň?
19. Proč se aktuálně říká nezletilým starším 16 let, že mohou jít na očkování sami bez souhlasu rodičů, když to není pravda?
20. Proč se mnoho měsíců zanedbává všeobecná zdravotní péče? Vždyť ti lidé budou umírat na rakovinu a další hrůzné nemoci.
21. Proč se vynakládají tak astronomické sumy ze zdravotních pojišťoven na testy, když pak ty peníze budou scházet na závažnější léčbu standardních nemocí?
22. Proč se při tom všem kolem covidu závažně porušuje Ústava a zákony této země?
23. A proč se tvrdí, že je pandemická situace, když už dávno není?
24. Jde ještě o naše zdraví, nebo ona obchodní lobby?

Proč se zkrátka lidem neodpovídá na základní otázky, proč se jim bohapustě lže, vyhrožuje se jim a vydírají se, že svůj běžný život dostanou až za slepou poslušnost těm, kterým jinak nevěří ani pozdrav? Tím, co dělají, se jim ovšem podařilo nádherně rozdělit národ, a sami mají klid. Namluvili totiž lidem, že oni sami jsou si vzájemně nebezpeční. A lidé se udávají, rozkmotřují, letití přátelé se rozejdou… a vůbec je nenapadá, že skáčou, jak píská tato vláda, dokonce jednotliví ministři, a dlužno dodat, že opozice se taky moc neprobudila, aby vydobyla na položené otázky odpovědi.
Nechali zkrátka lidi v tom, a lidi se v tom plácají, jak umí. Nebo neumí. Ve lži a v nenávisti, kterou v nich někdo cíleně buduje, a za pomoci kterých je čím dál víc ovládá, poroučí jim a ničí jim zdraví fyzické a psychické. Nás už dávno neohrožuje covid, a nikdy nás neohrožoval víc jak chřipka (i na tu se umírá!), které mohlo být i milion, ani prasečí chřipka, které se vyhlížely i dva miliony. Nikdy ale kolem toho nebyla podobná panika a diktatura, protože by si to prostě nikdo nedovolil – i když se také připravovali, jak jste si mohli přečíst. Jen ne s takovým „ohňostrojem“. Tito si dovolí šlapat nejen po nás, ale i po zákonech a etice.

Nás už tedy dávno neohrožuje covid, ale to a ti kolem něho, co nám někdo diktuje jako svým poddaným. A my jdeme, mámo táto, ať je zima nebo bláto… a nasazujeme roušky a respirátory, abychom se dusili, přijímáme vakcínu ve třetí fázi testování (nic proti, pokud DOBROVOLNĚ), uvažujeme dokonce, že bychom do toho vtáhli děti (!!!), a kde komu u vchodů hlásíme svůj zdravotní stav, abychom snad mohli jít do kina nebo divadla. A rádi bychom věřili, že to bude ona tečka na covidem. Asi jako za politickým bojem, protože nic jiného to není. A tak, jako nikdy nekončí politický boj, neskončí covid, a bude tu s námi stále. To je normální i infekčních virů. Normální není, k čemu se covid zneužil.

A pak – ty miliardy utržených na těch testech a vakcínách si ti výrobci určitě tajk snadno nedají rozmluvit, a někteří politikové jim v tom zdatně, jistě zcela nezištně, sekundují.

Za vrchol arogance tak považuji onen poslední apel na nezletilé od 16 let, že k očkování nemusí mít souhlas rodiče, že to potvrdilo ministerstvo. Pevně však věřím, že ministerstvo propagandy ještě nemáme. Protože je to samozřejmě opět protizákonný pokyn, a vznikl z jeho popudu tento blog.

Co bych tedy ráda slyšela od stran, které se ucházejí o naše hlasy?
Jak se staví k tomu všemu, zda okamžitě zruší pandemický stav, nebude-li už zrušen, a zda vyvodí odpovědnost za ta zvěrstva, co se tu děla a dějí. Tedy zda předloží lidem pravdu podloženou jasnými odpověďmi na položené otázky, zkrátka zda zrevidují ve všech směrech to, co se to poslední rok a půl dělo. Nyní totiž stále vítězí lež s nenávistí. Já si přeji, aby to zase začala být pravda s láskou.

A abychom přestali tak otrocky poslouchat ty šílenosti. Mohou nám možná zakázat zpívat a tančit, ale nemohou nám zakázat myslet. 


https://blog.aktualne.cz/blogy/jana-hamplova.php?blogid=372&archive=2021-05

https://blog.aktualne.cz/blogy/jana-hamplova.php?itemid=39895

Lze vysoudit normální svět? Nebo nám zmizí pod rukama?
Jana Zwyrtek Hamplová
15. 05. 2021 | 05:41
Přečteno 27747 krát
Dvě kouzla nechtěného - soud v zamítavém rozsudku vyslovil, že testování ve školách je legální, ale jen proto, že si testy dělají děti samy (a tím potvrdil jejich nelegálnost), a premiérovi se zase podařilo prozradit, že motivem očkování nemá být zdraví, ale právo cestovat. Obojí je volající do nebe. Tak proč do toho nebe nevoláme?

Nevoláme. A navíc plníme přání mocných tohoto světa - rozděl a panuj. Namísto, abychom se semkli proti jejich snahám vytvořit z nás poslušné ovečky za masivního zneužití jedné diagnózy, vytváříme nesmiřitelné skupiny, což je přesně to, co chtějí.

Jsme dnes přitom svědky věcí, které by nám ještě před rokem připadaly nemožné. Bizarní. Nebezpečné. A jsou tady, a co víc, jakoby se stávaly normálními. Přestože normální zkrátka nejsou ani náhodou.

Není normální, že vláda této země běžně porušuje platné zákony, a ani se tím netají. Opatření mění často v rozmezí hodin, takže orientace v nich dělá problém i lidem, kteří je sledují. Panuje tu právní chaos a únava z něho. V tom se špatně žije, ale dobře vládne.

Není normální, že vláda slepě poslouchá skupinu poradců, jejichž vznik, právní postavení, odpovědnost a role jsou zahaleny tajemstvím.

Není rovněž normální, když klasickou, a nepochybně z veřejných peněz placenou, reklamu vakcínám, opět bez jakékoli odpovědnosti, dělá v televizi známý chirurg, zatímco druhý respektovaný kardiochirurg, pouze s jinými názory, je náhle odvolán z funkce, obdobně jako ředitel jedné ze škol. Ano, "už se zase vyhazují nepohodlní z práce".

Není normální, že se nám nařizuje zpovídat kadeřnicím se zdravotním stavem, a do dnešního dne to bylo myšleno vážně i v případě číšníků. To bylo patrně pod hrozbou žalob zrušeno, ale současně bylo sděleno, že nás mohou z restaurace odvést jako opilce, pokud neprokážeme, že jsme zdraví. Normální?

Není normální, že ministra zdravotnictví učí daňové zákony novináři, protože sám do té doby nevěděl, že do přiznání majetku se má uvádět pravda. Ostatně počet ministrů zdravotnictví za poslední rok taky není normální.

Není normální, že děti se dusí celý den v rouškách, a není normální takto masivní a časté plošné testování u dospělých, u dětí nemluvě, když dopad na jejich sliznice může být neodčinitelný. Ovšem obchody firem s tím spojené jsou historicky astronomické. Naposledy 130 milionů za čínské testy do škol na pár týdnů je skutečně majstrštyk.

Pokud se už děti testují, je absurdní jejich celodenní dušení v rouškách. Navíc řada lékařů varovala, že se tím dětem ničí zdraví, protože se jim vyvíjí organismus. Mlčení k těmto medicínským výhradám taky není normální.

Není normální nošení roušek venku na čerstvém vzduchu, nebyl a není normální zákaz sportování, zpěvu, příkaz dvou roušek na sobě, zamýšlené rušení závodních jídelen, zavření dětských hřišť, příkazy, jak se nemáme stýkat v rámci rodin a podobné bizarnosti.

Není normální tak hysterická péče o jedinou diagnózu, a současné zanedbávání ostatní lékařské péče. Kdo byl nemocný covidem, nebyl nijak léčen – ani to není normální, protože pak se to často posunulo do těžkých stavů zejména zápalů plic, a potřeb hospitalizace a dýchacích přístrojů. Aby tu byly léky proti covidu, jinde dostupné, musela se podepisovat petice. Normální? Ne.

Není normální, že v době chřipkových období nám chřipka zcela zmizela. Nepochybně je v číslech covidu, a není normální, že se to nepřizná.

Není normální, že opatření, kterým se nařizuje testování ve školách, není podle soudu protizákonné jen proto, že si testy dělají samy děti, a tím to není zdravotní služba ani zásah do osobní integrity – patrně to ty děti dělají zcela dobrovolně a jistě za souhlasu zákonných zástupců, protože učitel jim něco podobného nemá právo ani dělat, ani nařizovat. To doufám bude mít ještě dohru – děti se testují, a to přesto, že učitelé nemají právo jim to nařizovat, zákonných zástupců se nikdo neptal, a dětem jako nezletilým to nařizovat nelze. Tedy testování dětí ve školách je dnes tak na vodě, že víc už být nemůže.

Není normální, že jsou skoro rok diskriminačně zavřené i malé obchody, když nákupní centra běží (a běžet musí). Není normální, že když už je do těchto center přístup, nelze v nich koupit vše, co rodiny potřebují. Jak před malými dětmi jsou regály oblepené páskou.

Není normální, že za veřejné peníze a tak masivně se propaguje dobrovolné očkování a tím astronomické zisky firem vyrábějících všechny vakcíny. To za situace, kdy se veřejně přiznává, že vakcíny do roku 2023 jsou de facto stále ještě ve fázi testování, a kdy zkušení lékaři říkají, že očkování je vysoce individuální, protože někteří lidé mají tak dobrou buněčnou imunitu nebo paměťovou buněčnou imunitu, že očkování jim naopak může uškodit, tedy že očkování ano, ale s rozumem. Manipulace ve prospěch očkování je ale v takové míře, že to rozděluje společnost.

Není normální, že lidé se u očkování fotí, veřejně sdělují, zda byli či nebyli či budou očkováni, nebo že se nikdy očkovat nedají. Je to tak osobní informace, že vystavovat ji je už samo o sobě absurdní dokument doby. Tu veledůležitost jednoho očkování způsobila ona mediální masáž, protože jinak by to vystavování nikoho nenapadlo.

Není současně normální, aby ti, kteří se dobrovolnému očkování nepodrobí, byli jakkoli diskriminováni. Ostatně to zakazují i orgány EU, které tím po dlouhé době udělaly něco užitečného, co má hlavu a patu. Věty „neočkovaný nepřekročí práh mého domu“ považuji za majstrštyk vlády – tak ovládnout mysl lidi je nevídané, a ve stylu – mne nevadí, že "jsi vstúpil, mne vadí, žes vystúpil…"

Není současně normální, aby se nás na prodělání covidu nebo absolvování očkování kdokoli cizí, mimo našich lékařů, ptal, pokud to nechceme sami sdělit. A to ani hygiena a policie v restauracích, pokud nemáme viditelné příznaky.

Není normální ani logické, že někde masa lidí nevadí, a jinde se stojí fronty v dvoumetrových odstupech, a to i venku, ať mrzne nebo prší, jen proto, že to zkrátka někdo nařídil.

Není normální, když premiér na otázku, co by mělo být motivem očkování, odpoví, že právo cestovat, namísto aby řekl, že je to prevence nemoci. Prostě jednou mluvil pravdu, a poděkujme mu za to.

Většina těchto věcí je na hraně nebo rovnou za hranou zákona (a často zdravého rozumu). Než se to ale vysoudí, jsou opatření zrušena a nastupují další, často podobně šílená. Začínáme tak žít v covid diktatuře, jejímž vrcholem budou covid pasy, které definitivně vytvoří občany první a druhé kategorie. Připomínám, že stále hovoříme o dobrovolném očkování. Když budu chtít letět do Afriky, a řeknou mi, že je tam povinné očkování, neřeknu ani popel a budu to považovat za zcela normální. Ale pokud mi někdo bude tvrdit, že abych mohla vejít do restaurace, vykonávat povolání nebo jít do kina, tedy normálně jako zdravý člověk žít, musím mít dobrovolné očkování, soudit se opravdu budu. Nic dobrovolného nesmí být podmínkou ničeho.

Ostatně prokazovat, že je člověk zdravý, je nejméně normální ze všeho. Ano, jsou mezi námi nezodpovědní lidé. Dejme do zákona vysoké sankce pro ty, kteří jdou mezi zdravé nemocní, dejme právo povolat polici na ty, kteří vykazují příznaky přenosné choroby (a je jedno zda covidu nebo chřipky), a nesedí doma, ale nechme těch 99% zdravých dýchat a žít.

Lze se všemu soudně bránit? Začínám o tom pochybovat. Ta právní rovina všech těch příkazů a nařízení je u všech tak potlačena, podceněna, bagatelizována a tak často dochází zcela vědomě k porušování všeho, že není v silách právníků všechny ty žaloby stále připravovat a podávat. A hřeší se na to.

Přesto se tomu lidé podvolují, a ještě útočí na ty, kteří ty jasné protizákonnosti a nátlakové metody odmítají akceptovat a bojují proti nim.

To navíc v situaci, kdy místo toho, aby vláda poděkovala lékařům a sestřičkám za zvládání této doby v nemocnicích, krajům a obcím za zvládání dnešní doby na svých územích, rodinám za to, že zvládají učit své děti, a vůbec nám všem za trpělivost s těmi šílenostmi, co předvedla, nám vyhrožuje sankcemi a vydírá tím, co vše si budeme muset platit, když „nebudeme poslouchat“, a co vše nám zase zakáže. To, že pak v řadě lidí nachází spojence v hlásání těch svých bludů, považuji až za nepochopitelné.

Já už této vládě a mocným tohoto světa, pokud jde o covid, nevěřím ani slovo – mimo toho, že covid tu je a bude, obdobně jako chřipka a jiné nemoci, a musíme se mu naučit efektivně a hlavně smysluplně bránit. Někdy to budou roušky, jindy sezónní omezení velkých akcí, u někoho očkování, u všech stálá hygiena a tak dále. Ale vše užíváno s mozkem, civilizovaně a s respektem k lidem jako svéprávným bytostem.

Kdyby šlo dnes u nás o naše zdraví, byla by zrušena pandemická pohotovost (která už tu objektivně nějakou dobu nemá co dělat), a vrátili jsme se k normálnímu životu s aktuálně přiměřenými opatřeními. Připomínám - nemocných covidem je aktuálně 0,015%. Šikanovat kvůli tomu těch 99,985 % taky není normální. Za chvíli se z toho zblázníme.

Ale což - třeba to vyřeší ono doporučení ministryně financí, ať si uděláme po neděli radost .... a koupíme si třeba kytaru. Je super, že tam nahoře vědí, jaké starosti řešíme my dole.

Nicméně platí stále to základní. Děje se to, co umožníme, aby se dělo.

Když nikdo z nás nebude vyprávět o svém zdraví policistům a hygienikům v zahrádkách, tak nic nenadělají. Tolik záchytek pro ty údajné opilce nemají :-). Navíc ani policista, ani pracovník hygieny, nemohou v provozovně kontrolovat zdravotní stav hostů. Takovou pravomoc nemají. Než se to vysoudí, musíme to odmítat.

Nemá-li zkrátka rozum vláda, musíme ho mít my a nenormálnostem (a protiprávnostem) vzdorovat.
Je-li právo pomalé, musíme být my ti rychlí a akční.

Nebo zamávejme světu, jak jsme ho znali. 


https://blog.aktualne.cz/blogy/jana-hamplova.php?itemid=39887

Opravdu doufám, že za to jednou někoho zavřou
Jana Zwyrtek Hamplová
14. 05. 2021 | 02:29
Přečteno 28359 krát
Boj s epidemií je dnes už jedna velká lež. Proto nelze aplikovat pandemický zákon, a dávno měl být zrušen stav pandemické pohovotosti.

Proč se tak ještě nestalo? Třeba členové vlády, stejně jako letošní uchazeči o studia, taky propadají z matematiky. Když někteří neumějí spočítat své nemovitosti... Ale vážně.

Začněme těmi čísly. Aktuálně máme v České republice 99,985 % zdravých občanů versus 0,015 % nemocných covidem. Pokud jde o konkrétní čísla, aktuální potvrzené aktivní onemocnění covidem je v počtu 101 na 100.000 obyvatel za týden, počítáno za 14 dnů je to 240 na 100.000 obyvatel, a celkem je dnes 1.564 nemocných osob z počtu 10.650.000 obyvatel, tj. 0,015 % obyvatel (!!!). To jsou čísla z veřejných zdrojů těchto dnů.

Za epidemii se pokládá, srovnáno rovněž s virovým onemocněním chřipky, 1.865 nemocných na 100.000 obyvatel, tedy epidemie se vyhlašovala v případě 199.555 nemocných na 10.650.000 obyvatel, tedy nemocných muselo být 1,9% obyvatel.

Nemocných je tedy dnes 130x méně, než kdy vyžadovala epidemiologická situace obdobného onemocnění chřipkou (která nám navíc poslední rok zázračně vymizela, a s vysokou mírou pravděpodobnosti se připočítává ke covidu).

A jděme ještě dál. Pokud jde o pandemii, vyjdeme-li Pandemického plánu ČR z roku 2011, tak ten hovoří o pandemii v případě, že by chřipkou onemocnělo 30-50% obyvatel. A dále, cituji z pandemického plánu, „počet hospitalizovaných osob: předpokládá se, že pro akutní dýchací a související potíže bude hospitalizováno navíc 1 % nemocných, tedy přibližně 30 000 osob. Míra intenzivní péče: očekává se, že 15 % pacientů hospitalizovaných v důsledku nemoci podobné chřipce bude potřebovat intenzivní péči a 50 % z nich může potřebovat mechanické ventilátory.“

Z toho vyplývá, že na našem území už nějakou dobu není epidemie, už vůbec ne pandemie, a pokud je aplikován pandemický zákon, a my jsme zahrnováni všemi těmi příkazy a omezeními, jedná se o jasné zneužití pravomoci. A v čem toto zneužití pravomoci spočívá?

Toho se může dopustit úřední osoba, která v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou závažnou újmu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch, nesplní povinnost vyplývající z její pravomoci, což v daném případě je nepodání návrhu sněmovně na zrušení situace pandemické pohotovosti ze strany vlády, přestože to na základě oněch čísel měla dávno udělat.

Jenže vydávat ona opatření, která se mění jak počasí, se vládě patrně neskutečně zalíbilo. Stejně jako to dělat z nás poslušné ovce. A vymýšlí jednu bizarnost za druhou. Například ono zpovídání se číšníkům a kadeřnicím, plošné testování, zákaz akcí a tak dále a tak dále, o zavřených obchodech nemluvě.

Na území České republiky ale skutečně není situace epidemie, už vůbec ne pandemie, a počty nemocných se této situaci ani zdaleka nepřibližují, naopak, jsou 130x nižší.

To, že je v této věci nečinná vláda i poslanecká sněmovna (pětina poslanců může rovněž navrhnout zrušení pandemické pohotovosti), nemůže být kladeno k tíži občanů, a jejich práva nemohou být omezována v takové míře, která neodpovídá zcela objektivně situaci v České republice.

Opatření, která může vláda vydávat, musí být vždy přiměřená aktuální situaci, tedy nemůže být deklarováno něco jiného a zneužíván pandemický zákon jen proto, že odpovědné osoby svou nečinností včas neuvedou stav deklarovaný (tvrzená epidemie) do souladu se stavem skutečným (žádná epidemie).

Přesto vláda vydává veškerá ta opatření jako prostředek pro zvládání epidemie, aniž by jakkoli reagovala na fakt, že tu máme pouze 0,015% nemocných obyvatel, tedy 130 x méně, než se za epidemii pokládá, a že proto nemůže šikanovat a odebírat práva oněm 99,985%-ům zdravých obyvatel (tedy téměř sto procentům). Tedy občanům se nařizuje, přikazuje a ukládají povinnosti proti epidemii v situaci, kdy zde žádná epidemie už dávno není.

Vláda tedy zakládá svá současná opatření na jasné lži, a za pomoci této lži zneužívá pandemický zákon k odebírání práv a nařizování povinností, na které nemá už dávno objektivně právo.

Opatření jsou tedy vydávána za situace neexistující epidemie, už vůbec ne pandemie, tedy za hrubého zneužití pandemického zákona, který může být formálně aplikován jen proto, že odpovědné subjekty jsou nečinné, a tím zneužívání pandemického zákona aktuálně umožňují.

Podobné jednání nelze proto dál akceptovat, jsme-li právním státem a máme-li jako občané této země nějakou důstojnost. Formálně deklarovaný, ale fakticky neexistující, stav pandemické pohotovosti, která má dle zákona bránit epidemii, musí být okamžitě zrušen. Přiměřená ochrana před virovými onemocněními, ať jde o covid nebo chřipku, jdou nastavit kdykoli podle zákona o ochraně zdraví.

Doba zneužívání pandemického zákona musí proto okamžitě skončit. Pokud bude dál aplikován, může to naplnit (pokud se tak již nestalo) znaky trestného činu zneužití pravomoci úředních osob, které svou nečinností tento stav neexistující, ale tvrzené epidemie, udržují při životě, a ukládají opatření podle zákona, podle kterého již dávno postupovat nemají právo. Přesto, že se jim to evidentně tak moc líbí. (Stejně jako výrobcům testů, roušek a respirátorů).

A nestane-li se tak, musíme podle toho jako občané postupovat, a obrátit se na k tomu příslušné orgány. Přece si nenecháme dále lhát, diktovat nesmysly a krást normální místo k žití.

Na závěr si dovolím citovat pana ministra prof. MUDr. Petra Arenbergera, DrSc., MBA, který na stránkách ministertsva říká:

„Budu tuto práci vykonávat tak, jako kdyby pandemie nebyla a stejně účinně s ní budu bojovat.“
Je načase mu říct, že ta pandemie tu skutečně není, a že náš národ je z 99,985%, pokud jde o covid, zdravý. 


https://blog.aktualne.cz/blogy/jana-hamplova.php?itemid=39793

V zájmu boje proti covidu – na okna vlaječky teď!
Jana Zwyrtek Hamplová
03. 05. 2021 | 22:15
Přečteno 7848 krát
"Nenosí roušky. Byl na zakázané demonstraci. Kadeřnice ho navštívila doma. Sousedi vypověděli, že se to děje stále. Odmítl vypovídat, zda si sedal tam, kde to bylo zakázáno. Odmítal se podrobit testu. Vyjadřuje veřejně nespokojenost s opatřeními vlády. Děti doma řádně nepoučil, a nabádá je k nesposlušnosti. Na pracovišti odmítá nosit respirátor údajně proto, že se dusí. Tvrdí, že má právo vykonávat svou práci bez tohoto omezení. Odmítá očkování s primitivním argumentem, že je dobrovolné. Nechce být nositelem covid pasu, a trvá na tom, že musí stačit klasický pas. Proto má už dnes zákaz výjezdu mimo hranice země.Neprojevil jako jediný z provozu zájem o přednášku o prospěšnosti covid testů. Je to nespolehlivý kádr. Doporučuji dát mu okamžitou výpověď. Nedoporučuji mu dát kladné doporučení." Vzpomínáte?



Nejsme přece tak slepí. Možná jen unavení. Vyčerpaní. Starající se o živobytí. Protože jinak bychom už dávno museli být v ulicích, a poslat všechna ta vládní opatření a „moudra“ tam, kam patří. Do propadliště dějin.

Musíme přece vidět, že na příkazy těch pánů a dam shora likvidujeme stále více sebe, své děti a svou zemi. A posloucháme politiky, kteří se nám smějí do očí, a bez uzardění prohlásí – ať nám to zruší, vydáme si další. A myslí tím protizákonná (!!!) opatření.

To, co by před rokem nikoho nenapadlo ani ve snu, je totiž realitou. Jsme silou a výhrůžkami nuceni plnit amatérské, nesmyslné a čím dál víc arogantní příkazy politiků, a současně ignorovat vážná varování a jasné a logické argumenty uznávaných profesionálů. Ať jsou to lékaři, psychologové, právníci či ekonomové. Ti se chytají za hlavu, a bezmocně přihlížejí devastaci všeho kolem.

Ano, napadl nás před rokem nový vir. Nepřečtený, proto zákeřný, a oslabující naši imunitu, takže někdo může kvůli němu i zemřít. Jako téměř u každé nemoci. V tomto směru není covid nic nového. Děsí nás nevyléčitelný AIDS, děsí nás rakovina, u které je to o kole štěstí, ve kterém vám nepomohou ani miliardy. Můžete na ni prostě zemřít, jako zemřel Steve Jobs. Očkování proti rakovině ani AIDS tu není ani za desítky let. Na covid je za pár měsíců. Jak spolehlivé, účinné a bezpečné ukážou až další roky.

Přesto není rychlá vakcína jediná věc, kterou se covid od jiných virů liší. Tou druhou je to, jak je zneužíván k ničení všeho, co nás obklopuje, a k odebírání základních práv a svobod nám všem v takovém rozsahu, až se nechce věřit, že lidé ještě nejsou v ulicích. Aby se ptali PROČ se to děje, když to evidentně ničemu nepomáhá.

Odpověď ale není tak těžká. Politikům se prostě velmi zalíbilo poroučet z pozice vrchnosti, která je nekritizovatelná, a kterou musíme na slovo poslouchat, i když nařizuje protizákonnosti, stupidity, a dokonce i to, co ohrožuje naše zdraví a zdraví našich dětí. A abychom je opravdu museli poslouchat, pojistili se. Když museli přestat zneužívat bezostyšně a opakovaně nouzový stav, protože se sněmovně podařilo ho neprodloužit, byl bohužel ihned a překotně přijat pandemický zákon, který se do té doby bál ministr vnitra dát vůbec na stůl. Tak moc si byl vědom jeho nehorázného obsahu. Ale najednou, protože bylo vyvoláno zdání, že bez nouzového stavu za pár dnů zahyneme (a hrubě se u toho zneužilo úleku hejtmanů), tento pandemický zákon spadl vládě do klína se vším, co umožňuje páchat, tak snadno, že v to nikdy nemohla ani doufat. A tento pandemický zákon, právních kvalit jako dosavadní opatření, je stejně hrubě jako nouzový stav zneužíván. K opatřením, která nemají důvod, která nemají logiku, a která nás systematicky ničí, protiprávně diskriminují a odebírají nám ústavní práva. Soudy sice řadu opatření a zákazů zpětně ruší, ale ihned se vyhlásí další opatření a zákazy, a opět klidně protizákonná; tím jsou lidé drženi v kleštích, proti kterým nemají obranu. Protože opatření platí opět do doby, než jsou zrušena. A věty o podobném zneužívání svých pravomocí klidně říkají ministři dokonce do kamer, aktuální ministr zdravotnictví dokonce vždy s úsměvem. Až člověk zaváhá, zda by to nechtělo namísto právníka spíše psychiatra. Ostatně toho asi brzy budeme potřebovat všichni - abychom se nezbláznili.

Marně totiž lékaři a psychologové zvedají hlas, že tak, jak se to dělá, je to prostě tragické. Že roušky a testování dětem ničí zdraví a psychiku (ostatně natvrdo to řekl nedávno německý výmarský soud, a dětem zrušil roušky, testy i rozestupy). Plošné testování dospělých že je také k ničemu, a lidem navíc ničí sliznici. Navíc se opravdu ukazuje, že žádná ohniska se nikde nekonají. Přesto se testuje zvesela dál. Zkrátka diktuje se, zakazuje a přikazuje 99% zdravých, a argumentuje se u toho 1% nemocných. Hlavně, že se hýbou obchody. Ovšem jen ty vyvolené, protože ty nevyvolené krachují, a tisíce lidí tak zoufale přihlížejí, jak jejich často celoživotní dílo padá ke dnu. Protože pomoc státu je směšná nebo žádná.

Lidé tak mají zničené životy, a k tomu ještě sobě i dětem ničí na příkaz shora zdraví. Individuální obrana cestou žalob je náročná, složitá, úmorná, a na to se spoléhá. Že do toho lidé, a možná ani právníci, nepůjdou. A pak se sází taky na strach. Lidé raději poslechnou, aby nepřišli o práci, i ty děti dají raději do té školy, neb jim stát sebral peníze na péči o ně. Jednání lidí tak není svobodné a ovládá je hlavně obava z budoucnosti. A tak ustupují vydírání, manipulaci a vyhrožování. A to i tehdy, když jejich přání vypadat jako člověk je podmíněno nedůstojnou a protizákonnou testovací procedurou. Protože jen tak mohou vstoupit do kadeřnictví. A nejen tam.

Není to v souladu s právním státem a není nás to důstojné. Ničí to vztahy mezi lidmi, ekonomiku, zdraví fyzické i psychické, a boří často celoživotní snažení.

Lže se nám navíc v přímém přenosu. Číslům, ve kterých není jediný případ úmrtí na chřipku, nemůže věřit nikdo. To, že prožíváme pandemii, když čísla nedosahují ani hodnot epidemie, je další těžká manipulace slovy. Cenzuru nepohodlných názorů lze přirovnat k cenzuře před listopadem. Představa, že zavřením lidi doma se covid lekne a uteče, je nebetyčná hloupost. Přikazovat kadeřnicím porušovat zákony této země a evidovat osobní údaje, aby tuto protiprávnost mohla dokonce kontrolovat hygiena, to už si každý právník musí promnout oči, zda sní, či bdí. Zakazovat lidem kyslík i venku, a drtit je tak, že mají nosit roušku, i když kolem není živáčka, je tragický dokument doby. O dětech, kterým se ničí zdraví rouškami, a které jsou testovány, aby se spotřebovaly nekvalitní, vládou nakoupené testy, je už jen vrchol ledovce. A pokud kdo věří, že za pár měsíců je tu bezpečné očkování, pak mu přeji hlavně ono štěstí – aby to tak skutečně bylo.

Ano, covid je zlo. Jako každá nemoc. A jako každé jiné nemoci se ho právem bojíme. Ale namísto aby se vůči němu postupovalo promyšleně, ve spojení s odborníky, jednotně a rozumně, zkrátka tak, aby každé opatření lidé chápali a ve vlastním zájmu ho trpělivě respektovali jako opatření patřičné a přiměřené, vykazuje boj s covidem jasné prvky zneužití moci, protože ničím jiným protiústavní a protiprávní opatření nejsou. To, co se tu děje, je proto možné klidně nazvat pandemická diktatura, která nemá co dělat s ochranou našeho zdraví, s principy právního státu ani se zdravým selským rozumem.
A lidé? Dodržují to vše hlavně proto, aby měli klid, aby se nemuseli soudit, aby se jim alespoň něco málo povolilo… a kde mohou, tam to ošidí. Vzpomínáte si na Zdeňka Svěráka? Jak v Koljovi věšel vlaječky na okna? A proč? Ano, přesně tam jsme. A pokud to takto půjde dál, stejně nám nezbude, než do těch ulic vyjít. Ta trpělivost jednou prostě přeteče, a i za ty „vlaječky“ v podobě dusících respirátorů nám už bude stydno.

Možná se ten okamžik blíží. Až o nás někdo povede evidenci, jakou jsem napsala v úvodu tohoto blogu, musí ty saze bouchnout. Protože evidentně tímto směrem kráčíme.

A k tomu nás čekají volby. Zatím jsem žádou z velkých stran neslyšela, co s tímto zdravotním, právním, ekonomickým a etickým marasmem, ve kterém my teď dole denodenně žijeme, hodlají udělat. Přitom je to hlavní téma doby. Tedy i voleb. Měly by tedy říct, co všechno zruší, jak budou postupovat vůči covidu oni, budou-li ve vládě, a jakou vyvodí odpovědnost za to, co se tu nyní děje. A taky, že zveřejní všechny smlouvy, které stát v době nouzového stavu uzavřel, a které jsou zatím utajeny. Občané této země chtějí slyšet, co všechno bude po volbách ve vztahu ke covidu jinak, a kdo nám za to ručí hlavou. 


https://blog.aktualne.cz/blogy/jana-hamplova.php?blogid=372&archive=2021-04

https://blog.aktualne.cz/blogy/jana-hamplova.php?itemid=39504

Oni nám ty děti opravdu chtějí dusit a děsit
Jana Zwyrtek Hamplová
07. 04. 2021 | 06:20
Přečteno 36071 krát
Nevěřila jsem, že to může projít.

Hovořím o podmínkách návratu dětí do škol. A to hned z několika poloh. Jako máma, která si neumí představit, že bych něčemu podobnému vystavila své děti, kdyby byly ještě malé. Jako babička, která má vnuky ve věku druhé třídy a předškolního věku, tedy to má v přímém přenosu včetně toho, že vidím, co daný věk znamená a jak co děti v tomto věku přijímají a vnímají. A jako právnička, která nad navrhovanými opatřeními strávila pár dnů (a nocí), a zjistila, že jsou tzv. proti všemu - proti mezinárodním úmluvám, našemu ústavnímu pořádku a řadě našich zákonů. Dala jsem si tu práci, a dala právní analýzu na papír. Tak, aby to bylo srozumitelné i pro právní laiky. A vůbec mi nešlo o nějaké formální porovnávání zákonů - naopak, patřím mezi ty, kteří tvrdí, že jde-li o zdravý rozum a spravedlnost, i zákon se má odsunout na vedlější kolej.Šlo mi o to najít právní oporu proti snaze ničit našim dětem zdraví.

Tedy šlo mi o to uchránit naše děti před onou zrůdností, kterou tam někdo nahoře od stolu vymyslel. Bez ohledu na názory řady specialistů, které v analýze cituji rovněž, a kterým věřím tisíckrát více, než politikům.

Chtěla jsem vyjádřit, že v žádné vyspělé zemi, která se prohlašuje za právní stát, v zemi, ve které platí Úmluva o právech dítěte, kde ctíme ústavní pořádek a zákony, nemohou být nařízena opatření, která poškozují nebo mohou vážně ohrožovat zdraví dětí. Protože celodenní nošení roušek či respirátorů zdraví dětí poškozuje jednoznačně. Říká to řada lékařů, a pokud jde o psychiku dětí, je to podobné. Významní psychologové varují před tímto invazivním zásahem kolektivního testování, u kterého je navíc více než sporné, že má jakýkoli smysl.Připomínám, že jde o MALÉ děti. Vědí to páni ministři vůbec?

Tady už prostě přestává veškerá legrace, protože nejde o žádné názorové proudy, ale o jasný zásah do integrity našich dětí, do jejich fyzického a psychického zdraví, se kterým nikdo soudný zkrátka nemůže souhlasit. A tento zásah ohrožující zdraví dětí nařizuje vláda (!). Světlo světa tak spatřily manuály pro děti a pro učitele, z nichž z obou je vám akorát tak zle. A nepotřebujete na to znát ani ty paragrafy - ale mohu vás ujistit, že pokud je znáte, tak je vám jen o to hůř.

A tak si člověk klade řadu otázek. Jedna z nich je, zda jde opravdu o opatření medicínské, nebo politické. Protože vláda opatření nijak odborné nepodložila, a naopak absolutně přehlédla vážné výhrady lékařských kapacit, B je správně. O tom, co naše děti mají tedy vydržet a podstupovat, rozhodla skupina amatérů, t.č. politiků - nikoli odborníků.

Pak si klade člověk druhou otázku, totiž zda před zdravím našich dětí nedostaly přednost obchodní zájmy dodavatelů roušek, respirátorů a testů. Je to velmi pravděpodobné. Proč? Nasvědčují tomu aktuální průvodní jevy, kterými jsou zpráva NKÚ o neskutečném utrácení peněz ze státního rozpočtu, a pak fakt, že zveřejnění obchodních smluv z období nouzového stavu sněmovna zakázala.

Ale zpět k opatřením... Co s nimi?

Žádný rodič přece nevystaví své dítě ničemu, co může ohrozit jeho zdraví, ať fyzické nebo psychické. A vládní opatření zdraví dětí ohrožují.

Navíc vám každý právník, který zná ústavní právo, řekne, že mají-li být odsunuta (tedy v překladu pošlapána) ústavní práva, musí k tomu být sakra důvod, podložený zcela neprůstřelně. Vládní opatření však nejsou podložena ničím jiným, než je názor ministrů. Lékaři, psychologové a právníci byli "postaveni mimo službu", a své názory aby publikovali téměř jako disidenti.

Je však třeba aby zaznělo, že ona vládní opatření nemají nic společného s bojem proti covidu. To by jinak neexistoval protekční přístup v některých školách s dětmi státních zaměstanců. Naše děti se budou dusit a děsit ze zcela jiných důvodů - protože si to prostě politikové usmysleli, podobně jako vymysleli v průběhu roku celou řadu nesmyslných až směšných opatření. Ale pokud se můžeme zasmát zákazu zpěvu, příkazu dusit se v rouškách a nesmyslně se testovat v rozporu se všemi pravidly se už zasmát nelze. Ale ani pokřižovat se a dát si panáka tentokrát nestačí.

Je to nyní na nás, zda se smíříme ze známým cimrmanovým výrokem "Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat", nebo s tím něco dělat budeme. Protože pokud jde o zaváděná opatření, ta jsou skutečně za hranou přijatelného. Tedy já budu něco dělat. Protože prostě musím, abych mohla klidně spát.

Daná opatření totiž zasahují hned dvě ústavní práva dětí - právo na ochranu zdraví a právo na vzdělání. Navíc nedůvodně diskriminují zdravé děti, a zachází s nimi jako s nemocnými jen proto, že rodiče odmítnou roušky a testování. Pak také přenášejí odpovědnost v oblasti zdravotních služeb na školy a jejich zřizovatele a vtahují do vztahů mezi dětmi a zákonnými zástupci policii, což je nepřípustné. A tak dále... Je toho moc (právníci vlády museli mít dovolenou, jinak si to neumím vysvětlit).

Ti všichni opatřeními dotčení by je proto měli důrazně odmítnout. Rodiče, protože nechtějí ohrozit zdraví svých dětí, učitelé a zřizovatelé škol, protože nechtějí z pudu sebezáchovy převzít balík odpovědnosti mimo svou odbornost, i policie, která bez zákonných zůstupců dětí nesmí nic. Nařízená opatření jsou v dané podobě zkrátka neobhajitelná. Věřím, že se za tento názor postaví i Ústavní soud České republiky.

Jde totiž totiž o naprosté základy právního státu. A na prvním místě o zdraví těch dětí. 


https://blog.aktualne.cz/blogy/jana-hamplova.php?blogid=372&archive=2021-03

https://blog.aktualne.cz/blogy/jana-hamplova.php?itemid=39450

Pavel Šporcl... hodnej kluk... ale statisíce bere!
Jana Zwyrtek Hamplová
31. 03. 2021 | 20:27
Přečteno 6123 krát
Aneb závist jako zbraň. Milouš by měl radost.

"Ti umělci, kteří to podepsali. Žádnej z nás nebere takový platy, prostě jako berou oni. Dostávám jednou ročně výpis... seznam těch umělců, kteří berou nad těch 100 tisíc korun. No tak řekněme paní Zagorová, je to milá holka, všechno... ale ona už tři roky po sobě bere 600 tisíc každý rok. A další ne 600, milión, dva milióny berou. Jandové a jiní každý rok. Ty náhodou neprotestovali."

Legendární projev Milouše Jakeše, generálního tajemníka ÚV KSČ, což byl mimochodem taky možná "hodnej strejda", jehož dosadili do funkce pro jeho vysoké IQ, aby nepochopil, jakou trapnou roli sehrává (zatímco ti chytří se už drželi vzadu), zná snad každý. Umělci se tehdy postavili proti už neudržitelné politické situaci, kdy nám vládli Jakeš a jemu podobní... A protože proti argumentům neměli soudruzi co říct, a protože se jim velmi nelíbilo, že proti nim začínají vystupovat známá a lidmi milovaná jména (Hanka Zagorová byla tehdy léta Zlatá slavice), cítili potřebu proti nim postavit lid. A šli na to přes ty nejnižší pudy - lidskou závist.

Pokud dnes se jako přes kopírák používá stejná zbraň proti jménům, jako je Pavel Šporcl (který umí to, co umí, a na kterého můžeme být pyšní i za hranicemi České republiky), a to jen proto, že si dovolil to, co kdysi Hanka Zagorová - říct svůj názor, dostáváme se na cestu zpět. ALE pozor - neměli bychom přehlédnout jednu věc. Pokud se tato zbraň používá stejně jako v dobách Milouše Jakeše, tedy tuhé totality, je možné číst rovněž - jako tehdy - mezi řádky.

Zde připomenu další výrok Milouše Jakeše, kterým odůvodňoval tuto praxi:

"A proto je tak důležitý, ta podpora zespodu, aby my jsme mohli říct: Ne my si to přejem, to lid si to žádá, my s tím souhlasíme, s tím lidem. My plníme jeho vůli, a ne prostě, aby my jsme tam byli sami jak kůl v plotě. "

Naši vrcholní představitelé potřebují totéž. Aby tam nestáli jako kůl v plotě, a mohli se ohánět tím, že vše, co dělají, dělají pro nás, pro lidi dole. Že je to naše vůle. A proto potřebují, abychom věřili jim, a ne jakékoli jiné autoritě - ať je to vědec, právník, učitel... nebo třeba světově uznávaný houslista. A protože nemají rovněž argumenty, tak to zkouší přes kdysi soudruhy aplikovanou závist. Že je to ubohé? Že je to nízké? Jistě. Jak od toho, kdo to řekl, tak od těch, kteří to opakují nebo k tomu mlčí.

Měli bychom proto zavčas říct, že na nás to neplatí. Že ani trapným a nízkým poukázáním na honoráře Pavla Šporcla (ani kohokoli jiného, kdo něco umí) nezapomeneme na 11.500.000,- Kč rozdaných odměn úředníkům na ministerstvu financí (což jsou odměny za to, co je jejich běžnou pracovní náplní, a za co i tak berou vysoké platy), ani na to, že nám nedávným rozhodnutím sněmovny zakázali seznámit se se smlouvami o obchodech, které proběhly v době nouzového stavu. A tam jde o stovky milionů za kde co. Ani na náklady za nevyužitou polní nemocnici 98.000.000,- Kč, kde od počátku bylo jasné, že do ní nebude personál.

Vedle toho jsou honoráře Pavla Šporcla vlastně velmi malé.
Zato ti, kteří na něj ukázali, tedy politikové (a vysocí státní úředníci), jsou neskutečně drazí. Jak moc drazí? Kolik že berou těch odměn? A kolik platili za kde co v době nouzového stavu? To nevíme. Protože nám to tají.

Nenechme se proto manipulovat a nepodléhejme nízkým pudům. Tenkrát jsme na to tomu Miloušovi taky neskočili, a stáli jsme na straně Hanky Zagorové. Stůjme dnes proto na straně nejen Pavla Šporcla, ale na straně každého, na kterého to zase zkusí, protože jim budou nepohodlné jejich názory. Protože i oni jsou na naší straně. A vzkažme těm nahoře, že o honorářích a odměnách kohokoliv mohou mluvit až tehdy, až sami položí karty na stůl. Třeba v podobě jmenného seznamu úředníků a částek, které jim přistály nedávno na účet z peněz nás všech.

Nelze kázat vodu, a pít Jacka Danielse.

Apropó - najdete jméno na současné politické scéně, na které bychom mohli být za našimi hranicemi hrdí, jako na řadu našich umělců? Pokud vám zaskočilo od smíchu, omlouvám se. 


https://blog.aktualne.cz/blogy/jana-hamplova.php?itemid=39386

Evropská národnost neexistuje...
Jana Zwyrtek Hamplová
27. 03. 2021 | 18:30
Přečteno 4192 krát
Kdo ji napíše do kolonky ve sčítání, lže sobě i státu.

Ta kolonka nic neznamená. Je to slovo na papíře. Nebo elektronickém formuláři. I kdyby tam člověk napsal národnost "indiánská", svět se nezboří. Přesto se kolem této kolonky strhla tyto dny diskuze.

Co tedy vypovídá EVROPSKÁ národnost vyplněná ve formuláři při sčítání lidu?
Mnoho. Zejména o člověku, který ji do oné kolonky vyplnil.

A co o něm vypovídá?

Nezná pojem národnost.

Ano, národnost si může zvolit každý, jakou uzná za vhodné, může ji měnit, a dokonce může mít národností víc, má-li například otce a matku z jiných zemí, nebo tráví-li velké části života v různých zemích. Národnost sama o sobě má však určité premisy. Znaky národa, od kterého se odvozuje národnost, jsou společná historie lidí žijících na daném území, ono vlastní území dané často složitým historickým vývojem, osobní sounáležitost určité skupiny lidí, společná osobitá kultura a vlastní jazyk...

Nic z toho Evropa nemá. Evropa jako světadil, nikoli národ, nemá žádnou společnou historii, naopak se jednotlivé národy na jejím území bily hlava nehlava, a to poměrně donedávna. Evropa nemá také žádnou jednotnou kulturu, nehovoří se zde stejným jazykem, a o sounáležitosti všech lidí lze hovořit jen ve snech. Hranice nejsou také evropské,ale vytváří je hranice jednotlivých států - národů. Které nás na vlastní pěst i účet chránily a chrání před vpády nelegálních migrantů. Protože Evropa nemá ani společné vojenské síly, aby tomu bránila sama. Už se ani nechce připomínat, že některé státy si ony migranty na své území zvaly bez ohledu na státy ostatní - tedy jakýpak společný evropský národ, když si každý dělá, co chce... Evropa má zatím společné jen úřady, a to ještě s velmi diskutabilními výsledky.

Tedy Evropa nemá zatím zhola nic, co by mohlo znamenat, že je národem, tedy nemá nic, co by kohokoli opravňovalo, má-li hlavu na správném místě, uvádět do kolonky u sčítání lidu národnost "evropská".

Druhý rys onoho prohlašovatele evropské národnosti může být ten, že o naši zemi nestojí.
Protože uvést svou národnost jako evropskou může prohlásit jen člověk, který se buď necítí být doma v žádné evropské zemi, a to to bere tak nějak světadílně "všude a nikde", nebo který svým národem naopak pohrdá, a proto se ho daným výrokem zříká, neb s ním nechce mít nic společného. Ani na tiskopise.

Anebo je to jasné gesto - kterým chce deklarovat, co by dotyčný preferoval, ocitl-li by se v politice. Evropu před vlastním národem, protože doba národů podle něj skončila.

Možná by mu v této souvislosti patřilo připomenout něco jiného.

To, že jsme Evropané, si musíme uvědomovat ve zcela jiný okamžik. Když nám chtějí Evropu okupovat lidé z jiných světadilů, absolutně jiných kultur a jiných civilizačních návyků, kteří mají představu, že zde na náš úkor a na náš účet budou žít. Pak by měla Evropa držet pospolu, jako pevná hráz všech evropských národů proti nezvaným příchozím, kteří si chtějí náš kontinent přivlastňovat. Pak si na to, že náš národ je evropský, je nutné opravdu vzpomenout. Jenže bývá bohužel nelogickým pravidlem, že ti, kteří propagují evropskou národnost, která neexistuje, současně hlásají, že Evropa může patřit všem, což je tvrzení tak nebezpečné, že Evropu samu až sebevražedně ohrožuje. Nebo chtějí být evropské národnosti, právě proto - aby mohli Evropu otevřít komukoli? A ona evropská národnost je ktomu první krok?

A protože k tomu, abychom vyplňovali národnost evropskou, vyzývají údajně i někteří poslanci, pak si dovolím ocitovat slib, který poslanci skládají:

„Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. “

Neslibují věrnost Evropě, ani Evropské unii, ale České republice. A jako členové národa, který je součástí Evropy, pak mají další, druhotnou povinnost naši Evropu chránit před každým, kdo tu nemá co dělat. Tedy ten pojem národnost zase není tak nepodstatný. Vypovídá o nás, o našem vnímání naší země, naší vlasti. Čím více bude ve formulářích evropských národností, tím více je Česká republika v ohrožení, protože bychom za chvíli mohli skončit jako národ.

Tedy pro ty, kteří to od školních let zapomněli, raději připomínám, že naší vlastí je Česká republika, a naším národním jazykem český jazyk. Žádná Evropa, a žádný evropský jazyk. A pevně věřím, že volení zástupci ve sněmovně a v senátu půjdou nám všem příkladem.

Bez hrdého a sebevědomého vztahu ke své vlasti, ke svému národu a ke svým kořenům nemůžeme být ani hrdými Evropany. Vyplňujme tedy do těch kolonek pravdu. A pokud by v těch kolonkách bylo na konci sčítání přece jen mnoho těch neexistujících evropských národností, podívejme se pravdě do očí naopak my. Zavčas. Než se ty naše národní hranice začnou na mapě vymazávat. V řadě oblastí se tak už totiž děje legislativně. Chtějme být proto nadále svými pány. Evropská spolupráce je sice úžasná myšlenka, ale spolupráce není příkaz nebo diktát.

A tento názor vyjadřujeme i onou kolonkou národnost. Není to tedy jen slovo. Je to velmi důležité slovo. 


https://blog.aktualne.cz/blogy/jana-hamplova.php?itemid=39367

Léčba covidem aneb čekání na studenta Šmída
Jana Zwyrtek Hamplová
26. 03. 2021 | 03:28
Přečteno 4530 krát
Čtete správně. Neléčíme my covid, ale covid nás. A že nám rupnou nervy, to je na spadnutí. Stojíme krok od Národní.

Na lekci, kterou nám uděluje novodobý zákeřný vir, jen tak nezapomeneme. Covid nás zastihl nepřipravené, a evidentně si to užívá. V boji s ním selháváme, a nelze to už přehlížet. A nehovořím o oblasti zdravotnictví – to jen prochází tvrdým testem, jak jsme připraveni na nečekaná nebezpečí. Po prvním šoku na jaře z minulého roku, kdy jsme zůstali stát vyděšeni a zmateni současně, jsme se měli už dávno vzpamatovat, a začít přemýšlet hlavou. Ne novinovými titulky. A přinutit vládu, aby se taky zavčas vzpamatovala a začala s námi zacházet slušně a s respektem. Ne jako s hloupým stádem, kterému bude vyhrožovat. Tedy covid nás jako občany školí, neb od listopadu jsme tak trochu demokraticky zlenivěli. Právní stát chápeme jako samozřejmost, a myslíme si, že demokracii už nic nemůže ohrozit. Může. Ta naše občanská lenost. A podceňování prvních signálů skryté totality.

Co nám už dávno mělo dojít?

Vir tu je a neuteče. Nikam se před ním neschováme, a tím, že budeme zavřeni doma, ničíme jen psychiku, vztahy a ekonomiku. Opatření tohoto typu jsou k ničemu. Aktuální testování je toho důkazem. Lidí s pozitivním nálezem je naprosté minimum. Tedy z 99% zdravých dělají statisty v této trapné hře.

Tu hru s námi hraje někdo. Tím někým jsou politikové, kterým dělá hrozně dobře diktovat, zakazovat, vyhrožovat a vytvářet opatření, která jsou některá tak hloupá, že bychom tento přívlastek měli darovat s láskou i jim. Jenže nesmíme zapomenout, že kolem toho všeho se současně točí obrovské peníze. Naše peníze. A ty létají oknem. Tu za polní nemocnici, která byla zcela k ničemu, a stála skoro sto milionů, tu za tisíce policistů na cestách, kteří kontrolují nekontrolovatelné, pak zase za roušky, respirátory a testy. Miliardy, které zase přikazují utrácet nám. O neuvěřitelných zjištěních NKÚ z posledních dnů nemluvě. Nic z toho navíc vir neléčí ani neeliminuje. Jen mapuje stav a dotuje miliardami výrobce toho všeho. A ukazuje se, že covid tu sice je, ale přepadá (un fair) jen některé z nás – jako jiné nemoci. A na ty by se logicky měla soustředit veškerá možná péče. Jenže to se neděje – lidé se naopak často nechali doma, až se dostali do kritického stavu se zanedbanými zápaly plic. S diagnózami po telefonu.

Nesmyslné aktuální testování přitom přineslo přece jen něco pozitivního - prokázalo, že to, že jsme promoření covidem, není prostě pravda. Přesto se jede dál, jako bychom promořeni byli. Tedy jede se dál v obrovské lži, která nám ničí životy. Titulky novin jsou toho druhu, že by měl být zaveden několik týdnu zejména mediální lockdown. Zákaz všech šílených zpráv.

V našich životech máme zakázáno snad už vše – důstojně se stravovat, důstojně nakupovat, vzdělávat se, sportovat, hrát divadlo, zpívat, setkávat se, podnikat, a nejvíce volající do nebe je zákaz svobodně dýchat. Což nám ničí zdraví víc než potencionální nebezpečí viru. Je kacířskou otázkou, zda se tu vir nedrží právě proto, že ho vězníme v rouškách a respirátorech a dýcháme vydýchané hodiny a hodiny. A zda nejsou těžké průběhy proto, že se lidí drží doma tak dlouho, až stav prostě není kritický.

Za této situace na nás chtějí posílat policisty, zda dodržujeme karanténu, která je na seznamu oněch nic neřešících opatření, a zakazují se demonstrace, abychom nemohli ani protestovat. Ten zákaz tu ale dávno není kvůli viru. Ten je proto, že naši ministři mají ze svých občanů prostě strach. Právem.

Jenže bude jim to houby platné -za dané situace lidi do těch ulic nakonec stejně vyjdou. Ze zoufalství, že přihlížejí této devastaci všeho včetně vlastní důstojnosti. A pokud je policisté budou strhávat na zem? Vzpomínáte na listopad? Možná zase potřebujeme studenta Šmída. Měl monokly, a televize záměrně vysílala černobíle rozhovor s ním, aby bylo vidět, že žije, ale současně aby nebylo vidět, jak ho zmordovali. A listopad byl tu. Nebo se stane to, co v Rakousku a jinde, že policisté si sundají helmy a přidají se na stranu občanů? Protože už toho taky budou mít dost? Soudě podle hovorů na oněch kontrolách mezi okresy jsou to normální myslící chlapi, kterým je jasné, že dělají naprostý nesmysl.

Neměli bychom už zkrátka přihlížet tomu, že z nás dělají hlupáky v přímém přenosu. Ve vládě je třetí až čtvrtá liga. Nikdo jiný není ochoten do ní patrně jít. A tato třetí čtvrtá liga rozhazuje naše peníze, zachází s námi jako s poddanými, přikazuje nesmysly (vzpomeňme slavné závodní jídelny), a ani to testování jí nějak nevychází. A to ty fabriky chtěli zavírat! A aby někdo nevydělal náhodou málo, plánují už testování ve školách. Jako babička osmiletého vnuka říkám obrazně – přes mou mrtvolu. Kdybych měla jít k soudu.

Ano, máme tu covid. Když se zanedbá, zasahuje hlavně plíce, a to je nutné se vší vážností řešit, a nacházet jak léky, tak účinnou prevenci.... A opřít se o zkušené lékaře.

Ale díky covidu, který si politikové zprivatizovali pro nevratné společenské změny, tu máme i nastupující režim s jasnými totalitními prvky. Který teď také testuje. Nás. Do jaké míry budeme slepě poslouchat. Máme si dál ničit zdraví v respirátorech na čerstvém vzduchu, a prokazovat, proč a kam cestujeme? Nemůžeme už tak skoro nic, jen plnit příkazy a zákazy. Berou nám důstojnost, svobodu a demokracii. Vše na náš účet, a ještě nám vzkazují, že to zaplatíme ve zvýšených daních. Na léčbu jiných nemocí se rezignovalo, právní řád se trhá na kusy. Zkrátka minulost, která měla nějaký řád, je v troskách.

Skutečně potřebujeme zbitého studenta Šmída, abychom pochopili, že se tomu musíme vzepřít? Nestačí nám slova odborníků?

Před covidem nás ochrání léky a zdravotní péče pro nemocné. Pro ostatní, a je jich evidentně skoro 99%, potřebujeme opatření mající logiku a smysl, a potřebujeme (doslova) svobodně dýchat a normálně žít. Jinak budeme muset opravdu vyjít do ulic – i my, co by nás to jinak ani nenapadlo.

Stojíme zkrátka krok od Národních tříd. Proč to množné číslo? Taková „Národní“ je totiž v každé obci, v každém městě. Otestovali jsme si je v listopadu 1989. Aby nakonec občany na ta náměstí a návsi nepozvali sami starostové a jiné místní autority. Jak totiž vím, přestávají umět odpovídat na otázky, cože se to kolem nás děje, kde je v tom minimální logika a zdravý rozum, a jak si ti nahoře mohou dovolit to, co si dovolují.

A resumé?

Vláda, která brání s nasazením policistů demonstracím, údajně z důvodu covidu, se dávno nebojí covidu, ale občanů.
A vláda, která se bojí vlastních občanů, už nemá právo být jejich vládou. 


https://blog.aktualne.cz/blogy/jana-hamplova.php?itemid=39321

České jaro 2021...
Jana Zwyrtek Hamplová
21. 03. 2021 | 19:29
Přečteno 1717 krát
...si žádá zdravý rozum, nadhled, empatii k nám občanům, inteligenci a moudrost. Je třeba si o to říct, nejen přijímat příkazy.

Chci ČESKÉ JARO 2021

S ohledem na to, že ani po roce od vzniku nečekané situace s novým virovým onemocněním nepřináší naše politická reprezentace důvěryhodná, smysluplná a někam vedoucí řešení, ale naopak zneužívá situace k naprostému ochromení života společnosti a přechodu na autoritativní formu vládnutí, požadujeme následující:

1. Zrevidujte ihned veškerá současná opatření, a v jejich nové, smysluplné podobě, zpracované specialisty včetně psychologů zajistěte, aby je bylo možné akceptovat jako logická, přijatelná, důvěryhodná a odpovídající situaci. Zrušte omezení zákazu pohybu mezi okresy s nesmyslnými kontrolami, které jsou personálně nákladné a nemohou přinést žádné efektivní výsledky. Upusťte ihned od nesmyslných omezení při pohybu na čerstvém vzduchu.

2. Začněte ihned poskytovat všeobecnou zdravotní péči, jak zaručuje občanům ústava.

3. Uvolněte ihned školství, obchody a služby za jasně stanovených kritérií.

4. Zajistěte objektivní zpravodajství a informace ve veřejnoprávní TV a přístup kvalifikovaných odborníků napříč spektrem do vysílání.

5. Zajistěte v našich hranicích veškerou dostupnou léčbu a veškeré dostupné léky a vakcíny související s covidem. Prohlaste současně, že dobrovolné očkování je věc každého jednotlivce.

6. Nahraďte nesrozumitelné kompenzační programy takovými, které skutečně budou postiženým podnikajícím subjektům pomáhat.

7. Zastavte po dobu pandemie jakékoli finanční odměny ve státní správě; ty, které byly poskytnuty nad řády desítky tisíc, nechť jsou ihned vráceny do státního rozpočtu.

8. Zakažte ihned neadekvátní policejní zásahy vůči našim občanům.

9. Přestaňte kádrovat vakcíny podle místa jejich původu, a přestaňte spoléhat výhradně na Evropskou unii, jde-li o zdraví nás, občanů.

10. Upusťte od jakýchkoli myšlenek na protiústavní diskriminaci zdravých občanů bez dobrovolného očkování.

11. Upusťte od jakýchkoli myšlenek na povinné testování dětí ve školách.

12. Věnujte se síle českého zdravotnictví jak personální, tak materiální, a přestaňte utrácet za nesmyslné nákupy testů a podobných produktů, které mapují, ale nic neřeší. Zvyšte odměny lékařům a zdravotnickému personálu.

13. Pojmenujte viníka nesmyslného výdaje téměř 100 mil. Kč. za polní nemocnici, a povolejte ho k jasné finanční odpovědnosti.

14. Odložte sčítání lidu na jinou dobu.

15. Omluvte se nám všem za neodborné excesy, kterých jste se dopustili.

Občané České republiky

Podepsaný text lze odeslat do obou komor Parlamentu České republiky a do sídla vlády.


https://blog.aktualne.cz/blogy/jana-hamplova.php?itemid=39232

Ti městští policisté před soud. Nebo na psychiatrii.
Jana Zwyrtek Hamplová
11. 03. 2021 | 01:27
Přečteno 53488 krát
Tatínek sražený k zemi, na něm klečící policisté, tříleté dítě ponecháno osudu. Někoho zabil? Ne. Nevzal si roušku.

Strhávají lidi k zemi za dýchání kyslíku. Sci-fi? Ne, realita. Až tam jsme došli. Vláda musí okamžitě jednat a zrušit zákaz nošení roušek venku, minimálně nejsou-li v okolí lidé.

Drsný zásah Městské policie v Uherském Hradišti proti muži, který si nechránil nos a ústa na prázdné ulici respirátorem, by měl všechny ty pány a dámy nahoře probudit. A to zdaleka nejen proto, že celému incidentu přihlížel jeho vystresovaný a plačící tříletý syn, který se napřed tatínkovi dokonce snažil pomáhat, a pak našel azyl v náruči ženy z blízké pekárny. A to měl asi štěstí, protože pánové tam dítě bez zákonného zástupce zanechali osudu, a otce odvedli.

Přiznám, že napřed jsem tomu nevěřila, a chápala to jako nahranou scénku, aby se veřejnost nachytala. Tak šílené to bylo. Když jsem zjistila, že je to pravda, chodila jsem jak tygr v kleci, a přemýšlela, co se v této zemi ještě musí stát ve jménu covidu strašného, abychom pochopili, co se tady děje, co je nám vnucováno jako normální, a kam to celé spěje. Už jen zákaz dýchat venku kyslík je v rozporu se zdravým rozumem a základními lidskými právy, protože i kdybychom tím chtěli kohokoliv chránit, postačilo by nasazení roušky při styku s jiným člověkem. Ne nosit ten "hadr" na prázdné ulici, a dýchat zpět své zplodiny. Naše buňky totiž kyslík potřebují, pokud by to náhodou někdo nevěděl, jinak degenerují.

Tedy se nám přikazuje ve vládním opatření něco, co škodí našemu zdraví, a nikdy proto nemůže mít ochranu práva.

A pokud jde o onen incident, který oni policisté vnímají patrně jako zákonný, a evidentně si ho užili, pak je nutné se ptát, kdo jim něco podobného říká a kdo je to učí, protože jejich postup byl protizákonnný a zcela bezprecedentní.

A to ani nehovořím o tom, že je zde na místě se vší vážností ze strany onoho povaleného tatínka uvažovat o žalobě na ochranu osobnosti, žádat omluvu a nemajetkovou újmu. Nepochybně mohlo dojít ke spáchání trestného činu, a to podle § 149 trestního zákona, který mimo jiné říká, že "kdo nelidským a krutým zacházením v souvislosti s výkonem pravomoci orgánu státní správy, územní samosprávy, soudu nebo jiného orgánu veřejné moci působí jinému tělesné nebo duševní utrpení, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let, přičemž odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako úřední osoba". Pak je tu rovněž protizákonné opuštění dítěte, které byli policisté povinni zaopatřit, pokud mu odvedli tátu. Nebo pak už opravdu jen psychiatrie, protože nic podobného normální člověk z mozkem neudělá.

Ale to je jen jeden incident. Podobný mi poslal jeden muž ráno, kdy byl na prázdné ulici sražen městskými policisty jiného města rovněž na zem, a nevzpamatoval se z toho doteď, jak ponižující to bylo. Důvod? Opět - neměl na prázdné ulici roušku, a dovolil si dýchat vzduch. Podal trestní oznámení.

Ono pro vládu je situace dobrá. Demonstrovat se nemůže, protože je tu onen mimořádný stav. Ať se stane cokoli, lidé do ulic vyjít nemohou, kordony je vrátí zpět. Opravdu je to tak jisté? Opravdu si někdo myslí, že na podobné neuvěřitelné věci se vydrží dívat lidé donekonečna? Nebo jednou chytnou ty aktéry pod krk, a vyřídí si to s nimi sami? A bude se tomu vlastně někdo divit? Agrese vyvolává zase jen agresi. Zvláště je-li důvodem zdravé dýchání, a pobíhá-li kolem malé dítě.

Co vím jistě, je to, že ti, kteří by umravnili ony policisty, klečící na bezbranném muži, tedy ti, kteří by pomohli tomu tátovi, by našli na každém prstě deset advokátů, kteří by se vedle nich s gustem a gratis postavili jako jeden muž, a hájili je.

Obávám se však, že těm policistům by musel být přidělen advokát ex offo, protože jejich obhajobu by nikdo dobrovolně nepřijal.

Měli bychom se opravdu zavčas vzpamatovat. Tedy přesněji - tam nahoře by se měli zavčas vzpamatovat. Mohou nám zakázat vycházet, mohou nám zakázat demonstrovat, sportovat, zpívat, chodit do školy, jídelny (na pár hodin), přikázat dvě roušky (přes vyděšeného výrobce, že se to nesmí), dokonce mohou i vyhlásit konec epidemie, když ještě tehdy ani pořádně nezačala...ale nemohou nám probůh zakázat venku dýchat kyslík, není-li kolem živá duše. , a kdo si dýchat dovolí, s tím nakládat jako se zločincem.

To už je opravdu moc. Čím dříve si to ti, kdo rozhodují, uvědomí, tím lépe. A tím se nám všem bude lépe dýchat. A to doslova.

ODKAZ NA VIDEO:
https://www.facebook.com/vendulka.zmeskalova/posts/10215899704560574


https://blog.aktualne.cz/blogy/jana-hamplova.php?itemid=39136

Zakázali psát a zakázali zpívat... Aneb naše země nevzkvétá.
Jana Zwyrtek Hamplová
02. 03. 2021 | 03:53
Přečteno 8042 krát
Karel Kryl a Václav Havel se musí obracet v hrobě. Přestože si v posledních letech příliš nerozuměli.

Karel Kryl – Veličenstvo kat

Byl hrozný tento stát
když musel jsi se dívat
jak zakázali psát
a zakázali zpívat
a bylo jim to málo
Poručili dětem
modlit se jak si přálo
veličenstvo Kat
modlit se jak si přálo
veličenstvo Kat

S úšklebkem Ďábel viděl
pro každého podíl
Syn otce nenáviděl
Bratr bratru škodil
Jen motýl Smrtihlav
se nad tou zemí vznáší
kde v kruhu tupých hlav
dlí - veličenstvo KAT
kde v kruhu tupých hlav
dlí - veličenstvo KAT

Když si pustíte tu píseň Karla Kryla, až zamrazí, protože přesně tam směřujeme. Ke společnosti, kde občan nepřemýšlí, slepě plní příkazy a zákazy, aniž hodnotí jejich správnost, logiku a smysl, kde se začíná šlapat po základních lidských právech, Ústava se trhá na kusy, Listina základních práv a svobod rovněž tak, o zákonech této země nemluvě. Dobrovolné se mění na povinné, protože se stává podmínkou základních práv a svobod (jen namísto stranického průkazu to bude očkovací pas), aktuálně se nám zakázal pohyb mimo katastr rodné obce a cestovat mimo okresy, a to, zda si obyvatelé obce půjdou nakoupit do blízkého obchodu jiného okresu, podléhá někde ministerské výjimce. A ta radost, že se to podařilo dojednat, je až neuvěřitelná. Podobnou radost prožívali kdysi ti šťastní, kteří dostali výjezdní doložku za hranice.

Odlučují se rodiny, blízcí se nemohou rozloučit ani se svými umírajícími, a dnes se dokonce zakazují jakékoli návštěvy blízkých. Není poskytována běžná zdravotní péče, odkládají se operace, což škodí oněm nemocným; to, že mají na péči právo podle ústavy, nechává všechny klidnými. Mnoho zápalů plic bylo zanedbáno, protože se lidem doporučovalo, aby raději k lékaři ani nechodili, a pak končili právě na těch JIP v nemocnicích. Děti ani dospělí nemohou sportovat, distanční výuka ničí psychicky i jejich rodiče, a právo na vzdělání se už jeví jen jako teoretické. A kdo se chce očkovat, tak nemůže, protože vakcíny jaksi nejsou. I kdyby byly, a dal se očkovat, nezaručuje mu to vůbec nic - ani ono zdraví.

A aktuálně?

Chceme-li cestovat mimo okres, musíme prokázat proč. Když přehlédneme velkoryse, že zcela padá ochrana osobních údajů, a celé GDPR je náhle „zrušeno“, a že ochrana soukromí náhle přestala být ústavně chráněným právem, je ono prokazování největší tragikomedií doby. Ve své podstatě si můžete napsat jakýkoli papír, který strčíte některému z těch tisíců policistů, vojáků a celníků pod nos, a jedete, kam chcete. Ta vaše prohlášení totiž nekontrolují, nemají si je jak ověřit, zkrátka je to buzerace tak stupidní, že horší tady snad ještě nebyla. Navíc obsah těchto prohlášení nikde nezazněl, nebyl nijak legalizován, a nikdo nemá právo je po nás vyžadovat. Nejsou uvedena ani v onom slavném nařízení vlády. Přesto je lidé poslušně sepisují, a je to už jako kdysi s účastí na prvního máje - nechce se, ale než se s nimi hádat a upozorňovat na sebe… Tak raději srazíme paty a půjdeme. Dnes – sepíšeme.

Nekritizuji nikoho za to, že to udělá. Za dva dny jedu na důležité pracovní jednání. Takže si sednu ke stolu, a napíší, že Prohlašuji, že jedu ze své rodné Mohelnice do onoho městečka za účelem pracovní cesty, a sama si papír podepíšu, protože jsem sama sobě zaměstnavatelem. Někde ho někomu ukážu, on si ho přečte, zdrží mne pět minut, a pustí mne dál. Jen ty tisíce lidí na hranicích okresů budou stát desítky milionů, a odnesou to za ty pány nahoře, co o této stupiditě rozhodli. A to proto, aby četli listiny, které mají nulovou hodnotu, které mohou být smyšleného obsahu, a které tedy nemohou zabránit vůbec ničemu. Tedy ani oněm cestám.

A proč to všechno je?
Aby na nás mohli hodit to, že za celý rok s ničím nepohnuli ani o centimetr. Vršili chybu za chybou, od radostného prohlášení, jak je vše ok, a zrušení všech opatření před létem, až po příkaz dvou roušek nedávno, kdy musel zasáhnout vyděšený výrobce, že to probůh ne. Jsou to všechno amatérská rozhodování, překotné přijímání všeho, bez jakýchkoli odborníků vedle sebe, a podle toho to tak vypadá. „Drama“ s nedávným neprodloužením nouzového stavu snad ani nebudu připomínat, jaká to byla fraška. A nejen pro právníky. Apropó - ty sliby hejtmanům už jsou dávno v propadlišti dějin. Situace pouze umožnila přijmout pandemický zákon, který zavedl likvidační sankce - což se doposud bál ministr vnitra předložit.

Dělají si tam zkrátka nahoře, co chtějí, dělají to jako neskuteční amatéři, a když je průšvih, řeknou, my nic, to vy jste nedodržovali ta naše opatření. A kdo se tomuto trendu postaví, je téměř lynčován, protože rok mediální masáže udělal své. Lidé se bojí, a každý člověk poukazující na to, že to odtud vir nevyžene, a že takto nemůžeme žít věčně, je jim podáván jako nepřítel. Ostatně takto dříve podávalo Rudé právo disidenty. A udavači mají opět žně, a pikolíci, kteří mají s bídou základní školu, vás v obchodech peskují. Podobné nakládání s naší důstojností je nutno rázně odmítnout. My nemůžeme za to, co se dělo nahoře, a ti nahoře evidentně neznají, co se děje dole.

A cože autoři těch všech nápadů? Sami si odskočí do kavárny, uspořádají párty, stanou se velvyslanci někde na severu, odběhnout na fotbal či odletí do Dubaje. Je tam prý hezky, restaurace fungují, sluníčko svítí… Takže pokud dnes zakázali závodní jídelny, a nezavřou i sněmovní a senátní restauraci, mohla by to být poslední kapka, kdy pohár trpělivosti přeteče.

Situace je proto vážná. Ale ne primárně kvůli covidu-19. Tím ho absolutně nezlehčuji, a uvědomuji si jeho zákeřnost a nebezpečnost. Kdo ho prodělal, ví – a mám mnoho lidí ve svém okolí, kteří tu zkušenost měli. Bohužel i ony zanedbané zápaly plic. Právě proto odsuzuji to, co se tu děje poslední rok. Namísto posílení vybavení nemocnic o další lůžka, když víme, že nám scházejí, namísto nákupu dalších dýchacích přístrojů, kterých je prostě potřeba víc, namísto vytvoření finanční motivace pro posílení personálu nemocnic a vytváření top podmínek lékařům a sestrám, aby nám neutíkali do Německa a Rakouska, namísto včasné léčby nemocných antibiotiky a nově dalšími léky, namísto jasných návodů, jak se má člověk s možnými příznaky zachovat, kdy zůstat doma a kdy vyhledat lékaře, zkrátka namísto opatření, které pomohou hlavně nemocným, likvidujeme a buzerujeme zdravé, a tím celou zemi – psychicky, ekonomicky, sociálně. Na základě čísel a teorií, jejichž důvěryhodnost je vysoce sporná, ne-li žádná.

A obchody kvetoucí kolem toho všeho nás ještě jednou asi překvapí. Testy, roušky, respirátory… Nouzový stav nevyžadující veřejné zakázky… A naopak zákaz některých léků, jinde běžně dostupných… Polní nemocnice bratru za sto milionů, přestože bylo jasné, že pro ni není personál, se v tichosti zrušila… A na druhé straně stojí opatření protiústavně likvidující malé obchůdky, služby, restaurace… A lidské osudy.

Mysleme proto. Nebuďme nemyslící ovce. Řada opatření mohla a měla být na bázi doporučení. Protože nikdo nechce umřít ani být v nemocnici ani být nemocný. Toto divadlo s téměř vojenským cvičením a nastavenými likvidačními sankcemi je skutečně jen divadlo. Aby se mohlo říct – vy za to můžete, protože jste často nedodržovali to, co my jsme vymysleli. A to za situace, když to, co vymysleli, nás dovedlo po roce tam, kde jsme. Jako dáma to nemohu vyslovit, ale všichni to víme. A za to máme tleskat? Ne. Máme se ptát – proč máme po roce málo lůžek? Co jste udělali proto, aby jich bylo více? Proč tu nejsou léky jinde dostupné? Proč neřešíte péči o nemocné, a ničíte zdravé? Proč to po roce vypadá hůř, než na počátku? Proč lidé nevědí, co mají dělat při prvních příznacích?

Vadí mi, že lidé začínají říkat – jen ať se ústava a zákony porušují, jde nám o zdraví. Skutečně si někdo myslí, že zavřením životů nás všech za dveře našich bytů se vir za tři týdny lekne a zmizí? Nebo se objeví znovu, jen co z těch dveří zase vylezeme?

Tedy nic z toho, čemu nyní čelíme, samo o sobě nepomůže vůbec ničemu. Musíme naopak vytvořit podmínky pro včasnou léčbu nemocných. A nejen léčbu covidovou. Musíme začít naplňovat péči o zdraví lidí obecně. Musíme mít lůžka, musíme mít léky, musíme mít personál. Na to je třeba se soustředit. A v tomto směru se neudělalo za rok zhola nic, a je načase, aby se začalo.

Zda je onou cestou tisíce prohlášení, že někdo jede z okresu do okresu za prací, si odpovězte sami. Zdali je tou cestou to, že nemůžeme sportovat a zpívat, si odpovězte sami. Zda je tou cestou dušení se v rouškách a respirátorech x hodin, a to i venku na slunci, si odpovězte sami. Zda to, co se děje, ten vir vyžene za hranice Česka jednou provždy, si odpovězte sami.

A to, že se stává běžnou normou pošlapávání našich práv, je nebezpečné stejně jako ten vir. Protože se na to "můžeme si dělat co chceme, oni nás poslechnou",hezky zvyká. Odstrašujícím příkladem budiž výjimka ministra na nákup v obchodě, který je blízko, nad kterým se jásá, jako by to neměla být samozřejmost. A ty tisíce prohlášení, která doma tvoříte, abyste předložili něco, co je k ničemu, na co nemá nikdo právo, co je ve své právní podstatě bez jakékoli hodnoty, a co víc, je po vás žádáno bez jakékoli zákonné legitimity, jakbysmet.

Ano, ochrana zdraví má přednost. Ale u nás žádná ochrana zdraví neprobíhá. Probíhá pošlapávání našich práv bez jakéhokoli efektu, a bez řešení toho podstatného – stavu našeho zdravotnictví.

A pokud se to řešit nebude, čeká nás za nějakou dobu projev nové prezidentky (už jsem deklarovala své přání, aby to byla žena), s tímto úvodním slovem:

"Vážené dámy, vážení pánové.
V posledních letech jste z tohoto místa poslouchali, co všechno vláda udělala, kolik opatření zavedla, a jakých úspěchů dosáhla. Předpokládám však, že jste mne nezvolili proto, aby Vám i já lhala... Proto k Vám budu upřímná: Naše země nevzkvétá..."

Uvidíme.


https://blog.aktualne.cz/blogy/jana-hamplova.php?blogid=372&archive=2021-02

https://blog.aktualne.cz/blogy/jana-hamplova.php?itemid=39082

Bez práva nastupuje jen bezpráví. To chceme?
Jana Zwyrtek Hamplová
24. 02. 2021 | 02:40
Přečteno 3341 krát
Už jednou se v této zemi utíkalo před právníky.A to šlo „jen“ o peníze. O dávné historii raději nemluvit – tam šlo zase o životy přímo. Dnes se opět právníci obcházejí, a dokonce padlo, že by v tuto dobu měli někam zalézt. Spílá se jim, když upozorní, že se „znásilňují“ zákony, porušuje Ústava, a že stát neplní ani základní povinnosti, které má.

Rozhodují nám tu ale bohužel právní amatéři, a to tak, jak se jim to v tu chvíli hodí, bez ohledu na právo, a jakkoli by se to zdálo nedůležité v době, kdy se řeší zdraví lidí, opak je pravdou. Jak rezignujeme na právo, vyklízíme pole pro bezpráví, což bychom si asi nejvíce uvědomili až tehdy, kdyby se nás to osobně dotknulo – třeba právě ohledně onoho zdraví. Nebo až by se z toho „kašlat na zákony“ stal běžný zvyk. To, že tu čelíme jednomu viru, přece neznamená, že jsme škrtli zákony, že jsme zapomněli, že máme nějakou Ústavu, že máme nějakou Listinu základních práv a svobod, nějaký právní řád… Politici si zkrátka nemohou dělat, co chtějí jen proto, že lidé jsou vyděšeni, a nemají už sílu vzdorovat.

Proč je právo i v těchto měsících důležité? Naopak - právě v těchto měsících!

Třeba proto, že jde mimo jiné o zajištění všeobecné zdravotní péče, na kterou má každý z nás právo. Jenže v těchto měsících pouze teoreticky. Všeobecná lékařská péče se zanedbává, respektive odkládá, řeší se jen jedna diagnóza, odkládají se sice nikoli akutní, ale důležité operace i lékařská péče, o prevenci (mimo covidu) nemluvě, a i to bude stát mnoho lidí život. To se děje přesto, že tu máme všeobecné zdravotní pojištění, z něhož řada věcí vyplývá, a to i státu, který má v tomto směru řadu povinností. Neplní je, a považuje ono neplnění v těchto měsících za samozřejmost. Není to však vůbec samozřejmost. A už to trvá skoro rok. Namísto posílení vybavení nemocnic (hlavně pro diagnózu zápalu plic, která se spojuje s covidem nejčastěji), pořídil raději zbytečnou a nákladnou polní nemocnici, a namísto aby finančně motivoval a odměnil personál zdravotnických zařízení, po roce pláče, jak máme personální nouzi. Desetimilionový národ pokládá na lopatky pár tisíc nemocných, a všichni se tváříme, jak je to dopad covidu. Ne – ten jen tvrdě odhalil, jak na takové situace nejsme připraveni, a hlavně jak na ně neumíme logicky a moudře (a zákonně!) reagovat. Blamáž s „uzavřeným jarem“, zcela otevřeným létem, a pak šok, že ono se asi přece jen něco děje, to jen dokládá. Ostudu s očkováním a nedostatkem vakcín snad není třeba připomínat, večírkové a fotbalové akce celebrit také ne, zákaz některých léků je nepochopitelný… a tak dále a tak dále. (Kdyby starosta malé obce vyhodil peníze stylem ála ona nemocnice, postaví ho před soud. Tam "nahoře" se to přejde. Sto milionů sem, sto milionů tam....)

A k tomu všemu přistupuje právní balast. Který, jak vidno, neobstojí po dnešku ani před běžným soudem.

Ta nařízení a opatření se píší asi na koleně, a pak to s nimi tak dopadá. Část jich zrušil Ústavní soud, když prohlásil uzavření maloobchodů a služeb za protiústavní, přičemž řekl, že vlastně proti mimořádným opatřením zase až tak moc nemá, ale kdyby byla alespoň slušně odůvodněna, když odebírají lidem základním svobody. Třeba podnikat ve svém majetku a živit se vlastní prací.

A tak můžeme pokračovat. Dětem se bere vzdělání – je to v pořádku? Soud dnes řekl, že ne, a přikázal jednomu gymnáziu, aby pokračovalo ve výuce, protože zavření střední školy bylo protiústavní. Sportovcům se zakazuje sport. Je to v pořádku, když jde třeba o hru dvou tenistů přes síť, nebo vyjetí na kopec na lyžích vlekem? Odepírá se nám důstojně se stravovat, pečovat o sebe, v úvahách politiků se občas přestává vnímat naše soukromí a lékařské tajemství… Lze to? Je to legální? Když někdo umírá, ani nejbližší rodina za ním nesmí. Je to v souladu s právem na rodinu? A nese to vše skutečně odpovídající výsledky?

A to ještě nevíme, co se bude dít s pandemickým zákonem, který nám tak trochu obchází nouzový stav, a je tak účelový, že více účelový být nemůže. Ač je vydáván za úspěch, je to prohra pro principy právního státu – to, jak spatřil světlo světa, a co se s ním můžeme nadít.

To, že soudy rozhodují nadále nezávisle i v takto sledovaných věcech, je paradoxně pozitivním důkazem o tom, že nejsou pod taktovkou politiků, jak občas někdo tvrdí. Tedy právní stát zatím mrtev není.

Jen by měl zafungovat trochu dřív – už v tom, co se politikové rozhodují páchat, protože oním znásilňováním práva nám všem neuvěřitelně škodí. A nehovořím jen o financích, i když i na ty jistě jednou přijde řeč. Hovořím o chaosu, který vyvolávají, o tom, že ve změti protiprávních, protiústavních, nelogických a někdy trapných opatřeních se ztrácí ta rozumná, která by opravdu měla být přijata, a měla by fungovat. Protože ta dosavadní evidentně nefungují.

Tento chaos popírá samu základní zásadu práva, a to tu, že právo má být předvídatelné. Když včera platilo něco jiného než dnes, a zítra možná nebude platit to, co bylo kdysi rozhodnuto, protože soudy to zrušily, a nouzový stav nám sice končí, ale máme tu nový pandemický zákon, který ho tak nějak nahrazuje, ovšem jen za předpokladu, že ho schválí senát… A co když ho neschválí?

Svatá prostoto... Nebo možná raději všichni svatí?

Trvejme proto na tom, aby politikové museli dodržovat a ctít zákony tak, jako my, běžní lidé. A to i při vytváření zákazů, příkazů, nařízení, omezení, povinností…. A když neví, jak na to, aby nepřekročili hranici ústavnosti, aby to s právníky předem probrali. Protože co skutečně nepotřebujeme v době nekontrolovatelného viru, který si dělá, co chce, a ohrožuje naše zdraví, tak jsou to stejně nekontrolovatelní politikové, kteří si ve stejné době taky dělají, co chtějí, na nic se neohlížejí, a těmi protizákonnostmi ohrožují samu podstatu právního státu. To když vytvářejí svým občanům chaos a oprávněný pocit bezpráví, nebo chcete-li to lidsky, právní džungli. V ní taky sice platí chvíli právo silnějšího, stejně jako v tom pralese, ale jen dočasně. Protože jim to tak snadno neprochází. A děkujme za to. Zákony se musí ctít vždy, o to více v době ohrožení. Jsou obranou proti oné džungli. A diktaturám všeho druhu.

Proto nad nimi nemávejme rukou. Mohla by nás z té četnosti začít bolet - a pozor - to dnes není akutní péče. 


https://blog.aktualne.cz/blogy/jana-hamplova.php?itemid=39002

Než poslanci zvednou ruku…
Jana Zwyrtek Hamplová
18. 02. 2021 | 01:38
Přečteno 7880 krát
…měli by si uvědomit, že tzv. zákon o pandemii vůbec neřeší pandemii. Jen techniku moci a sankce.

Poctivě jsem si přečetla návrh zákona o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů. To proto, že se mě pár přátel poslanců i senátorů i starostů a dalších lidí ptalo na můj názor. Přečetla jsem si návrh poprvé… Podruhé…. Potřetí…

Proč tolikrát? Musím se přiznat, že jsem totiž poprvé za mnoho let zaváhala. Zda mám nějaký názor na téma Covid-19 vůbec formulovat. Protože dnes mít jakýkoli názor na covid je doslova hrdinský čin, neb se ihned ocitáte v nemilosti jedné z nesvářených skupin, kde jakékoli racio jde stranou, a nahrazují ho silná, často ne právě slušná, slova. A to jen proto, že nezapadáte do jejich jediné pravdy bez ochoty alespoň vyslechnout jiný názor. Zaváhala jsem přesto, že jsem, pokud to o sobě mohu říci, člověk spíše odvážný – a to nejen u soudů.

Po přečtení onoho návrhu pandemického zákona jsem však pochopila, že mé obavy nejsou v tomto směru vůbec, ale vůbec na místě. Proti tomuto zákonu totiž musí být všichni bez rozdílu oněch táborů, protože tento tzv. pandemický zákon vůbec neřeší žádnou pandemii. Takže se mi ulevilo – ale jen těch prvních pár minut. Hned na mne totiž skočilo všechno to, proč by pro tento zákon neměli poslanci v žádném případě zvednout ruku.

Zkusím to srozumitelně a heslovitě.

1. Zákon je přijímaný účelově pouze pro pandemii Covid-19, což je vysoce nestandardní. Není tedy použitelný při jiných podobných situacích, čímž zcela rozbíjí systém ochrany veřejného zdraví.

2. Z přísného nouzového režimu se přechází k obyčejnému zákonu, který je snadno zneužitelný.

3. Bainco šek vládě. Namísto nouzového stavu, který je omezen trváním maximálně 30 dnů a musí jej prodlužovat sněmovna, se dává vládě, tj. velmi úzké skupině lidí, téměř stejná moc jako za nouzového stavu, ovšem časově neomezená, nikým nekontrolovaná, tedy z mimořádného se stává běžné a snadno zneužitelné úzkou vládnoucí skupinou. Paradoxně se tak přijetím zákona upravující „mimořádné“ stává z mimořádného běžné. Vláda tak může ovládat plošně celé území ČR, a to zcela mimo parlament. Jde tedy o zásadní přesun pravomocí a zásadní omezení pravomoci parlamentu. Laicky řečeno – na rozdíl od současné právní úpravy by si vláda mohla dělat, co chce, a taky jak dlouho chce.

4. Vysoké sankce, které zákon zavádí, jsou nepřiměřené, neodpovídající účelu zákona. Odpovídají tedy patrně tomu, jaké částky jsou pro členy vlády běžné, ale pro obyčejné lidi a pro malé firmy by byly ve většině případů až likvidační (50.000,- Kč, 100.000, - Kč, 3.000.000,-, 4.000.000,- Kč).

5. Ukládání a výběr sankcí by jistě vyžadovalo zvýšení poštu úředníků na všech frontách. Jejich náplní by bylo vést všechna ta řízení a ukládat tyto sankce.

6. Některé části zákona (např. nařízení pracovní povinnosti, zákaz shromažďování), jsou na hraně, ne-li za hranou, ústavnosti.

Co tedy zákon o pandemii přináší nadějného pro nás, občany?
Vůbec nic. Opatření, která definuje, mohla realizovat vláda po celou dobu trvání ohrožení virem, tedy už skoro rok. Jak se jí to povedlo, jaká měla opatření řád, logiku, efektivitu a výsledky, to máme dnes a denně v médiích. Tedy tzv. pandemický zákon neřeší pandemii. Tu nevyřeší zákon, ale jen smysluplná, promyšlená, efektivní a regionálně pružná opatření, která bude korigovat po boku vlády tým odborníku napříč profesemi, přičemž přizváni by měli být hejtmani, Svaz města a obcí, Sdružení místních samospráv a jiní, kteří k tématu mají co říct.
Nic podobného zákon neupravuje, opatření nijak blíže nedefinuje, a dokonce neuvádí ani to, že rozsah a tvrdost opatření musí být jakkoli odůvodněno.
A vše se svěřuje tomu, kdo to měl svěřeno doposud... a "nedal to".

Zákon tedy nepřináší pro boj s covidem vůbec nic nového. Vlastně ano – tvrdé sankce… Namísto aby zde byla snaha zavést taková opatření, s nimiž se lidé ztotožní, a budou je dobrovolně ctít. Ostatně jak o tom už hovořil ministr zdravotnictví, který vystoupil dnešního dne proti plošným opatřením.

Co ale naopak tzv. pandemický zákon přináší vládě?
Z hlediska práva bianco šek.
Možnost nařizovat a zakazovat vše v zákoně uvedené v jakémkoli rozsahu.
Nařízení může být bez časového omezení, a může být jakkoli prodlužováno.
To vše bez jakékoli, byť zpětné, kontroly parlamentu.
Nebyl by zde ani žádný jiný legitimní subjekt, který by mohl daným opatřením oponovat.
Občan by byl proti nařízením zcela bezmocný.
Za nedodržování zavedených opatření pandemický zákon zavádí vysoké sankce, které mohou být likvidační jak pro jednotlivce, tak pro rodiny, tak pro firmy.
Příklad?
Kdyby vám kadeřnice ostříhala tajně vlasy, mohla by dostat pokutu až 3.000.000,- Kč, za návštěvu babičky v domově důchodců v době zákazu byste mohli zaplatit až 50.000,- Kč… a tak dále.

Co by tedy navrhovaný zákon způsobil?
Z nouzového stavu jako něčeho mimořádného by se stalo něco zcela běžného.
Zvýšila by se významně pravomoc vlády řídit naše osobní i pracovní životy pro nejbližší měsíce, možná i roky.
Zrušila by se pro případ vyhlášených mimořádných opatření její parlamentní kontrola, která byla u nouzového stavu naopak zaručena.
Zavedly by se tvrdé finanční sankce proti každému, kdo by porušil vládou nařízená opatření.
Jedním z opatření by bylo možné zakázat lidem shromažďovat se. Organizátor by mohl dostat pokutu až 3.000.000,- Kč, v případě opakování až 4.000.000,- Kč.

Jaký cíl zákon neplní?
Nepřináší žádné řešení pandemické situace, nepovolává odborníky ani samosprávu. Neřeší situaci lékařů ani zdravotních sester – třeba to, že by v takové situaci mohli mít ze zákona vyšší mzdy. Pouze vypočítává, co všechno vláda může, a kolik za to vyfasuje ten, kdo cokoli z toho poruší. Proto nemají důvod tleskat navrhovanému zákonu ani ti, kteří mají z viru vážné obavy. Tleskat tomuto návrhu mohou pouze udavači. Ti by měli žně.

Zato nás tento zákon přibližuje k poměrům, které si nezadají s poměry vlády jedné strany, postavené na udávání a sankcionování vlastních občanů bez ohledu na kvalitu výkonu nikým nekontrolované vlády a logiku jejich příkazů, a bez možnosti shromáždit se k protestům, kdyby situace přesáhla únosnou mez.

Očekávám, že poslanci něco podobného prostě neschválí. A kdyby, že zákon nepodepíše prezident.

Ano, je nutné najít proti pandemii smysluplné řešení. Ano, je nutné se chránit.
Tím řešením není ovšem v žádném případě tento tzv. pandemický zákon, ale třeba u nás nedostatkové, jinde dostupné, léky v lékárnách. Opatření, které budou mít hlavu a patu. Důvěra v ty, kteří budou opatření formulovat a odůovdňovat. Nic z toho zákon nezaručuje.

Proto jsem optimista, který si myslí, že na tom, že tento pandemický zákon není pro nás, občany, ale proti nám, by se mohla shodnout většina z nás. Stačí číst i mezi řádky a zamyslet se. A na to není v tomto případě potřeba ani právnická fakulta. 


https://blog.aktualne.cz/blogy/jana-hamplova.php?itemid=38957

Manuál pro hejtmany
Jana Zwyrtek Hamplová
13. 02. 2021 | 15:21
Přečteno 2886 krát
Autorky: Daniela Kovářová a Jana Zwyrtek Hamplová - advokátky

Lid se bojí, vláda pláče, právní stát se rozpadá a ani po roce nesvítá na lepší časy. V posledních dnech se ukazuje, že právě hejtmani a hejtmanky by mohli být jedinými „chlapy“ na svém místě. Znají své občany, znají svůj kraj a umějí s lidmi komunikovat. V jediném se podle nás zásadně mýlí: nouzový stav k dalším krokům nepotřebují. Co potřebují, je pomoc, podpora, společný postup a uvážlivost. Jaké jsou teď jejich kompetence?

Hejtmani mohou vyhlásit stav nebezpečí, čímž ale současně přeberou odpovědnost. Pokud tak učiní, měli by se dohodnout, aby byl obdobný ve všech krajích. Dokážete se, milí hejtmani, semknout a ukázat sounáležitost samosprávy? Umíte využít své autority? Dokážete se přitom opřít o starosty, kteří jsou poslední jistotou, jíž lidé věří? Jste naše poslední naděje, proto říkáme: Ano! Dokážete to! Využijte své schopnosti komunikovat a vysvětlovat opatření. Využijte své autority a požádejte spoluobčany o zdravý rozum. Většina vám věří, tak neváhejte a udělejte to. Kdo jiný? Každý nechť sám dodržuje, co je v jeho silách.

Co lze učinit hned teď?

1. Kraj může vyhlásit stav nebezpečí nejvýše na 30 dnů. Prodloužení je možné jen se souhlasem vlády.
2. Hejtman může uložit pracovní výpomoc, například studentům lékařských fakult v nemocnicích.
3. Hejtman smí nařídit firmám povinnost poskytnout věcné prostředky k řešení krizové situace.
4. Další zákonné pravomoci jsou v pandemii obtížně využitelné, protože stav nebezpečí je připraven spíš na ohrožení velkou vodou (například právo nařídit přednostní zásobování dětských a zdravotnických zařízení a ozbrojených bezpečnostních a hasičských záchranných sborů, právo nařídit evakuaci či evidenci obyvatel).
5. Doporučujeme opřít se, jak to jen půjde, o obecné a pružné ustanovení, podle něhož hejtman zajišťuje organizaci dalších nezbytných opatření. Je ovšem těžko představitelné, že by šéf kraje plošně uzavřel služby nebo třeba celá maloobchodní odvětví v kraji. Omezit nemůže ani shromažďování osob.

Největší sílu nám ukazuje historie: společně jsou hejtmani, kraje i lidé silnější než každý zvlášť. Hejtmani dnes mají historickou šanci postupovat společně, efektivně a rozumně, nehádat se o znění zákonů, ale vymyslet minimalistická efektivní, a přitom rozumná řešení, která lidem umožní individuální ochranu, ale neničí kontakt, životy, vzdělávání. Život totiž pokračuje navzdory pandemii.

My právníci obvykle trváme na dodržování každého zákonného ustanovení. Jenomže dnešní čas je časem výjimečným a žádný zákon na něj nepamatuje. Proto nechť právní pozitivisté a hlídači každé formální nesmyslnosti vezmou rozum do hrsti a nechají hejtmany konat: sjednotit se, podle aktuální situace pružně reagovat a tlačit současně na vládu, aby i ona rozumně využila zákon o ochraně zdraví. Současně by hejtmani měli trvat na tom, že budou sedět vedle ní - vedle vlády. A hlídat ji.

Shrnuto a podtrženo: podle nás by hejtmani neměli žádat vládu o nouzový stav, neměli by, jako ona, „škemrat“, vyhrožovat ani prosit. Měli by ukázat vládě, že to jde i jinak. Právo nemůže myslet na všechny situace, zejména když si to žádá hlas zdravého rozumu, který i u soudu velmi často najde své zastání.

A na závěr to nejpodstatnější: hejtmani by se měli obrátit na starosty, na podniky, obchody, firmy, školy, odborníky svých regionů. Aby se každý ujal své osobní odpovědnosti. Za svůj život, za své zdraví, za svůj podnik, za všechny lidi kolem. Věříme, že u nich najdou pochopení. 


https://blog.aktualne.cz/blogy/jana-hamplova.php?itemid=38940

Zrušení nouzového stavu je šance ukázat, že to zvládneme líp sami
Jana Zwyrtek Hamplová
12. 02. 2021 | 01:46
Přečteno 5219 krát
A že nám ti nahoře jen málo věřili.

Nouzový stav nebyl prodloužen. Někdo to chápe jako politikum, někdo jásá, protože nemá rád jakákoliv omezení, a ti, kdo se bojí, jsou vyděšeni a bojí se ještě víc. Měli bychom si ale uvědomit, že jediné nebezpečí, které nyní opravdu reálně hrozí, jsme pouze my sami. Když přestaneme myslet.

Za A - vir totiž nikam nezmizel. Je tu, a hodlá nám dál otravovat život. Svou nečitelností, mutacemi, zákeřností a bůhví čím ještě. Přesto není třeba panikařit z toho, že nebyl prodloužen nouzový stav, ale právě naopak. Proč? Jeho podoba, která měla máloco dělat s logikou, zdravým rozumem, přiměřeností a lokálními specifiky, a namísto toho vyvolávala desítky omezení, nad kterými bylo nutné kroutit hlavou (jejíž podoba odvisela od toho, jak dobré kamarádky kadeřnice máte), vyvolávala v lidech vztek, beznaděj, zoufalství, rezignaci a stres, tedy dopady, které samy ve svém důsledku jsou horší, než samo ohrožení oním virem, který nám byl opravdu čert dlužen. I lidé silní náhle silní nebyli, a hrozil nám tak trochu kolaps všech – i když každého jinak. A z těch pražských skleníků to blížící se dno sil asi až tak vidět nebylo. Když ukládáte lidem povinnosti, které jsou všechno jen ne přiměřené, normální, rozumné a pochopitelné, nebudou je logicky dodržovat, protože je nebudou brát vážně – protože "něco takového přece nemůže brát vážně nikdo"! Viz děti na Petříně. O to víc, že vážně je nebraly ani ony politické a jiné celebrity. Kázaly vodu, a samy pily víno, a lidem se zdálo, že si z nás ti nahoře dělají prostě srandu. Situace tedy již stála na hraně občanské neposlušnosti ve velkém. Lidem scházel kontakt, alespoň trochu normální poměry, a bylo jen otázkou času, kdy se vzedme vlna aktivního, neřízeného odporu. Nic, co by naší zemi prospělo.

A teď to B. Co bude dál, už nezáleží na vládě (a doufejme, že už se vykašle na další pokusy, co ještě lidi unesou), ale o to víc to záleží na nás. A spolu s námi na těch, kterým lze u nás přes občasné místní excesy věřit asi nejvíc. Na krajských a místních samosprávách. Znají svá území, podmínky, lidi. A ti lidi musí pochopit, že když je hejtman, primátor nebo starosta o něco požádá, logicky to zdůvodní, a to tak, že to lze pochopit a přijmout, měli bychom to respektovat a poslechnout. Bez ohledu na to, že to není žádný příkaz, ale pouhá žádost. Protože chráníme společně sebe. Přitom ale můžeme fungovat, pracovat, setkávat se, nakupovat… Ale když nám obchod řekne, prosím, chceme vás tu vždy maximálně dvacet, dodržme to. Věřím, že i restaurace nadále budou mít desinfekce a stoly více od sebe. Věřím, že i kadeřnice budou brát zákaznice maximálně po dvou. A tak dále. Co tím chci říct – ukažme těm nahoře, jakou dělali chybu, že nám nevěřili. Předveďme všem, že jsme rozumní, odpovědní sami za sebe, a že se umíme chránit, aniž by nám to někdo shora nesmyslně přikazoval chaotickými pravidly, a nutil nás myslet si, že zákazem kupovat hračky a boty zachrání svět. Ukažme, že my dole to umíme líp, než ti nahoře. A ti nahoře? Ti by teď měli dělat krajům hlavně dobrý servis, a když budou potřebovat, tak jim pomoct. Podobně zdravotnickým zařízením, lékařům,sestřičkám.

Buďme nadále opatrní, hlídejme si hygienu, nepřehánějme to s kontakty, a když už budou, ať jsou bezpečné. I bez nouzového stavu. Žijme, hlídejme sebe a své blízké, respektujme názory jiných. Ne všichni jsou fatalisté, tedy nosit roušku je právo každého, kdo ji nosit chce. Kdo se v ní dusí, ať ji odloží a vůči okolí je ohleduplný. Zkrátka naordinujme si místo nouzového stavu ohleduplnost, opatrnost, velkorysost, pochopení… I tu desinfekci. A hlavně držme spolu. O život nám jde přece všem. A tím nemyslím přímo smrt – myslím tím kvalitu života, kvalitu kontaktů, kvalitu práce, kvalitu volného času. Tak si ty životy i v této době dělejme přijatelné. Sami sobě i jiným. Tedy mějme odvahu žít – ač i nad detaily budeme muset ještě nějakou dobu přemýšlet.

Já pevně věřím, že to půjde, když nám to nebude někdo kazit. Ukažme světu, že na to máme, tu „blbou dobu“ zvládnout občanskou odpovědností. A že by se to od nás mohli učit.
A podpořme své samosprávy, na které to padne. Budou to potřebovat. A my zase je. Tak je v tom nenechejme. Věřte, že i poděkování jim hned nalije sil do žil.

Odmítám také titulky, že teď budeme umírat (!!!). Umírat budeme vždy, když budeme lehkomyslní k nemocem, ať je to chřipka nebo covid. Protože hodně věcí máme v rukou. A tak si na závěr dovolím trochu vybočení ze slovníku dámy. Přesťante z nás dělat už pitomce. Máme mozek. Který bohužel scházel, podle obsahu některých opatření, občas jiným. Zvládneme to. Protože musíme. A možná to zvládneme líp, když nám do toho nebudete až tak mluvit a vyvolávat v nás stres. Abychom totiž za chvíli neumírali hlavně na něj. 


https://blog.aktualne.cz/blogy/jana-hamplova.php?itemid=38875

Pepo, a kolik tys měl hlasů? No nekecej!
Jana Zwyrtek Hamplová
07. 02. 2021 | 23:53
Přečteno 2129 krát
Ústavní soud by měl zrušit i část zákona o volbách do zastupitelstev obcí. Když už se do toho dal.

Ústavní soud rozčeřil vody kolem volebních přepočtů. OK. Mělo to sice přijít tak před dvěma lety, když už ne hned před dvaceti, ale o tom psát nechci. Pokud ale úprava, kterou Ústavní soud zrušil pro volby do sněmovny, byla protiústavní, hned druhý v pořadí na zásadní změnu musí být zákon o volbách do zastupitelstev obcí a měst. Tam bije zahrávání si s rovnými podmínkami do očí ještě víc. Jak to, že to nikomu už tři desítky let nevadí?

Všichni víme, jak se volí do zastupitelstev. Lidé křížkují napříč stranami, tedy na rozdíl od sněmovny nevybírají jen jednu, ale dávají svou osobní důvěru konkrétním lidem, nikoli stranám. Velká města nevyjímaje, protože skutečné osobnosti nelze v samosprávě přehlédnout. Jenže pak se tím zatřepe, a kde jsou hlasy lidí konkrétním lidem… Vím, jaké slovní spojení by použili někteří bodří starostové, ale já zůstanu dámou. Jsou úplně v háji, a lidé dodnes kroutí hlavou, jak je možné, že v zastupitelstvu není Pepa, který měl přece tolik hlasů, a naopak je tam Tonda, který jich měl méně než polovinu. A opět zdůrazňuji, že jde o hlasy nasbírané tak poctivě, že víc už to snad nejde.

Uvedu příklad kandidátky, na níž jsem kandidovala kdysi dávno (záměrně neuvádím strany ani rok).
V zastupitelstvu usedly volební strany a kandidáti s těmito počty hlasů od voličů:
„Naše“ kandidátka – 1437, 1231,1145, 1083, 1074, 1042, 903 + poznámka: poslední (!!!) kandidát této kandidátky měl 687 hlasů, tedy více než vyznačení zastupitelé, kteří mandát přepočtem získali.
Strana A - 591, 628
Strana B - 638, 628
Strana C – 569, 483
Strana D – 534, 613
Strana E – 904, 638
Strana F – 957, 610, 595

Do zastupitelstva se tedy nedostali kandidáti s počtem hlasů 1000, 966, 968… a usedli tam naopak lidé, které volilo jen 483, 534, 569 a tak dále voličů
(Poznámka: Řada z nich si pak paradoxně kladla nejvyšší požadavky včetně funkce starosty města).

Lidé skutečně nechápali, jak je možné, že v zastupitelstvu není „Pepa“, který od nich získal 1000 hlasů, ale usedl tam naopak člověk, který s bídou nasbíral oněch 483.

To proto, že i když se zdánlivě umožňuje volit konkrétní kandidáty napříč spektrem, hlasem pro kandidáta nepodporujete jeho, ale jeho volební stranu.

Tedy přesto, že se nevolí kandidátky podle volebních stran, ale poctivě se křížkuje napříč, realita je pak úplně jiná – a pomáhá často výrazně méně úspěšným kandidátům. Takže sice je krásné pak počet mandátů přepočítat stranickou metodou, ale výsledek nemá se skutečnou vůlí voličů co dělat.

Pokud chtějí voliči v zastupitelstvu onoho Pepu, a dají mu proto svých poctivých 1000 hlasů (křížků), nemůže ho prostě přeskočit někdo, kdo dostal od voličů jen 483 hlasů. Jen proto, že se tzv. sveze se svou volební stranou tzv. na procenta. Bylo by to - alespoň logicky - v pořádku, kdyby se i do zastupitelstev obcí volily jen volební strany. Tam by byla procenta na místě – jak jinak. Jenže to je zase v samosprávě moc politické – ta je opravdu o lidech, a to napříč spektrem.

Volební strany mají nabídnout své kandidáty, lidé je mají „zakřížkovat“, tedy dát jim své konkrétní hlasy, a zastupitelstva by měli vytvořit ti, kteří získají nejvyšší důvěru voličů právě podle počtu hlasů. Šanci by tak získaly i jednotlivé osobnosti nebo kandidátky s menším počtem kandidátů, které dnes odrazuje právě to, že MUSÍ jít na nějakou „plnou“ kandidátku, jinak nemají šanci. I kdyby je volilo pět tisíc lidí – v prezentovaném případě. Semele je stranický přepočet.

Co tedy očekávám? Že někdo zákon o volbách do zastupitelstev napadne u Ústavního soudu s cílem ho změnit. Dosáhlo by se tím hned dvou efektů – složení zastupitelstev bude odpovídat skutečné vůli voličů dané obce či města, a volební strany se budou snažit, aby měly na kandidátkách opravdové místní osobnosti. Protože bude jedno, jestli jich tam bude 21 nebo deset. Podstatné bude, kolik daný člověk získá hlasů svých spoluobčanů.

Jako právnička si samozřejmě uvědomují některé dílčí otázky, které by bylo nutné promyslet, ale to vše je řešitelné, protože jsou to detaily – chce to jen chtít. Nelze přece míchat hrušky s jablky – buď volím konkrétní lidi, nebo volební strany. Ten kočkopes, kterým je zákon o volbách do obecních zastupitelstev, odrazuje lidi do voleb jít, a občany k volbám chodit, protože jejich výsledkům nerozumí. To proto, že ten výsledek neodráží jejich vůli o tom, kdo by měl v zastupitelstvu jmenovitě sedět.

Podle mého názoru je totiž popsaná kombinace protiústavní, neboť nevyjadřuje vůli voličů, která se jim svěřuje jen zdánlivě. A vůle voličů je to, o co ve volbách přece jde, zvláště když zákon umožňuje ony konkrétní hlasy konkrétním lidem. Navíc by nový přístup přestal diskriminovat neúplné kandidátky. Ostatně i tak by se každý jistě snažil představit svůj tým, vědom si toho, že sám má potom jen jeden hlas. Tedy skupinové kandidátky by jistě byly nadále motivující a nejčastější. Jen by se skutečně začali volit lidé na nich. Protože ti se, přestože si to lidé stále myslí, ve skutečnosti až tak nevolí. Hlas pro konkrétního kandidáta je hlasem pro volební stranu. Až v druhém běhu pro to konkrétní jméno. Mělo by to být právě naopak – myslíme-li to s těmi volbami opravdu fér.

Tedy druhý v řadě na změnu by měl být zákon o volbách do zastupitelstvech obcí. Vůli lidí v obcích a městech není třeba modifikovat následným přepočtem. Oni moc dobře vědí, proč ke kterému jménu dají svůj "křížek". Tak jim konečně tu skutečnou volbu zaručme. Máme na to ještě rok a půl.

(Děkuji Ing. Janě Juřenčákové, jež mne k návratu a k zamyšlení nad daným zákonem v souvislosti s nálezem Ústavního soudu inspirovala)


https://blog.aktualne.cz/blogy/jana-hamplova.php?blogid=372&archive=2021-01

https://blog.aktualne.cz/blogy/jana-hamplova.php?itemid=38667

Podepsal by Václav Havel Několik vět 2021?
Jana Zwyrtek Hamplová
17. 01. 2021 | 06:32
Přečteno 2582 krát
Nedávno jsem se inspirovala textem Dva tisíce slov...Tentokrát je to Několik vět. Porovnání textů říká mnoho. VELMI MNOHO.

Petice NĚKOLIK VĚT 2021

První dny roku 2021 znovu a jasně ukázaly, že i když se současní politikové velmi často zaklínají slovy demokracie, ve skutečnosti se dost zoufale vzpírají všemu, co demokracii vytváří nebo ji alespoň vzdáleně připomíná. Petice a iniciativy občanů, které sami nezorganizovali, odmítají jako nátlakové akce, pokojná lidová shromáždění kritizují a zesměšňují, do přípravy nových zákonů nedovolují mluvit často ani odborné veřejnosti. Tytéž dny však zároveň ukázaly, že občanská veřejnost se už vymaňuje z letargie, a že stále víc lidí má odvahu veřejně projevit svou touhu po změně. Pohyb ve společnosti se tak začíná stále povážlivěji srážet s nehybností moci, roste společenské napětí a začíná hrozit nebezpečí otevřené krize. Takovou krizi si nikdo z nás nepřeje. Proto vyzýváme vedení naší země, aby pochopilo, že nadešel čas ke skutečným a důkladným systémovým změnám, a že tyto změny jsou svobodná a demokratická diskuse ke všem problémům dneška. Prvním krokem k jakýmkoli smysluplným změnám, novým přístupem k občanům počínaje a rozumnými pravidly konče, musí být změna společenského klimatu v naší zemi, do kterého se musí vrátit duch svobody, důvěry, tolerance a plurality. Podle našeho názoru je k tomu třeba:

- Aby do současných opatření byla vnesena logika, srozumitelnost a zdravý rozum
- Aby s občany začalo být komunikováno důstojným způsobem
- Aby přestala být omezována svoboda projevu na kterékoli téma politického a společenského života
- Aby tato svoboda projevu byla opět chápána jako přirozená součást veřejného života a legitimní výraz jeho různotvárnosti. Zároveň by neměly být kladeny překážky různým názorovým proudům
- Aby byly sdělovací prostředky, sociální sítě i veškeré veřejné dění zbaveny všech forem politické manipulace a předběžné i následné skryté i veřejné cenzury, a aby byly otevřeny svobodné výměně názorů
- Aby nebyla jakkoli zneužívána veřejnoprávní média
- Aby byly respektovány oprávněné požadavky občanů na rovnost před zákonem, a aby byla dodržována beze zbytku veškerá jejich ústavní práva
- Aby byly všechny chystané a uskutečňované projekty a myšlenky, které mají natrvalo změnit život v naší zemi a předurčit tak život budoucích generací, neodkladně předloženy k všestrannému posouzení odborníkům a občanské veřejnosti
- Aby byla zahájena svobodná diskuse o budoucím životě v naší zemi (právní řád, vztah k EU, vztah k migrační politice a jiné), a to zcela svobodně a ve všech názorových platformách
- Aby byl v těchto diskuzích dáván prostor také lidem, kteří se mohou prezentovat svou profesí, odbornými znalostmi a přirozenou autoritou, nejen politikům, kteří se často nemohou prezentovat ničím mimo slov a autoritou vyplývající pouze z jejich funkce

Každý, kdo s tímto stanoviskem souhlasí, ho může podpořit svým podpisem.

Politiky napříč spektrem vyzýváme, aby s ním nenaložili tak, jak je dosud zvykem s nepohodlnými názory nakládat. Zasadili by tím osudovou ránu nadějím, jimiž jsme vedeni, totiž nadějím na skutečný společenský dialog jako jediné možné východisko ze slepé uličky, v níž se dnes nejen Česká republika nalézá.

pro porovnání:

Petice NĚKOLIK VĚT 1989

První měsíce roku 1989 znovu a jasně ukázaly, že i když se současné československé vedení velmi často zaklíná slovy přestavba a demokratizace, ve skutečnosti se dost zoufale vzpírá všemu, co demokracii vytváří nebo ji alespoň vzdáleně připomíná. Petice a iniciativy občanů, které samo nezorganizovalo, odmítá jako nátlakové akce, pokojná lidová shromáždění rozhání, do přípravy nových zákonu nedovoluje veřejnosti mluvit. Tytéž měsíce však zároveň ukázaly, že občanská veřejnost se už vymaňuje z letargie a že stále víc lidí má odvahu veřejně projevit svou touhu po společenských změnách. Pohyb ve společnosti se tak začíná stále povážlivěji srážet s nehybností moci, roste společenské napětí a začíná hrozit nebezpečí otevřené krize. Takovou krizi si nikdo z nás nepřeje. Proto vyzýváme vedení naší země, aby pochopilo, že nadešel čas ke skutečným a důkladným systémovým změnám a že tyto změny jsou svobodná a demokratická diskuse. Prvním krokem k jakýmkoli smysluplným změnám, novou ústavou počínaje a ekonomickou reformou konce, musí tedy být změna společenského klimatu v naší zemi, do kterého se musí vrátit duch svobody, důvěry, tolerance a plurality. Podle našeho názoru je k tomu třeba:

- Aby byli okamžitě propuštěni všichni političtí vězňové.
- Aby přestala být omezována svoboda shromažďovací.
- Aby přestaly být kriminalizovány a pronásledovány různé nezávislé iniciativy a začaly být konečně chápány i vládou jako to, čím v očích veřejnosti už dávno jsou, totiž jako přirozená součást veřejného života a legitimní výraz jeho různotvárnosti. Zároveň by neměly být kladeny překážky vznikání nových občanských hnutí, včetně nezávislých odboru, svazu a spolku.
- Aby byly sdělovací prostředky i veškerá kulturní činnost zbaveny všech forem politické manipulace a předběžné i následné skryté cenzury a otevřeny svobodné výměně názorů a aby byly legalizovány sdělovací prostředky, působící dosud nezávisle na oficiálních strukturách.
- Aby byly respektovány oprávněné požadavky všech věřících občanů.
- Aby byly všechny chystané a uskutečňované projekty, které mají natrvalo změnit životní prostředí v naší zemi a předurčit tak život budoucích generací, neodkladně předloženy k všestrannému posouzení odborníkům a veřejnosti.
- Aby byla zahájena svobodná diskuse nejen o padesátých letech, ale i o Pražském jaru, invazi pěti států Varšavské smlouvy a následné normalizaci. Je smutné, že zatímco v některých zemích, jejichž armády tehdy do československého vývoje zasáhly, se dnes už o tomto tématu začíná věcně diskutovat, u nás je to stále ještě velké tabu, a to jen proto, aby nemuseli odstoupit ti lidé z politického a státního vedení, kteří jsou odpovědni za dvacetileté upadání všech oblastí společenského života u nás.

Každý, kdo s tímto stanoviskem souhlasí, je může podpořit svým podpisem.

Vládu vyzýváme, aby s ním nenaložila tak, jak je dosud zvyklá s nepohodlnými názory nakládat. Zasadila by tím osudovou ránu nadějím, jimiž jsme vedeni, totiž nadějím na skutečný společenský dialog jako jediné možné východisko ze slepé uličky, v níž se dnes Československo nalézá.


2021-11-21
jana-hamplova-2021-blog-aktualne-cz

 txtapk.com    








translate-přeložit





 
2023-03-24-bip39-standalone.html
 
jeden krucek
 

 

Příklad stránky s odkazy

Text odkazu 1

Text odkazu 2

Externí odkaz

Telefonní číslo

Odkaz na sekci

Odkaz na soubor