Evangelium podle
MATOUŠE
Mesiášův rodokmen
Kniha rodu Ježíše Krista,a syna Davidova, syna Abrahamova:
2 Abraham zplodil Izáka,
Izák zplodil Jákoba,
Jákob zplodil Judu a jeho bratry,
3 Juda zplodil Perese a Zeracha z Támar,
Peres zplodil Checrona,
Checron zplodil Rama,
4 Ram zplodil Aminadaba,
Aminadab zplodil Nachšona,
Nachšon zplodil Salmona,
5 Salmon zplodil Boáze z Rachab,
Boáz zplodil Obéda z Rút,
Obéd zplodil Jišaje,
6 Jišaj pak zplodil krále Davida.
David zplodil Šalomouna z manželky Uriášovy,
7 Šalomoun zplodil Rechoboáma,
Rechoboám zplodil Abiáše,
Abiáš zplodil Asu,
8 Asa zplodil Jošafata,
Jošafat zplodil Jehorama,
Jehoram zplodil Uziáše,
9 Uziáš zplodil Jotama,
Jotam zplodil Achaze,
Achaz zplodil Ezechiáše,
10 Ezechiáš zplodil Menašeho,
Menaše zplodil Amona,
Amon zplodil Jošiáše,
11 Jošiáš zplodil Jekoniáše a jeho bratry
a pak přišlo babylonské zajetí.
12 Po odvlečení do Babylonu Jekoniáš zplodil Šealtiela,
Šealtiel zplodil Zerubábela,
13 Zerubábel zplodil Abihuda,
Abihud zplodil Eliakima,
Eliakim zplodil Azora,
14 Azor zplodil Sádoka,
Sádok zplodil Achima,
Achim zplodil Eliuda,
15 Eliud zplodil Eleazara,
a1 nebo Mesiáše (hebr. Mašiach i řec. Christos znamenají Pomazaný – Jan 1:41); tak
i dále
1502
Eleazar zplodil Matana,
Matan zplodil Jákoba
16 a Jákob zplodil Josefa, muže Marie,
z níž se narodil Ježíš zvaný Kristus.
17Celkem tedy bylo čtrnáct pokolení od Abrahama po Davida, čtrnáct
pokolení od Davida po babylonské zajetí a čtrnáct pokolení od babylonského zajetí po Krista.
Bůh je s námi
18Narození Ježíše Krista se událo takto: Jeho matka Marie byla zasnoubena Josefovi, ale předtím, než se vzali, se ukázalo, že je těhotná z Ducha
svatého. 19Její muž Josef byl spravedlivý, a protože ji nechtěl veřejně zostudit, rozhodl se, že se s ní rozejde v tichosti. 20Když však o tom přemýšlel,
hle, ve snu se mu ukázal Hospodinův anděl a řekl: „Josefe, synu Davidův,
neboj se vzít si Marii za manželku, neboť to, co v ní bylo počato, je z Ducha
svatého. 21Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš,a neboť on zachrání svůj lid
od jejich hříchů.“
22To vše se stalo, aby se naplnilo, co Hospodin řekl ústy proroka: 23„Hle,
panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel,“b což se překládá:
Bůh je s námi.
24Když se Josef probudil, zachoval se, jak mu přikázal Hospodinův anděl,
a vzal si Marii za manželku. 25Nespal s ní ale až do doby, kdy porodila syna,
jemuž dal jméno Ježíš.
Mudrcové z Východu
2 Ježíš se narodil v judském Betlémě za dnů krále Heroda. ruzaléma přišli mudrcové z Východu. 2„Kde je ten narozený židovský c Tehdy do Jekrál?“ ptali se. „Spatřili jsme na Východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu
poklonit.“
3Když se to doslechl král Herodes, velmi se rozrušil a celý Jeruzalém
s ním. 4Svolal všechny vrchní kněze a učitele lidu a ptal se jich, kde se má
narodit Mesiáš.
5„V judském Betlémě,“ odpověděli mu. „Neboť tak je psáno skrze proroka:
6 ,Ty však, Betléme v judské zemi,
nejsi z judských knížat vůbec nejmenší,
vždyť právě z tebe vzejde Panovník,
Pastýř pro Izrael, můj lid.‘“d
7Tehdy Herodes tajně povolal mudrce a vyptával se jich, kdy přesně se
jim ta hvězda ukázala. 8Potom je poslal do Betléma se slovy: „Jděte a peč-
livě vyhledejte to dítě. Jakmile je najdete, oznamte mi to, abych se mu
mohl jít poklonit i já.“
9Jakmile vyslechli krále, vyrazili na cestu. A hle, hvězda, kterou viděli
na východě, je předcházela, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě.
10Když tu hvězdu spatřili, zmocnila se jich nesmírná radost. 11Vešli do
domu, a když tam uviděli dítě s jeho matkou Marií, padli na kolena a klaněli
M at ouš 1
a21 hebr. Ješua, tj. Hospodin zachraňuje b23 Iza 7:14 c1 Herodes Veliký, judský
král 37–4 př. n. l. d6 Mich 5:1, 3
1503
se mu. Otevřeli své poklady a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu.
12Když potom od Boha dostali ve snu pokyn, aby se nevraceli k Herodovi,
vrátili se do své země jinudy.
Útěk do Egypta
13A hle, po jejich odjezdu se Josefovi ve snu ukázal Hospodinův anděl
a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uteč do Egypta a zůstaň tam, dokud
ti nepovím. Herodes totiž bude to dítě hledat, aby ho zabil.“
14Ještě tu noc tedy vstal, vzal dítě i jeho matku a odešel do Egypta, 15kde
zůstal až do Herodovy smrti. Tak se naplnilo, co Hospodin promluvil ústy
proroka: „Povolal jsem svého Syna z Egypta.“a
16Když Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, nesmírně se rozhněval
a dal v Betlémě a v celém okolí povraždit všechny chlapce mladší dvou let,
podle času, na který se vyptal mudrců. 17Tehdy se naplnilo slovo proroka
Jeremiáše:
18 „V Rámě je slyšet křik –
naříkání a mnohé úpění.
Ráchel tam pláče nad svými dětmi,
nad jejich ztrátou se nedá utěšit!“b
19Když potom Herodes zemřel, hle, Hospodinův anděl se ve snu ukázal
Josefovi v Egyptě 20a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a jdi do izraelské
země. Ti, kdo usilovali o život dítěte, jsou již mrtví.“
21Josef tedy vstal, vzal dítě i jeho matku a přišel do izraelské země. 22Usly-
šel ale, že v Judsku místo svého otce Heroda kraluje Archelaos,c a tak se tam
bál jít. Když potom od Boha dostal ve snu pokyn, obrátil se do galilejského
kraje. 23Přišel tam a bydlel ve městě zvaném Nazaret. Tak se naplnila slova
proroků, že bude nazýván Nazaretský.d
Hlas volajícího
3 V těch dnech začal Jan Křtitel kázat v Judské poušti: Nebeské království je blízko!“ 3To je ten, o kterém mluvil prorok Izaiáš, 2„Čiňte pokání!
když říkal:
„Hlas volajícího na poušti:
Připravte Pánovu cestu!
Urovnejte jeho stezky!“e
4Ten Jan nosil oděv z velbloudí srsti, kolem boků měl kožený pás a jeho
pokrmem byly kobylky a lesní med. 5Jeruzalém, celé Judsko i celý jordánský kraj tehdy vycházel k němu, 6vyznávali své hříchy a on je křtil v řece
Jordán.
7Když ale uviděl, že se k němu přichází pokřtít mnoho farizeů a saduceů,
řekl jim: „Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, jak utéct před přicházejícím
hněvem? 8Začněte nést ovoce odpovídající vašemu pokání. 9A nemyslete,
že si můžete říkat: ‚Máme otce Abrahama.‘ Říkám vám, že Bůh je schopen
Abrahamovi vzbudit potomky z tohoto kamení! 10Sekera je už napřažena
M at ouš 3
a15 Oze 11:1 b18 Jer 31:15 c22 nejstarší syn Heroda Velikého; vládl v Judeji
4 př. n. l. – 6 n. l. d23 srov. Soud 13:5 e3 Iza 40:3
1504
ke kořeni stromů. Každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat
a vhozen do ohně.
11Jistě, já vás křtím vodou k pokání, ale ten, který přichází po mně, je
silnější než já. Jemu nejsem hoden ani zout sandály. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. 12Už má lopatu v ruce a vyčistí svůj mlat. Svou pšenici shromáždí do obilnice, ale plevy bude pálit neuhasitelným ohněm!“
Milovaný Syn
13Tehdy přišel Ježíš z Galileje za Janem k Jordánu, aby se od něj nechal pokřtít. 14Jan mu v tom ale velmi bránil: „Já potřebuji být pokřtěn od tebe, a ty
přicházíš za mnou?“
15„Nebraň tomu,“ odpověděl mu Ježíš. „Takto máme naplnit veškerou
spravedlnost.“ A tak mu nebránil.
16Jakmile byl Ježíš pokřtěn, vystoupil hned z vody a hle, otevřela se mu
nebesa a spatřil Božího Ducha, jak sestupuje z nebe jako holubice a přichází na něj. 17Vtom se z nebe ozval hlas: „Toto je můj milovaný Syn, kterého jsem si oblíbil.“a
Je psáno
4 Tehdy byl Ježíš veden Duchem na poušť, aby tam byl pokoušen od ďábla. 2Postil se čtyřicet dní a čtyřicet nocí, až nakonec vyhladověl.
3Vtom k němu přistoupil Pokušitel a řekl mu: „Jsi-li Boží Syn, řekni tomuto
kamení, ať se promění v chleby.“
4On však odpověděl: „Je psáno: ‚Nejen chlebem bude člověk živ, ale kaž-
dým slovem vycházejícím z Božích úst.‘“b
5Tehdy ho ďábel vzal do svatého města a postavil ho na vrcholek chrámu.
6„Jsi-li Boží Syn,“ řekl, „vrhni se dolů! Je přece psáno:
‚Svým andělům přikáže o tobě
a ponesou tě na rukou,
abys nenarazil nohou na kámen.‘“c
7Ježíš mu řekl: „Také je psáno: ‚Nepokoušej Hospodina, svého Boha.‘“d
8Poté ho ďábel vzal na velmi vysokou horu a ukázal mu všechna království světa a jejich nádheru. 9„To všechno ti dám,“ řekl mu, „když padneš na
kolena a pokloníš se mi.“
10„Odejdi, satane!“ řekl mu na to Ježíš. „Je přece psáno: ‚Hospodinu,
svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému sloužit.‘“e 11Tenkrát ho
ďábel opustil a hle, přistoupili andělé a sloužili mu.
Světlo v Galileji
12Když Ježíš uslyšel, že Jan byl uvězněn, vrátil se do Galileje. 13Opustil Nazaret a přišel bydlet do pobřežního města Kafarnaum v krajinách Zabulon
a Neftalí. 14Tak se naplnilo slovo proroka Izaiáše:
15 „Země Zabulon a země Neftalí,
při cestě k moři, za Jordánem,
Galilea pohanů:
M at ouš 3
a17 Žalm 2:7; Iza 42:1 b4 Deut 8:3 c6 Žalm 91:11–12 d7 Deut 6:16 e10 Deut
6:13
1505
16 Lid, který bydlel v temnotách,
uviděl veliké světlo,
obyvatelům krajiny stínu smrti
světlo se zaskvělo.“a
17Od té doby začal Ježíš kázat: „Čiňte pokání! Nebeské království je
blízko!“b
18Jednou se procházel podél Galilejského jezera a uviděl dva bratry, jak
házejí síť do vody. Byli to rybáři Šimon (později zvaný Petr) a jeho bratr
Ondřej. 19Řekl jim: „Pojďte za mnou a udělám z vás rybáře lidí!“ 20Oni hned
opustili sítě a šli za ním. 21Poodešel dál a uviděl jiné dva bratry – Jakuba
Zebedeova a jeho bratra Jana – jak na lodi se svým otcem Zebedeem spravují sítě. Zavolal je 22a oni hned opustili loď i svého otce a šli za ním.
23Ježíš pak procházel celou Galileu, učil v jejich synagogách, kázal evangelium o Království a uzdravoval každou nemoc a každý neduh mezi
lidmi. 24Zpráva o něm se roznesla i po celé Sýrii, a tak k němu přiváděli
všechny nemocné, sužované různými neduhy a bolestmi, posedlé, trpící
padoucnicí i ochrnuté a on je uzdravoval. 25A šly za ním veliké zástupy
nejen z Galileje, ale i z Dekapole, Jeruzaléma, Judska a Zajordánska.
Blaze vám
5 Když Ježíš uviděl zástupy, vystoupil na horu. Posadil se, a když k němu přistoupili jeho učedníci, 2začal je učit:
3 „Blaze chudým v duchu,
neboť jim patří nebeské království.
4 Blaze plačícím,
neboť budou potěšeni.
5 Blaze mírným,
neboť dostanou zemi za dědictví.
6 Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti,
neboť budou nasyceni.
7 Blaze milosrdným,
neboť dojdou milosrdenství.
8 Blaze čistým v srdci,
neboť uvidí Boha.
9 Blaze těm, kdo působí pokoj,
neboť budou nazváni Božími dětmi.
10 Blaze pronásledovaným pro spravedlnost,
neboť jim patří nebeské království.
11Blaze vám, když vám budou zlořečit a pronásledovat vás a šířit o vás
všelijaké zlé a lživé řeči kvůli mně. 12Radujte se a jásejte, protože vaše odplata v nebesích je veliká. Takto totiž pronásledovali proroky, kteří byli
před vámi.
13Vy jste sůl země. Kdyby sůl ztratila svou chuť, čím se zas osolí? Nebude
už k ničemu, jen se vyhodí ven a lidé ji pošlapou. 14Vy jste světlo světa.
Město ležící na hoře nemůže být skryto. 15Stejně tak se nerozsvěcí lampa,
M at ouš 5
a16 Iza 9:1–2 b17 Mat 3:2
1506
aby ji postavili pod vědro, ale na svícen a tehdy svítí všem, kdo jsou v domě.
16Tak ať vaše světlo září před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali
slávu vašemu Otci v nebesích.“
Naplnění Zákona
17„Nemyslete si, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem
je zrušit, ale naplnit. 18Amen, říkám vám: Dokud nepomine nebe a země,
nepomine ani nejmenší písmenko, ani jediná čárka ze Zákona, než se to
všechno naplní. 19Kdokoli by zrušil jedno z těchto nejmenších přikázání
a tak by učil lidi, bude v nebeském království považován za nejmenšího.
Ale kdokoli by je plnil a učil, ten bude v nebeském království považován
za velikého. 20Říkám vám, že pokud vaše spravedlnost nebude o mnoho
převyšovat spravedlnost znalců Písma a farizeů, nikdy nevstoupíte do nebeského království.
21Slýchali jste, že předkům bylo řečeno: ,Nezabíjej,‘a a kdokoli by někoho
zabil, bude vydán soudu. 22Já vám však říkám, že každý, kdo se hněvá na
svého bratra, bude vydán soudu. Kdokoli by svému bratru řekl: ,Tupče!‘b
bude vydán veleradě, a kdokoli by mu řekl: ,Blázne!‘ bude vydán pekelnému ohni. 23Proto když bys přinášel na oltář svůj dar a tam si vzpomněl,
že tvůj bratr má něco proti tobě, 24nech svůj dar tam před oltářem a jdi se
nejprve smířit se svým bratrem. Teprve potom přijď obětovat svůj dar. 25Se
svým odpůrcem se dohodni rychle, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj odpůrce nevydal soudci a soudce zřízenci a byl bys vsazen do vězení. 26Amen,
říkám ti: Určitě odtamtud nevyjdeš, dokud nevrátíš poslední haléř.
27Slýchali jste, že bylo řečeno: ,Necizolož.‘c 28Já vám však říkám, že každý,
kdo by se chtivě podíval na ženu, už s ní zcizoložil ve svém srdci. 29Svádí-li
tě tvé pravé oko, vyloupni je a zahoď pryč. Je pro tebe lepší, aby zahynul
jeden tvůj úd, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla. 30Svádí-li tě tvá
pravá ruka, usekni ji a zahoď pryč. Je pro tebe lepší, aby zahynul jeden tvůj
úd, než aby celé tvé tělo přišlo do pekla.
31Také bylo řečeno: ,Kdo chce zapudit svou manželku, musí jí dát rozlukový list.‘d 32Já vám však říkám, že každý, kdo zapudí svou manželku
(kromě případu smilstva), přivádí ji k cizoložství; a každý, kdo si zapuzenou vezme, cizoloží.
33Slýchali jste také, že předkům bylo řečeno: ,Nebudeš křivě přísahat‘e
a ,Své sliby Hospodinu splň.‘f 34Já vám však říkám, abyste vůbec nepří-
sahali, ani při nebi, protože to je Boží trůn, 35ani při zemi, protože to je
podnož jeho nohou, ani při Jeruzalému, protože to je město toho velikého
Krále. 36Nepřísahej ani na svou hlavu. Nemůžeš přece jediný svůj vlas
udělat bílým nebo černým. 37Ať je tedy vaše slovo ,Ano‘ ano a ,Ne‘ ne. Co
je nad to, je od zlého.
38Slýchali jste, že bylo řečeno: ,Oko za oko, zub za zub.‘g 39Já vám však
říkám, abyste neodporovali zlému člověku. Když tě někdo udeří do pravé
tváře, nastav mu i druhou. 40Když se s tebou někdo chce soudit, aby tě připravil o košili, nech mu i plášť. 41Když tě někdo nutí jít s ním jednu míli,
jdi dvě. 42Tomu, kdo tě prosí, dej a od toho, kdo si od tebe chce půjčit, se
neodvracej.
M at ouš 5
a21 Exod 20:13; Deut 5:17 b22 v řec. textu je aram. slovo Ráka! c27 Exod 20:14;
Deut 5:18 d31 Deut 24:1 e33 Lev 19:12 f33 Num 30:3; Deut 23:22–24
g38 Exod 21:24; Lev 24:20; Deut 19:21
1507
43Slýchali jste, že bylo řečeno: ,Miluj svého bližníhoa a svého nepřítele
měj v nenávisti.‘ 44Já vám však říkám: Milujte své nepřátele a modlete se
za ty, kdo vás pronásledují. 45Tak budete synové svého Otce v nebesích.
On přece dává svému slunci vycházet na dobré lidi i na zlé a posílá déšť
na spravedlivé i nespravedlivé. 46Jakou máte odplatu, když milujete jen ty,
kdo milují vás? Nedělají snad totéž i výběrčí daní? 47A co mimořádného dě-
láte, když zdravíte jen své bratry? Nedělají to snad i pohané? 48Buďte tedy
dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“
Skrytá zbožnost
6 „Dávejte si pozor, abyste nepředváděli svou spravedlnost lidem na odiv. Neměli byste totiž odměnu u svého Otce v nebesích.
2Když dáváš chudým, nevytrubuj před sebou, jako to dělají pokrytci v synagogách a na ulicích, aby sklízeli chválu od lidí. Amen, říkám vám, že už mají
svou odměnu. 3Raději, když dáváš chudým, ať tvá levice neví, co dělá pravice.
4Tak tvé dobrodiní zůstane vskrytu a tvůj Otec, který vidí vskrytu, tě odmění.
5Také když se modlíte, nebuďte jako pokrytci. Ti totiž při modlitbě rádi
postávají v synagogách a na nárožích ulic, aby se ukazovali před lidmi.
Amen, říkám vám, že už mají svou odměnu. 6Raději, když se modlíš, vejdi
do svého pokojíku, zavři dveře a modli se ke svému Otci, který je vskrytu.
Tvůj Otec, který vidí vskrytu, tě odmění.
7Když se tedy modlíte, neříkejte prázdná slova jako pohané, kteří si myslí,
že budou vyslyšeni pro množství svých slov. 8Nebuďte jako oni. Váš Otec ví,
co potřebujete, ještě předtím, než ho poprosíte. 9Proto se modlete takto:
Otče náš, který jsi v nebesích,
ať se posvětí tvé jméno!
10 Ať přijde tvé království!
Ať se stane tvoje vůle
jako v nebi, tak i na zemi.
11 Dej nám i dnes náš denní chléb
12a odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
13 A neuveď nás do pokušení,
ale vysvoboď nás od zlého.b
14Odpustíte-li totiž lidem jejich prohřešky, odpustí také váš nebeský
Otec vám. 15Ale když lidem jejich prohřešky neodpustíte, neodpustí ani
váš Otec vaše prohřešky vám.
16A když se postíte, nebuďte zasmušilí jako pokrytci, kteří hyzdí své
tváře, aby ukázali lidem, že se postí. Amen, říkám vám, že už mají svou
odměnu. 17Když se postíš, raději si pomaž hlavu olejem a umyj si tvář, 18aby
tvůj půst nebyl zjevný lidem, ale tvému Otci, který je vskrytu. A tvůj Otec,
který vidí vskrytu, tě odmění.“
Bůh, nebo mamon?
19„Nehromaďte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde se zloději
vloupávají a kradou. 20Raději si hromaďte poklady v nebi, kde je mol a rez
M at ouš 6
a43 Lev 19:18 b13 Někt. rukopisy přidávají Neboť tvé je království i moc i sláva
navěky! Amen.
1508
neničí a kde se zloději nevloupávají ani nekradou. 21Vždyť tam, kde je tvůj
poklad, bude i tvé srdce.
22Oko je lampou těla. Je-li tvé oko štědré, celé tvé tělo bude jasné. 23Je-li
však tvé oko lakomé, celé tvé tělo bude temné. Jestliže je světlo v tobě tmou,
jak veliká bude sama tma?!
24Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Buď totiž bude jednoho nená-
vidět a druhého milovat, nebo se bude toho jednoho držet a tím druhým
pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“
Nemějte starosti
25„Proto vám říkám: Nemějte starost o svůj život ani o své tělo – co budete
jíst a pít a co si oblečete. Není snad život víc než jídlo a tělo víc než oble-
čení? 26Podívejte se na ptáky na obloze. Nesejí, nesklízejí, neshromažďují
do stodol, ale váš nebeský Otec je živí. Nejste snad vy mnohem dražší?
27Copak si někdo z vás samými starostmi prodlouží život o jediný den?
28A proč si děláte starosti s oblečením? Pomyslete na polní lilie, jak rostou.
Nepracují ani nepředou, 29ale říkám vám, že ani Šalomoun ve vší své slávě
nebyl oblečen jako jedna z nich. 30Jestliže tedy Bůh takto obléká polní
trávu, která dnes je a zítra bude hozena do pece, neoblékne snad mnohem
spíš vás, vy malověrní?
31Nemějte tedy starosti. Neříkejte: ‚Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si
oblečeme?‘ 32Všechny ty věci vyhledávají pohané, ale váš nebeský Otec ví,
že to všechno potřebujete. 33Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a toto vše vám bude přidáno. 34Nemějte starost o zítřek; zítřek
bude mít své vlastní starosti. Den má dost svého trápení.“
Jak chcete, aby se chovali k vám…
7 „Nesuďte, abyste nebyli souzeni. budete souzeni, a jakou mírou měříte, takovou vám bude odměřeno. 2Jakým soudem totiž soudíte, takovým
3Proč vidíš třísku v oku svého bratra, ale trámu ve vlastním oku si nevší-
máš? 4Jak můžeš říci svému bratru: ,Nech mě, ať ti vytáhnu z oka třísku,‘
a přitom máš sám v oku trám! 5Pokrytče, vytáhni nejdříve trám z vlastního
oka, a tehdy prohlédneš, abys vytáhl třísku z oka svého bratra.
6Nedávejte svaté věci psům a neházejte své perly sviním; jinak je zašlapou, otočí se a roztrhají vás.
7Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno. 8Neboť každý, kdo prosí, dostává; kdo hledá, nalézá, a tomu, kdo
tluče, bude otevřeno. 9Kdo z vás je takový člověk, že podá svému synu ká-
men, když tě prosí o chléb? 10Nebo když prosí o rybu, dáš mu snad hada?
11Jestliže tedy vy, kteří jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím
spíše váš Otec v nebesích dá dobré věci těm, kdo ho prosí?
12Chovejte se k lidem přesně tak, jak chcete, aby se oni chovali k vám.
Právě v tom spočívá Zákon i Proroci.“
Poznáte je po ovoci
13„Vcházejte těsnou branou. Prostorná brána a široká cesta vede do zá-
huby a kdekdo tudy kráčí. 14Těsná brána a úzká cesta však vede k životu
a málokdo ji nachází.
M at ouš 6
1509
15Dávejte si pozor na falešné proroky, kteří k vám přicházejí v ovčím
rouše, ale uvnitř jsou to draví vlci. 16Poznáte je po jejich ovoci. Sklízejí
se snad hrozny z trní a fíky z bodláčí? 17Tak tedy každý dobrý strom nese
dobré ovoce a špatný strom nese zlé ovoce. 18Dobrý strom nemůže nést zlé
ovoce, stejně jako špatný strom nemůže nést dobré ovoce. 19Každý strom,
který nenese dobré ovoce, bývá vyťat a vhozen do ohně. 20A tak tedy: poznáte je po jejich ovoci.
21Ne každý, kdo mi říká ,Pane, Pane‘, vejde do nebeského království, ale
ten, kdo koná vůli mého Otce v nebesích. 22Mnozí mi v onen den řeknou:
,Pane, Pane, copak jsme ve tvém jménu neprorokovali? Nevymítali jsme
ve tvém jménu démony? Nedělali jsme ve tvém jménu mnoho zázraků?‘
23A tehdy jim jasně řeknu: ,Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mě vy,
kdo pácháte zlo!‘
24Každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podobný moudrému muži,
který postavil svůj dům na skále. 25Pak padl déšť, přišly záplavy, strhly se
vichřice a udeřily na ten dům, ale ten nespadl, protože byl založen na skále.
26Každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude však podobný bláznu,
který svůj dům postavil na písku. 27Pak padl déšť, přišly záplavy, strhly se
vichřice a udeřily na ten dům, a ten spadl a jeho pád byl hrozný.“
28Když Ježíš dokončil tuto řeč, zástupy žasly nad jeho učením. 29Učil je
totiž jako ten, kdo má zmocnění, a ne jako znalci Písma.
Naše neduhy sňal
8 Když pak sestupoval z hory, šly za ním veliké zástupy. malomocný a klaněl se mu se slovy: „Pane, kdybys jen chtěl, dokážeš 2Vtom přišel jeden
mě očistit.“
3On vztáhl ruku a dotkl se ho se slovy: „Já to chci. Buď čistý!“ A jeho malomocenství bylo ihned očištěno. 4Potom mu Ježíš řekl: „Dej pozor, abys
to nikomu neříkal. Jdi ale, ukaž se knězi a obětuj Bohu dar, který přikázal
Mojžíša – na svědectví pro ně.“
5Když vcházel do Kafarnaum, přistoupil k němu římský setník a prosil
ho: 6„Pane, můj služebník leží doma raněn mrtvicí a strašně trpí.“
7Ježíš mu řekl: „Já přijdu a uzdravím ho.“
8Setník však odpověděl: „Pane, nezasloužím si, abys vešel pod mou střechu. Řekni jen slovo, a můj služebník bude uzdraven. 9Sám jsem přece
člověk, který podléhá velení a velí vojákům. Když někomu řeknu ,Jdi,‘ jde;
když řeknu jinému ,Přijď,‘ přijde; když řeknu svému otroku ,Udělej to,‘
udělá to.“
10Ježíš, překvapen tím, co uslyšel, řekl těm, kdo šli za ním: „Amen, říkám
vám, takovou víru jsem nikde v Izraeli nenašel! 11Říkám vám, že mnozí
přijdou od východu i od západu a budou stolovat s Abrahamem, Izákem
a Jákobem v nebeském království, 12ale synové království budou vyvrženi
do té venkovní tmy. Tam bude pláč a skřípění zubů.“
13Tomu setníkovi pak Ježíš řekl: „Jdi. Ať se ti stane, jak jsi uvěřil.“ A v tu
chvíli byl jeho služebník uzdraven.
14Když potom Ježíš přišel do Petrova domu, uviděl tam jeho tchyni, jak
leží s horečkou. 15Dotkl se její ruky, horečka ji opustila a ona vstala a začala
ho obsluhovat. 16Večer k němu přivedli mnoho lidí posedlých démony a on
M at ouš 8
a4 Lev 14:1–10
1510
ty duchy vymítal slovem a všechny nemocné uzdravil. 17Tak se naplnilo
slovo proroka Izaiáše: „Naše neduhy sňal a naše nemoci nesl.“a
Kdo to vůbec je?
18Když Ježíš viděl, kolik je kolem něj lidí, přikázal učedníkům, ať se přeplaví na druhý břeh. 19Tehdy k němu přistoupil jeden znalec Písma se
slovy: „Mistře, budu tě následovat, kamkoli půjdeš.“
20Ježíš mu odpověděl: „Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.“
21Jiný z jeho učedníků mu řekl: „Pane, dovol mi nejdřív odejít a pochovat
svého otce.“
22Ježíš mu odpověděl: „Pojď za mnou a nech mrtvé pochovávat své
mrtvé.“
23Potom nastoupil na loď a jeho učedníci za ním. 24Na jezeře se náhle
strhla veliká bouře, takže se vlny valily přes loď. On ale spal.
25Přistoupili tedy a vzbudili ho: „Pane, zachraň nás, vždyť umíráme!“
26„Proč se bojíte, malověrní?“ řekl jim Ježíš. Potom vstal, okřikl vítr i vlny,
a nastal naprostý klid.
27Učedníci byli ohromeni. „Kdo to vůbec je?“ ptali se. „Vždyť ho poslouchá i vítr a vlny!“
Stádo prasat
28Když se pak přeplavil na druhou stranu do gadarenskéhob kraje, střetli
se s ním dva posedlí, kteří vyšli z hrobů. Byli tak nebezpeční, že tou cestou
ani nemohl nikdo chodit. 29Začali křičet: „Co je ti po nás, Boží Synu? Přišel
jsi nás předčasně trýznit?“
30Opodál se páslo veliké stádo prasat. 31Démoni ho tedy prosili: „Když
nás vymítáš, pošli nás do toho stáda prasat.“
32„Jděte!“ řekl jim, a tak vyšli, vstoupili do toho stáda prasat a celé to
stádo se rozeběhlo ze srázu dolů do jezera, kde utonulo. 33Pasáci prasat
tehdy utekli, a když přišli do města, všechno to o těch posedlých vyprávěli.
34Celé město hned vyšlo Ježíšovi naproti, a jakmile ho uviděli, žádali ho,
ať opustí jejich kraj.
Co je snadnější?
9 Nastoupil tedy na loď, přeplavil se a přišel do svého města. k němu přinesli ochrnutého člověka na nosítkách. Když Ježíš uvi- 2Vtom
děl jejich víru, řekl ochrnutému: „Hlavu vzhůru, synu. Tvé hříchy jsou
odpuštěny.“
3Někteří znalci Písma si řekli: „Ten člověk se rouhá!“
4Ježíš ale znal jejich myšlenky, a tak se jich zeptal: „Proč si hned myslíte něco zlého? 5Co je podle vás snadnější říci: ,Jsou ti odpuštěny hříchy,‘
anebo: ,Vstaň a choď‘? 6Ale abyste věděli, že Syn člověka má na zemi moc
odpouštět hříchy“ – tehdy pověděl ochrnutému – „Vstaň, vezmi své lehátko a jdi domů.“
7A on vstal a odešel domů. 8Když to uviděly zástupy, zmocnil se jich úžas
a vzdaly slávu Bohu, který dal lidem takovou moc.
M at ouš 8
a17 Iza 53:4 b28 někt. rukopisy gergesenského nebo gerasenského (Marek 5:1; Luk
8:26)
1511
Nové víno
9Cestou odtud Ježíš uviděl člověka jménem Matouš, jak sedí v celnici. Řekl
mu: „Pojď za mnou,“ a on vstal a šel za ním. 10Když pak Ježíš stoloval v jeho
domě, přišlo tam mnoho výběrčích daní a různých hříšníků a stolovali
s Ježíšem a jeho učedníky.
11Uviděli to farizeové a řekli jeho učedníkům: „Jak to, že váš mistr jí s vý-
běrčími daní a hříšníky?“
12Ježíš to uslyšel a odpověděl jim: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. 13Jděte a přemýšlejte, co znamená: ‚Chci milosrdenství, ne oběti.‘a
Nepřišel jsem volat spravedlivé, ale hříšníky.“
14Potom k němu přišli učedníci Jana Křtitele. „Jak to, že my a farizeové se
postíme často, ale tvoji učedníci se nepostí?“ ptali se.
15Ježíš jim odpověděl: „Mohou ženichovi přátelé truchlit, dokud je ženich ještě s nimi? Přijdou dny, kdy jim bude ženich vzat, a tehdy se budou
postit.
16Nikdo nepřišívá na starý plášť záplatu z nové látky. Taková výplň odtrhne i kus roucha a díra bude ještě horší. 17Také se nelije nové víno do
starých měchů. Jinak se měchy roztrhnou, víno se rozlije a měchy se zničí.
Nové víno se lije do nových měchů, a tak se obojí zachová.“
Každou nemoc, každý neduh
18Zatímco k nim takto mluvil, náhle k němu přistoupil představený synagogy a klaněl se mu se slovy: „Moje dcera právě zemřela. Pojď ale, vlož na
ni ruku, a bude žít!“
19Ježíš tedy vstal a šel za ním a jeho učedníci také. 20Náhle se zezadu přiblížila žena, která dvanáct let trpěla krvácením, a dotkla se cípu jeho roucha. 21Řekla si totiž: „Jestli se jen dotknu jeho roucha, budu uzdravena.“
22Ježíš se otočil, a když ji uviděl, řekl: „Hlavu vzhůru, dcero. Tvá víra tě
uzdravila.“ A od té chvíle byla zdravá.
23Když Ježíš dorazil k domu představeného synagogy a uviděl hudebníky
a hlučný zástup kvílících, 24řekl: „Odejděte! Ta dívka neumřela, jenom spí.“
Jen se mu ale vysmívali. 25Když byl zástup konečně pryč, Ježíš vešel dovnitř,
vzal ji za ruku a ta dívka vstala. 26Zpráva o tom se roznesla po celé zemi.
27Cestou odtud šli za Ježíšem dva slepci a křičeli: „Smiluj se nad námi,
synu Davidův!“
28Když došel domů, slepci přišli za ním. „Věříte, že to dokážu?“ zeptal se
jich Ježíš.
„Ano, Pane,“ odpověděli.
29Dotkl se tedy jejich očí a řekl: „Ať se vám stane podle vaší víry!“ 30Vtom
se jim otevřely oči. Ježíš je přísně napomenul: „Dejte pozor, ať se to nikdo
nedozví.“ 31Ale oni šli a roznesli zprávu o něm po celé zemi.
32Sotva odešli, vtom k němu lidé přivedli němého člověka posedlého dé-
monem. 33Když pak byl ten démon vyhnán a němý začal mluvit, zástupy
užasly a říkaly: „Něco takového je v Izraeli nevídáno!“
34Farizeové ale říkali: „Vymítá démony knížetem démonů.“
35Takto Ježíš obcházel všechna města a vesnice, vyučoval v jejich synagogách, kázal evangelium o Království a uzdravoval každou nemoc
M at ouš 9
a13 Oze 6:6
1512
a každý neduh. 36Když se díval na zástupy, byl pohnut soucitem k nim,
protože byli ztrápení a zmatení jako ovce bez pastýře. 37Tehdy řekl svým
učedníkům: „Žeň je obrovská, ale dělníků málo. 38Proste Pána žně, ať vy-
šle dělníky na svou žeň.“
Jako ovce mezi vlky
10 Potom svolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vymítali a aby uzdravovali každou nemoc a každý neduh. 2A toto jsou jména dvanácti apoštolů:
Nejprve Šimon zvaný Petr a jeho bratr Ondřej,
Jakub Zebedeův a jeho bratr Jan,
3Filip a Bartoloměj,
Tomáš a výběrčí daní Matouš,
Jakub Alfeův a Tadeáš,
4Šimon Horliveca a Jidáš Iškariotský, který ho potom zradil.
5Těchto dvanáct Ježíš vyslal s těmito pokyny: „Nechoďte na cestu pohanů, nevstupujte do města Samaritánů, 6ale raději jděte ke ztraceným
ovcím z lidu Izraele. 7Jděte a ohlašujte: ‚Nebeské království je blízko!‘b 8Nemocné uzdravujte, mrtvé křiste, malomocné očišťujte, démony vymítejte.
Zdarma jste dostali, zdarma dejte. 9Neberte si s sebou do opasků zlato,
stříbro ani peníze 10ani mošnu ani náhradní košile ani obuv ani hůl – dělník si přece zaslouží svůj pokrm.
11Když přijdete do města nebo vesnice, najděte tam hodného člověka
a zůstaňte u něj, dokud neodejdete. 12Když budete vcházet do něčího
domu, popřejte mu pokoj. 13Bude-li toho ten dům hoden, pak ať váš pokoj
přejde na něj. Nebude-li hoden, ať se váš pokoj vrátí k vám. 14Pokud vás
někdo nepřijme a nebude poslouchat vaše slova, vyjděte z toho domu nebo
města a setřeste si z nohou i jeho prach. 15Amen, říkám vám, že v soudný
den bude sodomskému a gomorskému kraji lehčeji než takovému městu.
16Posílám vás jako ovce mezi vlky, proto buďte chytří jako hadi a nevinní jako holubice. 17Dejte si pozor na lidi, protože vás budou vydávat
soudům a bičovat vás ve svých shromážděních. 18Kvůli mně vás povedou
i před vládce a krále na svědectví pro ně a pro národy. 19Když vás jim vydají, nestarejte se, jak a co máte říkat. Co máte říci, vám bude dáno v tu
chvíli. 20Nejste to totiž vy, kdo mluví, ale Duch vašeho Otce, který mluví
ve vás.
21Bratr bratra i otec syna tehdy vydá na smrt, děti povstanou proti svým
rodičům a zabijí je. 22Kvůli mému jménu vás budou všichni nenávidět, ale
kdo vytrvá až do konce, bude zachráněn. 23Když vás budou pronásledovat
v jednom městě, utečte do jiného. Amen, říkám vám, že neprojdete izraelská města, než přijde Syn člověka.
24Není učedník nad mistra ani služebník nad svého pána. 25Pro učedníka je dost na tom, když bude jako jeho mistr a služebník jako jeho pán.
Jestliže hospodáře nazvali Belzebubem, čím spíše jeho domácí?
26Nebojte se jich. Není totiž nic skrytého, co nebude zjeveno, ani nic
tajného, co nebude poznáno. 27Co vám říkám ve tmě, mluvte na světle;
M at ouš 9
a4 aram. Kananita (řec. Zélot; Luk 6:15; Skut 1:13) b7 Mat 3:2; 4:17
1513
co slyšíte šeptat do ucha, hlásejte ze střech! 28Nebojte se těch, kdo zabíjejí
tělo, ale duši zabít nemohou. Raději se bojte Toho, který může duši i tělo
zahubit v pekle. 29Neprodávají se snad dva vrabci za haléř? Přitom ani jeden z nich nepadne na zem bez vědomí vašeho Otce. 30Vám jsou ale spo-
čítány i všechny vlasy na hlavě! 31Proto se nebojte. Jste dražší než mnoho
vrabců.
32Kdokoli mě vyzná před lidmi, toho i já vyznám před svým Otcem v nebesích. 33Kdo by mě ale před lidmi zapřel, toho i já zapřu před svým Otcem
v nebesích.
34Nemyslete si, že jsem přišel, abych na zem přinesl pokoj. Nepřišel jsem
přinést pokoj, ale meč. 35Přišel jsem, abych rozdělil člověka proti jeho otci,
dceru proti matce a snachu proti tchyni. 36Člověk bude mít nepřátele ve
vlastní rodině.a
37Kdo má rád otce nebo matku více než mě, není mě hoden. Kdo má rád
syna nebo dceru více než mě, není mě hoden. 38Kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mě, není mě hoden. 39Kdo nalezne svou duši, ten ji ztratí, a kdo
ztratí svou duši kvůli mně, ten ji nalezne.
40Kdo vás přijímá, ten přijímá mě, a kdo přijímá mě, přijímá Toho, který
mě poslal. 41Kdo přijímá proroka jakožto proroka, dostane odplatu proroka. Kdo přijímá spravedlivého jakožto spravedlivého, dostane odplatu
spravedlivého. 42Kdo by třeba jen podal pohár studené vody jednomu
z těchto maličkých, protože je to můj učedník, amen, říkám vám, že nepřijde o svou odplatu.“
11 Když Ježíš dokončil tyto pokyny svým dvanácti učedníkům, odešel odtud, aby učil a kázal v jejich městech.
Více než prorok
2Jan se ve vězení doslechl o Kristových skutcích a poslal za ním své učedníky 3s otázkou: „Jsi Ten, který má přijít, anebo máme čekat jiného?“
4Ježíš jim odpověděl: „Jděte a vyprávějte Janovi, co tu slyšíte a vidíte:
5slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou čistí, hluší slyší, mrtví se křísí
a chudým se káže evangelium. 6A blaze tomu, kdo se nade mnou nepohoršuje.“
7Když pak ti muži odešli, Ježíš promluvil k zástupům o Janovi: „Co jste
si přišli do pouště prohlédnout? Třtinu větrem se klátící? 8Na co jste se šli
podívat? Na člověka v nádherných šatech? Ti, kdo nosí nádherné šaty, jsou
k vidění v královských domech. 9Na co jste se tedy šli podívat? Na proroka?
Ano, říkám vám, a více než na proroka. 10Toto je ten, o kterém je psáno:
,Hle, posílám svého posla před tváří tvou,
jenž připraví tvou cestu před tebou.‘b
11Amen, říkám vám, žádné ženě se nenarodil nikdo nad Jana Křtitele,
ale kdo je nejmenší v nebeském království, je větší než on. 12Ode dnů Jana
Křtitele až dosud nebeské království snáší násilí a násilníci je uchvacují.
13Až po Jana o tom prorokovali všichni Proroci i Zákon. 14Jste-li to ochotni
přijmout, on je ten Eliáš, který měl přijít. 15Kdo má uši, slyš!
M at ouš 11
a36 Mich 7:6 b10 Mal 3:1
1514
16Ke komu mám ale přirovnat toto pokolení? Podobá se dětem, které sedí
na návsi a volají na druhé:
17 ,Pískali jsme vám, a netančili jste;
naříkali jsme, a neplakali jste!‘
18Jan totiž přišel, nejedl a nepil a oni říkají: ,Je posedlý!‘ 19Přišel Syn člověka, jí a pije – a oni říkají: ,Podívejte, žrout a pijan vína, přítel výběrčích
daní a hříšníků!‘ Moudrost je ale potvrzena svými skutky.“
Pojďte ke mně
20Městům, ve kterých se stalo nejvíce jeho zázraků, tehdy začal vyčítat,
že nečinila pokání: 21„Běda tobě, Korozaim, běda tobě, Betsaido! Kdyby
se zázraky, které se dějí u vás, staly v Týru a Sidonu, dávno by činili pokání v pytlovině a popelu. 22Říkám vám: Týru a Sidonu bude v soudný den
lehčeji než vám! 23A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až
do pekla se propadneš! Vždyť kdyby se zázraky, které se dějí v tobě, staly
v Sodomě, zůstala by stát až dodnes. 24Říkám vám: Sodomské zemi bude
v soudný den lehčeji než tobě.“
25V té době Ježíš řekl: „Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi tyto věci
skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je nemluvňatům. 26Jistě,
Otče, neboť tak se ti zalíbilo. 27Všechno je mi dáno od mého Otce a nikdo
nezná Syna, jedině Otec, a ani Otce nikdo nezná, jedině Syn a ten, komu
by ho Syn chtěl zjevit.
28Pojďte ke mně, všichni upracovaní a obtěžkaní, a já vám dám odpočinout. 29Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem mírný a pokorný v srdci, a vaše duše najdou odpočinutí. 30Mé jho je totiž příjemné
a mé břemeno lehké.“
Pán soboty
12 Jednou v sobotu Ježíš procházel obilím. Jeho učedníci dostali hlad, a tak začali trhat klasy a jíst. 2Když to uviděli farizeové, řekli mu:
„Podívej se, tvoji učedníci dělají, co se v sobotu nesmí!“
3On jim však řekl: „Copak jste nečetli, co udělal David, když se svými
muži dostal hlad? 4Jak vešel do Božího domu a jedl posvátné chleby předložení, které nesměl jíst on ani jeho muži, ale pouze samotní kněží? 5A ne-
četli jste v Zákoně ani to, že kněží svou sobotní prací v chrámu znesvěcují
sobotu, a jsou nevinní? 6Říkám vám ale, že zde je někdo větší nežli chrám.
7Kdybyste věděli, co znamená: ,Chci milosrdenství, ne oběti,‘a neodsuzovali byste nevinné. 8Syn člověka je totiž pánem i nad sobotou.“
9Odešel odtud a přišel do jejich synagogy. 10Byl tu jeden člověk s ochrnutou rukou, a tak se Ježíše vyptávali: „Smí se v sobotu uzdravovat?“ Chtěli
ho totiž z něčeho obvinit.
11On jim však řekl: „Je snad mezi vámi takový člověk, že kdyby měl jednu
ovci a ta by mu v sobotu spadla do jámy, nevzal by ji a nevytáhl? 12O co
cennější je člověk než ovce? A proto se v sobotu smí konat dobro.“
13Tehdy řekl tomu muži: „Natáhni ruku.“ A když ji natáhl, byla znovu
zdravá jako ta druhá. 14Farizeové se pak odešli radit, jak by ho zničili.
M at ouš 11
a7 Oze 6:6; Mat 9:13
1515
Hle, můj služebník
15Ježíš se to ale dozvěděl a odešel odtud. Šly za ním veliké zástupy a on je
všechny uzdravil. 16Přísně je však napomínal, aby ho neuváděli ve zná-
most. 17Tak se naplnilo slovo proroka Izaiáše:
18 „Hle, můj služebník, jehož jsem vyvolil,
můj milovaný, kterého jsem si oblíbil.
Na něj položím svého Ducha,
on oznámí spravedlnost národům.
19 Nebude se hádat ani křičet,
jeho hlas na ulicích slyšet nebude.
20 Nalomenou třtinu nedolomí
a doutnající knot neuhasí,
dokud nedovede spravedlnost k vítězství.
21 A v jeho jménu bude naděje národů.“a
Ježíš a Belzebub
22Potom k němu přivedli slepého a němého člověka posedlého démonem
a on ho uzdravil, takže mluvil a viděl. 23Všechny zástupy žasly: „Není snad
tohle ten Syn Davidův?“
24Když to uslyšeli farizeové, řekli: „Tenhle nevymítá démony jinak než
Belzebubem, knížetem démonů!“
25Ježíš ale znal jejich myšlenky, a tak jim řekl: „Každé království rozdě-
lené samo proti sobě zpustne a žádné město nebo dům rozdělený proti
sobě neobstojí. 26Vymítá-li satan satana, je rozdělen sám proti sobě. Jak
tedy obstojí jeho království? 27A pokud já vymítám démony Belzebubem,
kým je vymítají vaši synové? Oni proto budou vašimi soudci. 28Vymítám-li
však démony Božím Duchem, jistě k vám přišlo Boží království. 29Jak může
někdo vejít do silákova domu a uloupit jeho majetek, pokud toho siláka
nejdříve nespoutá? Teprve tehdy vyloupí jeho dům. 30Kdo není se mnou, je
proti mně; kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.
31Proto vám říkám: Každý hřích i rouhání bude lidem odpuštěno, ale
rouhání proti Duchu jim odpuštěno nebude. 32Kdokoli by řekl slovo proti
Synu člověka, bude mu odpuštěno, ale kdokoli by mluvil proti Duchu svatému, tomu nebude odpuštěno ani v tomto věku, ani v budoucím.
33Šlechtěte strom, a jeho ovoce bude dobré. Nechte strom zplanět, a jeho
ovoce bude zlé. Strom se přece pozná po ovoci. 34Plemeno zmijí! Jak byste
mohli mluvit dobré věci, když jste zlí? Co na srdci, to na jazyku! 35Dobrý
člověk vynáší ze svého dobrého pokladu to dobré, zlý člověk vynáší ze
zlého pokladu zlé. 36Říkám vám ale, že z každého prázdného slova, které
lidé řeknou, budou skládat účty v soudný den. 37Svými vlastními slovy budeš ospravedlněn, svými vlastními slovy budeš odsouzen.“
Zlé pokolení
38Tehdy mu někteří ze znalců Písma a farizeů odpověděli: „Mistře, chceme
od tebe vidět nějaké znamení.“
39On jim však řekl: „Zlé a cizoložné pokolení vyžaduje znamení, ale žádné
znamení nedostane – kromě znamení proroka Jonáše. 40Jako byl Jonáš tři
M at ouš 12
a21 Iza 42:1–4
1516
dny a tři noci v břiše velryby,a tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci
země. 41Obyvatelé Ninive povstanou na soudu s tímto pokolením a odsoudí
je, neboť po Jonášově kázání činili pokání,b a hle, zde je někdo víc než
Jonáš. 42Královna Jihu povstane na soudu s tímto pokolením a odsoudí je,
neboť přijela z kraje světa, aby slyšela Šalomounovu moudrost,c a hle, zde
je někdo víc než Šalomoun.
43Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po vyprahlých místech
a hledá odpočinek, ale nenachází. 44Tehdy si řekne: ,Vrátím se do svého
domu, odkud jsem vyšel.‘ A když přijde a nalezne ho vymetený a ozdobený, ale prázdný, 45jde a přibere k sobě sedm jiných duchů, horších než
je sám. Pak vejdou dovnitř, zabydlí se tam a nakonec tomu člověku bude
hůře než na začátku. Tak tomu bude i s tímto zlým pokolením.“
Ježíšova rodina
46A zatímco ještě mluvil k zástupům, hle, jeho matka a bratři stáli venku,
neboť s ním chtěli promluvit. 47Někdo mu řekl: „Pohleď, tvá matka a tví
bratři stojí venku. Chtějí s tebou mluvit.“
48On mu však odpověděl: „Kdo je má matka? Kdo jsou mí bratři?“ 49Uká-
zal rukou na své učedníky a řekl: „Pohleď, má matka a mí bratři. 50Kdokoli
plní vůli mého nebeského Otce, to je můj bratr, má sestra, má matka.“
Podobenství o rozsévači
13 Toho dne Ježíš vyšel z domu a posadil se na břehu jezera. k němu tak veliké zástupy, že nastoupil na loď a posadil se. Celý 2Sešly se
ten zástup stál na břehu 3a on jim v podobenstvích vyprávěl o mnoha
věcech. Řekl: „Hle, vyšel rozsévač, aby rozséval. 4A jak rozséval, některá
semena padla podél cesty a přiletěli ptáci a sezobali je. 5Jiná padla na
skalnatá místa, kde neměla dost země, a ihned vzešla, protože země neměla hloubku. 6Když pak vyšlo slunce, spálilo je, a protože neměla kořen,
uschla. 7Jiná zas padla do trní, a když trní vyrostlo, udusilo je. 8Ještě jiná
však padla na dobrou půdu a vydala úrodu – některé stonásobnou, jiné
šedesátinásobnou a jiné třicetinásobnou. 9Kdo má uši, slyš!“
10Tehdy k němu přistoupili učedníci a ptali se: „Proč s nimi mluvíš v podobenstvích?“
11„Vám je dáno znát tajemství nebeského království,“ odpověděl jim,
„ale jim to dáno není. 12Tomu, kdo má, totiž bude dáno a bude mít hojnost,
ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má. 13Proto k nim mluvím v podobenstvích, že vidí, ale nevidí a slyší, ale neslyší ani nerozumějí. 14Naplňuje
se na nich Izaiášovo proroctví:
,Sluchem uslyšíte, ale nepochopíte,
zrakem uvidíte, ale neprohlédnete.
15 Neboť srdce tohoto lidu ztvrdlo;
ušima ztěžka slyšeli a oči pevně zavřeli,
jen aby očima neuviděli, ušima neuslyšeli,
srdcem nepochopili a neobrátili se,
abych je nemohl uzdravit.‘d
M at ouš 12
a40 Jon 2:1 b41 Jon 3:5 c42 1.Král 10:1–13; 2.Let 9:1 d15 Iza 6:9–10
1517
16Ale blaze vašim očím, že vidí, a vašim uším, že slyší. 17Amen, říkám
vám, že mnozí proroci a spravedliví toužili vidět, co vy vidíte, ale neviděli
a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.
18Poslechněte si tedy význam podobenství o rozsévači: 19Ke každému,
kdo slyší slovo o Království a nerozumí, přichází ten zlý a uchvacuje to, co
bylo zaseto do jeho srdce. To je ten, u koho bylo zaseto podél cesty. 20Na
skalnaté zemi je zaseto u toho, kdo slyší Slovo a hned je s radostí přijímá,
21ale nemá v sobě kořen a je nestálý. Jakmile kvůli Slovu nastane soužení
nebo pronásledování, hned odpadá. 22Do trní je zaseto u toho, kdo slyší
Slovo, ale starosti tohoto světa a oklamání bohatstvím to slovo dusí, a tak
se stává neplodným. 23Do dobré země je zaseto u toho, kdo slyší Slovo a rozumí a který opravdu přináší úrodu: někdo stonásobnou, jiný šedesátiná-
sobnou a jiný třicetinásobnou.“
Jiná podobenství o Království
24Pověděl jim další podobenství: „Nebeské království je, jako když člověk rozsívá na svém poli dobré semeno. 25Ale zatímco lidé spali, přišel
jeho nepřítel, nasel mezi pšenici koukol a odešel. 26Když pak vzešla stébla
a přinesla úrodu, tehdy se ukázal i koukol. 27Služebníci toho hospodáře
tedy přišli a ptali se ho: ‚Pane, nenasel jsi na svém poli dobré semeno?
Odkud se tedy vzal ten koukol?‘ 28Odpověděl jim: ,To udělal nepřítel.‘
Služebníci se zeptali: ,Chceš, abychom ho šli vytrhat?‘ 29Ale on řekl: ,Nikoli, protože byste při trhání koukolu mohli vytrhnout i pšenici. 30Nechte
obojí růst spolu až do žně. V čas žně řeknu žencům: Vytrhejte nejdříve
koukol a svažte do snopků ke spálení. Pšenici ale shromážděte do mé
obilnice.‘“
31Pověděl jim další podobenství: „Nebeské království je jako hořčičné
zrnko, které člověk vzal a zasel na svém poli. 32To zrnko je sice nejmenší
ze všech semen, ale když vyroste, je větší než jiné byliny a je z něj strom,
takže ptáci přiletí a uhnízdí se v jeho větvích.“
33Vyprávěl jim ještě další podobenství: „Nebeské království je jako kvas,
který žena vzala a zadělala do tří měřic mouky,a až nakonec všechno
zkvasilo.“
34To všechno Ježíš zástupům vyprávěl v podobenstvích. Jinak než v podobenství k nim vůbec nemluvil. 35Tak se naplnilo slovo proroka:
„Otevřu svá ústa v podobenstvích,
budu vyprávět věci skryté od stvoření světa.“b
36Tehdy propustil zástupy a šel domů. Tam za ním přišli jeho učedníci
a žádali: „Vysvětli nám to podobenství o koukolu na poli.“
37Odpověděl jim: „Rozsévač dobrého semene je Syn člověka, 38pole je
tento svět, dobré semeno jsou synové Království a koukol jsou synové toho
zlého. 39Nepřítel, který je rozsívá, je ďábel, žeň je konec tohoto světa a ženci
jsou andělé. 40Jako se tedy sbírá koukol a spaluje se v ohni, tak to bude na
konci světa. 41Syn člověka pošle své anděly a ti vyberou z jeho království
všechno pohoršující, totiž ty, kdo páchají zlo, 42a uvrhnou je do ohnivé
M at ouš 13
a33 asi 27 kg b35 Žalm 78:2
1518
pece. Tam bude pláč a skřípění zubů. 43Spravedliví tehdy zazáří v království svého Otce jako slunce. Kdo má uši, slyš!
44Nebeské království je, jako když člověk najde poklad ukrytý v poli.
Znovu ho ukryje a pak jde, s radostí prodá všechno, co má, a koupí to pole.
45Nebeské království je, jako když kupec hledající krásné perly 46najde
jednu velmi vzácnou perlu. Jde, prodá všechno, co má, a koupí ji.
47Nebeské království je jako síť spuštěná do moře, která nabírá všechno
možné. 48Když se naplní, rybáři ji vytáhnou na břeh, sednou si a to, co je
dobré, vyberou do kádí; to, co je špatné, ale vyhodí. 49Totéž se bude dít
na konci světa: Vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých 50a vhodí je do
ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů.
51Pochopili jste to všechno?“
„Ano,“ odpověděli mu.
52Na to jim řekl: „Každý učitel Písma, který se stal učedníkem nebeského
království, je jako hospodář, který vynáší ze svého pokladu nové i staré
věci.“
Prorok beze cti
53Když Ježíš dokončil tato podobenství, šel odtud. 54Přišel do svého domovského města a učil je v jejich synagoze tak, že žasli a říkali: „Odkud má
tenhle takovou moudrost a zázračné schopnosti? 55Není to snad syn toho
tesaře? Nejmenuje se jeho matka Marie a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon
a Juda? 56Nejsou snad všechny jeho sestry u nás? Odkud tedy má všechny
tyto věci?“ 57A tak se nad ním pohoršovali.
Ježíš jim řekl: „Prorok není beze cti; jedině ve své vlasti a ve svém domě.“
58A kvůli jejich nevíře tam nevykonal mnoho zázraků.
Přines mi jeho hlavu!
14 V tu dobu uslyšel zprávu o Ježíši i tetrarcha Herodes. Křtitel!“ řekl svým služebníkům. „Vstal z mrtvých, a proto se skrze a 2„To je Jan
něj dějí zázraky.“
3Herodes totiž Jana zatkl, spoutal a uvěznil kvůli Herodiadě, manželce
svého bratra Filipa, 4protože Jan mu říkal: „Tvůj sňatek s ní je nezákonný!“b
5Herodes ho tedy chtěl zabít, ale bál se zástupu, protože ho měli za proroka.
6Dcera té Herodiady pak na oslavě Herodových narozenin tančila uprostřed hodovníků a Herodovi se tak zalíbila, 7že jí přísahal splnit jakékoli
přání. 8Předem navedena svou matkou mu tedy řekla: „Přines mi na téhle
míse hlavu Jana Křtitele!“ 9Králi se to nelíbilo, ale kvůli přísaze a kvůli svým
hostům poručil, ať jí to splní. 10Poslal tedy kata, aby Jana ve vězení sťal.
11Když na míse přinesli jeho hlavu, dali ji té dívce a ta ji odnesla matce.
12Později přišli Janovi učedníci, vzali tělo a pochovali je. Potom šli a pově-
děli to Ježíšovi.
Pět chlebů a dvě ryby
13Když to Ježíš uslyšel, odplavil se odtud o samotě na pusté místo. Jakmile
se to doslechly zástupy, vypravily se za ním pěšky z měst. 14Když vystoupil
z loďky a uviděl veliký zástup lidí, byl naplněn soucitem k nim a uzdravoval jejich nemocné.
M at ouš 13
a1 Herodes Antipas, mladší syn Heroda Velikého; vládl v Galileji a Pereji 4 př. n. l. – 39 n. l.
b4 Lev 18:16; 20:21
1519
15Večer pak k němu přišli učedníci a řekli: „Tohle místo je pusté a už je
dost pozdě. Propusť zástupy, ať si jdou do vesnic koupit něco k jídlu.“
16„Nemusejí odcházet,“ odpověděl jim Ježíš. „Vy jim dejte najíst.“
17„Nic tu nemáme,“ namítli, „jen pět chlebů a dvě ryby.“
18„Přineste mi je,“ řekl jim. 19Nechal zástup posadit na trávě, vzal těch
pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal, lámal a dával ty chleby
učedníkům a učedníci zástupům. 20A tak se všichni najedli do sytosti. Potom posbírali nalámané kousky, které zbyly: dvanáct plných košů. 21Jedlo
tam tehdy kolem pěti tisíc mužů kromě žen a dětí.
To jsem já!
22Hned potom přiměl učedníky, ať nastoupí na loď a jedou napřed na druhou stranu, než on propustí zástupy. 23Když zástupy propustil, vystoupil
o samotě na horu, aby se modlil. Pozdě večer tam zůstal sám. 24Loď už
byla daleko od břehu, zmítána vlnami, protože vítr vál proti ní. 25Krátce
před svítáníma se k nim Ježíš vydal pěšky po hladině. 26Když ho učedníci
uviděli kráčet po jezeře, vyděsili se a křičeli strachy: „To je přízrak!“
27„Vzchopte se, to jsem já!“ promluvil na ně hned Ježíš. „Nebojte se.“
28„Pane, jestli jsi to ty,“ odpověděl mu Petr, „přikaž, ať k tobě přijdu po
vodě.“
29„Pojď!“ řekl mu.
A Petr vystoupil z lodi a kráčel po vodě, aby přišel k Ježíši. 30Když ale
viděl, jak silný je vítr, dostal strach a začal se topit. „Pane, zachraň mě!“
vykřikl.
31Ježíš ihned vztáhl ruku a chytil ho. „Proč jsi pochyboval, malověrný?“
řekl mu.
32Jakmile pak nastoupili na loď, vítr se utišil. 33Ti, kdo byli na lodi, se mu
začali klanět a říkali: „Ty jsi opravdu Boží Syn!“
34Když se přeplavili, přistáli u Genezaretu. 35Místní ho poznali a rozeslali posly po celém okolí. Přinesli k němu všechny nemocné 36a prosili ho,
aby se směli aspoň dotknout cípu jeho roucha. A kdokoli se ho dotkl, byl
uzdraven.
Co člověka špiní
15 Tehdy k Ježíši přišli znalci Písma a farizeové z Jeruzaléma. tvoji učedníci přestupují tradici starších?“ říkali. „Vždyť si před jíd- 2„Proč
lem neumývají ruce!“
3„A proč vy kvůli své tradici přestupujete Boží přikázání?“ odpověděl
jim Ježíš. 4„Bůh řekl: ,Cti otce i matku‘b a ,Kdokoli by zlořečil otci nebo
matce, musí zemřít.‘c 5Vy ale říkáte, že kdokoli by řekl otci nebo matce:
,To, čím bych ti měl vypomoci, jsem daroval Bohu,‘ 6ten už nemusí svého
rodiče nijak uctít. A tak jste kvůli své tradici zrušili Boží slovo. 7Pokrytci,
Izaiáš o vás správně prorokoval:
8 ,Tento lid mě ctí svými rty,
srdcem je mi však vzdálený.
9 Nadarmo mě ale uctívají,
když učí lidské nauky a příkazy.‘“d
M at ouš 15
a25 dosl. Při čtvrté noční hlídce (tj. mezi 3–6 hod. ráno) b4 Exod 20:12; Lev 19:3;
Deut 5:16 c4 Exod 21:17; Lev 20:9; Deut 27:16 d9 Iza 29:13
1520
10Pak svolal zástup a řekl jim: „Slyšte a rozumějte. 11Člověka nešpiní to,
co mu vchází do úst, ale to, co mu z úst vychází.“
12Tehdy k němu přistoupili učedníci a řekli mu: „Víš, že se farizeové urazili, když slyšeli ta slova?“
13„Každá sazenice,“ odpověděl, „kterou nesázel můj nebeský Otec, bude
vykořeněna. 14Nechte je, jsou to slepí vůdcové slepých. Povede-li slepý slepého, oba padnou do jámy.“
15„Vysvětli nám to podobenství,“ požádal ho Petr.
16„Vy jste ještě tak nechápaví?“ řekl Ježíš. 17„Nerozumíte, že všechno, co
vchází do úst, jde do břicha a vypouští se do žumpy? 18Co ale z úst vychází,
jde ze srdce a špiní to člověka. 19Ze srdce totiž vycházejí špatné myšlenky,
vraždy, cizoložství, smilnění, krádeže, křivá svědectví, urážky. 20Tyto věci
špiní člověka. Ale jíst neumytýma rukama, to člověka nešpiní.“
Víra pohanské ženy
21Ježíš pak odtud odešel a odebral se do okolí Týru a Sidonu. 22Jedna kana-
ánská žena z toho kraje šla za ním a křičela: „Pane, Synu Davidův, smiluj
se nade mnou! Má dcera je hrozně posedlá ďáblem.“ 23On jí však neodpověděl ani slovo.
Jeho učedníci přistoupili a prosili ho: „Pošli ji pryč, když za námi pořád
křičí.“
24Odpověděl jí tedy: „Byl jsem poslán jen ke ztraceným ovcím z lidu
Izraele.“
25Ona však přistoupila a klaněla se mu se slovy: „Pane, pomoz mi.“
26„Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psům,“ odvětil.
27Ona však řekla: „Ano, Pane, ale i psi jedí zbytky ze stolu svých pánů.“
28„Jak velikou máš víru, ženo!“ odpověděl jí na to Ježíš. „Ať se ti stane, jak
toužíš.“ A od té chvíle byla její dcera zdravá.
Sedm chlebů a pár rybek
29Ježíš se pak odtud vrátil ke Galilejskému jezeru, vystoupil na horu a posadil se tam. 30Tehdy k němu přišlo veliké množství lidí. Měli s sebou
chromé, slepé, němé, zmrzačené a mnohé jiné. Pokládali mu je k nohám
a on je uzdravoval. 31Když lidé viděli, jak němí mluví, zmrzačení jsou
zdraví, chromí chodí a slepí vidí, užasli a vzdali slávu Bohu Izraele.
32Potom Ježíš svolal své učedníky a řekl: „Je mi těch lidí líto. Jsou se
mnou už tři dny a nemají co jíst. Nechci je poslat pryč hladové, vždyť by
cestou padli vyčerpáním.“
33„Kde v téhle pustině vezmeme tolik chleba?“ namítli učedníci. „Jak
bychom mohli nasytit takový zástup?“
34„Kolik máte chlebů?“ zeptal se Ježíš.
„Sedm – a pár malých rybek,“ odpověděli.
35Ježíš tedy nechal zástupy posadit na zem, 36vzal těch sedm chlebů a ty
ryby, vzdal díky, lámal a dával učedníkům a učedníci zástupům. 37A tak
se všichni najedli do sytosti. Potom posbírali nalámané kousky, které
zbyly: sedm plných košů. 38Jedlo tam tehdy čtyři tisíce mužů kromě žen
a dětí. 39A když propustil zástupy, nastoupil na loď a připlul do magadanského kraje.
M at ouš 15
1521
Farizejský a saducejský kvas
16 Potom ho přišli pokoušet farizeové a saduceové. Žádali ho, aby jim ukázal nějaké znamení z nebe. 2Odpověděl jim: „Večer říkáte:
,Bude hezky, nebe se červená.‘ 3Za svítání ale: ,Dnes bude ošklivo, nebe
se červená mraky.‘ Umíte rozeznat nebeské úkazy, ale znamení těchto
časů rozeznat neumíte? 4Zlé a cizoložné pokolení vyhledává znamení, ale
žádné znamení nedostane – kromě znamení Jonášova.“a Tehdy je nechal
a odešel.
5Když se učedníci přeplavili na druhý břeh, zjistili, že zapomněli vzít
chleba. 6Ježíš jim řekl: „Dejte pozor, varujte se kvasu farizeů a saduceů.“
7Dohadovali se tedy mezi sebou: „Vždyť jsme s sebou žádný chleba nevzali.“
8Ježíš to ale věděl, a tak řekl: „Proč se spolu dohadujete, vy malověrní,
že nemáte chleba? 9Copak ještě nechápete? Nevzpomínáte si na těch pět
chlebů pro pět tisíc, a kolik jste nasbírali košů? 10Ani na těch sedm chlebů
pro ty čtyři tisíce, a kolik jste nasbírali košů? 11Jak to, že nechápete, že jsem
nemluvil o chlebu? Varujte se farizejského a saducejského kvasu!“
12Tehdy pochopili, že jim neřekl, aby se vyvarovali chlebového kvasu,
ale farizejského a saducejského učení.
Ty jsi Mesiáš
13Když Ježíš přišel do okolí Cesareje Filipovy, zeptal se svých učedníků:
„Za koho mají lidé Syna člověka?“
14Odpověděli: „Někteří za Jana Křtitele, jiní za Eliáše, jiní za Jeremiáše
nebo za jiného z proroků.“
15„A za koho mě máte vy?“ zeptal se.
16„Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!“ odpověděl mu Šimon Petr.
17„Blaze tobě, Šimone, synu Jonášův,“ řekl mu na to Ježíš. „Tohle ti totiž
nezjevilo tělo a krevb, ale zjevil ti to můj Otec v nebesích. 18A já ti říkám, že
jsi Petr c a na té skáled postavím svou církev a brány pekel ji nepřemohou.
19Dám ti klíče nebeského království: cokoli svážeš na zemi, bude svázáno
v nebi, a cokoli na zemi rozvážeš, bude rozvázáno v nebi.“ 20Tehdy učedníky přísně napomenul, aby nikomu neříkali, že on je Mesiáš.
Vezmi svůj kříž
21Od té doby začal Ježíš oznamovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma, mnoho vytrpět od starších, vrchních kněží a znalců Písma, být
zabit a třetího dne vstát z mrtvých. 22Petr ho tehdy vzal stranou a začal ho
kárat: „Bůh tě chraň, Pane, to se ti nesmí stát!“
23On se ale odvrátil a řekl Petrovi: „Odstup ode mě, satane! Svádíš mě,
protože nemyslíš na Boží věci, ale na lidské.“
24Potom Ježíš řekl svým učedníkům: „Chce-li někdo jít za mnou, ať se
zřekne sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě. 25Kdokoli by si chtěl zachránit život, ztratí jej, ale kdokoli by ztratil svůj život pro mě, ten jej nalezne. 26Co prospěje člověku, kdyby získal celý svět, ale sám sobě uškodil?
Co dá člověk na oplátku za svůj život?
27Syn člověka přijde ve slávě svého Otce se svými anděly a tehdy kaž-
dému odplatí podle jeho skutků. 28Amen, říkám vám, že někteří z těch, kdo
M at ouš 16
a4 Mat 12:39–40; Jon 2:1 b17 tj. žádný člověk c18 řec. Petros, tj. Kámen
d18 řec. petra
1522
tu stojí, jistě nezakusí smrt, dokud nespatří Syna člověka přicházet v jeho
království.“
Ježíš, Mojžíš a Eliáš
17 Po šesti dnech Ježíš k sobě vzal Petra, Jakuba a jeho bratra Jana, vy- vedl je o samotě na vysokou horu 2a proměnil se před nimi. Jeho tvář
zazářila jako slunce a jeho šaty zbělely jako světlo. 3A hle, uviděli Mojžíše
a Eliáše, jak s ním rozmlouvají.
4Petr na to Ježíšovi řekl: „Pane, dobře, že jsme tu! Jestli chceš, uděláme
tu tři stánky – jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“
5Než to dořekl, náhle je zahalil zářící oblak. Vtom se z oblaku ozval hlas:
„Toto je můj milovaný Syn, kterého jsem si oblíbil.a Jeho poslouchejte.“
6Když to učedníci uslyšeli, padli na tvář a hrozně se báli. 7Ježíš přistoupil
a dotkl se jich se slovy: „Vstaňte, nebojte se.“ 8A když zvedli oči, neviděli už
nikoho než samotného Ježíše.
9Cestou zpět z hory jim Ježíš přikázal: „Nikomu o tom vidění neříkejte,
dokud Syn člověka nevstane z mrtvých.“
10Učedníci se ho zeptali: „Proč tedy znalci Písma říkají, že nejdříve musí
přijít Eliáš?“
11„Jistě, ‚přijde Eliáš a všechno napraví.‘“b odpověděl Ježíš. 12„Já vám však
říkám, že Eliáš už přišel, ale oni ho nepoznali a udělali s ním, co chtěli.
Totéž od nich vytrpí i Syn člověka.“ 13Tehdy učedníci pochopili, že jim to
řekl o Janu Křtiteli.
Víra přenáší hory
14A když přišli k zástupu, přistoupil k němu jeden člověk, padl před ním na
kolena 15a řekl: „Pane, smiluj se nad mým synem. Má padoucnici a hrozně
tím trpí. Často padá do ohně anebo do vody. 16Přivedl jsem ho ke tvým
učedníkům, ale nemohli ho uzdravit.“
17„Vy nevěřící a zvrácené pokolení!“ zvolal Ježíš. „Jak dlouho ještě budu
s vámi? Jak dlouho vás budu snášet? Přiveďte mi ho sem.“ 18Ježíš pak tomu
démonovi pohrozil a on vyšel a chlapec byl v tu chvíli uzdraven.
19Učedníci později přišli za Ježíšem a v soukromí se ho zeptali: „Proč
jsme ho my nemohli vyhnat?“
20 [21]„Kvůli své malověrnosti,“ odpověděl jim. „Amen, říkám vám, budete-li mít víru jako zrnko hořčice, řeknete téhle hoře: ,Přejdi odsud tam,‘
a ona přejde a nic pro vás nebude nemožné.“c
Synové jsou svobodní
22Ještě když se zdržovali v Galileji, Ježíš jim řekl: „Syn člověka bude vydán
do lidských rukou. 23Zabijí ho, ale třetího dne bude vzkříšen.“ Učedníci
z toho byli zdrceni.
24Jakmile přišli do Kafarnaum, přistoupili k Petrovi výběrčí chrámové
daně.d „Váš učitel neplatí daně?“ ptali se.
25„Ale ano,“ odpověděl Petr.
Když pak přišel domů, Ježíš ho předešel otázkou: „Co myslíš, Šimone,
od koho vybírají pozemští králové daně a poplatky? Od vlastních synů,
anebo od cizích?“
M at ouš 16
a5 Mat 3:17 b11 Mal 3:23–24 c20 Někt. rukopisy přidávají verš 21 Tento druh
[démonů] nevychází jinak než skrze modlitbu a půst. (Marek 9:29) d24 dosl. dvou
1523
26„Od cizích,“ odpověděl Petr.
„Synové jsou tedy svobodní!“ řekl mu Ježíš. 27„Ale abychom je neurazili,
jdi k jezeru a nahoď udici. V ústech první chycené ryby najdeš peníz.a Ten
vezmi a dej jim ho za mě i za sebe.“
Nejmenší jsou největší
18 V tu dobu přišli učedníci za Ježíšem s otázkou: „Kdo je v nebeském království největší?“
2Ježíš k sobě zavolal malé dítě a postavil je doprostřed 3se slovy: „Amen,
říkám vám, pokud se neobrátíte a nebudete jako děti, vůbec do nebeského
království nepřijdete. 4Kdokoli se poníží a bude jako toto dítě, ten je v nebeském království největší. 5Kdokoli by takové dítě přijal v mém jménu,
přijímá mě.
6Kdokoli by ale svedl jednoho z těchto maličkých, kteří ve mne věří, bylo
by pro něj lepší, kdyby mu na krk pověsili veliký mlýnský kámen a utopili
ho v mořské hlubině. 7Běda světu kvůli pohoršením! Pohoršení sice musejí
přicházet, ale běda člověku, skrze kterého pohoršení přichází. 8Svádí-li tě
tedy tvá ruka nebo noha, usekni ji a zahoď od sebe. Je pro tebe lepší, abys
chromý nebo zmrzačený vstoupil do života, než mít obě ruce nebo obě
nohy a být uvržen do věčného ohně. 9A jestliže tě svádí tvé oko, vyloupni
je a zahoď od sebe. Je pro tebe lepší vejít do věčného života jednooký, než
mít obě oči a být uvržen do pekelného ohně.
10 [11]Dejte si pozor, abyste nepohrdali žádným z těchto maličkých. Říkám
vám totiž, že jejich andělé v nebesích neustále hledí na tvář mého nebeského Otce.b 12Co myslíte, kdyby nějaký člověk měl sto ovcí a jedna z nich
by zabloudila, nenechá těch devadesát devět na horách a nepůjde hledat
tu bloudící? 13A když ji konečně najde, amen, říkám vám, že se z ní raduje
více než z těch devadesáti devíti, které nezabloudily. 14Právě tak není vůle
vašeho Otce v nebesích, aby zahynul jediný z těchto maličkých.“
Kolikrát mám odpustit?
15„Kdyby tvůj bratr proti tobě c zhřešil, jdi a napomeň ho mezi čtyřma
očima. 16Jestliže tě poslechne, získal jsi bratra. Pokud tě neposlechne,
vezmi s sebou ještě jednoho nebo dva bratry, aby každé slovo bylo potvrzeno výpovědí dvou nebo tří svědků.d 17Nechce-li však poslechnout ani je,
řekni to církvi. A pokud odmítne poslechnout i církev, ať je tedy pro tebe
cizí jako pohan a výběrčí daní.
18Amen, říkám vám, že cokoli svážete na zemi, bude svázáno v nebi,
a cokoli rozvážete na zemi, bude rozvázáno v nebi. 19Říkám vám také, že
pokud se dva z vás na zemi shodnou ohledně čehokoli, za co by prosili,
stane se jim to od mého nebeského Otce. 20Neboť kdekoli se shromáždí dva
nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.“
21Tehdy k němu přistoupil Petr a řekl: „Pane, kolikrát proti mně může
můj bratr zhřešit a já mu mám odpustit? Sedmkrát?“
22Ježíš mu odpověděl: „Neříkám ti, že sedmkrát, ale sedmasedmdesátkrát.e
M at ouš 18
drachem, tj. půl šekelu (Exod 30:13–16) a27 dosl. stater, peníz v hodnotě 4 drachem
b10 Někt. rukopisy přidávají verš 11 Neboť Syn člověka přišel, aby zachránil ztracené.
(Luk 19:10) c15 proti tobě v někt. rukopisech chybí d16 Deut 19:15 e22 nebo
sedmkrát sedmdesátkrát
1524
23Nebeské království se totiž podobá králi, který chtěl se svými služebníky vyrovnat účty. 24A když začal počítat, přivedli mu jednoho, který mu
dlužil deset tisíc hřiven.a 25Když neměl čím zaplatit, poručil jeho pán, aby
ho prodali i se ženou, s dětmi a se vším, co měl, a tím aby se zaplatil dluh.
26Služebník padl na kolena a začal se mu klanět se slovy: ,Měj se mnou strpení a všechno ti zaplatím!‘ 27Pán se tedy nad ním slitoval, odpustil mu
dluh a nechal ho jít. 28Když ale ten služebník odešel, našel svého druha,
který mu dlužil sto denárů,b popadl ho a začal ho škrtit se slovy: ,Zaplať, co
dlužíš!‘ 29Ten padl na kolena a prosil ho: ,Měj se mnou strpení a zaplatím
ti!‘ 30On ale nechtěl. Odešel a dal ho do vězení, dokud nezaplatí, co dluží.
31Když jeho druhové viděli, co se stalo, byli zdrceni. Šli za svým pánem
a pověděli mu všechno, co se stalo. 32Jeho pán ho tedy zavolal. ,Ty zlý slu-
žebníku!‘ řekl mu. ,Odpustil jsem ti celý dluh, protože jsi mě prosil. 33Neměl
ses nad svým druhem slitovat, jako jsem se já slitoval nad tebou?!‘ 34Jeho
pán se rozhněval a vydal ho mučitelům, dokud nezaplatí celý dluh.
35Totéž udělá i můj nebeský Otec vám, pokud každý ze srdce neodpustíte
svému bratru.“
Co Bůh spojil
19 Když Ježíš dokončil tuto řeč, odešel z Galileje a přišel do judského kraje za Jordánem. 2Šly za ním veliké zástupy a on je tam uzdravil.
3Tehdy za ním přišli farizeové a pokoušeli ho: „Smí člověk z jakéhokoli
důvodu zapudit manželku?“
4„Copak jste nečetli,“ odpověděl jim, „že Stvořitel je od počátku ,učinil
jako muže a ženu‘c 5a řekl: ,Proto muž opustí otce i matku, přilne ke své
manželce a ti dva budou jedno tělo‘?d 6A tak už nejsou dva, ale jedno tělo.
Co Bůh spojil, člověče nerozděluj.“
7Namítli mu: „Proč tedy Mojžíš přikázal, že zapuzená manželka má dostat rozlukový list?“e
8Odpověděl jim: „To kvůli tvrdosti vašeho srdce vám Mojžíš povolil zapudit manželku, ale od počátku to tak nebylo. 9Proto vám říkám, že kdo
zapudí svou manželku z jiného důvodu než kvůli smilstvu a vezme si
jinou, cizoloží.“f
10„Jestli je to mezi mužem a ženou takhle, je lepší se neženit!“ řekli mu
na to učedníci.
11„Ne všichni přijímají toto slovo,“ odpověděl jim, „ale jen ti, kterým je to
dáno. 12Jsou eunuchové, kteří se tak narodili z lůna matky, jsou eunuchové,
kteří se jimi stali lidským přičiněním, a jsou eunuchové, kteří se jimi stali
sami pro nebeské království. Kdo to může přijmout, ať to přijme.“
Kdo vejde do Království
13Tehdy k němu přinesli malé děti, aby na ně vkládal ruce a modlil se, ale
učedníci je okřikovali. 14Ježíš však řekl: „Nechte děti a nebraňte jim přicházet ke mně – vždyť právě takovým patří nebeské království!“ 15Vkládal
tedy na ně ruce a pak odtud odešel.
16Vtom k němu přišel jeden muž s otázkou: „Mistře, co dobrého mám
udělat, abych měl věčný život?“
M at ouš 18
a24 asi 340 tun stříbra b28 asi čtyřměsíční mzda dělníka (Mat 20:2) c4 Gen 1:27;
5:2 d5 Gen 2:24 e7 Deut 24:1 f9 Někt. rukopisy přidávají A kdo si zapuzenou
vezme, cizoloží. (Mat 5:32)
1525
17On mu však řekl: „Proč se mě vyptáváš na dobro? Jen Jediný je dobrý.
Chceš-li ale vejít do života, dodržuj přikázání.“
18„A která?“ zeptal se.
Ježíš odpověděl: „,Nezabíjej, necizolož, nekraď, nelži, 19cti otce i matku‘a
a ,miluj svého bližního jako sám sebe.‘“b
20„To všechno dodržuji,“ řekl mladík. „Co mi ještě schází?“
21Ježíš odpověděl: „Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek, rozdej ho chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“ 22Když to
ten mladík uslyšel, smutně odešel. Měl totiž mnoho majetku.
23Tehdy Ježíš řekl svým učedníkům: „Amen, říkám vám, pro boháče
je nesnadné vstoupit do nebeského království. 24A říkám vám znovu: To
spíše projde velbloud uchem jehly než boháč do Božího království.“
25Když to učedníci uslyšeli, byli naprosto ohromeni. „Kdo tedy může být
spasen?“ ptali se.
26Ježíš se na ně podíval a řekl: „U lidí je to nemožné, ale u Boha je možné
všechno.“
27„Podívej se,“ ozval se Petr, „my jsme všechno opustili a šli za tebou. Co
bude s námi?“
28Ježíš odpověděl: „Amen, říkám vám, kteří jste mě následovali, že při
znovuzrození světa, až se Syn člověka posadí na trůnu své slávy, budete
i vy sedět na dvanácti trůnech a budete soudit dvanáct pokolení Izraele.
29A každý, kdo pro mé jméno opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo
otce nebo matkuc nebo děti nebo pole, získá stokrát více a obdrží za dědictví věčný život. 30Mnozí první pak budou poslední a poslední první.“
O dělnících na vinici
20 „Nebeské království je podobné hospodáři, který vyšel za svítání, aby najal dělníky na svou vinici. 2Domluvil se s dělníky na denáru
za den a poslal je na svou vinici. 3Když vyšel ven okolo deváté hodiny, uviděl jiné, jak postávají na návsi a zahálejí, 4a tak jim řekl: ,Jděte i vy na mou
vinici. Dám vám spravedlivou odměnu.‘ 5A tak šli. V poledne a kolem třetí
odpoledne vyšel znovu a udělal totéž. 6Když pak vyšel kolem páté odpoledne, našel jiné, jak tam postávají, a tak jim řekl: ,Proč tu stojíte a celý den
zahálíte?‘ 7,Nikdo nás nenajal,‘ odpověděli mu. Řekl jim tedy: ,Jděte i vy na
mou vinici.‘
8Večer řekl pán vinice svému správci: ,Zavolej dělníky a vyplať jim
mzdu, počínaje od posledních až po první.‘ 9Přišli tedy ti najatí kolem
páté odpoledne a dostali každý po jednom denáru. 10Když přišli na řadu
ti první, mysleli si, že dostanou víc, ale i oni dostali každý po jednom
denáru. 11A když ho dostali, začali reptat na hospodáře: 12,Tihle poslední
pracovali jednu hodinu a tys je postavil naroveň nám, kteří jsme v tom
horku dřeli celý den!‘ 13On však jednomu z nich odpověděl: ,Příteli, já ti
nekřivdím. Nedomluvil ses se mnou na denáru? 14Vezmi si, co ti patří,
a běž; já ale chci dát tomuto poslednímu stejně jako tobě. 15Nesmím
si snad na svém dělat, co chci? Anebo snad kvůli mé štědrosti trpíš
závistí?‘
16Takto budou poslední první a první poslední.“
M at ouš 20
a19 Exod 20:12–16; Deut 5:16–20 b19 Lev 19:18 c29 Někt. rukopisy přidávají nebo
ženu.
1526
Můžete pít můj kalich?
17Cestou vzhůru do Jeruzaléma si Ježíš vzal dvanáct učedníků stranou
a řekl jim: 18„Hle, blížíme se k Jeruzalému. Tam bude Syn člověka vydán
vrchním kněžím a znalcům Písma a ti ho odsoudí k smrti. 19Vydají ho pohanům, aby se mu vysmívali, zbičovali ho a ukřižovali, ale třetího dne
bude vzkříšen.“
20Tehdy k němu přišla matka Zebedeových synů se svými syny, klaněla
se mu a o něco ho prosila.
21„Co chceš?“ zeptal se jí.
22Odpověděla: „Řekni, ať tito dva moji synové mohou sedět ve tvém krá-
lovství jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici.“
„Nevíte, o co prosíte,“ řekl jí na to Ježíš. „Můžete snad pít kalich, který
mám pít?“
„Můžeme,“ odvětili.
23Na to jim řekl: „Ano, budete pít můj kalich. Dát vám sedět po mé pravici
a levici ovšem nenáleží mně, ale těm, pro které to připravil můj Otec.“
24A když to uslyšelo ostatních deset, rozhořčili se na ty dva bratry. 25Ježíš
je však zavolal k sobě a řekl: „Víte, že vládcové národů nad nimi panují a velikáni nad nimi užívají moc. 26Tak to ale mezi vámi nebude. Kdo by mezi
vámi chtěl být veliký, ať je vaším služebníkem. 27Kdo by mezi vámi chtěl
být první, ať je vaším otrokem. 28Právě tak Syn člověka nepřišel, aby se mu
sloužilo, ale aby sloužil a aby dal svůj život jako výkupné za mnohé.“
Dva slepci
29Když pak vycházeli z Jericha, šel za ním veliký zástup. 30U cesty právě
seděli dva slepci. Když slyšeli, že tudy jde Ježíš, vykřikli: „Pane, Synu Davidův, smiluj se nad námi!“ 31Zástup je napomínal, ať mlčí, ale oni křičeli
tím více: „Pane, Synu Davidův, smiluj se nad námi!“
32Ježíš se zastavil, zavolal je a zeptal se: „Co pro vás mám udělat?“
33„Pane,“ odpověděli, „ať se nám otevřou oči!“ 34Naplněn soucitem se
Ježíš dotkl jejich očí a oni ihned prohlédli a následovali ho.
Král na oslíku
21 Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfagé u Olivetské hory, poslal Ježíš dva učedníky 2a řekl jim: „Jděte do vesnice před vámi.
Hned tam najdete přivázanou oslici a u ní oslátko. Odvažte je a přiveďte
ke mně. 3Kdyby vám někdo něco namítal, odpovězte: ,Pán je potřebuje‘
a hned je pošle.“ 4To se stalo, aby se naplnilo slovo proroka:
5 „Povězte Dceři sionské:
Hle, tvůj král přichází k tobě,
mírný, sedící na oslu,
na oslíku, osličím hříbátku.“a
6Učedníci šli a udělali, jak jim Ježíš přikázal. 7Přivedli oslici s oslátkem,
položili na ně pláště a posadili ho na ně. 8Veliký zástup pak prostíral své
pláště na cestě a jiní sekali větve ze stromů a stlali je na cestu. 9Zástupy,
které šly zepředu i zezadu, volaly:
M at ouš 20
a5 Zach 9:9
1527
„Hosana,a Synu Davidův!“
„Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!“b
„Hosana na výsostech!“
10Když vjížděl do Jeruzaléma, ve městě zavládlo vzrušení. Všichni se
ptali: „Kdo to je?“
11„Ježíš,“ odpovídaly zástupy, „ten prorok z galilejského Nazaretu!“
Doupě lupičů
12Ježíš pak vešel do chrámu a vyhnal všechny, kdo tam prodávali a nakupovali. Zpřevracel stoly směnárníků i sedačky prodavačů holubic 13se
slovy: „Je psáno: ,Můj dům bude nazýván domem modlitby,‘ ale vy jste
z něj udělali ,doupě lupičů‘!“c
14V chrámě ho obklopili slepí a chromí a on je uzdravil. 15Když ale vrchní
kněží a znalci Písma viděli divy, které konal, a děti, jak v chrámě křičí:
„Hosana, Synu Davidův!“ rozhořčili se. 16„Slyšíš, co říkají?“ ptali se ho.
„Ovšem,“ odvětil Ježíš. „Copak jste nikdy nečetli: ,Z úst nemluvňátek
a kojenců sis připravil chválu‘?“ d 17Potom je opustil a odešel z města do
Betanie, kde přenocoval.
Uschlý fíkovník
18Za svítání cestou zpět do města dostal hlad. 19Uviděl u cesty jeden fíkovník, šel k němu, ale nenašel na něm nic než listí. Řekl mu tedy: „Ať se z tebe
už navěky nerodí ovoce!“ A ten fíkovník hned uschl.
20Když to viděli učedníci, podivili se: „Jak to, že ten fíkovník tak rychle
uschl?“
21Ježíš jim odpověděl: „Amen, říkám vám, když budete mít víru a nebudete pochybovat, nejenže budete moci tohle udělat fíkovníku, ale i kdybyste řekli této hoře: ,Zvedni se a vrhni se do moře!‘ stane se to. 22Když
budete věřit, dostanete, o cokoli v modlitbě požádáte.“
Jakým právem
23Když přišel do chrámu a vyučoval tam, přistoupili k němu vrchní kněží
a starší lidu se slovy: „Jakým právem to děláš? Kdo tě k tomu zmocnil?!“
24„Já se vás také na něco zeptám,“ řekl jim na to Ježíš. „Když mi odpovíte,
i já vám odpovím, jakým právem to dělám. 25Odkud se vzal Janův křest?
Z nebe, nebo z lidí?“
Začali se tedy mezi sebou dohadovat: „Když řekneme, že z nebe, řekne:
,Tak proč jste mu nevěřili?‘ 26Když řekneme, že z lidí, musíme se bát zástupu,
protože všichni mají Jana za proroka.“ 27Nakonec mu řekli: „Nevíme.“
„Ani já vám tedy neřeknu, jakým právem to dělám,“ odpověděl jim Ježíš.
O dvou synech
28„Co myslíte? Jeden člověk měl dva syny. Šel za prvním a řekl: ,Synu, jdi
dnes pracovat na vinici.‘ 29Odpověděl: ,Nechce se mi,‘ ale pak si to rozmyslel a šel. 30Potom šel za druhým a řekl mu totéž. Ten odpověděl: ,Ano, pane,
půjdu,‘ ale nešel. 31Který z těch dvou naplnil otcovu vůli?“
„Ten první,“ řekli.
M at ouš 21
a9 hebr. Zachraň nás; výraz časem nabyl významu Sláva spasiteli! b9 Žalm
118:25–26 c13 Iza 56:7; Jer 7:11 d16 Žalm 8:3
1528
Ježíš jim odpověděl: „Amen, říkám vám, že výběrčí daní a nevěstky jdou
do Božího království před vámi. 32Když k vám Jan přišel cestou spravedlnosti, nevěřili jste mu, ale výběrčí daní a nevěstky mu uvěřili. Ale ani
potom, co jste to viděli, jste si nerozmysleli, že mu uvěříte.“
O zlých vinařích
33„Poslechněte si další podobenství: Jeden hospodář vysadil vinici, obehnal ji plotem, vykopal v ní lis a postavil věž.a Pak ji pronajal vinařům
a vydal se na cestu. 34Když se přiblížil čas vinobraní, poslal k vinařům své
služebníky, aby převzali její úrodu. 35Vinaři se těch služebníků chopili
a jednoho ztloukli, jiného zabili a dalšího kamenovali. 36Poslal tedy ještě
jiné služebníky, více než předtím, a těm udělali totéž.
37Nakonec k nim poslal svého syna. Řekl si: ,Před mým synem se zastydí.‘
38Když ale vinaři toho syna uviděli, řekli si: ,Tohle je dědic. Pojďme ho zabít
a zmocnit se dědictví!‘ 39Chopili se ho, vyvlekli z vinice ven a zabili. 40Co
tedy pán vinice udělá s oněmi vinaři, až přijde?“
41Odpověděli mu: „Ty zlosyny zle zahubí a vinici pronajme jiným vina-
řům, kteří mu budou odevzdávat ovoce v čas sklizně.“
42Ježíš jim řekl: „Nikdy jste nečetli v Písmech?
,Kámen staviteli zavržený
stal se kamenem úhelným.
Sám Hospodin to učinil
a v našich očích je to div.‘b
43Proto vám říkám, že Boží království vám bude vzato a bude dáno lidu,
který ponese jeho ovoce. 44Kdo upadne na ten kámen, ten se roztříští, a na
koho ten kámen padne, toho rozdrtí.“c
45Když vrchní kněží a farizeové slyšeli ta jeho podobenství, pochopili,
že mluví o nich, 46a chtěli ho zatknout. Báli se ale zástupů, protože lidé ho
měli za proroka.
O královské svatbě
22 Ježíš pak pokračoval dalším podobenstvím. Řekl jim: království se podobá králi, který svému synu vystrojil svatbu. 2„Nebeské 3Poslal své služebníky, aby svolali pozvané hosty na svatbu, ale oni nechtěli
přijít. 4Poslal tedy ještě jiné služebníky a řekl jim: ,Povězte pozvaným: Hle,
připravil jsem pro vás hostinu. Dal jsem porazit býčky i vykrmená telata,
všechno je připraveno; pojďte na svatbu!‘ 5Ale oni na to nedbali a odešli
jeden na svůj statek a jiný za svým obchodem. 6Ostatní se pak chopili
jeho služebníků, ztýrali je a zabili. 7Král se rozhněval. Poslal svá vojska
a ty vrahy zahubil a jejich město spálil. 8Potom řekl svým služebníkům:
,Svatba je sice připravena, ale ti, kdo byli pozváni, nebyli hodni. 9Proto
jděte na nároží a zvěte na svatbu, kohokoli najdete.‘ 10Služebníci tedy vyšli
do ulic a shromáždili všechny, které našli – zlé i dobré, a tak se svatební
místnost naplnila hosty.
11Když pak vešel král, aby se podíval na hosty, uviděl tam člověka, který
nebyl oblečen do svatebního roucha. 12Řekl mu: ,Příteli, jak jsi sem mohl
M at ouš 21
a33 Iza 5:1–7 b42 Žalm 118:22–23 c44 Verš 44 v někt. rukopisech chybí.
1529
vejít bez svatebního roucha?‘ A on oněměl. 13Král pak řekl služebníkům:
,Svažte mu nohy a ruce a vyhoďte do té venkovní tmy! Tam bude pláč
a skřípění zubů.‘
14Je totiž mnoho povolaných, ale málo vyvolených.“
Čí je ten obraz?
15Tehdy farizeové odešli a radili se, jak by ho chytili za slovo. 16Pak za ním
poslali své učedníky s herodiány. „Mistře,“ řekli, „víme, že jsi pravdomluvný, pravdivě učíš Boží cestě a na nikoho nedbáš, neboť se neohlížíš
na to, kdo je kdo. 17Proto nám řekni, co si myslíš: Je správné dávat císaři
daň, nebo ne?“
18Ježíš znal jejich podlost, a tak jim řekl: „Proč mě pokoušíte, pokrytci?
19Ukažte mi peníz daně.“ Přinesli mu tedy denár. 20„Čí je ten obraz a ná-
pis?“ zeptal se jich.
21„Císařův,“ odpověděli.
„Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží,“ řekl jim. 22V úžasu
nad tím, co slyšeli, ho nechali být a odešli.
Bůh je Bohem živých
23Tentýž den k němu přišli saduceové (kteří tvrdí, že není žádné vzkříšení)
a zeptali se ho: 24„Mistře, Mojžíš řekl, že když ženatý muž zemře bezdětný,
má si jeho ženu vzít jeho bratr, aby svému bratru zplodil potomka.a 25U nás
bylo sedm bratrů. První se oženil, ale zemřel bez potomků, a tak zanechal
svou ženu svému bratru. 26Totéž se stalo i s druhým a třetím bratrem až po
sedmého. 27Nakonec pak zemřela i ta žena. 28Kdo z těch sedmi ji tedy bude
mít za manželku, až přijde vzkříšení? Měli ji přece všichni!“
29Ježíš jim řekl: „Mýlíte se, protože neznáte Písma ani Boží moc. 30Po
vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako andělé v nebi. 31Ale
pokud jde o vzkříšení z mrtvých – copak jste nečetli, jak vám Bůh řekl:
32,Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘?b On není Bohem mrtvých, ale živých!“ 33A když to zástupy uslyšely, žasly nad jeho
učením.
Největší přikázání
34Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, sešli se tam. 35Jeden
z nich, znalec Zákona, se pak zeptal, aby ho vyzkoušel: 36„Mistře, které je
největší přikázání v Zákoně?“
37Ježíš mu řekl: „,Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem,
celou svou duší a celou svou myslí.‘c 38To je první a největší přikázání.
39Druhé je mu podobné: ,Miluj svého bližního jako sám sebe.‘d 40V těchto
dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“
Syn, nebo Pán?
41A když už se farizeové sešli, Ježíš se jich zeptal: 42„Co si myslíte o Mesiáši?
Čí je to syn?“
„Davidův,“ odpověděli.
43Na to jim řekl: „Jak ho tedy David může v Duchu nazývat Pánem? Říká
přece:
M at ouš 22
a24 Deut 25:5–6 b32 Exod 3:6 c37 Deut 6:5 d39 Lev 19:18; Mat 19:19
1530
44 ,Hospodin řekl mému Pánu:
Seď po mé pravici,
než ti tvé nepřátele
k nohám položím.‘a
45Když ho tedy David nazývá Pánem, jak to může být jeho syn?“
46A nikdo mu nedokázal odpovědět ani slovo. Od toho dne se ho už nikdo neodvážil na nic zeptat.
Nebuďte jako oni
23 Tehdy Ježíš mluvil k zástupům a svým učedníkům. žíšově místě se posadili znalci Písma a farizeové. 3Proto plňte a za- 2Řekl: „Na Mojchovávejte všechno, co vám řeknou, ale neřiďte se jejich skutky, protože
oni mluví, ale nejednají. 4Svazují těžká, neúnosná břemena a nakládají je
lidem na bedra, ale sami s nimi nechtějí ani pohnout prstem. 5Všechno
dělají, jen aby se ukázali před lidmi. Rozšiřují své modlitební řemínky
a prodlužují si třásně na šatech. 6Milují čestná místa na večeřích, přední
sedadla ve shromážděních, 7zdravení na náměstích, a když je lidé oslovují: ,Rabbi!‘b
8Vy si ale nenechte říkat ,rabbi‘, protože máte jediného Učitele, a vy všichni jste bratři. 9A nikoho si na zemi nenazývejte ,otcem‘, protože máte jediného Otce, který je v nebi. 10Také si nenechte říkat ,vůdcové‘, protože máte
jediného Vůdce, Mesiáše. 11Kdo je z vás největší, ten bude vaším služební-
kem. 12Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se poníží, bude povýšen.“
Pokrytci!
13 [14]„Ale běda vám, znalci Písma a farizeové! Pokrytci, zavíráte nebeské
království před lidmi! Sami tam nevcházíte a těm, kdo chtějí vejít, bráníte!c
15Běda vám, znalci Písma a farizeové! Pokrytci, obcházíte moře i souš,
abyste jednoho člověka obrátili na víru, a když ho získáte, uděláte z něj
dvakrát většího zatracence, než jste sami!
16Běda vám, slepí vůdcové! Říkáte: ,Když někdo přísahá na chrám, nic
to neznamená, ale kdo přísahá při chrámovém zlatu, ten je zavázán.‘
17Blázni! Slepci! Co je větší – zlato, nebo chrám, který to zlato posvěcuje?
18Říkáte také: ,Když někdo přísahá na oltář, nic to neznamená, ale kdo pří-
sahá na dar ležící na něm, ten je zavázán.‘ 19Slepci! Co je větší – dar, nebo
oltář, který ten dar posvěcuje? 20Kdo přísahá na oltář, přísahá na něj i na
všechno, co na něm leží. 21Kdo přísahá na chrám, přísahá na něj i na Toho,
kdo v něm bydlí. 22Kdo přísahá na nebe, přísahá na Boží trůn i na Toho,
kdo na něm sedí!
23Běda vám, znalci Písma a farizeové! Pokrytci, dáváte desátky z máty,
kopru a kmínu, ale vynechali jste to nejdůležitější ze Zákona – spravedlnost, milosrdenství a věrnost! Tomuto jste se měli věnovat a tamto nevynechávat. 24Slepí vůdcové, komára cedíte, ale velblouda polykáte!
25Běda vám, znalci Písma a farizeové! Pokrytci, čistíte kalich a mísu
zvenčí, zevnitř jsou ale plné hrabivosti a neřesti. 26Farizeji, ty slepče, nejdříve vyčisti kalich zevnitř, pak bude čistý i navenek!
M at ouš 22
a44 Žalm 110:1 b7 aram. Mistře, Učiteli (dosl. Veliký) c13 Někt. rukopisy přidá-
vají v. 14 Běda vám, znalci Písma a farizeové! Pokrytci, vyjídáte vdovské domy pod záminkou dlouhých modliteb! Čeká vás nejtěžší trest! (Marek 12:40; Luk 20:47)
1531
27Běda vám, znalci Písma a farizeové! Pokrytci, podobáte se nabíleným
hrobům! Navenek sice vypadají krásně, ale uvnitř jsou plné mrtvých kostí
a všemožné špíny. 28Tak se i vy navenek zdáte lidem spravedliví, ale uvnitř
jste plní pokrytectví a nemravnosti!
29Běda vám, znalci Písma a farizeové! Pokrytci, stavíte hroby prorokům,
zdobíte náhrobky spravedlivých 30a říkáte: ,Kdybychom žili za dnů našich
otců, neprolévali bychom s nimi krev proroků.‘ 31Tím sami sebe usvědčujete jako syny těch, kdo vraždili proroky. 32Dovršte tedy dílo svých otců!
33Hadi! Plemeno zmijí! Jak byste mohli uniknout pekelnému trestu?
34Pohleďte, proto k vám posílám proroky, mudrce a učitele Písma. Vy ně-
které zabijete a ukřižujete, jiné budete bičovat ve svých shromážděních
a pronásledovat je od města k městu. 35Tak na vás padne veškerá spravedlivá krev prolitá na zemi – od krve spravedlivého Ábela až po krev Zachariáše, syna Berechiášova, kterého jste zavraždili mezi svatyní a oltářem.
36Amen, říkám vám, že to všechno padne na toto pokolení!
37Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo jsou
k tobě posíláni! Kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, jako slepice shromažďuje svá kuřata pod křídla, ale nechtěli jste. 38Hle, váš dům vám teď
zůstane pustý. 39Říkám vám, že od této chvíle mě neuvidíte, dokud neřeknete: ,Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!‘“a
Počátky porodních bolestí
24 Tehdy Ježíš odešel z chrámu. Cestou k němu přistoupili jeho učed- níci, aby mu ukázali chrámové stavby. 2On jim ale řekl: „Vidíte to
všechno? Amen, říkám vám, že tu nezůstane kámen na kameni. Všechno
bude zbořeno.“
3Když se pak posadil na Olivetské hoře, přistoupili k němu učedníci
o samotě. „Řekni nám, kdy to bude?“ ptali se. „Jaké bude znamení tvého
příchodu a konce světa?“
4Ježíš jim odpověděl: „Dávejte pozor, aby vás někdo nesvedl. 5Mnozí
přijdou pod mým jménem se slovy: ,Já jsem Mesiáš‘ a svedou mnohé. 6Až
uslyšíte válečný hluk a zprávy o válkách, hleďte, abyste se nestrachovali.
Musí to přijít, ale to ještě nebude konec. 7Národ povstane proti národu
a království proti království a na různých místech vypuknou hladomory
a zemětřesení. 8To všechno jsou jen počátky porodních bolestí.
9Tehdy vás budou trápit a zabíjet a kvůli mému jménu vás budou nená-
vidět všechny národy. 10Tehdy mnozí odpadnou a budou se vzájemně
zrazovat a nenávidět 11a povstane mnoho falešných proroků a svedou
mnohé. 12A protože se rozšíří špatnost, láska mnohých vychladne. 13Kdo
však vytrvá až do konce, bude zachráněn. 14Toto evangelium o Království
bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům. A potom přijde
konec.“
Otřesná ohavnost
15„Až uvidíte na svatém místě stát ,otřesnou ohavnost‘,b o níž mluvil prorok Daniel (kdo čte, rozuměj), 16tehdy ať ti, kdo jsou v Judsku, utečou do
hor. 17Kdo bude na střeše, ať nesestupuje, aby si z domu něco vzal, 18a kdo
M at ouš 24
a39 Žalm 118:26; Mat 21:9 b15 Dan 9:27; 11:31; 12:11
1532
na poli, ať se nevrací zpátky ani pro plášť. 19Běda bude v těch dnech těhotným a kojícím. 20Modlete se, abyste nemuseli utíkat v zimě nebo v sobotní
den. 21Tehdy totiž nastane velké soužení, jaké do té doby nebylo od počátku
světa a jaké už nikdy nebude. 22Kdyby ty dny nebyly zkráceny, nezachránil
by se vůbec nikdo. Kvůli vyvoleným však ty dny budou zkráceny.
23Kdyby vám tehdy někdo řekl: ,Hle, Mesiáš je tu!‘ anebo: ,Tady je!‘ nevěřte. 24Povstanou totiž falešní mesiášové a falešní proroci a budou předvádět veliká znamení a zázraky, takže by svedli (kdyby to bylo možné)
i vyvolené. 25Hle, řekl jsem vám to předem.
26Řeknou-li vám: ,Pohleďte, je na poušti!‘ nevycházejte; anebo: ,Hle, je
na tajném místě,‘ nevěřte. 27Příchod Syna člověka nastane jako blesk –
rozzáří oblohu od východu až na západ. 28,Kde je mrtvola, tam se slétnou
supi.‘“a
Příchod Syna člověka
29„Hned po soužení oněch dnů
,slunce se zatmí
a měsíc nevydá světlo,
hvězdy budou padat z nebe
a nebeské mocnosti se zachvějí.‘b
30Tehdy se na nebi objeví znamení Syna člověka a tehdy budou všechna
pokolení země kvílet c a spatří Syna člověka přicházet na nebeských oblacích s velikou slávou a mocí.d 31A on pošle své anděly s hlasitou polnicí a ti
shromáždí jeho vyvolené ze čtyř světových stran, od jednoho konce nebe
až po druhý.
32Poučte se od fíkovníku tímto podobenstvím: Když jeho větve konečně
začnou rašit a nasazovat listí, víte, že se blíží léto. 33Stejně tak, až uvidíte
toto vše, vězte, že se už blíží, že už je ve dveřích! 34Amen, říkám vám, že to
pokolení nepomine, než se to všechno stane. 35Nebe a země pominou, ale
má slova nikdy nepominou.
36Ten den a hodinu však nikdo nezná – ani nebeští andělé, ani Syne –
jedině sám můj Otec. 37Jak ale bylo za dnů Noemových, tak bude i při pří-
chodu Syna člověka. 38Stejně jako ve dnech před potopou jedli a pili, ženili
se a vdávaly se až do dne, kdy Noe vešel do archy, 39a ničeho si nevšimli až
do chvíle, kdy přišla potopa a všechny smetla,f tak to bude i při příchodu
Syna člověka.
40Tehdy budou dva na poli; jeden bude vzat a druhý zanechán. 41Dvě
budou mlít mlýnským kamenem; jedna bude vzata a druhá zanechána.
42Proto bděte, neboť nevíte, ve které chvíli přijde váš Pán. 43Uvažte – kdyby
hospodář věděl, ve kterou noční dobu přijde zloděj, bděl by a nenechal
by ho vloupat se do jeho domu. 44Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn
člověka přijde v nečekanou chvíli.
45Kdo je tedy věrný a moudrý služebník, kterého pán ustanovil nad svým
služebnictvem, aby jim dával pokrm v patřičný čas? 46Blaze služebníku,
kterého pán při příchodu zastihne, že tak jedná. 47Amen, říkám vám, že
ho ustanoví nade vším svým majetkem. 48Zlý služebník by si v srdci řekl:
M at ouš 24
a28 Job 39:30 b29 Iza 13:10; 34:4; Joel 2:10; 3:4; 4:15 c30 Zach 12:10–14
d30 Dan 7:13–14 e36 ani Syn v někt. rukopisech chybí f39 Gen 6–7
1533
,Můj pán je pryč nadlouho,‘ 49a začal by bít své spoluslužebníky a jíst a pít
s opilci. 50Jeho pán ale přijde v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou nezná, 51odhalí ho a vykáže ven mezi pokrytce. Tam bude pláč a skřípění
zubů.“
O deseti družičkách
25 „Tehdy bude nebeské království podobné deseti družičkám, které vzaly své lampy a vyšly naproti ženichovi. 2Pět z nich bylo rozumných a pět bláhových. 3Ty bláhové si s sebou vzaly lampy, ale žádný olej.
4Ty rozumné si kromě lamp vzaly také nádobky s olejem. 5Když ženich
dlouho nešel, začaly všechny podřimovat a usnuly.
6O půlnoci se strhl křik: ,Ženich je tu! Jděte mu naproti!‘ 7Všechny dru-
žičky vstaly a připravily si lampy. 8Tehdy řekly ty bláhové těm rozumným:
,Dejte nám trochu svého oleje, naše lampy hasnou.‘ 9Ty rozumné jim ale
odpověděly: ,Nebude ho dost pro nás všechny. Jděte si raději nakoupit
k prodavačům.‘ 10Když odešly kupovat olej, přišel ženich a ty, které byly
připravené, s ním šly na svatbu. A dveře se zavřely.
11Když potom přišly ty zbylé družičky a říkaly: ‚Pane, pane, otevři nám!‘
12odpověděl jim: ,Amen, říkám vám, že vás neznám.‘
13Proto bděte, vždyť neznáte den ani hodinu.“
O hřivnách
14„Je to, jako když si člověk při odchodu na cestu svolal své služebníky
a svěřil jim svůj majetek. 15Jednomu dal pět hřiven,a dalšímu dvě a dalšímu
jednu, každému podle jeho schopností, a odešel na cestu. 16Ten, který dostal pět hřiven, ihned šel, nechal je vydělávat a získal jiných pět. 17Podobně
ten, který dostal dvě hřivny, získal jiné dvě. 18Ten, který dostal jednu, ale
šel, zakopal ji v zemi, a tak ukryl peníze svého pána.
19Po dlouhé době se pán těch služebníků vrátil a účtoval s nimi. 20Když
přistoupil ten, který dostal pět hřiven, přinesl dalších pět hřiven a řekl:
,Pane, dal jsi mi pět hřiven a podívej, získal jsem pět dalších.‘ 21Jeho pán
mu řekl: ,Výborně, dobrý a věrný služebníku! Byl jsi věrný v mále, svěřím ti
mnoho. Sdílej radost svého pána.‘
22Potom přistoupil ten, který dostal dvě hřivny, a řekl: ,Pane, dal jsi mi
dvě hřivny a podívej, získal jsem další dvě.‘ 23Jeho pán mu řekl: ,Výborně,
dobrý a věrný služebníku! Byl jsi věrný v mále, svěřím ti mnoho. Sdílej
radost svého pána.‘
24Potom přistoupil ten, který dostal jednu hřivnu, a řekl: ,Pane, věděl
jsem, že jsi přísný člověk, že sklízíš, kde jsi nezasel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. 25A tak jsem odešel a ukryl tvou hřivnu v zemi, protože jsem se bál.
Podívej, zde máš, co ti patří.‘ 26Jeho pán mu odpověděl: ,Ty zlý a líný slu-
žebníku! Věděl jsi, že sklízím, kde jsem nezasel, a sbírám, kde jsem nerozsypal? 27Měl jsi tedy dát mé peníze směnárníkům a já bych si po návratu
vzal, co mi patří, i s úrokem!
28Vezměte mu tu hřivnu a dejte ji tomu, kdo jich má deset. 29Každému,
kdo má, totiž bude dáno, a bude mít hojnost, ale tomu, kdo nemá, bude
vzato i to, co má. 30A toho neužitečného služebníka vyhoďte do té venkovní tmy. Tam bude pláč a skřípění zubů.‘“
M at ouš 25
a15 viz pozn. Mat 18:24
1534
Ovce a kozli
31„Až přijde Syn člověka ve své slávě a s ním všichni andělé, posadí se na
trůnu své slávy. 32Všechny národy budou shromážděny před ním a on
je oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. 33Ovce
postaví po své pravici, ale kozly po levici. 34Král tehdy řekne těm po své
pravici: ,Pojďte, vy požehnaní mého Otce, přijměte za dědictví Království,
které je pro vás připraveno od stvoření světa. 35Neboť jsem hladověl a dali
jste mi najíst, měl jsem žízeň a dali jste mi napít, byl jsem cizincem a přijali jste mě, 36byl jsem nahý a oblékli jste mě, byl jsem nemocný a navštívili
jste mě, byl jsem ve vězení a přišli jste za mnou.‘
37Tehdy mu ti spravedliví odpoví: ,Pane, kdy jsme tě viděli hladového
a dali ti najíst anebo žíznivého a dali ti napít? 38Kdy jsme tě viděli jako cizince a přijali tě anebo nahého a oblékli tě? 39Kdy jsme tě viděli nemocného anebo v žaláři a přišli jsme k tobě?‘ 40Král jim odpoví: ,Amen, říkám
vám, že cokoli jste udělali pro nejmenšího z těchto mých bratrů, to jste
udělali pro mě.‘
41Těm po své levici tehdy řekne: ,Jděte ode mě, vy proklatí, do věčného
ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly! 42Neboť jsem hladověl,
a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít. 43Byl jsem
cizincem, a nepřijali jste mě, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, nemocný
a ve vězení, a nenavštívili jste mě.‘
44Tehdy mu odpoví: ,Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého
nebo jako cizince nebo nahého nebo nemocného nebo ve vězení, a neposloužili ti?‘ 45Poví jim: ,Amen, říkám vám, že cokoli jste neudělali pro
nejmenšího z nich, to jste neudělali pro mě.‘ 46Takoví tedy půjdou do věč-
ných muk, ale spravedliví do věčného života.“
Poslední pomazání
26 Když Ježíš domluvil všechna tato slova, řekl svým učedníkům: 2„Víte, že za dva dny jsou Velikonoce. Tehdy bude Syn člověka zrazen a ukřižován.“
3Na dvoře velekněze jménem Kaifáš se zatím sešli vrchní kněží se star-
šími lidu, 4aby se poradili, jakou lstí by se mohli Ježíše zmocnit a zabít
ho. 5Dohodli se jen, že to nebude o svátcích, aby mezi lidmi nevypuklo
povstání.
6Když pak byl Ježíš v Betanii a stoloval v domě Šimona Malomocného,
7přistoupila k němu žena s alabastrovou nádobkou velmi vzácné masti
a vylila mu ji na hlavu. 8Když to uviděli učedníci, rozhořčili se: „K čemu
taková ztráta? 9Mohlo se to draze prodat a rozdat chudým!“
10Ježíš si toho všiml. „Proč tu ženu trápíte?“ řekl jim. „Udělala pro mě něco
krásného. 11Chudé tu budete mít vždycky,a ale mě vždycky mít nebudete.
12Když mi tato žena polila tělo mastí, připravila mě na pohřeb. 13Amen,
říkám vám, že kdekoli na celém světě bude kázáno toto evangelium, bude
se mluvit také o tom, co udělala ona, na její památku.“
14Jeden z Dvanácti – jmenoval se Jidáš Iškariotský – tehdy odešel k vrchním kněžím. 15„Co mi dáte, když vám ho zradím?“ zeptal se. Odpočítali
mu třicet stříbrných.b 16Od té chvíle pak hledal příležitost, aby jim ho
vydal.
M at ouš 25
a11 Deut 15:11 b15 Zach 11:12
1535
Poslední večeře
17Prvního dne Svátku nekvašených chlebů přišli za Ježíšem učedníci
s otázkou: „Kde ti máme připravit velikonoční večeři?“
18Odpověděl jim: „Jděte k jistému člověku ve městě a řekněte: ,Mistr
vzkazuje: Můj čas nadešel. U tebe budu se svými učedníky slavit Hod beránka.‘“a 19Učedníci tedy udělali, jak jim Ježíš uložil, a připravili beránka.
20Večer, když byl za stolem s Dvanácti, 21uprostřed jídla řekl: „Amen,
říkám vám, že jeden z vás mě zradí.“
22Zcela zdrceni se jeden po druhém ptali: „Snad to nejsem já, Pane?“
23„Zradí mě ten, kdo se mnou smočil ruku v míse,“ odpověděl jim. 24„Syn
člověka sice odchází, jak je o něm psáno, ale běda tomu, kdo Syna člověka
zrazuje. Bylo by pro něj lepší, kdyby se vůbec nenarodil.“
25Jeho zrádce Jidáš na to řekl: „Jsem to snad já, Rabbi?“
„Sám jsi to řekl,“ odpověděl mu Ježíš.
26Když jedli, Ježíš vzal chléb, požehnal, lámal a dal učedníkům se slovy:
„Vezměte a jezte; toto je mé tělo.“ 27Potom vzal kalich, vzdal díky a podal
jim ho se slovy: „Pijte z něj všichni; 28toto je má krev nové smlouvy,b která
se prolévá za mnohé na odpuštění hříchů. 29Říkám vám, že od této chvíle
už neokusím plod vinné révy až do dne, kdy ho s vámi budu pít nový v krá-
lovství svého Otce.“
30A když zazpívali žalm, odešli na Olivetskou horu.
Getsemane
31Tehdy jim Ježíš řekl: „V tuto noc ode mě všichni odpadnete. Je přece
psáno: ‚Budu bít pastýře a stádo ovcí se rozprchne.‘c 32Až ale vstanu z mrtvých, předejdu vás do Galileje.“
33„I kdyby od tebe všichni odpadli,“ prohlásil Petr, „já neodpadnu
nikdy!“
34Ježíš mu odpověděl: „Amen, říkám ti, že ještě dnes v noci, než zakokrhá kohout, mě třikrát zapřeš.“
35Petr se ale dušoval: „I kdybych měl s tebou zemřít, nikdy tě nezapřu!“
A podobně mluvili i všichni ostatní učedníci.
36Když Ježíš s učedníky dorazil na místo zvané Getsemane, řekl jim: „Posaďte se tu. Já se zatím půjdu tamhle modlit.“ 37Vzal s sebou Petra a oba
Zebedeovy syny a vtom na něj začala padat úzkost a tíha. 38„Je mi úzko až
k smrti,“ řekl jim. „Zůstaňte tu a bděte se mnou!“
39Kousek poodešel, padl na tvář a modlil se: „Otče můj, je-li to možné, ať
mě ten kalich mine! Ať se však nestane má vůle, ale tvá.“
40Když se vrátil k učedníkům, zjistil, že spí. „Nemohli jste se mnou bdít
ani hodinu?“ řekl Petrovi. 41„Bděte a modlete se, abyste nepodlehli poku-
šení. Duch je odhodlaný, ale tělo malátné.“
42Odešel podruhé a modlil se: „Otče můj, nemůže-li mě tento kalich
minout, ale musím ho vypít, ať se stane tvoje vůle!“
43A když se vrátil, zjistil, že zase spí. Víčka jim ztěžkla únavou. 44Nechal
je tedy, znovu odešel a potřetí se modlil stejnými slovy.
45Potom se vrátil k učedníkům a řekl jim: „Ještě pořád spíte a odpočí-
váte? Pohleďte, přišla chvíle, kdy je Syn člověka vydáván do rukou hříš-
níků. 46Vstávejte, pojďme! Můj zrádce už je blízko.“
M at ouš 26
a18 Exod 12 b28 nové v někt. rukopisech chybí (Luk 22:20) c31 Zach 13:7
1536
47Ještě to ani nedořekl, když vtom přišel Jidáš, jeden z Dvanácti, a s ním
veliký zástup s meči a holemi, poslaný od vrchních kněží a starších lidu.
48Jeho zrádce si s nimi domluvil znamení: „Je to ten, kterého políbím. Toho
se chopte.“ 49Ihned přistoupil k Ježíši a políbil ho se slovy: „Buď zdráv,
Rabbi!“
50Ježíš mu řekl: „Příteli, tak proto jsi přišel?“
Vtom Ježíše obstoupili, vrhli se na něj a zajali ho. 51Jeden z těch, kdo
byli s Ježíšem, náhle vytasil meč, rozmáchl se, zasáhl veleknězova sluhu
a usekl mu ucho.
52Ježíš mu ale řekl: „Vrať svůj meč na místo. Všichni, kdo meč berou, me-
čem padnou. 53Myslíš, že nemohu požádat svého Otce, aby mi hned dal
aspoň dvanáct legií andělů? 54Jak by se pak ale naplnila Písma, že to musí
takhle být?“
55V oné chvíli řekl Ježíš zástupům: „Jsem snad zločinec, že jste se mě vypravili zatknout s meči a holemi? Když jsem s vámi denně sedával v chrá-
mu a učil vás, nezatkli jste mě. 56Ale to všechno se děje, aby se naplnila
prorocká Písma.“
Tehdy ho všichni učedníci opustili a utekli.
Před Veleradou
57Ti, kdo Ježíše zatkli, ho pak odvedli k veleknězi Kaifášovi, kde se shromáždili znalci Písma a starší. 58Petr ho ale zpovzdálí následoval až na veleknězův dvůr. Vešel dovnitř a sedl si mezi sluhy, aby viděl konec.
59Vrchní kněží i celá Velerada pak proti Ježíšovi hledali falešné svědectví, aby ho mohli odsoudit k smrti. 60Nic ale nenašli, ačkoli předstupovalo
mnoho falešných svědků. Nakonec předstoupili dva, 61kteří řekli: „Tento
muž prohlásil: ‚Mohu zbořit Boží chrám a za tři dny ho postavit!‘“
62Tehdy vstal velekněz a tázal se ho: „Nic neodpovíš na svědectví těch
mužů?“
63Ježíš ale mlčel.
„Zapřísahám tě při živém Bohu, abys nám řekl, zda jsi Mesiáš, Boží Syn!“
naléhal velekněz.
64„Sám jsi to řekl,“ odpověděl mu Ježíš. „Říkám vám ale, že napříště uvidíte Syna člověka sedět po pravici Moci a přicházet na nebeských oblacích.“a
65Tehdy si velekněz roztrhl roucho a zvolal: „Rouhal se! K čemu ještě potřebujeme svědky? Právě jste slyšeli rouhání! 66Co o tom soudíte?“
„Ať zemře!“ vykřikli.
67Pak mu začali plivat do tváře a bít ho pěstmi. Jiní ho tloukli holemi
68a říkali: „Prorokuj nám, Mesiáši, kdo tě udeřil?“
Neznám ho!
69Petr zatím seděl venku na dvoře. Přistoupila k němu jedna služka a řekla:
„Ty jsi byl také s tím Ježíšem z Galileje.“
70On to ale přede všemi zapřel: „Nevím, o čem mluvíš!“
71Zamířil k bráně, ale tam ho uviděla jiná a řekla ostatním: „Tenhle byl
také s tím Ježíšem z Nazaretu.“
72Petr ho však znovu zapřel. „Toho člověka neznám!“ dušoval se.
M at ouš 26
a64 Žalm 110:1; Dan 7:13
1537
73Po malé chvíli ho obklopili kolemstojící a řekli: „Určitě k nim patříš.
I tvé nářečí tě prozrazuje!“
74Tehdy se začal zaklínat a přísahat: „Toho člověka neznám!“
A vtom zakokrhal kohout. 75Petr si vzpomněl na Ježíšova slova: „Než zakokrhá kohout, třikrát mě zapřeš.“ Vyšel ven a hořce se rozplakal.
Třicet stříbrných
27 Ráno se všichni vrchní kněží a starší lidu usnesli, že Ježíš musí zemřít. 2Spoutali ho, odvedli a vydali ho římskému prokurátoru Pilátovi.
3Když jeho zrádce Jidáš uviděl, že Ježíš byl odsouzen, vyčítal si to a vrátil
těch třicet stříbrných vrchním kněžím a starším. 4„Zhřešil jsem!“ zvolal.
„Zradil jsem nevinnou krev!“
„Co je nám do toho?“ odpověděli. „To je tvoje věc!“
5On pak ty peníze zahodil v chrámě, vyběhl ven a šel se oběsit.
6Vrchní kněží mince posbírali, ale potom si řekli: „Nemůžeme je dát do
pokladny, jsou to přece krvavé peníze.“ 7Dohodli se tedy, že za ně koupí
Hrnčířské pole, aby sloužilo k pohřbívání cizinců. 8Proto se mu až dodnes
říká Krvavé pole. 9Tehdy se naplnilo slovo proroka Jeremiáše:
„Vzali třicet stříbrných, cenu za Převzácného,
na kterou ho ocenili synové Izraele,
10 a dali je za hrnčířovo pole,
jak mi uložil Hospodin.“a
Před Pilátem
11Ježíš zatím stanul před prokurátorem. Ten se ho zeptal: „Tak ty jsi židovský král?“
„Sám to říkáš,“ odpověděl mu Ježíš.
12Na žaloby vrchních kněží a starších pak ale vůbec neodpovídal. 13„Neslyšíš, z čeho všeho tě obviňují?“ zeptal se ho Pilát. 14Ježíš ale k prokurátorovu velikému překvapení vůbec na nic neodpovídal.
15Prokurátor měl ve zvyku propouštět o svátcích na přání lidu jednoho
vězně. 16Tehdy tam měli významného vězně jménem Barabáš.b 17Když se se-
šly zástupy, Pilát se jich zeptal: „Koho chcete, abych vám propustil? Barabáše,
nebo Ježíše zvaného Mesiáš?“ 18(Věděl totiž, že mu ho vydali z pouhé zášti.)
19Zatímco Pilát předsedal soudu, jeho žena mu poslala vzkaz: „Neměj nic
do činění s tím spravedlivým! Dnes jsem kvůli němu měla hrozné sny.“
20Vrchní kněží a starší ale navedli dav, aby si vyžádali Barabáše, a Ježíše
aby nechali zemřít.
21Prokurátor se jich zeptal: „Kterého z těch dvou vám mám propustit?“
„Barabáše!“ zvolali.
22„A co mám udělat s Ježíšem zvaným Mesiáš?“ ptal se Pilát.
„Ukřižovat!“ zvolali všichni.
23„Co udělal zlého?“ ptal se dál.
Oni však křičeli ještě víc: „Ukřižovat!“
24Když tedy Pilát viděl, že nic nezmůže a že je stále jen větší a větší rozruch, vzal vodu a před zástupem si umyl ruce. „Nejsem vinen krví tohoto
muže,“ řekl. „Je to vaše věc!“
M at ouš 27
a10 Zach 11:12–13 (Jer 18:1–12; 19:1–13; 32:6–9) b16 několik rukopisů Ježíš Barabáš;
též ve v. 17
1538
25A všechen lid zvolal: „Jeho krev na nás a na naše děti!“
26Tak jim tedy propustil Barabáše, ale Ježíše nechal zbičovat a vydal ho
k ukřižování.
27Prokurátorovi vojáci vzali Ježíše do paláce, kde se k němu sešla celá
posádka. 28Svlékli ho a přehodili mu rudý plášť. 29Upletli trnovou korunu,
nasadili mu ji na hlavu a do pravé ruky mu dali hůl. Pak před ním klekali a posmívali se mu: „Ať žije židovský král!“ 30Plivali na něj a vzali tu
hůl a bili ho do hlavy. 31Když se mu dost naposmívali, svlékli mu ten plášť
a oblékli mu jeho šaty. Potom ho odvedli k ukřižování.
Golgota
32Když vyšli, potkali jednoho člověka z Kyrény jménem Šimona a přinutili ho nést mu kříž. 33Když dorazili na místo zvané Golgota (což znamená
Lebka), 34dali Ježíšovi napít octa smíšeného se žlučí.a Jakmile to okusil,
nechtěl to pít.
35Když ho ukřižovali, losovali o jeho šaty. 36Pak tam seděli a hlídali ho.
37Nad hlavu mu dali nápis s jeho proviněním:
Toto je Ježíš, židovský král.
38Spolu s ním byli ukřižováni dva zločinci, jeden po pravici a druhý po
levici. 39Kolemjdoucí pokyvovali hlavami 40a posmívali se mu: „Hej, když
umíš zbořit chrám a za tři dny ho postavit, zachraň sám sebe! Jestli jsi Boží
Syn, slez z kříže!“
41Podobně se mu vysmívali i vrchní kněží se znalci Písma a staršími:
42„Jiné zachránil, ale sám se zachránit nemůže! Jestli je král Izraele, ať teď
sleze z kříže, a uvěříme v něj! 43Spoléhal na Boha, tak ať ho teď vysvobodí,
jestli o něj stojí!b Říkal přece: ,Jsem Boží Syn‘!“ 44A tak podobně ho hanobili
i zločinci, kteří byli ukřižováni s ním.
45V poledne se po celé zemi setmělo až do tří hodin.c 46Okolo třetí pak
Ježíš hlasitě vykřikl: „Eli, Eli, lama sabachtani?“ to je: „Bože můj, Bože můj,
proč jsi mě opustil?“d
47Když to uslyšeli někteří z kolemstojících, říkali: „Ten člověk volá Eli-
áše!“ 48Jeden z nich rychle odběhl, vzal houbu, naplnil ji octem, nabodl na
prut a dával mu napít. 49Ostatní říkali: „Nech ho, uvidíme, jestli mu přijde
na pomoc Eliáš!“
50Ježíš znovu hlasitě vykřikl a vypustil duši.
51V té chvíli se chrámová opona roztrhla vedví odshora až dolů, země se
třásla, skály pukaly, 52hroby se otvíraly a těla mnoha zesnulých svatých
vstala. 53Ti pak po jeho vzkříšení vyšli z hrobů, přišli do svatého města
a ukázali se mnoha lidem. 54Když setník a ti, kdo hlídali Ježíše s ním, viděli
to zemětřesení a všechno, co se dělo, hrozně se vyděsili a říkali: „Opravdu
to byl Boží Syn!“
55Zpovzdálí přihlíželo mnoho žen, které Ježíše doprovázely z Galileje
a pomáhaly mu. 56Mezi nimi také Marie Magdaléna, Marie, matka Jakubova a Josefova, a matka Zebedeových synů.
M at ouš 27
a34 Žalm 69:22 b43 Žalm 22:9 c45 Amos 8:9 d46 Žalm 22:2
1539
Hrob ve skále
57V podvečer přišel bohatý člověk z Arimatie jménem Josef, který se také
stal Ježíšovým učedníkem. 58Šel Piláta požádat o Ježíšovo tělo a Pilát mu
nechal tělo vydat. 59Josef tělo vzal, zavinul do čistého plátna 60a pochoval do svého nového hrobu, který si vytesal ve skále. Dveře hrobu zavalil
velkým kamenem a odešel. 61Naproti hrobu seděla Marie Magdaléna a ta
druhá Marie.
62Nazítří, po dni příprav, se vrchní kněží a farizeové sešli u Piláta.
63„Pane,“ řekli mu, „vzpomněli jsme si, že když ten bludař ještě žil, řekl: ,Po
třech dnech vstanu.‘ 64Nařiď tedy, ať je hrob hlídán až do třetího dne, aby
snad nepřišli jeho učedníci, neukradli ho a neřekli lidu: ,Vstal z mrtvých!‘
To by byl ještě horší blud, než ten první!“
65„Máte stráž,“ odpověděl jim Pilát. „Jděte a hlídejte, jak umíte.“ 66A tak
šli, zapečetili kámen a obsadili hrob strážnými.
Není tu, vstal!
28 Když skončila sobota a svítalo na první den týdne, přišla se Marie Magdaléna a ta druhá Marie podívat na hrob.
2Vtom nastalo veliké zemětřesení, neboť z nebe sestoupil Hospodinův
anděl. Přišel, odvalil kámen a posadil se na něm. 3Jeho obličej zářil jako
blesk a roucho měl bílé jako sníh. 4Strážní se strachem z něj roztřásli a zů-
stali jako mrtví.
5„Nebojte se,“ řekl anděl ženám. „Vím, že hledáte ukřižovaného Ježíše.
6Není tu, vstal, jak předpověděl. Pojďte se podívat, kde ležel. 7Pospěšte si
a řekněte jeho učedníkům, že vstal z mrtvých. Hle, předchází vás do Galileje, tam ho spatříte. To jsem vám měl říci.“
8S rozechvěním a s nesmírnou radostí tedy pospíchaly od hrobu a běžely
to oznámit jeho učedníkům. 9Cestou se s nimi náhle setkal Ježíš. „Buďte
zdrávy,“ řekl. Padly před ním na kolena, objímaly mu nohy a klaněly se
mu. 10„Nebojte se,“ opakoval jim Ježíš. „Jděte vyřídit mým bratrům, ať jdou
do Galileje. Tam mě spatří.“
11Zatímco ženy odcházely, někteří ze stráže dorazili do města a oznámili
vrchním kněžím všechno, co se stalo. 12Ti se shromáždili a po poradě se
staršími dali vojákům spoustu peněz 13se slovy: „Mluvte takhle: ,V noci
přišli jeho učedníci a ukradli ho, když jsme spali.‘ 14Kdyby se o tom doslechl prokurátor, my ho uklidníme a postaráme se, abyste neměli potíže.“
15Strážní vzali peníze a dělali, jak byli poučeni. A toto vysvětlení je mezi
Židy rozšířeno až dodnes.
Já jsem s vámi
16Jedenáct učedníků pak odešlo do Galileje na horu, kterou jim Ježíš určil.
17A když ho spatřili, klaněli se mu, i když někteří pochybovali.
18Ježíš k nim přistoupil a řekl: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.
19Proto jděte. Získávejte učedníky ze všech národů, křtěte je ve jménu Otce
i Syna i Ducha svatého 20a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přiká-
zal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa.“
M at ouš 28

 txtapk.com    








translate-přeložit





 
2023-03-24-bip39-standalone.html
 
jeden krucek
 

 

Příklad stránky s odkazy

Text odkazu 1

Text odkazu 2

Externí odkaz

Telefonní číslo

Odkaz na sekci

Odkaz na soubor