Evangelium podle
LUKÁŠE
Už mnozí ly, 2tak jak nám je předali ti, kdo byli od počátku očitými svědky se pokusili sepsat vyprávění o věcech, které se mezi námi udá-
a služebníky Slova. 3I já jsem se proto rozhodl po pořádku ti o tom napsat,
vznešený Teofile, neboť jsem to všechno znovu pečlivě prozkoumal, 4abys
poznal, jak spolehlivé je učení, které jsi přijal.
Radostná novina
5Za dnů judského krále Herodaa žil jeden kněz, jménem Zachariáš, z Abiá-
šova kněžského oddílu. Jeho manželka byla z dcer Áronových a jmenovala
se Alžběta. 6Ačkoli byli oba v Božích očích spravedliví a žili bezúhonně
podle všech Hospodinových přikázání a ustanovení, 7neměli dítě. Alžběta
byla neplodná a oba už byli v pokročilém věku.
8Jednou, když přišla řada na jeho oddíl, Zachariáš konal před Bohem
kněžskou službu. 9Podle zvyku kněžského úřadu na něj padl los, aby vešel
do Hospodinova chrámu a obětoval kadidlo. 10V čase zapalování kadidla
se venku sešlo veliké množství lidí k modlitbě.
11Vtom se Zachariášovi ukázal Hospodinův anděl; stál vpravo od kadidlového oltáře. 12Když ho Zachariáš spatřil, byl ohromen a přemožen strachem. 13Anděl mu však řekl: „Neboj se, Zachariáši! Tvá prosba byla vysly-
šena. Tvá manželka Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan. 14Budeš se
z toho radovat a veselit a z jeho narození budou mít radost mnozí, 15neboť
bude v Hospodinových očích veliký. Nebude pít víno ani opojný nápoj
a už z lůna své matky bude naplněn Duchem svatým. 16Mnohé ze synů
Izraele obrátí k Hospodinu, jejich Bohu. 17Před jeho tváří půjde v duchu
a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synůmb a nepovolné k moudrosti
spravedlivých, aby přichystal Pánu připravený lid.“
18„Podle čeho to poznám?“ zeptal se anděla Zachariáš. „Vždyť jsem sta-
řec! I moje manželka je v pokročilém věku.“
19Anděl mu odpověděl: „Já jsem Gabriel, který stojí před Boží tváří! Byl
jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tu radostnou novinu.
20Protože jsi neuvěřil mým slovům, která se ve svůj čas naplní, hle, budeš
němý a nepromluvíš až do dne, kdy se ty věci stanou.“
21Lidé zatím čekali na Zachariáše a divili se, že se tak dlouho zdržuje
v chrámu. 22Když konečně vyšel, nemohl s nimi mluvit, a tak poznali, že
musel mít v chrámu vidění. Zůstával totiž němý a dorozumíval se s nimi
posunky.
23Po uplynutí své týdenní služby se pak vrátil domů. 24Jeho manželka
Alžběta zanedlouho počala, ale pět měsíců to tajila. Říkala si: 25„Takto se
ke mně zachoval Hospodin – přišel čas, kdy na mě pohlédl a zbavil mě
veřejné pohany!“
a5 Herodes Veliký, judský král 37–4 př. n. l. b17 Mal 4:5–6
1566
Nic není nemožné
26Když byla Alžběta v šestém měsíci, poslal Bůh anděla Gabriela do galilejského města jménem Nazaret 27k panně zasnoubené muži jménem Josef,
z domu Davidova. Ta panna se jmenovala Marie. 28Když k ní přišel, řekl:
„Zdravím tě, milostí obdařená, Hospodin s tebou!“a
29Ta slova ji rozrušila. Co to bylo za pozdrav? přemýšlela. 30Anděl jí ale
řekl: „Neboj se, Marie, vždyť jsi nalezla milost u Boha! 31Hle, počneš, porodíš
syna a dáš mu jméno Ježíš. 32Bude veliký, bude nazýván Synem Nejvyššího
a Hospodin, náš Bůh, mu dá trůn jeho otce Davida. 33Bude navěky kralovat
nad domem Jákobovým a jeho kralování bude bez konce.“
34„Jak se to stane?“ zeptala se Marie anděla. „Vždyť jsem ještě nepoznala
muže.“
35„Sestoupí na tebe Duch svatý a zastíní tě moc Nejvyššího,“ odpověděl
jí anděl. „To svaté dítě, které se narodí, proto bude nazýváno Syn Boží.
36A hle, tvá příbuzná Alžběta, o níž se říkalo, že je neplodná, i ona přes své
stáří počala syna a je v šestém měsíci. 37U Boha přece není nic nemožné.“
38Marie řekla: „Hle, jsem služebnice Páně. Ať se mi stane podle tvého
slova!“ Tehdy od ní anděl odešel.
Má duše velebí Hospodina
39V těch dnech pak Marie vstala a spěšně odešla do hor, do města Judova.
40Když vešla do Zachariášova domu, pozdravila Alžbětu, 41a jakmile
Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, děťátko v jejím lůnu poskočilo. Alžběta
byla naplněna Duchem svatým 42a hlasitě zvolala: „Požehnaná jsi mezi
ženami a požehnaný plod tvého lůna! 43Jaká čest, že ke mně přišla matka
mého Pána! 44Hle, jakmile tvůj pozdrav došel k mým uším, děťátko v mém
lůnu poskočilo radostí. 45Blaze té, která uvěřila, neboť se naplní, co jí
Hospodin slíbil.“
46Marie na to řekla:
„Má duše velebí Hospodina
47a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli,
48neboť si všiml ponížení své služebnice.
Hle, od nynějška všechna pokolení
budou vyprávět o mé blaženosti,
49 neboť mi učinil veliké věci Ten, který je mocný.
Jeho jméno je svaté
50 a jeho milosrdenství k těm, kdo jej ctí,
trvá od pokolení do pokolení.
51 Svou paží dokázal moc,
rozehnal ty, kdo mají v srdci pyšné myšlenky.
52 Mocné svrhl z trůnů
a ponížené povýšil.
53 Hladové nasytil dobrými věcmi
a bohaté propustil s prázdnou.
54 Ujal se Izraele, svého služebníka;
pamatoval na milosrdenství –
L u k á š 1
a28 Někt. rukopisy přidávají Požehnaná jsi mezi ženami. (srov. verš 42)
1567
55 jak zaslíbil našim otcům –
vůči Abrahamovi a jeho semeni až navěky.“
56Marie pak u ní zůstala asi tři měsíce a potom se vrátila domů.
Janovo narození
57Alžbětě se tehdy naplnil čas k porodu a porodila syna. 58Když její sousedé
a příbuzní uslyšeli, jak jí Hospodin prokázal své veliké milosrdenství,
radovali se spolu s ní.
59Osmého dne, když přišli dítě obřezat, chtěli ho pojmenovat po otci
Zachariáš. 60Jeho matka jim na to řekla: „Ne, bude se jmenovat Jan.“
61Namítli jí: „Vždyť se tak ve tvém příbuzenstvu nikdo nejmenuje!“
62Ptali se tedy posunky jeho otce, jak by ho chtěl pojmenovat. 63Požádal
o tabulku a napsal: „Jmenuje se Jan.“ Všichni se podivili 64a vtom se mu
otevřela ústa, rozvázal se mu jazyk a on dobrořečil Bohu.
65Na všechny jejich sousedy přišla bázeň a lidé si o tom všem povídali
po celých judských horách. 66Všichni, kdo o tom slyšeli, si to uchovávali
v srdci a říkali: „Co to bude za dítě?“ A ruka Hospodinova byla s ním.
67Jeho otec Zachariáš byl naplněn Duchem svatým a prorokoval:
68 „Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele,
neboť navštívil a vykoupil svůj lid!
69 Vyzdvihl nám roh spásya
v domě svého služebníka Davida,
70 jak to sliboval ústy svých svatých proroků,
kteří byli už od věků.
71 Spasil nás od našich nepřátel
a z ruky všech, kdo nás nenávidí.
72 Prokázal milosrdenství našim otcům
a vzpomenul na svou svatou smlouvu –
73 na přísahu, kterou dal našemu otci Abrahamovi,
74že nás vysvobodí z ruky nepřátel,
abychom beze strachu sloužili jemu
75ve svatosti a spravedlnosti před jeho tváří
po všechny dny svého života.
76 A ty, dítě, budeš nazváno prorokem Nejvyššího,
neboť půjdeš před Pánem připravit jeho cesty,
77 dát jeho lidu poznat spasení
v odpuštění jejich hříchů
78 pro niterné milosrdenství našeho Boha,
v němž nás navštíví jako Svítání shůry,
79 aby se ukázal bydlícím v temnotě a stínu smrtib
a přivedl naše nohy na cestu pokoje.“
80Chlapec pak rostl a sílil v duchu a žil na poušti až do dne, kdy vystoupil
před Izrael.
L u k á š 1
a69 roh je symbolem síly (Žalm 75:5–6, 11; 148:14; 2.Sam 22:3), výraz tedy označuje
mocného spasitele b79 Iza 9:1
1568
Ježíšovo narození
2 V těch dnech vydal César Augustus nařízení, aby v celé říši proběhlo sčítání lidu. 2(Toto sčítání proběhlo předtím, než se Quirinius stal
správcem Sýrie.) 3Všichni se tedy šli dát zapsat, každý do svého města.
4I Josef z Galileje se vydal z města Nazaret do Judska, do města Davidova
zvaného Betlém (protože byl z domu a rodu Davidova), 5aby se nechal zapsat se svou snoubenkou Marií, která byla těhotná. 6Když tam byli, Marii
se naplnil čas k porodu 7a porodila svého prvorozeného syna. Zavinula ho
do plenek a položila do jeslí, protože v hostinci pro ně nebylo místo.
8V tom kraji byli pastýři, kteří pobývali pod širým nebem a drželi noční
hlídky u svého stáda. 9Vtom před nimi stanul Hospodinův anděl a ozářila
je Hospodinova sláva. Hrozně se vyděsili, 10ale anděl jim řekl: „Nebojte se!
Hle, zvěstuji vám velikou radost pro všechny lidi. 11Dnes se vám ve městě
Davidově narodil Spasitel – váš Mesiáš a Pán. 12A toto vám bude znamením: najdete děťátko zavinuté do plenek, ležící v jeslích.“
13A s tím andělem se hned objevilo množství nebeských zástupů takto
chválících Boha:
14 „Sláva na výsostech Bohu
pokoj – Boží zalíbení v lidech.“
15Jakmile od nich andělé odešli do nebe, pastýři si řekli: „Pojďme do Betléma! Podíváme se, jak se stalo, co nám Hospodin oznámil.“ 16Pospíšili si
tedy, a když přišli, nalezli Marii, Josefa i děťátko ležící v jeslích. 17Poté, co
ho uviděli, začali rozhlašovat, co jim bylo o tom dítěti řečeno, 18a všichni,
kdo to slyšeli, žasli nad tím, co jim pastýři říkali.
19Marie všechna ta slova uchovávala a zvažovala ve svém srdci. 20A ti
pastýři při návratu oslavovali a chválili Boha, že slyšeli a viděli všechno
tak, jak jim bylo řečeno.
Zasvěcení v chrámu
21Osmého dne, když přišel čas obřízky, mu dali jméno Ježíš, jak ho anděl
pojmenoval před jeho početím.
22Když pak přišel čas jejich očišťování podle Mojžíšova zákona, přinesli
ho do Jeruzaléma, aby ho postavili před Hospodinem, 23jak je psáno v Hospodinově zákoně: „Každý chlapec otvírající lůno bude zasvěcen Hospodinu,“a 24a přinesli oběť, jak říká Hospodinův zákon: „Dvě hrdličky nebo
dvě holoubata.“b
25A hle, v Jeruzalémě byl člověk jménem Simeon. Ten člověk byl spravedlivý a zbožný, očekával útěchu Izraele a Duch svatý byl na něm. 26Duchem
svatým mu bylo sděleno, že nezakusí smrt, dokud neuvidí Hospodinova
Mesiáše. 27Veden Duchem tedy přišel do chrámu. Když rodiče přinesli dítě
Ježíše, aby s ním naložili podle zvyklosti Zákona, 28vzal ho do náručí, dobrořečil Bohu a řekl:
29 „Nyní, Hospodine, podle svého slova
propouštíš svého služebníka v pokoji.
L u k á š 2
a23 Exod 13:2 b24 Lev 12:8
1569
30 Neboť mé oči spatřily tvé spasení,
31jež jsi připravil před očima všech lidí –
32 světlo ke zjevení národům
a slávu tvého lidu Izraele.“
33Ta slova naplnila jeho otce i matku úžasem. 34Simeon jim požehnal
a Marii, jeho matce, řekl: „Hle, on je určen k pádu i k pozdvižení mnohých
v Izraeli. Stane se znamením, jež bude odmítáno 35(a tvou vlastní duši pronikne meč), aby vyšlo najevo myšlení mnoha srdcí.“
36Byla tam také prorokyně Anna, dcera Fanuelova z pokolení Ašer. Byla
ve velmi pokročilém věku. Když se jako dívka vdala, žila sedm let se svým
mužem 37a potom byla vdovou až do svých osmdesáti čtyř let. Nevychá-
zela z chrámu a dnem i nocí sloužila Bohu posty a modlitbami. 38Přistoupila ve stejnou chvíli, vzdávala chválu Bohu a říkala o něm všem, kdo
v Jeruzalémě očekávali vykoupení.
39Když vykonali všechno podle Hospodinova zákona, vrátili se do svého
města Nazaretu v Galileji. 40Chlapec pak rostl a sílil, naplňován moudrostí, a Boží milost byla s ním.
Dvanáctiletý Ježíš
41Jeho rodiče chodívali každý rok slavit Velikonoce do Jeruzaléma. 42Také
když mu bylo dvanáct let, putovali na slavnost jako obvykle. 43Když svátky
skončily a oni se vraceli domů, chlapec Ježíš zůstal bez vědomí rodičů
v Jeruzalémě. 44V domnění, že je v karavaně, ušli den cesty, než ho začali
hledat mezi příbuznými a známými. 45Když ho však nenašli, vrátili se
a hledali ho v Jeruzalémě.
46Po třech dnech ho našli v chrámu, jak sedí mezi učiteli, naslouchá jim
a klade jim otázky. 47Všichni, kdo ho slyšeli, žasli nad jeho rozumností
a odpověďmi, 48ale když ho uviděli rodiče, užasli.
„Cos nám to udělal, synu?“ řekla mu jeho matka. „Pohleď, tvůj otec a já
jsme tě zoufale hledali!“
49„Proč jste mě hledali?“ odpověděl. „Nevěděli jste, že musím být v domě
svého Otce?“ 50Oni však nechápali, o čem mluví.
51Potom se s nimi vrátil do Nazaretu a byl jim poslušný. Jeho matka to
všechno uchovávala ve svém srdci. 52Ježíš zatím rostl a byl čím dál moud-
řejší a milejší Bohu i lidem.
Hlas volajícího
3 Patnáctého roku vlády císaře Tiberia, když Pontius Pilát spravoval Judeu a Herodesa byl tetrarchou Galileje, jeho bratr Filip tetrarchou
na území Itureje a Trachonitidy a Lysaniáš tetrarchou Abilény, 2za velekněze Annáše a Kaifáše, dostal Jan, syn Zachariášův, na poušti Boží slovo.
3Procházel pak celým krajem kolem Jordánu a kázal křest pokání na
odpuštění hříchů, 4jak je to popsáno v knize výroků proroka Izaiáše:
„Hlas volajícího na poušti:
Připravte Pánovu cestu!
Napřimujte jeho stezky!
L u k á š 3
a1 Herodes Antipas, mladší syn Heroda Velikého; vládl v Galileji a Pereji 4 př. n. l. – 39 n. l.
1570
5 Každé údolí bude vyplněno
a každá hora a pahorek budou sníženy.
Křivé věci budou přímé,
hrbolaté cesty budou hladké
6 a veškeré lidstvo uvidí Boží spasení.“a
7Zástupům lidí, kteří se k němu hrnuli, aby se dali pokřtít, říkal:
„Plemeno zmijí! Kdo vám ukázal, jak utéci před přicházejícím hněvem?
8Raději neste ovoce odpovídající vašemu pokání, než abyste říkali: ,Máme
otce Abrahama.‘ Říkám vám, že Bůh může Abrahamovi vzbudit potomky
z tohoto kamení! 9Ke kořeni stromů už dopadá sekera. Každý strom, který
nenese dobré ovoce, bude poražen a vhozen do ohně!“
10„Co máme dělat?“ ptaly se ho zástupy.
11„Kdo má dvě košile, ať se rozdělí s tím, kdo nemá žádnou,“ odpověděl
jim, „a kdo má jídlo, ať udělá totéž.“
12Dokonce i výběrčí daní se přicházeli nechat pokřtít. „Mistře,“ ptali se
ho, „co máme dělat?“
13„Nevybírejte víc, než máte nařízeno,“ odpověděl jim.
14„A co máme dělat my?“ ptali se vojáci.
„Nikoho nezastrašujte ani nevydírejte,“ odpověděl jim. „Spokojte se se
svým žoldem.“
15Lid byl plný očekávání a všichni si o Janovi v srdci říkali, jestli to snad
není Mesiáš. 16Jan ale dal všem tuto odpověď: „Jistě, já vás křtím vodou, ale
přichází někdo silnější než já. Jemu nejsem hoden ani rozvázat řemínek
sandálu. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. 17Už drží v ruce lopatu, aby pročistil svůj mlat. Pšenici shromáždí do své obilnice, ale plevy
spálí neuhasitelným ohněm.“ 18Takto i mnoha jinými slovy napomínal lid
a ohlašoval radostnou zprávu.
19Když ale káral tetrarchu Heroda za jeho sňatek s Herodiadou, manželkou jeho bratra, a za všechno zlo, které napáchal, 20Herodes k tomu všemu
přidal ještě to, že Jana vsadil do vězení.
Milovaný Syn
21Zatímco se křtil všechen lid, byl pokřtěn i Ježíš. Když se modlil, otevřelo
se nebe 22a Duch svatý na něj sestoupil v tělesné podobě jako holubice.
Z nebe tehdy zazněl hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si oblíbil.“b
23Když Ježíš začínal své působení, bylo mu asi třicet let. Byl to (jak se
myslelo) syn Josefa,
syna Elího, 24syna Matatova,
syna Leviho, syna Melchiova,
syna Janaje, syna Josefova,
25 syna Matatiáše, syna Amosova,
syna Nahuma, syna Chesliho,
syna Nogaha, 26syna Machatova,
syna Matatiáše, syna Šimeiho,
syna Josecha, syna Jojadova,
27 syna Jochanana, syna Réšy,
L u k á š 3
a6 Iza 40:3–5 b22 Žalm 2:7; Iza 42:1
1571
syna Zerubábela, syna Šealtielova,
syna Neriho, 28syna Melchiho,
syna Idova, syna Kosamova,
syna Elmadamova, syna Erova,
29 syna Ješuy, syna Eliezerova,
syna Jorimova, syna Matatova,
syna Leviho, 30syna Šimeonova,
syna Judy, syna Josefova,
syna Jonamova, syna Eliakimova,
31 syna Meleova, syna Menamova,
syna Mataty, syna Nátanova,
syna Davidova, 32syna Jišajova,
syna Obédova, syna Boázova,
syna Salmonova, syna Nachšonova,
33 syna Aminadaba, syna Ramova,a
syna Checrona, syna Peresova,
syna Judy, 34syna Jákobova,
syna Izáka, syna Abrahamova,
syna Teracha, syna Náchorova,
35 syna Seruga, syna Reúova,
syna Pelega, syna Hebera,
syna Šelacha, 36syna Kainana,
syna Arpakšada, syna Semova,
syna Noemova, syna Lámechova,
37 syna Matuzaléma, syna Enochova,
syna Járeda, syna Mahalalelova,
syna Kénanova, 38syna Enoše,
syna Setova, syna Adamova,
syna Božího.
Je psáno
4 Ježíš se vrátil od Jordánu plný Ducha svatého a Duch jej vedl na poušť. 2Čtyřicet dní tam byl pokoušen ďáblem a v těch dnech nic nejedl. Když
ty dny uplynuly, vyhladověl.
3Tehdy mu ďábel řekl: „Jsi-li Boží Syn, řekni tomuto kameni, ať se promění v chleba.“
4Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: ‚Nejen chlebem bude člověk živ.‘“b
5Potom ho ďábel odvedl vzhůru a v jediném okamžiku mu ukázal
všechna království světa. 6„Dám ti všechnu moc a slávu těchto království,“
řekl mu ďábel, „neboť mi byla předána a mohu ji dát, komu chci. 7Když se
mi pokloníš, bude to všechno tvoje.“
8Ježíš mu odpověděl: „Je psáno: ,Hospodinu, svému Bohu, se budeš klanět a jemu jedinému sloužit.‘“c
9Tehdy ho přivedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrcholek chrámu a řekl
mu: „Jsi-li Boží Syn, vrhni se odsud dolů. 10Je přece psáno:
,Svým andělům přikáže o tobě,
aby tě chránili,
L u k á š 4
a33 někt. rukopisy Aminadaba, syna Adminova, syna Arniho b4 Deut 8:3
c8 Deut 6:13
1572
11 a ponesou tě na rukou,
abys nenarazil nohou na kámen.‘“a
12Ježíš mu odpověděl: „Je řečeno: ‚Nepokoušej Hospodina, svého Boha.‘“b
13Když ďábel dokončil všechno to pokušení, opustil jej a čekal na další
příležitost.
Duch je nade mnou
14Ježíš se v moci Ducha vrátil do Galileje a zpráva o něm se roznesla po
celém okolí. 15Učil v jejich synagogách a všichni ho chválili.
16Když přišel do Nazaretu, kde byl vychován, přišel podle svého zvyku
v sobotní den do synagogy a vstal, aby četl. 17Podali mu knihu proroka
Izaiáše, a když ji otevřel, nalezl místo, kde bylo napsáno:
18 „Duch Hospodinův je nade mnou,
neboť mě pomazal nést evangelium chudým.
Poslal mě vyhlásit propuštění zajatým
a prohlédnutí slepým,
propustit soužené na svobodu
19a vyhlásit léto Hospodinovy milosti.“c
20Potom knihu zavřel, vrátil ji sluhovi a posadil se. Oči všech v synagoze
byly upřeny na něj. 21Začal jim vysvětlovat: „Dnes se toto Písmo naplnilo,
když jste je slyšeli.“
22Všichni mu přikyvovali a divili se slovům o milosti, jež mu plynula
z úst. Říkali také: „Copak to není Josefův syn?“
23Na to jim odpověděl: „Asi mi povíte to rčení: ‚Lékaři, uzdrav se sám! Co
jsme slyšeli, že se stalo v Kafarnaum, udělej i tady, kde jsi doma.‘“
24Potom dodal: „Amen, říkám vám, že žádný prorok není doma vážený.
25Řeknu vám popravdě, že za Eliášových dnů, když se nebe zavřelo na tři
roky a šest měsíců a po celé zemi byl veliký hlad, v Izraeli bylo mnoho
vdov, 26ale Eliáš nebyl poslán k žádné z nich – jen k jedné vdově do sidonské Sarepty.d 27A za proroka Elíšy bylo v Izraeli mnoho malomocných, ale
žádný z nich nebyl očištěn – jen syrský Náman.“e
28Všechny, kdo to v synagoze slyšeli, popadla zuřivost. 29Vstali a hnali ho
ven z města až na okraj hory, na níž bylo jejich město postaveno. Chtěli
ho shodit dolů, 30ale on prošel jejich středem a mířil dál.
Zázraky v Kafarnaum
31Sestoupil do galilejského města Kafarnaum. Když tam v sobotu učil, 32lidé
žasli nad jeho učením, protože jeho slovo mělo moc. 33V jejich synagoze byl
člověk posedlý nečistým duchem a ten hlasitě vykřikl: 34„Ach, co je ti do
nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zničit? Vím, kdo jsi – ten Svatý Boží!“
35„Zmlkni,“ okřikl ho Ježíš, „a vyjdi z něj!“ Démon jím smýkl doprostřed
a vyšel z něj, aniž by mu ublížil.
36Všech se zmocnil úžas a začali se dohadovat: „Co je to za slovo, že v moci
a síle přikazuje nečistým duchům a oni vycházejí?“ 37A zpráva o něm se
šířila po celém okolí.
L u k á š 4
a11 Žalm 91:11–12 b12 Deut 6:16 c19 Iza 61:1–2; Lev 25:10 d26 1.Král 17:9
e27 2.Král 5:1–14
1573
38Potom vstal a odešel ze synagogy do Šimonova domu. Šimonova tchyně
byla sužována vysokou horečkou, a tak ho za ni poprosili. 39Postavil se nad
ni, pohrozil horečce a ta ji opustila. Ona pak hned vstala a začala je obsluhovat.
40Všichni, kdo měli nemocné různými neduhy, je k němu při západu
slunce přiváděli a on na každého z nich vkládal ruce a uzdravoval je.
41Z mnohých vycházeli démoni s křikem: „Ty jsi Boží Syn!“ On je ale okřikoval a nenechal je mluvit. Věděli totiž, že je Mesiáš.
42Když se rozednilo, Ježíš odtud odešel na opuštěné místo. Zástupy ho
hledaly, a když přišly k němu, chtěly ho zadržet, aby od nich neodcházel.
43On jim však řekl: „Musím ohlašovat Boží království také jiným městům;
to je mé poslání.“ 44Kázal tedy v judskýcha synagogách.
Jeď na hlubinu
5 Jednou, když stál na břehu Genezaretského jezera a lidé se na něj tla- čili, aby slyšeli Boží slovo, 2uviděl poblíž stát dvě lodi. Vystoupili z nich
rybáři a prali sítě. 3Do jedné z těch lodí, která patřila Šimonovi, nastoupil a poprosil ho, aby poodjel kousek od břehu. Potom se posadil a učil
zástupy z lodi.
4Když domluvil, řekl Šimonovi: „Jeď na hlubinu. Tam roztáhněte sítě
k lovu.“
5„Mistře,“ řekl mu na to Šimon, „dřeli jsme celou noc a nic jsme nechytili. Ale když to říkáš ty, spustím sítě.“ 6Jakmile to udělali, nabrali takové
množství ryb, že se jim sítě začaly trhat. 7Zamávali proto na své společ-
níky na druhé lodi, ať jim jedou na pomoc. A když připluli, naplnili obě
lodi, až se ponořovaly.
8Když to Šimon Petr uviděl, padl před Ježíšem na kolena. „Odejdi ode
mě, Pane!“ zvolal. „Jsem jen hříšný člověk!“ 9Spolu s ostatními byl totiž
přemožen úžasem nad tím úlovkem ryb; 10stejně tak i Šimonovi společ-
níci, Zebedeovi synové Jakub a Jan.
Ježíš ale Šimonovi řekl: „Neboj se. Od nynějška budeš lovit lidi.“ 11Jakmile s loděmi přirazili ke břehu, všechno opustili a šli za ním.
Kdybys jen chtěl
12Jednou byl v jednom městě a hle, byl tam muž plný malomocenství. Když
uviděl Ježíše, padl na tvář a prosil ho: „Pane, kdybys jen chtěl, můžeš mě
očistit.“
13Ježíš vztáhl ruku, dotkl se ho se slovy: „Já to chci. Buď čistý!“ a malomocenství ho hned opustilo.
14Potom mu nařídil: „Nikomu to neříkej, ale na svědectví pro ně se jdi
ukázat knězi a obětuj za své očištění, jak přikázal Mojžíš.“b
15Zpráva o něm se ale šířila stále více a lidé se scházeli v ohromných zá-
stupech, aby ho slyšeli a byli od něj uzdraveni ze svých nemocí. 16On pak
odcházel do pustin a modlil se.
Co je snadnější?
17Jednoho dne, když vyučoval, seděli tam farizeové a vykladači Zákona,
kteří se sešli ze všech galilejských i judských vesnic i z Jeruzaléma,
L u k á š 5
a44 někt. rukopisy galilejských (Mat 4:23; Marek 1:39) b14 Lev 14:1–10
1574
a Hospodinova moc byla přítomna, aby je uzdravoval. 18A hle, nějací muži
nesli na lehátku ochrnutého člověka. Snažili se ho vnést dovnitř a položit
před něj, 19ale když kvůli davu nenašli jinou možnost, vylezli na střechu
a spustili ho skrze hliněné tašky i s lehátkem rovnou před Ježíše.
20Když Ježíš uviděl jejich víru, řekl: „Člověče, tvé hříchy jsou ti odpuš-
těny.“
21Znalci Písma a farizeové se ale začali dohadovat: „Co je zač, že se tak
rouhá? Kdo jiný může odpustit hříchy než samotný Bůh?“
22Ježíš poznal, co si myslí, a odpověděl jim: „Jak to přemýšlíte? 23Co je
snadnější? Říci: ,Tvé hříchy jsou ti odpuštěny,‘ anebo: ,Vstaň a choď‘? 24Ale
abyste věděli, že Syn člověka má na zemi moc odpouštět hříchy“ – tehdy
pověděl ochrnutému – „říkám ti, vstaň, vezmi své lehátko a jdi domů.“
25A ten muž před nimi hned vstal, vzal, na čem ležel, odešel domů a cestou chválil Boha. 26Všichni začali v naprostém ohromení oslavovat Boha.
Naplněni bázní říkali: „Dnes jsme viděli něco neuvěřitelného!“
Nové víno
27Ježíš šel dál. Když uviděl v celnici sedět výběrčího daní jménem Levi,
řekl mu: „Pojď za mnou.“ 28A on všechno opustil, vstal a šel za ním. 29Levi
mu pak ve svém domě vystrojil velikou hostinu a byla tam spousta vý-
běrčích daní i jiných hostů. 30Farizeové a jejich znalci Písma si kvůli
tomu jeho učedníkům stěžovali: „Jak to, že jíte a pijete s výběrčími daní
a hříšníky?“
31Ježíš jim odpověděl: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. 32Nepři-
šel jsem volat k pokání spravedlivé, ale hříšné.“
33Tehdy mu řekli: „Janovi učedníci se často postí a modlí, stejně jako
učedníci farizeů, ale tvoji jedí a pijí.“
34Odpověděl jim: „Můžete snad nutit ženichovy přátele k půstu, dokud je
ženich ještě s nimi? 35Přijdou dny, kdy jim bude ženich vzat, a tehdy, v těch
dnech, se budou postit.“
36Řekl jim ještě další podobenství: „Nikdo nepřišívá záplatu z nového
pláště na starý. Musel by trhat nový plášť a záplata z nového se ke starému
stejně nehodí. 37Nikdo nelije nové víno do starých měchů. Jinak to nové
víno měchy roztrhne, víno se rozlije a nádoby se zničí. 38Nové víno se má
lít do nových měchů. 39Nikdo, kdo pil staré, ovšem nechce nové. Říká totiž:
‚Staré je dobré.‘“
Pán soboty
6 V sobotu se přihodilo, že procházel obilným polem. Jeho učedníci trhali klasy, rukama je mnuli a jedli. 2Někteří z farizeů jim ale řekli:
„Jak to, že děláte, co se v sobotu nesmí?“
3Ježíš jim odpověděl: „Copak jste nečetli, co udělal David, když měl se
svými muži hlad? 4Jak vešel do Božího domu a vzal posvátné chleby předložení, které nesmí jíst nikdo kromě samotných kněží, a jedl a dal i svým
mužům?“ 5Potom dodal: „Syn člověka je pánem i nad sobotou.“
6V jinou sobotu pak vešel do synagogy a učil. Byl tu jeden člověk s ochrnutou pravou rukou. 7Znalci Písma a farizeové dávali pozor, zda Ježíš
bude v sobotu uzdravovat, aby ho měli za co obžalovat. 8On ale znal jejich
L u k á š 5
1575
myšlenky, a tak tomu muži s uschlou rukou řekl: „Vstaň a postav se doprostřed.“ Vstal tedy a postavil se tam.
9„Na něco se vás zeptám,“ řekl jim Ježíš. „Smí se v sobotu konat dobro,
nebo zlo? Zachránit život, nebo zničit?“
10Potom se po nich všech rozhlédl a řekl tomu člověku: „Natáhni ruku.“
A když to udělal, jeho ruka byla uzdravená. 11Vzteky bez sebe se tedy začali
domlouvat, co s Ježíšem provést.
Dvanáct apoštolů
12V těch dnech pak vystoupil na horu, aby se modlil. Celou noc strávil
v modlitbě k Bohu, 13a když se rozednilo, zavolal své učedníky. Vybral
z nich dvanáct a nazval je apoštoly:
14 Šimona (kterému dal jméno Petr),
Ondřeje (jeho bratra),
Jakuba,
Jana,
Filipa,
Bartoloměje,
15 Matouše,
Tomáše,
Jakuba Alfeova,
Šimona zvaného Zélot,a
16 Judu Jakubova
a Jidáše Iškariotského, který se stal zrádcem.
Blaze vám, běda vám
17S těmi sestoupil z hory a stanul na pláni, kde čekalo množství jeho učedníků a veliká spousta lidí z celého Judska, z Jeruzaléma i z přímořského Týru
a Sidonu. 18Ti přišli, aby ho slyšeli a nechali se uzdravit ze svých neduhů.
Také ti, kdo byli trápeni nečistými duchy, byli uzdravováni. 19Každý v davu
se ho snažil dotknout, neboť z něj vycházela moc a všechny uzdravovala.
20Ježíš se rozhlédl po svých učednících a řekl:
„Blaze vám chudým,
neboť vám patří Boží království.
21 Blaze vám, kteří teď hladovíte,
neboť budete nasyceni.
Blaze vám, kteří teď pláčete,
neboť se budete smát.
22Blaze vám, když vás budou lidé nenávidět a když vás vyobcují a potupí
a vaše jméno zavrhnou jako zlé kvůli Synu člověka. 23V ten den se radujte
a jásejte, neboť hle, vaše odplata v nebi je veliká! Stejně se totiž chovali
jejich otcové k prorokům.
24 Ale běda vám bohatým,
neboť už máte své potěšení.
L u k á š 6
a15 tj. Horlivec; viz pozn. Mat 10:4
1576
25 Běda vám, kteří jste nasyceni,
neboť budete hladovět.
Běda vám, kteří se teď smějete,
neboť budete truchlit a naříkat.
26Běda vám, když o vás budou všichni lidé mluvit dobře. Stejně se totiž
chovali jejich otcové k falešným prorokům.“
Milujte své nepřátele
27„Vám, kteří slyšíte, však říkám: Milujte své nepřátele! Prokazujte dobro
těm, kdo vás nenávidí, 28žehnejte těm, kdo vás proklínají, a modlete se za
ty, kdo vás pomlouvají. 29Tomu, kdo tě bije do tváře, nastav také druhou
a tomu, kdo ti bere plášť, nebraň vzít ani košili. 30Každému, kdo tě prosí,
dej a od toho, kdo si bere tvé věci, je nežádej zpět. 31Chovejte se k lidem tak,
jak chcete, aby se oni chovali k vám.
32Když milujete ty, kdo milují vás, jaká je to zásluha? I hříšníci přece
milují ty, kdo milují je. 33Chováte-li se dobře k těm, kdo se chovají dobře
k vám, jaká je to zásluha? Totéž přece dělají i hříšníci. 34Půjčujete-li těm,
od nichž očekáváte, že vám to vrátí, jaká je to zásluha? I hříšníci půjčují
hříšníkům, aby totéž dostali zpět. 35Vy však milujte své nepřátele a konejte
dobro; půjčujte a neočekávejte nic zpět. Tehdy bude vaše odplata veliká
a budete synové Nejvyššího, neboť on je laskavý i k nevděčným a zlým.
36Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.
37Nesuďte a nebudete souzeni. Neodsuzujte a nebudete odsouzeni. Odpouštějte a bude vám odpuštěno. 38Dávejte a bude vám dáno. Dobrá míra,
natlačená, natřesená a vrchovatá se octne ve vašem náručí. Jakou mírou
měříte, takovou vám bude zase odměřeno.“
Strom se pozná po ovoci
39Pověděl jim přirovnání: „Může vést slepý slepého? Nespadnou oba do
jámy? 40Není učedníka nad mistra; každý, kdo je vyučen, bude jako jeho
mistr.
41Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trámu ve vlastním oku
si nevšímáš? 42Jak můžeš říkat svému bratru: ‚Bratře, nech mě, ať ti vytáhnu z oka třísku,‘ když nevidíš trám ve vlastním oku? Pokrytče, vytáhni
nejdříve trám z vlastního oka, a tehdy prohlédneš, abys mohl vytáhnout
třísku z oka svého bratra.
43Strom, který nese špatné ovoce, není dobrý a strom, který nese dobré
ovoce, není špatný. 44Každý strom se přece pozná po vlastním ovoci: z trní
se nesbírají fíky a z bodláčí se nesklízejí hrozny. 45Dobrý člověk vynáší
z dobrého pokladu svého srdce to dobré, zlý pak vynáší ze zlého pokladu
to zlé. Co má na srdci, to na jazyku!
46Proč mi říkáte: ,Pane, Pane,‘ když neděláte, co říkám? 47Ukážu vám,
komu se podobá každý, kdo ke mně přichází, slyší mé slovo a plní je:
48Je jako člověk, který při stavbě svého domu vykopal základy hluboko
ve skále. Když pak přišla povodeň, přivalila se na ten dům řeka, ale nemohla jím otřást, protože byl dobře postaven. 49Ale ten, kdo mé slovo
slyšel a nenaplnil, je jako člověk, který postavil dům rovnou na zemi, bez
L u k á š 6
1577
základů. Když se na něj přivalila řeka, hned spadl a zkáza toho domu byla
hrozná.“
Řekni jen slovo
7 Když dokončil tuto řeč ke svým posluchačům, přišel do Kafarnaum. 2Jeden setník tam měl na smrt nemocného služebníka, kterého si
velmi cenil. 3Když uslyšel o Ježíši, poslal k němu židovské starší s prosbou,
aby přišel a jeho služebníka uzdravil. 4Přišli tedy za Ježíšem a snažně ho
prosili: „Zaslouží si, abys to pro něj udělal. 5Vždyť miluje náš národ, i synagogu nám postavil.“ 6Ježíš tedy šel s nimi.
Když už byl nedaleko jeho domu, poslal k němu ten setník přátele se
vzkazem: „Pane, neobtěžuj se; nezasloužím si, abys vešel pod mou střechu. 7Proto jsem se ani neodvážil za tebou přijít. Řekni jen slovo, a můj
služebník bude uzdraven. 8Sám jsem přece člověk, který podléhá velení
a velí vojákům. Když někomu řeknu ,Jdi,‘ jde; když řeknu jinému ,Přijď,‘
přijde; když řeknu svému otroku ,Udělej to,‘ udělá to.“
9Když to Ježíš uslyšel, užasl nad ním, obrátil se a řekl zástupu, který jej
následoval: „Říkám vám, že takovou víru jsem nenašel ani v Izraeli!“ 10Poslové se pak vrátili do domu a toho služebníka tam našli uzdraveného.
Chlapče, vstaň!
11Nedlouho poté šel do města jménem Naim doprovázen množstvím
svých učedníků a spoustou dalších lidí. 12Když se přiblížil k městské brá-
ně, vynášeli právě mrtvého. Byl to jediný syn své matky a ta byla vdova.
Doprovázela ji spousta lidí z města. 13Jakmile Pán uviděl tu vdovu, byl k ní
pohnut soucitem. „Neplač,“ řekl jí.
14Přistoupil a dotkl se már. Nosiči se zastavili. Tehdy řekl: „Chlapče,
říkám ti, vstaň!“ 15a ten mrtvý se posadil a začal mluvit. Ježíš ho vrátil
jeho matce.
16Všech se zmocnila bázeň a začali oslavovat Boha: „Povstal mezi námi
veliký prorok! Bůh navštívil svůj lid!“ 17A tato zpráva o něm se rozšířila po
celém Judsku i okolí.
Více než prorok
18Janovi učedníci mu o tom všem vyprávěli. Jan tehdy zavolal dva z nich
19a poslal je za Ježíšem s otázkou: „Jsi Ten, který má přijít, nebo máme
čekat jiného?“
20Když k němu ti muži přišli, řekli: „Jan Křtitel nás k tobě poslal s otázkou: Jsi Ten, který má přijít, nebo máme čekat jiného?“
21Ježíš (který právě v tu hodinu uzdravil mnoho lidí od neduhů, trápení
a zlých duchů a mnoha slepým daroval zrak) 22jim odpověděl: „Jděte
a vyřiďte Janovi, co jste viděli a slyšeli: slepí vidí, chromí chodí, malomocní
jsou čistí, hluší slyší, mrtví vstávají a chudým se káže evangelium. 23A blaze
tomu, kdo se nade mnou nepohoršuje.“
24Když pak Janovi poslové odešli, promluvil k zástupům o Janovi: „Co
jste si přišli do pouště prohlédnout? Třtinu větrem se klátící? 25Na co jste
se šli podívat? Na člověka v nádherných šatech? Pohleďte, ti, kdo nosí
skvostné šaty a žijí v přepychu, jsou k vidění v královských domech. 26Na co
L u k á š 7
1578
jste se tedy šli podívat? Na proroka? Ano, říkám vám, a více než na proroka. 27Toto je ten, o kterém je psáno:
,Hle, posílám svého posla před tváří tvou,
který připraví tvou cestu před tebou.‘a
28Říkám vám, že žádné ženě se nenarodil nikdo větší než Jan, ale kdo je
nejmenší v Božím království, je větší než on.“
29Všichni jeho posluchači, i výběrčí daní, uznali Boží spravedlnost, když
se dali pokřtít Janovým křtem. 30Ale farizeové a znalci Zákona se od něj
pokřtít nenechali, a tak odmítli Boží vůli pro sebe.
31„Ke komu přirovnám lidi tohoto pokolení? Komu se podobají? 32Jsou
jako děti, které sedí na návsi a volají jedny na druhé:
,Pískali jsme vám, a netančili jste,
naříkali jsme, a neplakali jste!‘
33Jan Křtitel totiž přišel, nejedl chléb a nepil víno a vy říkáte: ‚Je posedlý!‘
34Přišel Syn člověka, jí a pije a vy říkáte: ,Podívejte, žrout a pijan vína, pří-
tel výběrčích daní a hříšníků!‘ 35Moudrost je ale potvrzena všemi svými
dětmi.“
Farizeus a hříšnice
36Jeden z farizeů ho pozval, aby s ním pojedl. Vešel tedy do domu toho
farizea a stoloval s ním. 37A hle, jedna městská hříšnice se dozvěděla, že
Ježíš stoluje v domě toho farizea. Přinesla alabastrovou nádobku s mastí,
38poklekla s pláčem zezadu u jeho nohou, začala mu skrápět nohy slzami
a vlastními vlasy je utírala; líbala mu nohy a mazala je mastí.
39Když to uviděl farizeus, který ho pozval, řekl si: „Kdyby to byl prorok,
věděl by, co je to za ženu, která se ho dotýká. Copak neví, jaká je to hříš-
nice?!“
40„Šimone,“ oslovil ho Ježíš, „chci ti něco říci.“
„Jen mluv, mistře,“ odpověděl farizeus.
41„Jistý věřitel měl dva dlužníky. Jeden dlužil pět set denárůb a druhý
padesát.c 42Když ale neměli čím zaplatit, oběma odpustil. Pověz mi, který
z nich ho bude mít raději?“
43„Řekl bych, že ten, kterému víc odpustil,“ odpověděl Šimon.
„Správně,“ řekl Ježíš.
44Otočil se k té ženě a zeptal se Šimona: „Vidíš tu ženu? Když jsem přišel
do tvého domu, nepodal jsi mi vodu na nohy, ale ona mi skrápěla nohy
slzami a utírala je svými vlasy. 45Nepolíbil jsi mě, ale ona mi od chvíle, kdy
jsem vešel, nepřestala líbat nohy. 46Nepomazal jsi mi hlavu olejem, ale ona
mi pomazala nohy mastí. 47Proto ti říkám: Je jí odpuštěno hodně hříchů,
proto hodně miluje. Komu se odpouští málo, miluje málo.“
48Tehdy jí řekl: „Tvé hříchy jsou odpuštěny.“
49Ostatní hosté si mezi sebou začali říkat: „Kdo to vůbec je, že i hříchy
odpouští?“
50On ale té ženě řekl: „Tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji.“
L u k á š 7
a27 Mal 3:1 b41 mzda dělníka asi za 20 měsíců (Mat 20:2) c41 mzda dělníka asi
za 2 měsíce
1579
Podobenství o rozsévači
8 Potom procházel jednotlivá města a vesnice, kázal a ohlašoval Boží království. Bylo s ním jeho Dvanáct 2a také některé ženy, které byly
uzdraveny od zlých duchů a nemocí: Marie zvaná Magdaléna, z níž vyšlo
sedm démonů, 3Johana, manželka Herodova úředníka Chuzy, také Zuzana a mnoho jiných, které ho podporovaly ze svých prostředků.
4Když se začal scházet veliký zástup (neboť lidé z jednotlivých měst
proudili za ním), promluvil v podobenství: 5„Vyšel rozsévač, aby rozséval
své zrno. A jak rozséval, jedno padlo podél cesty, bylo pošlapáno a sezobali je ptáci. 6Jiné padlo na skálu, a když vzešlo, uschlo, protože nemělo
vláhu. 7Další padlo mezi trní a to rostlo spolu s ním, až je udusilo. 8Jiné
však padlo do dobré země, a když vzešlo, přineslo stonásobnou úrodu.“
Když to dořekl, zvolal: „Kdo má uši k slyšení, slyš!“
9Učedníci se ho ptali, co je to za podobenství. 10Řekl jim: „Vám je dáno
znát tajemství Božího království, k ostatním ale mluvím v podobenstvích,
aby
,hleděli, ale neviděli
a slyšeli, ale nerozuměli.‘a
11Zrno v tom podobenství je Boží slovo. 12Ti podél cesty jsou ti, kteří slyší,
ale potom přichází ďábel a bere jim Slovo ze srdce, aby neuvěřili a nebyli
spaseni. 13Ti na skále jsou ti, kteří slyší Slovo a s radostí je přijímají, ale
nemají kořeny. Ti věří jen dočasně, v době pokušení odpadají. 14Zrno, které
zapadlo mezi trní, jsou ti, kteří slyšeli, ale pozvolna bývají dušeni starostmi, bohatstvím a rozkošemi tohoto života, takže nedozrají, aby nesli
ovoce. 15Zrno v dobré zemi jsou ale ti, kteří slyší Slovo, chovají je v ušlechtilém a dobrém srdci a vytrvale přinášejí užitek.
16Nikdo nerozsvítí lampu, aby ji přikryl nádobou nebo postavil pod
postel. Postaví ji na svícen, aby příchozí viděli světlo. 17Není totiž nic tajného, co nebude zjeveno, ani nic skrytého, co nebude poznáno a nevyjde
najevo. 18Proto dávejte pozor na to, jak posloucháte. Tomu, kdo má, totiž
bude dáno, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co si myslí, že má.“
Ježíšova rodina
19Tehdy za ním přišla jeho matka a bratři, ale kvůli zástupu se k němu nemohli dostat. 20Oznámili mu: „Tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí
tě vidět.“
21On jim však odpověděl: „Má matka a moji bratři jsou ti, kdo slyší Boží
slovo a plní je.“
Kdo to vůbec je?
22Jednoho dne nastoupil se svými učedníky na loď a řekl jim: „Přeplavme
se přes jezero.“ Odrazili od břehu 23a on během plavby usnul. Vtom se na
jezero snesla větrná bouře, takže začali nabírat vodu a hrozilo, že utonou.
24Přistoupili tedy a vzbudili ho: „Mistře, mistře, umíráme!“
Vstal, okřikl vítr a vzedmuté vlny, ty rázem přestaly a byl klid. 25„Kde je
vaše víra?“ zeptal se jich.
L u k á š 8
a10 Iza 6:9
1580
Zděšeni a ohromeni se pak ptali jeden druhého: „Kdo to vůbec je, že přikazuje i větru a vodám a poslouchají ho?“
Legie
26Takto se přeplavili do gerasenskéhoa kraje, který leží naproti Galileji.
27Jakmile vystoupil na zem, setkal se s ním jeden muž z toho města, který
byl už dlouho posedlý démony. Nenosil žádné šaty ani nebydlel v domě,
ale v hrobkách. 28Když uviděl Ježíše, vykřikl, padl před ním na zem a hlasitě zvolal: „Co je ti do mě, Ježíši, Synu Nejvyššího Boha? Prosím tě, netrýzni mě!“ 29Ježíš totiž tomu nečistému duchu přikázal, aby z toho člověka
vyšel. (Předtím ho ten démon často popadal, takže ho museli spoutávat
řetězy a držet ho v okovech, ale on ta pouta trhal a býval démonem hnán
do pouště.)
30„Jak se jmenuješ?“ zeptal se ho Ježíš.
„Legie,“ odpověděl. Vstoupilo totiž do něj množství démonů. 31Ti ho teď
prosili, aby je nevyháněl do bezedné propasti.
32Na blízkém kopci se právě páslo veliké stádo prasat, a tak ho démoni
prosili, aby jim dovolil vejít do nich. Jakmile jim to dovolil, 33vyšli z toho
člověka a vešli do prasat. Stádo se pak vrhlo ze srázu do jezera a utonulo.
34Když pasáci uviděli, co se stalo, utekli a cestou to vyprávěli ve městě
i na venkově. 35Lidé se šli podívat, co se stalo. Když přišli k Ježíši a našli
toho muže, z něhož vyšli démoni, jak sedí u Ježíšových nohou oblečen
a při zdravém rozumu, dostali strach. 36Očití svědkové jim pak vyprávěli,
jak byl ten, který býval posedlý démony, zachráněn. 37Všichni obyvatelé gadarenského kraje ho potom prosili, aby od nich odešel, neboť byli
sevřeni velikým strachem. Nastoupil tedy do lodi, aby se vrátil.
38Onen muž, ze kterého vyšli démoni, ho prosil, aby mohl zůstat s ním.
Ježíš ho ale propustil. 39„Vrať se domů,“ řekl mu, „a vypravuj, jak veliké věci
pro tebe udělal Bůh.“ Odešel tedy a rozhlašoval po celém městě, jak veliké
věci pro něj Ježíš udělal.
Kdo se mě dotkl?
40Při návratu Ježíše vítal dav lidí; všichni už na něj čekali. 41Vtom přišel
muž jménem Jairus, představený synagogy. Padl Ježíši k nohám a prosil
ho, aby s ním šel domů. 42Měl totiž jedinou dceru, asi dvanáctiletou, a ta
umírala.
Šel tedy za ním a davy ho tiskly ze všech stran. 43Byla tam jedna žena,
která už dvanáct let trpěla krvácením. Utratila všechno své živobytí na lé-
kaře,b ale žádný ji nemohl uzdravit. 44Když se ale zezadu přiblížila k Ježíši
a dotkla se cípu jeho roucha, její krvácení ihned přestalo.
45„Kdo se mě dotkl?“ ptal se Ježíš.
Když se nikdo nepřiznával, ozval se Petr: „Mistře, davy se na tebe mač-
kají a tlačí…“
46Ježíš ale opakoval: „Někdo se mě musel dotknout. Cítil jsem, jak ze mě
vyšla moc.“
47Žena viděla, že se to neutají. S rozechvěním přistoupila, padla před ním
a pověděla mu přede všemi, proč se ho dotkla a jak byla hned uzdravena.
48„Dcero,“ odpověděl jí Ježíš, „tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji.“
L u k á š 8
a26 někt. rukopisy gadarenského nebo gergesenského (Mat 8:28; Marek 5:1) b43 Tato
věta v někt. rukopisech chybí.
1581
Děvčátko, vstaň!
49Než to dořekl, přišel někdo z domu představeného synagogy se slovy:
„Tvá dcera umřela. Není třeba obtěžovat mistra.“
50Ježíš to však zaslechl a řekl mu: „Neboj se, jenom věř. Bude zachrá-
něna.“
51Když pak vcházel do toho domu, nepustil dovnitř nikoho kromě Petra,
Jakuba, Jana a rodičů děvčátka. 52Všichni nad ní plakali a kvíleli, ale on
řekl: „Neplačte! Neumřela, jen spí.“
53Začali se mu vysmívat, protože věděli, že umřela. 54On ji ale vzal za
ruku a zvolal: „Děvčátko, vstaň!“ 55Tehdy se do ní vrátil duch a ihned
vstala. Nechal jí tedy přinést něco k jídlu. 56Její rodiče byli ohromeni, ale
on jim zakázal komukoli říkat, co se stalo.
Nic si s sebou neberte
9 Ježíš pak svolal svých Dvanáct, dal jim sílu a moc vyhánět všechny démony a uzdravovat nemoci 2a poslal je ohlašovat Boží království
a uzdravovat nemocné. 3Řekl jim: „Nic si na tu cestu neberte: ani hůl ani
mošnu ani chléb ani peníze; neberte si ani náhradní košile. 4Do kteréhokoli
domu vejdete, zůstaňte tam a odtud zas jděte dál. 5Kdekoli by vás nepřijali,
vyjděte z toho města a setřeste si prach z nohou na svědectví proti nim.“
6A tak vyšli a chodili po okolních vesnicích. Kázali evangelium a všude
uzdravovali.
7Když se o všem, co se dělo, doslechl i tetrarcha Herodes,a nevěděl, co si
má myslet. Někteří říkali: „Jan vstal z mrtvých,“ 8jiní, že prý se zjevil Eliáš,
a další, že vstal jeden z dávných proroků. 9„Jana jsem sťal,“ říkal si Herodes. „Kdo to tedy je, že o něm slyším takové věci?“ A toužil se s ním setkat.
Pět chlebů a dvě ryby
10Apoštolové se potom vrátili za Ježíšem a vyprávěli mu, co všechno dě-
lali. Tehdy je vzal s sebou a odešel s nimi do ústraní poblíž města jmé-
nem Betsaida. 11Jakmile se to dozvěděly zástupy, vydaly se za ním. Přijal
je tedy, vyprávěl jim o Božím království a uzdravoval ty, kdo potřebovali
uzdravit.
12Když se začalo chýlit k večeru, přišlo za ním jeho Dvanáct. „Propusť
ten zástup,“ řekli mu. „Ať se rozejdou do okolních vesnic a statků a najdou
si tam nocleh a stravu, protože tady jsme v pustině.“
13Odpověděl jim: „Vy jim dejte najíst.“
„Nemáme víc než pět chlebů a dvě ryby,“ namítli. „Ledaže bychom šli
a všem těm lidem jídlo koupili.“ 14(Jen mužů tam bylo kolem pěti tisíc.)
„Posaďte je ve skupinách asi po padesáti,“ řekl Ježíš učedníkům. 15Když
to udělali a všechny posadili, 16vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl
k nebi, požehnal je, lámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali
zástupu. 17Všichni se najedli do sytosti a sebralo se ještě dvanáct košů
nalámaných kousků, které jim zbyly.
Boží Mesiáš
18Jednou, když se odešel modlit do ústraní, zeptal se přítomných učední-
ků: „Za koho mě mají zástupy?“
L u k á š 9
a7 Herodes Antipas, viz Luk 3:1 (tak i dále)
1582
19„Někteří za Jana Křtitele,“ odpověděli, „jiní za Eliáše a další říkají, že
vstal jeden z dávných proroků.“
20„A za koho mě máte vy?“ zeptal se.
„Za Božího Mesiáše!“ odpověděl mu Petr.
21Tehdy je přísně napomenul, aby to nikomu neříkali. 22Pověděl jim:
„Syn člověka musí mnoho vytrpět a být zavržen staršími, vrchními kně-
žími i znalci Písma, být zabit a třetího dne vstát z mrtvých.“
23Všem pak řekl: „Chce-li někdo jít za mnou, ať se zřekne sám sebe,
bere svůj kříž každý den a následuje mne. 24Kdokoli by si chtěl zachránit
život, ztratí jej, ale kdokoli by ztratil svůj život pro mě, ten jej zachrání.
25Co je člověku platné, kdyby získal celý svět, ale sám sebe ztratil nebo
sám sobě uškodil? 26Kdokoli by se styděl za mě a za má slova, za toho se
bude stydět Syn člověka, až přijde ve své slávě a ve slávě Otce a svatých
andělů.
27Říkám vám popravdě: Někteří z těch, kdo tu stojí, rozhodně nezakusí
smrt, dokud nespatří Boží království.“
Ježíš, Mojžíš a Eliáš
28Asi po týdnu vzal k sobě Petra, Jakuba a Jana a vystoupil na horu, aby se
modlil. 29Zatímco se modlil, změnil se vzhled jeho tváře, jeho oděv zbělel
a rozzářil se. 30A hle, mluvili s ním dva muži. Byli to Mojžíš a Eliáš, 31kteří
se ukázali ve slávě a mluvili o jeho odchodu, k němuž mělo dojít v Jeruzalémě.
32Petr a jeho druhové však byli přemoženi spánkem. Jakmile se probudili, uviděli jeho slávu a ty dva muže po jeho boku. 33Když se od něj za-
čali vzdalovat, Petr Ježíše oslovil: „Mistře, dobře, že jsme tu! Uděláme tu
tři stánky – jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Nevěděl ale, co
říká.
34Než to dořekl, objevil se oblak a zahalil je. Když se ocitli v tom oblaku,
dostali strach. 35Z oblaku se ozval hlas: „Toto je můj Syn, můj Vyvolený.a
Toho poslouchejte.“ 36Když ten hlas dozněl, našli tam jen samotného Ježí-
še. Zůstali zticha a v těch dnech nikomu neprozradili, co viděli.
Jak dlouho budu s vámi?
37Když pak druhý den sestoupili z hory, vyšla mu naproti velká spousta
lidí. 38Vtom jeden muž z davu vykřikl: „Mistře, prosím tě, smiluj se nad
mým synem – mám jenom jeho! 39Náhle ho napadá zlý duch a zničehonic
začne křičet. Zmítá jím, až má pěnu u úst. Sotva ho kdy opouští a hrozně
ho trápí. 40Prosil jsem tvé učedníky, aby ho vyhnali, ale nemohli!“
41„Vy nevěřící a zvrácené pokolení!“ zvolal Ježíš. „Jak dlouho ještě budu
s vámi a budu vás snášet? Přiveď sem svého syna.“
42Než k němu došel, démon ho porazil a začal jím zmítat. Ježíš okřikl ne-
čistého ducha, uzdravil chlapce a vrátil ho jeho otci. 43Všichni byli ohromeni Boží velkolepostí.
Zatímco všichni žasli nad vším, co udělal, Ježíš se obrátil ke svým učedníkům: 44„Dobře si pamatujte tato slova: Syn člověka bude vydán do lidských rukou.“ 45Oni však ten výrok nepochopili. Jeho smysl jim zůstal
skryt, takže mu nerozuměli, ale báli se ho zeptat.
L u k á š 9
a35 Luk 3:22
1583
Kdo je největší
46Tehdy mezi nimi vyvstala otázka, kdo z nich je největší. 47Když Ježíš viděl, jaké myšlenky mají v srdci, vzal dítě, postavil je vedle sebe 48a řekl
jim: „Kdokoli přijme takové dítě v mém jménu, přijímá mne, a kdokoli přijme mne, přijímá Toho, který mě poslal. Kdo je totiž mezi vámi ze všech
nejmenší, ten bude veliký.“
49„Mistře,“ řekl mu na to Jan, „viděli jsme někoho, jak ve tvém jménu vymítá démony, a bránili jsme mu, protože nechodí s námi.“
50„Nebraňte mu,“ odpověděl Ježíš. „Kdo není proti nám, je s námi.“
Vzhůru do Jeruzaléma
51Když se začal blížit čas, kdy měl být vzat vzhůru, pevně se rozhodl k cestě
do Jeruzaléma. 52Vyslal před sebou posly a ti šli napřed do jedné samařské
vesnice, aby pro něj vše připravili. 53Místní ho ale nepřijali, protože byl
rozhodnut jít do Jeruzaléma. 54Když to viděli učedníci Jakub a Jan, navrhli:
„Pane, máme přivolat oheň z nebe, aby je pohltil?“a 55Ježíš se však obrátil
a okřikl je.b 56Šli tedy do jiné vesnice.
57Cestou mu někdo řekl: „Budu tě následovat, kamkoli půjdeš.“
58Ježíš mu odpověděl: „Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil.“
59Jiného vyzval: „Pojď za mnou!“
On ale řekl: „Pane, dovol, ať nejdřív odejdu a pochovám svého otce.“
60Ježíš mu odpověděl: „Nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé; ty pojď
rozhlašovat Boží království!“
61Další mu řekl: „Pane, půjdu za tebou, ale dovol, ať se napřed rozloučím
se všemi doma.“
62Ježíš mu odpověděl: „Kdo se chopí pluhu a ohlíží se zpátky, nehodí se
pro Boží království.“
Beránci mezi vlky
10 Potom Pán určil dalších dvaasedmdesát dvou do každého města a místa, kam měl sám přijít. c a vyslal je před sebou po 2Řekl jim: „Žeň
je obrovská, ale dělníků málo. Proto proste Pána žně, ať vyšle dělníky na
svou žeň. 3Jděte. Hle, posílám vás jako beránky mezi vlky. 4Neberte s sebou
měšec ani mošnu ani obuv a s nikým se po cestě nezdravte.
5Do kteréhokoli domu vejdete, nejdříve řekněte: ,Pokoj tomuto domu.‘
6Bude-li tam přítel pokoje, váš pokoj spočine na něm; a pokud ne, navrátí
se k vám. 7V tom domě zůstávejte a jezte a pijte, co nabízejí – dělník si
přece zaslouží svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu.
8V kterémkoli městě vás přijmou, jezte, co vám nabídnou. 9Uzdravujte
v tom městě nemocné a říkejte jim: ,Přišlo k vám Boží království.‘ 10Když
ale přijdete do nějakého města a nepřijmou vás, vyjděte na jeho ulice
a řekněte: 11,Setřásáme na vás i ten prach z vašeho města, který nám ulpěl
na nohou. Vězte ale, že přišlo Boží království!‘ 12Říkám vám, že v onen den
bude lehčeji Sodomě než takovému městu.
13Běda tobě, Korozaim, běda tobě, Betsaido! Kdyby se zázraky, které se
dějí u vás, staly v Týru a Sidonu, dávno by činili pokání v pytlovině a popelu.
L u k á š 10
a54 někt. rukopisy jako to udělal Eliáš (2.Král 1:10–12) b55–56 někt. rukopisy se
slovy: Nevíte, jakého máte ducha! 56Syn člověka přece nepřišel zmařit lidské životy, ale
spasit je.“ c1 někt. rukopisy sedmdesát (též ve verši 17)
1584
14Týru a Sidonu však bude na soudu lehčeji než vám. 15A ty, Kafarnaum,
které jsi až k nebi vyvýšeno, až do pekla budeš svrženo.
16Kdo vám naslouchá, naslouchá mně. Kdo vás odmítá, odmítá mě. Kdo
odmítá mě, odmítá Toho, který mě poslal.“
Vaše jména jsou v nebesích
17Když se těch dvaasedmdesát vrátilo, radostně mu říkali: „Pane, i démoni
se nám poddávají ve tvém jménu!“
18Odpověděl jim: „Viděl jsem, jak satan spadl z nebe jako blesk. 19Hle,
uděluji vám moc šlapat po hadech a štírech i po veškeré síle nepřítele
a vůbec nic vám neublíží. 20Neradujte se ale z toho, že se vám poddávají
duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“
21V tu chvíli se Ježíš rozveselil v Duchu svatém a řekl: „Chválím tě, Otče,
Pane nebe i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je nemluvňatům. Jistě, Otče, neboť tak se ti zalíbilo.
22Všechno je mi dáno od mého Otce a nikdo neví, kdo je Syn, jedině Otec,
a kdo je Otec, jedině Syn a ten, komu by ho Syn chtěl zjevit.“
23V soukromí se pak obrátil k učedníkům a řekl jim: „Blaze očím, které
vidí, co vy vidíte. 24Říkám vám, že mnozí proroci a králové chtěli spatřit,
co vy vidíte, ale nespatřili, a slyšet, co slyšíte, ale neslyšeli.“
Kdo je můj bližní?
25A hle, jeden znalec Zákona vstal a chtěl ho vyzkoušet: „Mistře, co mám
dělat, abych se stal dědicem věčného života?“
26Ježíš mu řekl: „Co je psáno v Zákoně? Jak to tam čteš?“
27Odpověděl: „‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou
svou duší, ze vší své síly a celou svou myslí,‘a a ‚Miluj svého bližního jako
sám sebe.‘“b
28„Správně jsi odpověděl,“ řekl mu Ježíš. „Dělej to a budeš žít.“
29On se ale chtěl nějak ospravedlnit, a tak se Ježíše zeptal: „A kdo je můj
bližní?“
30Ježíš mu odpověděl: „Jeden člověk byl na cestě z Jeruzaléma do Jericha
přepaden lupiči. Obrali ho, zbili, nechali ho tam ležet polomrtvého a ode-
šli. 31Náhodou tudy šel jeden kněz; když ho uviděl, obloukem se mu vyhnul.
32Podobně to bylo s levitou, který se tam objevil; když ho uviděl, obloukem
se mu vyhnul. 33Potom k němu přišel jeden Samaritán, který tudy cestoval;
když ho uviděl, byl pohnut soucitem. 34Přistoupil, ovázal mu rány a polil je
olejem a vínem. Naložil ho na svého mezka, dovezl do hostince a postaral
se o něj. 35Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy:
,Postarej se o něj. Cokoli bys vynaložil navíc, to ti zaplatím, až se vrátím.‘
36Co myslíš – kdo z těch tří byl tomu přepadenému bližním?“
37„Ten, který mu prokázal milosrdenství,“ odpověděl znalec Zákona.
„Jdi a jednej tak i ty,“ řekl mu Ježíš.
Jen jedno je potřeba
38Cestou přišel do jedné vesnice, kde ho k sobě přijala jistá žena jménem
Marta. 39Její sestra Marie se posadila k Pánovým nohám a poslouchala
jeho slova. 40Marta však byla zaneprázdněna spoustou práce. Nakonec za
L u k á š 10
a27 Deut 6:5 b27 Lev 19:18
1585
ním přišla a řekla: „Pane, tebe nezajímá, že má sestra nechala všechnu
práci na mně? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“
41Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, staráš se a trápíš se mnoha věcmi. 42Jen
jedno je však potřeba. Marie si vybrala správně a to jí nikdo nevezme.“
Proste a bude vám dáno
11 Jednou se na jednom místě modlil, a když přestal, jeden z jeho učed- níků mu řekl: „Pane, nauč nás modlit se, jako to Jan učil své učedníky.“
2Pověděl jim: „Když se modlíte, říkejte:
Otče,a ať se posvětí tvé jméno!
Ať přijde tvé království!b
3 Dávej nám denně náš denní chléb
4a odpusť nám naše hříchy –
vždyť i my odpouštíme každému,
kdo se proviňuje proti nám.
A neuveď nás do pokušení c.“
5Potom jim řekl: „Kdo z vás má přítele, za kterým přijde o půlnoci s prosbou: ,Příteli, půjč mi tři chleby – 6navštívil mě přítel, který je na cestách,
a nemám, co bych mu nabídl,‘ 7a on mu zevnitř odpoví: ,Neobtěžuj, dveře
už jsou zamčené a děti jsou se mnou v posteli; nemohu vstát a něco ti dá-
vat‘? 8Říkám vám: I kdyby nevstal a nedal mu to kvůli jejich přátelství,
zvedne se a dá mu, co potřebuje, kvůli jeho neodbytnosti.
9A tak vám říkám: Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte
a bude vám otevřeno. 10Každý, kdo prosí, dostává, kdo hledá, nalézá
a tomu, kdo tluče, bude otevřeno.
11Který z vás otců podá svému synud hada, když tě poprosí o rybu?
12A když poprosí o vejce, podáš mu snad štíra? 13Jestliže tedy vy, kteří jste
zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš nebeský Otec dá
Ducha svatého těm, kteří ho prosí?“
Zlé pokolení
14Jednou Ježíš vymítal démona němoty. Když démon vyšel a ten němý
začal mluvit, zástupy užasly. 15Někteří ale říkali: „Vymítá démony Belzebubem, knížetem démonů!“ 16Jiní ho zase pokoušeli tím, že od něj žádali
znamení z nebe.
17On ale znal jejich myšlenky, a tak jim řekl: „Každé království rozdělené
samo proti sobě pustne a dům rozdělený proti domu padá. 18Pokud je i satan rozdělen sám proti sobě, jak obstojí jeho království? Říkáte přece, že
vymítám démony Belzebubem. 19A pokud já vymítám démony Belzebubem, kým je vymítají vaši synové? Oni proto budou vašimi soudci. 20Vymí-
tám-li však démony Božím prstem, jistě k vám přišlo Boží království.
21Když silný ozbrojenec hlídá svůj palác, jeho majetek je v klidu. 22Když
ho ale napadne někdo silnější a přemůže ho, vezme mu všechnu výzbroj,
na kterou spoléhal, a jeho kořist rozdělí.
L u k á š 11
a2 někt. rukopisy Otče náš, který jsi v nebesích (Mat 6:9) b2 Někt. rukopisy přidávají
Ať se stane tvoje vůle jako v nebi, tak i na zemi. (Mat 6:10) c4 Někt. rukopisy přidávají
ale vysvoboď nás od zlého. (Mat 6:13) d11 Někt. rukopisy přidávají kámen, když tě
poprosí o chleba, nebo. (Mat 7:9)
1586
23Kdo není se mnou, je proti mně; kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje.
24Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po vyprahlých místech
a hledá odpočinek. Když ho nenajde, řekne si: ,Vrátím se do svého domu,
odkud jsem vyšel.‘ 25Když přijde a nalezne jej vymetený a ozdobený, 26jde
a přibere sedm jiných duchů, horších, než je sám. Pak vejdou dovnitř,
zabydlí se tam a nakonec tomu člověku bude hůře než na začátku.“
27Během jeho řeči jedna žena ze zástupu vykřikla: „Blaze lůnu, které tě
nosilo, a prsům, jež jsi sál!“
28On na to řekl: „Spíše blaze těm, kdo slyší Boží slovo a dodržují je.“
29Zatímco kolem něj houstly davy, Ježíš pokračoval: „Toto pokolení je
zlé. Vyžaduje znamení, ale žádné znamení nedostane, kromě znamení
Jonášova. 30Jako se Jonáš stal znamením pro Ninivské, tak bude Syn člověka znamením pro toto pokolení.a 31Královna Jihu povstane na soudu
s lidmi tohoto pokolení a odsoudí je, neboť přijela z kraje světa, aby slyšela
Šalomounovu moudrost,b a hle, zde je někdo víc než Šalomoun. 32Obyvatelé Ninive povstanou na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť po
Jonášově kázání činili pokání,c a hle, zde je někdo víc než Jonáš.
33Nikdo nerozsvítí lampu, aby ji postavil do skrýše nebo pod nádobu.
Staví ji na svícen, aby příchozí viděli světlo. 34Tvé oko je lampou těla. Je-li
tvé oko štědré, celé tvé tělo je jasné. Když je však lakomé, je i tvé tělo temné.
35Dej tedy pozor, ať světlo v tobě není tmou. 36Když bude celé tvé tělo jasné
a žádná jeho část nebude temná, pak bude celé tak jasné, jako když tě
lampa osvěcuje svým jasem.“
Pokrytci!
37Když domluvil, jeden farizeus ho pozval k sobě na oběd. Ježíš přišel
a hned zamířil ke stolu. 38Farizeus se podivil, když uviděl, že se před obě-
dem nejdříve neumyl.
39Pán mu na to řekl: „Vy farizeové leštíte pohár a mísu zvenku, ale vaše
nitro je plné hrabivosti a podlosti. 40Blázni! Copak Ten, který stvořil vněj-
šek, nestvořil také vnitřek? 41Dejte chudým, co máte v mísách, a hle –
všechno vám bude čisté!
42Běda vám farizeům, že dáváte desátky z máty a routy a z kdejaké byliny,
ale spravedlnost a Boží lásku opomíjíte. Těmto věcem jste se měli věnovat
a tamty nezanedbávat.
43Běda vám farizeům, neboť milujete čestná sedadla na shromážděních
a zdravení na náměstích.
44Běda vám, neboť jste jako nezřetelné hroby – lidé po nich chodí, ani
to nevědí.“
45„Mistře,“ ozval se jeden ze znalců Zákona, „když takhle mluvíš, urážíš
i nás.“
46„Běda i vám znalcům Zákona!“ odpověděl Ježíš. „Zatěžujete lidi neú-
nosnými břemeny, ale sami se těch břemen ani prstem nedotknete.
47Běda vám, že stavíte hroby proroků, které zabili vaši otcové! 48Tím jen
dosvědčujete a schvalujete skutky svých otců. Oni je totiž zabíjeli a vy
jim stavíte hroby. 49Proto také Moudrost Boží řekla: ,Pošlu k nim proroky
a apoštoly; některé z nich zabijí a jiné budou pronásledovat.‘ 50Toto pokolení
L u k á š 11
a30 Jon 2:1 b31 1.Král 10:1–13; 2.Let 9:1 c32 Jon 3:4–10
1587
se proto bude zodpovídat za krev všech proroků, prolévanou od stvoření
světa – 51od krve Ábelovy až po krev Zachariáše, který zahynul mezi
oltářem a chrámem. Ano, říkám vám, toto pokolení se bude zodpovídat.
52Běda vám znalcům Zákona, že jste vzali klíč k poznání! Sami jste
nevešli a těm, kdo vcházeli, jste zabránili.“
53Když pak odešel, začali ho znalci Písma a farizeové zle napadat. Stále
znovu se vraceli k jeho výrokům 54a snažili se vymyslet, jak by ho chytili
za slovo.
Nebojte se jich
12 Mezitím se shromáždil mnohatisícový dav, takže lidé po sobě šla- pali. Ježíš promluvil především ke svým učedníkům: „Dávejte si
pozor na farizejský kvas, jímž je pokrytectví. 2Není totiž nic skrytého, co
nebude zjeveno, ani nic tajného, co nebude poznáno. 3Co jste říkali ve tmě,
bude slyšet na světle, a co jste ve svých pokojích šeptali do ucha, se bude
hlásat ze střech.
4Vám, svým přátelům, říkám: Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo a potom
nemají, co by udělali víc. 5Ukážu vám, koho se máte bát: Bojte se Toho,
který když zabije, má moc uvrhnout do pekla. Ano, říkám vám, Toho se
bojte. 6Neprodává se snad pět vrabců za dva haléře? Přitom ani jeden
z nich není před Bohem zapomenut. 7Vám jsou ale spočítány i všechny
vlasy na hlavě! Proto se nebojte. Jste dražší než mnoho vrabců.
8Říkám vám: Kdokoli mě vyzná před lidmi, toho i Syn člověka vyzná před
Božími anděly. 9Kdo mě ale před lidmi zapře, ten bude zapřen před Božími
anděly. 10Každému, kdo řekne slovo proti Synu člověka, bude odpuštěno,
ale tomu, kdo by se rouhal Duchu svatému, odpuštěno nebude.
11Když vás povedou do shromáždění a před vrchnosti a vlády, nestarejte
se, čím a jak se máte hájit a co říkat. 12Duch svatý vás v tu chvíli naučí, co
máte říci.“
O bohatém bláznu
13Někdo z davu ho požádal: „Mistře, řekni mému bratrovi, ať se se mnou
rozdělí o dědictví!“
14„Člověče,“ odpověděl mu Ježíš, „kdo mě ustanovil vaším soudcem nebo
rozhodčím?“ 15Tehdy všem řekl: „Dejte si pozor, varujte se veškeré chamtivosti! Život přece nespočívá v hromadění majetku.“
16Potom jim vyprávěl podobenství: „Pole jednoho bohatého člověka přineslo hojnou úrodu. 17Přemýšlel: ,Co si počnu? Vždyť nemám kam shromáž-
dit úrodu!‘ 18Pak si řekl: ,Udělám tohle – zbořím své stodoly, postavím větší
a do nich shromáždím všechno své obilí a své zásoby. 19Pak si budu moci říci:
Podívej, máš spoustu zásob na spoustu let. Oddechni si, jez, pij, užívej!‘
20Bůh mu ale řekl: ,Ty blázne! Dnes v noci umřeš. Čí bude, co sis nachystal?‘
21Tak je to, když někdo hromadí pro sebe, ale nebohatne v Bohu.“
Nemějte starosti
22Potom se obrátil ke svým učedníkům: „Říkám vám, nemějte starost o svůj
život ani o své tělo – co budete jíst a co si oblečete. 23Život je přece víc než
jídlo a tělo víc než oblečení. 24Podívejte se na havrany. Nesejí ani nežnou,
L u k á š 12
1588
nemají spíže ani stodoly, ale Bůh je živí. Čím větší cenu máte vy než ptáci!
25Copak si někdo z vás samými starostmi prodlouží život o jediný den?
26Když nezmůžete ani to nejmenší, proč se staráte o to ostatní?
27Podívejte se na lilie, jak rostou. Nepracují ani nepředou, ale říkám vám,
že ani Šalomoun ve vší své slávě nebyl oblečen jako jedna z nich. 28Když
Bůh takto obléká trávu, která je dnes na louce a zítra bude hozena do pece,
čím spíše vás, vy malověrní?!
29Nezabývejte se tím, co budete jíst a co pít, ani se tím nezneklidňujte.
30Všechny ty věci vyhledávají pohané tohoto světa, ale váš Otec ví, že je potřebujete. 31Hledejte raději jeho království a toto vše vám bude přidáno.
32Neboj se, malé stádečko. Vašemu Otci se zalíbilo dát vám království.
33Prodávejte svůj majetek a dávejte chudým. Pořiďte si měšce, které nezpuchřejí, nehynoucí poklad v nebi, kam zloděj nepřijde a kde mol neničí.
34Vždyť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.“
Buďte připraveni
35„Mějte přepásaná bedra a rozsvícené lampy. 36Buďte jako lidé očekávající, kdy se jejich pán vrátí ze svatby, aby mu otevřeli, hned jak přijde a zatluče. 37Blaze služebníkům, které pán při svém příchodu zastihne bdící.
Amen, říkám vám, že se opáše zástěrou, posadí je za stůl, přistoupí a bude
jim sloužit. 38Přijde-li uprostřed noci nebo před svítáníma a zastihne je
připravené, blaze jim.
39Pochopte, že kdyby hospodář věděl, v jakou hodinu má přijít zloděj,
nedovolil by mu vloupat se do domu. 40Proto i vy buďte připraveni, neboť
Syn člověka přijde v hodinu, o které netušíte.“
41„Pane,“ zeptal se ho Petr, „říkáš to podobenství jen nám, nebo i všem
ostatním?“
42Pán odpověděl: „Kdo je ten věrný a moudrý správce, kterého pán ustanoví nad svým služebnictvem, aby jim v patřičný čas dával vyměřený pokrm? 43Blaze služebníku, kterého jeho pán při příchodu zastihne, že tak
jedná. 44Vpravdě vám říkám, že ho ustanoví nad vším svým majetkem.
45Kdyby si ale ten služebník v srdci řekl: ‚Můj pán dlouho nejde‘ a začal by
bít sluhy a služky a jíst, pít a opíjet se, 46pak jeho pán přijde v den, kdy to
nečeká, a v hodinu, kterou nezná, odhalí ho a vykáže ven mezi nevěrné.
47Služebník, který znal vůli svého pána, ale nepřipravil se a nejednal
podle jeho vůle, bude hodně bit. 48Ten, který ji neznal, bude bit méně,
i když dělal trestuhodné věci. Komukoli je hodně dáno, od toho bude
hodně vyžádáno. Komu svěřili hodně, od toho vyžádají víc.
49Přišel jsem na zem založit oheň a jak toužím, aby už hořel! 50Mám ale
podstoupit křest a jak je mi úzko, dokud se nevykoná! 51Myslíte si, že jsem
přišel, abych na zem přinesl pokoj? Říkám vám, ne pokoj, ale rozdělení!
52Od nynějška jich bude pět rozděleno v jednom domě: tři proti dvěma
a dva proti třem. 53Otec bude proti synu a syn proti otci, matka proti dceři
a dcera proti matce, tchyně proti snaše a snacha proti tchyni.“b
Znamení času
54Potom se obrátil k zástupům: „Když vidíte od západu přicházet oblak,
hned říkáte: ,Blíží se liják,‘ a je to tak. 55Když fouká jižní vítr, říkáte: ,Bude
L u k á š 12
a38 dosl. během druhé nebo třetí hlídky b53 Mich 7:6
1589
horko,‘ a bývá. 56Pokrytci! Umíte rozeznat úkazy na zemi i na nebi; jak to,
že nerozeznáte, jaký je teď čas?
57A proč ani sami nepoznáte, co je správné? 58Když jdeš se svým odpůrcem k vrchnosti, snaž se s ním cestou vypořádat. Jinak tě potáhne
k soudci, soudce tě vydá biřici a biřic tě vsadí do vězení. 59Říkám ti: Nikdy
odtud nevyjdeš, dokud nevrátíš poslední haléř.“
O neplodném fíkovníku
13 V tu dobu mu někteří z přítomných vyprávěli o Galilejcích, jejichž krev Pilát smísil s jejich oběťmi. 2Ježíš jim odpověděl: „Myslíte si,
že se jim to stalo, protože byli větší hříšníci než všichni ostatní Galilejci? 3Říkám vám, že nikoli. Nebudete-li činit pokání, zahynete podobně
všichni. 4Myslíte si, že těch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a zabila je,
byli větší viníci než všichni ostatní obyvatelé Jeruzaléma? 5Říkám vám, že
nikoli. Nebudete-li činit pokání, zahynete podobně všichni.“
6Potom jim vyprávěl toto podobenství: „Jeden člověk vysadil na své vinici fíkovník. Přišel a hledal na něm ovoce, ale marně. 7Řekl tedy vinaři:
,Podívej se, už tři roky přicházím a hledám na tom fíkovníku ovoce, ale
marně. Poraz ho. Proč tu má zabírat místo?‘ 8Vinař mu odpověděl: ,Nech
ho tu ještě rok, pane. Okopám ho a pohnojím, 9snad začne nést ovoce.
Pokud ne, porazíš ho pak.‘“
Uzdravení v sobotu
10V sobotu pak učil v jedné synagoze. 11A hle, byla tam žena postižená už
osmnáct let duchem nemoci; byla sehnutá tak, že se vůbec nemohla narovnat. 12Když ji Ježíš uviděl, zavolal ji k sobě. „Ženo, tvá nemoc je pryč,“
řekl jí. 13Vložil na ni ruce, a ona se hned narovnala a oslavovala Boha.
14Představeného synagogy však rozhořčilo, že Ježíš uzdravoval v sobotní den, a tak řekl zástupu: „Je šest dní, kdy se má pracovat. Během nich
přicházejte a nechte se uzdravovat, ale ne v sobotu!“
15„Pokrytče!“ odpověděl mu Pán. „Neodvazuje snad každý z vás v sobotu
svého vola nebo osla od žlabu a nevodí ho napájet? 16A tato dcera Abrahamova, kterou satan držel svázanou už osmnáct let, nesměla být v sobotu
rozvázána ze svého pouta?“
17Když to řekl, všichni jeho protivníci se zastyděli, ale všechen zástup se
radoval ze všech slavných skutků, které dělal.
O hořčičném zrnku a kvasu
18Tehdy řekl: „Čemu se podobá Boží království? K čemu ho přirovnám? 19Je
podobné zrnku hořčice, které člověk vzal, hodil je do své zahrady a vyrostl
z něj strom, v jehož větvích se uhnízdili ptáci.“
20„K čemu přirovnám Boží království?“ opakoval. 21„Je podobné kvasu,
který žena vzala a zadělala do tří měřic mouky,a až nakonec všechno
zkvasilo.“
Těsné dveře
22Na své pouti do Jeruzaléma procházel města i vesnice a učil. 23Někdo se
ho zeptal: „Pane, bude spasen jen málokdo?“
L u k á š 13
a21 asi 27 kg
1590
Tehdy jim řekl: 24„Snažte se vejít úzkými dveřmi. Říkám vám, že mnozí
se budou pokoušet vejít, ale nebudou moci. 25Když hospodář vstane a zavře dveře, zůstanete venku. Budete tlouci na dveře: ,Pane, otevři nám,‘ ale
on vám odpoví: ,Neznám vás. Nevím, odkud jste.‘ 26Budete říkat: ,Jedli
jsme a pili s tebou. Učil jsi na našich ulicích!‘ 27On však odpoví: ,Říkám
vám, že vás neznám. Nevím, odkud jste. Odejděte ode mě, všichni, kdo
pácháte zlo!‘
28Bude tam pláč a skřípění zubů, až uvidíte Abrahama, Izáka a Jákoba se
všemi proroky v Božím království, ale sami budete vyhnáni ven. 29Mnozí
přijdou od východu i od západu, od severu i od jihu a budou stolovat
v Božím království. 30A hle, někteří poslední budou první a někteří první
budou poslední.“
Jeruzaléme, Jeruzaléme!
31V tu chvíli za ním přišli nějací farizeové. „Odejdi odsud,“ říkali mu. „Jdi
pryč, Herodes tě chce zabít!“
32Odpověděl jim: „Jděte a vyřiďte té lišce: Dnes i zítra budu vymítat dé-
mony a uzdravovat; třetího dne skončím. 33Dnes, zítra i pozítří musím
pokračovat v cestě. Kde jinde by měl prorok zemřít než v Jeruzalémě?
34Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kteří
jsou k tobě posíláni! Kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, jako slepice
shromažďuje svá kuřata pod křídla, ale nechtěli jste. 35Hle, váš dům se
vám zanechává pustý.a Říkám vám, že mě už neuvidíte, dokud nepřijde
čas, kdy řeknete: ,Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!‘“b
Kdo se ponižuje, bude povýšen
14 Jednou, když v sobotu přišel jíst do domu jednoho z předních fari- zeů, pečlivě ho sledovali. 2A hle, přímo před ním seděl člověk posti-
žený vodnatelností. 3Ježíš se přítomných znalců Zákona a farizeů zeptal:
„Smí se v sobotu uzdravovat, nebo ne?“ 4Mlčeli, a tak ho vzal, uzdravil
a propustil.
5Potom se jich zeptal: „Kdyby někomu z vás v sobotní den spadl sync
anebo vůl do studny, copak byste ho hned nevytáhli?“ 6Nezmohli se na
žádnou odpověď.
7Když si všiml, jak si hosté vybírají čestná místa, vyprávěl jim toto podobenství: 8„Když jsi pozván na svatbu, nesedej si na čestné místo, neboť mohl být pozván někdo váženější než ty. 9Tehdy by přišel váš hostitel
a řekl ti: ,Uvolni mu místo.‘ S ostudou by sis pak sedl úplně vzadu. 10Když
jsi pozván, raději si jdi sednout někam dozadu. Tvůj hostitel pak může
přijít a říci ti: ,Pojď dopředu, příteli.‘ Tak budeš poctěn před očima všech
hostů. 11Každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude
povýšen.“
12Potom se obrátil ke svému hostiteli: „Když pořádáš oběd nebo večeři,
nezvi své přátele, bratry, příbuzné ani bohaté sousedy. Mohli by totiž na
oplátku zase pozvat tebe. 13Když pořádáš hostinu, raději pozvi chudé,
chromé, zmrzačené a slepé. 14Blaze tobě, neboť ti nemají čím odplatit, ale
bude ti odplaceno při vzkříšení spravedlivých.“
L u k á š 13
a35 Jer 12:7 b35 Žalm 118:26 c5 někt. rukopisy osel
1591
Kdo bude hodovat v Království
15Když to uslyšel jeden z hostů, řekl mu: „Blaze tomu, kdo bude hodovat
v Božím království.“
16Ježíš odpověděl: „Jeden člověk vystrojil velikou večeři a pozval mnoho
hostů. 17V čas večeře pak poslal svého sluhu, aby pozvaným řekl: ,Pojďte,
vše už je připraveno.‘ 18Všichni se ale jeden jako druhý začali vymlouvat.
První řekl: ,Koupil jsem pole a musím se na ně jít podívat. Prosím tě, omluv
mě.‘ 19Druhý řekl: ,Koupil jsem pět párů volů a jdu je vyzkoušet. Prosím tě,
omluv mě.‘ 20Další řekl: ,Oženil jsem se, a proto nemohu přijít.‘
21Sluha se tedy vrátil a vyřídil to svému pánovi. Hospodář se rozhněval.
,Vyjdi rychle do ulic a uliček,‘ řekl sluhovi. ,Přiveď sem chudé, chromé,
zmrzačené a slepé.‘ 22Sluha se vrátil se slovy: ,Pane, stalo se, jak jsi přikázal,
a ještě je místo.‘ 23Pán tehdy sluhovi poručil: ,Vyjdi na cesty a mezi ploty
a přinuť lidi přijít, ať je můj dům plný. 24Říkám vám, že nikdo z původně
pozvaných neokusí mou večeři!‘“
Spočítej náklad
25Šly s ním veliké zástupy lidí. Ježíš se obrátil a řekl jim: 26„Kdo chce přijít
ke mně, ale nepřestane lpět na svém otci a matce, ženě a dětech, bratrech
a sestrách, a dokonce na vlastním životě, nemůže být mým učedníkem.
27Kdo není ochoten nést svůj kříž a jít za mnou, nemůže být mým učedníkem.
28Když někdo z vás bude chtít postavit věž, nesedne si nejdříve, aby
spočítal náklad, zda má na její dokončení? 29Jinak, kdyby položil základy,
ale nemohl stavbu dokončit, všichni okolo by se mu posmívali: 30,Tenhle
člověk začal stavět a nemohl to dokončit!‘
31Anebo když nějaký král potáhne do boje proti jinému, nesedne si nejdříve, aby se poradil, zda může s deseti tisíci čelit tomu, kdo proti němu
táhne s dvaceti tisíci? 32Jinak totiž k němu pošle poselstvo, dokud bude
ještě daleko, a bude vyjednávat o míru. 33Tak tedy žádný z vás, kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem.
34Sůl je dobrá. Kdyby však i sůl ztratila svou chuť, čím se zas osolí? 35Nehodí se do země ani do hnoje; musí se vyhodit. Kdo má uši k slyšení, slyš.“
O ztracené ovci
15 Všichni výběrčí daní a hříšníci ho chodívali poslouchat. a znalci Písma si ale stěžovali: „On přijímá hříšníky a jí s nimi!“ 2Farizeové
3Vyprávěl jim tedy toto podobenství: 4„Kdyby někdo z vás měl sto ovcí
a jednu z nich by ztratil, nenechá těch devadesát devět v pustině a nepůjde
za tou ztracenou, dokud ji nenajde? 5Jakmile ji najde, s radostí ji vezme na
ramena, 6přijde domů a svolá přátele i sousedy: ,Radujte se se mnou, neboť jsem našel svou ztracenou ovci!‘ 7Říkám vám, že právě tak bude v nebi
větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti
devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.“
O ztracené minci
8„Kdyby nějaká žena měla deset mincía a jednu minci ztratila, nerozsvítí
lampu, nevymete dům a nebude pečlivě hledat, dokud ji nenajde? 9Jakmile
L u k á š 15
a8 10 drachem (každá odpovídala asi denní mzdě dělníka)
1592
ji najde, svolá přítelkyně a sousedky: ,Radujte se se mnou, neboť jsem na-
šla svou ztracenou minci!‘ 10Říkám vám, že právě tak je radost před Božími
anděly nad jedním hříšníkem, který činí pokání.“
O ztraceném synu
11Ježíš pokračoval: „Jeden člověk měl dva syny. 12Ten mladší řekl otci: ,Otče,
dej mi díl majetku, který mi náleží.‘ A tak jim rozdělil své jmění.
13Za pár dní mladší syn všechno prodal a odešel do daleké země, kde svůj
majetek promrhal rozmařilým životem. 14Když všechno utratil, nastal v té
zemi veliký hlad a on začal trpět nouzi. 15Později se uchytil u jednoho ob-
čana té země a ten ho poslal na pole pást prasata. 16Toužil se najíst aspoň
lusků, které žrala ta prasata, ale nedostával ani to.
17Nakonec přišel k sobě. Řekl si: ,Kolik nádeníků má u mého otce jídla nazbyt, a já tu umírám hlady! 18Vstanu, půjdu k otci a řeknu mu: Otče, zhřešil
jsem proti nebi i proti tobě! 19Už si nezasloužím být považován za tvého syna.
Udělej mě jedním ze svých nádeníků.‘ 20A tak vstal a vydal se ke svému otci.
Otec ho spatřil už z veliké dálky. Pohnut soucitem přiběhl, padl mu
kolem krku a zasypal ho polibky.
21,Otče,‘ řekl syn, ‚zhřešil jsem proti nebi i proti tobě. Už si nezasloužím
být považován za tvého syna.‘
22Otec však nařídil svým služebníkům: ,Přineste nejlepší šaty a oblečte
ho. Navlékněte mu prsten a obujte ho. 23Přiveďte vykrmené tele a porazte
je. Jezme a oslavujme, 24neboť tento můj syn byl mrtev a ožil, byl ztracen
a je nalezen!‘ A tak začali oslavovat.
25Starší syn byl zatím na poli. Když se blížil domů, uslyšel hudbu a tanec. 26Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se, co to má být. 27Ten mu
řekl: ,Přišel tvůj bratr. Tvůj otec porazil tučné tele, že ho má zpátky živého
a zdravého.‘
28Ale on se rozhněval a ani nechtěl jít dovnitř. Když za ním vyšel jeho
otec a prosil ho, 29odpověděl mu: ,Podívej se, kolik let ti sloužím! Nikdy
jsem nezanedbal jediný tvůj příkaz, ale tys mi nikdy nedal ani kůzle,
abych se poveselil s přáteli. 30Když ale přišel tenhle tvůj syn, který prožral
tvůj majetek s děvkami, porazil jsi pro něj vykrmené tele!‘
31,Synku,‘ řekl otec, ,ty jsi stále se mnou a všechno, co mám, je tvé. 32Ale
oslavovat a radovat se bylo namístě, neboť tento tvůj bratr byl mrtev a ožil,
byl ztracen a je nalezen.‘“
O nepoctivém správci
16 Ježíš řekl učedníkům: „Byl jeden bohatý člověk, který zaměstnával správce. Ten byl před ním obviněn, že mrhá jeho majetkem. 2Zavolal ho tedy a řekl mu: ,Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého počínání,
neboť budeš propuštěn.‘
3Správce si řekl: ‚Co budu dělat, až mě můj pán propustí? Kopat nemohu,
žebrat se stydím… 4Už vím, co udělám, aby mě lidé přijali do svých domů,
až budu propuštěn!‘
5Jednoho po druhém si pak zavolal všechny dlužníky svého pána. Prvního se zeptal: ,Kolik dlužíš mému pánu?‘ 6,Sto sudů oleje,‘ odpověděl
dlužník. Řekl mu: ,Zde je tvůj úpis – rychle si sedni a napiš padesát.‘
L u k á š 15
1593
7Dalšího se zeptal: ,A kolik dlužíš ty?‘ ,Sto měr pšenice,‘ odpověděl. Řekl
mu: ‚Zde je tvůj úpis – napiš osmdesát.‘
8A jeho pán ocenil, že si ten nepoctivý správce počínal rozumně! Synové
světa totiž bývají ve svých záležitostech rozumnější než synové světla.
9Říkám vám tedy: I špinavými penězi,a které pominou, si můžete dělat
přátele, abyste byli přijati do věčných příbytků.b 10Kdo je věrný v nejmen-
ším, je věrný i ve velkém. A kdo je nepoctivý v nejmenším, je nepoctivý i ve
velkém. 11Když jste nebyli věrní v zacházení se špinavými penězi, kdo vám
svěří opravdové bohatství? 12A když jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá
to, co je vaše?
13Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Buď bude jednoho nená-
vidět a druhého milovat, nebo se bude jednoho držet a tím druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i penězům.“
14Ale to všechno slyšeli i farizeové. Měli rádi peníze, a tak se mu vysmí-
vali. 15Ježíš jim ale řekl: „Vy chcete před lidmi vypadat spravedlivě, ale Bůh
zná vaše srdce. Co je u lidí vznešené, je v Božích očích ohavnost!
16Až do Jana tu byl Zákon a Proroci; od té doby se káže Boží království
a každý se do něj násilně tlačí. 17Spíše však pomine nebe a země, než aby
přestala platit jediná čárka Zákona!
18Každý, kdo zapudí svou manželku a vezme si jinou, cizoloží; také ten,
kdo si bere zapuzenou, cizoloží.“
O boháči a Lazarovi
19„Byl jeden bohatý člověk, oblékal se do purpuru a kmentu a každého dne
skvěle hodoval. 20Byl také jeden žebrák jménem Lazar, který ležel u jeho
vrat plný vředů 21a toužil se najíst aspoň tím, co spadlo ze stolu toho boháče. Dokonce i psi přicházeli a lízali mu vředy. 22Jednoho dne ten žebrák
zemřel a andělé ho odnesli do Abrahamova náručí. Zemřel i onen boháč
a byl pohřben.
23Když v pekle pozvedl v mukách oči, spatřil v dálce Abrahama a Lazara
v jeho náručí. 24,Otče Abrahame,‘ zvolal boháč, ,smiluj se nade mnou! Pošli
Lazara, ať smočí koneček prstu ve vodě a svlaží mi jazyk, vždyť tu v tom
plameni hrozně trpím!‘
25,Synu,‘ odpověděl Abraham, ,vzpomeň si, že sis v životě užil dobrých
věcí, tak jako Lazar zlých. Teď ho tedy čeká potěšení, ale tebe trápení.
26Navíc mezi námi a vámi zeje veliká propast, aby ti, kdo by si přáli přejít
odsud k vám nebo se snažili dostat odtamtud k nám, nemohli.‘
27On na to řekl: ,Prosím tě, otče, pošli ho tedy do mého otcovského domu.
28Mám pět bratrů – ať je varuje, aby i oni nepřišli do tohoto místa muk!‘
29,Mají Mojžíše a Proroky,‘ řekl Abraham. ,Ať poslouchají je!‘
30,To ne, otče Abrahame,‘ boháč na to. ,Kdyby k nim ale přišel někdo
z mrtvých, činili by pokání.‘
31On mu ale řekl: ,Když neposlouchají Mojžíše a Proroky, nepřesvědčí je,
ani kdyby někdo vstal z mrtvých.‘“
Odpuštění, víra, pokora
17 Ježíš řekl svým učedníkům: „Není možné, aby nepřišla pokušení, ale běda tomu, skrze koho přicházejí. 2Bylo by pro něj lepší, kdyby
L u k á š 17
a9 aram. mamon (též ve verši 11 a 13) b9 Luk 12:33; 18:22; 1.Tim 6:18–19
1594
mu na krk pověsili mlýnský kámen a hodili ho do moře, než aby svedl jednoho z těchto maličkých. 3Mějte se na pozoru!
Kdyby tvůj bratr proti tobě zhřešil, pokárej ho, a bude-li toho litovat,
odpusť mu. 4Kdyby proti tobě zhřešil sedmkrát za den a sedmkrát by se
k tobě obrátil se slovy: ,Je mi to líto,‘ musíš mu odpustit.“
5Apoštolové Pánu řekli: „Dej nám víc víry.“
6„Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko,“ odpověděl Pán, „řekli byste
této moruši: ,Vykořeň se a přesaď se do moře!‘ a poslechla by vás.
7Kdo z vás by svému služebníkovi hned po jeho návratu z orby nebo pastvy řekl: ,Pojď ke stolu‘? 8Neřekne mu spíše: ,Připrav mi večeři, vezmi si zá-
stěru a obsluhuj mě; až se najím a napiji, můžeš jíst a pít i ty‘? 9Děkuje snad
tomu služebníku, že udělal, co mu bylo nařízeno? 10Tak i vy, když uděláte
všechno, co je vám nařízeno, říkejte: ,Nezasloužíme chválu. Jen jsme jako
služebníci splnili svou povinnost.‘“
Deset malomocných
11Cestou do Jeruzaléma procházel pomezím Samaří a Galileje. 12Když přicházel k jedné vesnici, setkalo se s ním deset malomocných. Zůstali stát
opodál 13a hlasitě volali: „Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!“
14Když je uviděl, řekl jim: „Jděte se ukázat kněžím.“a A jak šli, byli očištěni.
15Jakmile jeden z nich uviděl, že je uzdraven, vrátil se a hlasitě chválil
Boha. 16Padl na tvář k jeho nohám a děkoval mu. Ten muž byl Samaritán.
17„Copak jich nebylo očištěno deset?“ zeptal se Ježíš. „Kde je těch zbylých
devět? 18Nikdo z nich se nevrátil, aby vzdal Bohu slávu, jedině tento cizinec?“ 19Potom mu řekl: „Vstaň a jdi. Tvá víra tě uzdravila.“
Kdy přijde Království
20Když se ho jednou farizeové zeptali, kdy přijde Boží království, odpově-
děl jim: „Boží království nepřichází zjevně. 21Nebude možné říci: ‚Je tu!‘
anebo: ‚Je tam.‘ Boží království už je přece mezi vámi!“
22Svým učedníkům řekl: „Přijdou dny, kdy zatoužíte uvidět jeden ze
dnů Syna člověka, ale neuvidíte. 23Když vám tehdy řeknou: ,Je tu,‘ anebo:
,Je tam,‘ nikam nechoďte a za nikým se nežeňte. 24Jako když blesk ozáří
krajinu od jednoho konce oblohy až po druhý, tak se objeví Syn člověka
ve svůj den.b 25Nejdříve ale musí mnoho vytrpět a být zavržen tímto
pokolením.
26Jak bylo za dnů Noemových, tak bude i za dnů Syna člověka: 27Jedli
a pili, ženili se a vdávaly se až do dne, kdy Noe vešel do archy. Pak přišla
potopa a všechny zahubila. 28Podobně bylo za dnů Lotových: Jedli a pili,
kupovali a prodávali, sázeli a stavěli, 29ale toho dne, kdy Lot vyšel ze Sodomy, pršel z nebe oheň se sírou a všechny zahubil. 30Právě tak to bude
v den, kdy se objeví Syn člověka.
31Kdo bude v ten den na střeše a jeho věci v domě, ať nesestupuje, aby je
pobral; a také kdo bude na poli, ať se nevrací zpět. 32Pamatujte na Lotovu
ženu! 33Kdokoli by si chtěl zachránit život, ten jej ztratí. Kdokoli by jej ztratil, ten jej zachová. 34Říkám vám: V tu noc budou dva na jednom loži; jeden
bude vzat a druhý zanechán. 35 [36]Dvě budou spolu mlít; jedna bude vzata
a druhá zanechána.“c
L u k á š 17
a14 Lev 14:2 b24 ve svůj den v někt. rukopisech chybí c35 Někt. rukopisy přidá-
vají verš 36 Dva budou na poli; jeden bude vzat a druhý zanechán. (Mat 24:40)
1595
37„Kde, Pane?“ zeptali se ho.
„Kde je mrtvola, tam se slétnou supi,“ odpověděl.
O vytrvalé vdově
18 Vyprávěl jim také podobenství, jak je potřeba stále se modlit a nevzdá- vat se: 2„V jednom městě byl jeden soudce, který se Boha nebál a člověka si nevážil. 3V tom městě byla také jedna vdova. Pořád za ním chodila
a říkala: ,Zjednej mi právo proti mému odpůrci!‘ 4Dlouho se mu nechtělo, ale
potom si řekl: ,Boha se nebojím, člověka si nevážím, 5ale ta vdova na mě tak
dotírá, že jí zjednám právo – jinak mě snad už úplně umoří!‘“
6Tehdy Pán řekl: „Slyšeli jste, co řekl ten nespravedlivý soudce?! 7A Bůh
snad nezjedná právo svým vyvoleným, kteří k němu volají dnem i nocí?
Myslíte, že jim bude otálet pomoci? 8Říkám vám, že jim zjedná právo, a to
rychle. Až ale přijde Syn člověka, najde na zemi víru?“
O farizeovi a výběrčím daní
9Také některým z těch, kdo spoléhali na svou vlastní spravedlnost a ostatními pohrdali, vyprávěl podobenství: 10„Dva lidé se šli do chrámu modlit;
jeden byl farizeus a druhý výběrčí daní.
11Farizeus se postavil a takto se sám pro sebe modlil: ,Bože, děkuji ti, že
nejsem jako ostatní lidé, vydřiduchové, nespravedliví, cizoložníci, třeba
jako tenhle výběrčí daní. 12Postím se dvakrát do týdne, desátky dávám ze
všech svých příjmů…‘
13Výběrčí daní zůstal úplně vzadu. Neodvažoval se ani vzhlédnout
k nebi, ale bil se do prsou: ,Bože, smiluj se nad hříšníkem, jako jsem já!‘
14Říkám vám, že tento muž, nikoli tamten, odešel domů ospravedlněn.
Každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“
Kdo vejde do Království
15Přinášeli k němu také nemluvňata, aby se jich dotýkal. Když to uviděli
učedníci, okřikovali je. 16Ježíš si je ale zavolal a řekl: „Nechte děti přichá-
zet ke mně a nebraňte jim – vždyť právě takovým patří Boží království!
17Amen, říkám vám, že kdokoli nepřijme Boží království jako dítě, nikdy
do něj nevejde.“
18Tehdy se ho jeden přední muž zeptal: „Dobrý mistře, co mám udělat,
abych se stal dědicem věčného života?“
19Ježíš mu ale řekl: „Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý – jen jediný,
Bůh. 20Přikázání znáš: ‚Necizolož, nezabíjej, nekraď, nelži, cti svého otce
i matku.‘“a
21On odpověděl: „To všechno jsem dodržoval odmalička.“
22„Chybí ti jen jedno,“ řekl mu Ježíš, když to uslyšel. „Prodej všechno, co
máš, rozdej to chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pojď a následuj mě.“
23Jeho však ta slova velice zarmoutila. Byl totiž nesmírně bohatý.
24Když Ježíš uviděl, jak se velice zarmoutil,b řekl: „Jak nesnadno vejdou
do Božího království ti, kdo mají bohatství! 25To spíše projde velbloud
uchem jehly než boháč do Božího království.“
26„Kdo tedy může být spasen?“ ptali se ti, kdo to slyšeli.
27„Co je u lidí nemožné, je možné u Boha,“ odpověděl jim.
L u k á š 18
a20 Exod 20:12–16; Deut 5:16–20 b24 někt. rukopisy Když to Ježíš uviděl
1596
28„Pohleď,“ ozval se tehdy Petr, „my jsme všechno opustili a šli jsme za
tebou.“
29„Amen, říkám vám,“ odpověděl jim Ježíš, „že není nikdo, kdo by opustil dům nebo ženu nebo bratry nebo rodiče nebo děti kvůli Božímu krá-
lovství 30a nepřijal by v tomto čase mnohem více a v nadcházejícím věku
věčný život.“
Blížíme se k Jeruzalému
31Tehdy vzal k sobě svých Dvanáct a řekl jim: „Hle, blížíme se k Jeruzalému. Tam se naplní všechno, co je o Synu člověka psáno skrze proroky.
32Bude vydán pohanům, bude zesměšněn, pohaněn a popliván. 33Zbičují
ho a zabijí, ale třetího dne vstane z mrtvých.“
34Oni však nic z toho nepochopili. Smysl toho výroku jim zůstal skryt,
takže nerozuměli, o čem mluví.
Pane, ať vidím!
35Když přicházel k Jerichu, jeden slepec tam seděl u cesty a žebral. 36Usly-
šel procházející zástup a ptal se, co se to děje. 37Když mu pověděli, že tudy
jde Ježíš Nazaretský, 38začal křičet: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade
mnou!“ 39Ti, kdo šli před Ježíšem, ho napomínali, ať mlčí, ale on křičel tím
více: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“
40Ježíš se zastavil a nechal ho k sobě přivést. Když přistoupil, Ježíš se ho
zeptal: 41„Co mám pro tebe udělat?“
„Pane, ať vidím!“ zvolal.
42„Prohlédni,“ řekl mu Ježíš. „Tvá víra tě uzdravila.“ 43A on ihned prohlédl. Potom šel za ním, oslavoval Boha a všechen lid, který to viděl, vzdal
chválu Bohu.
Zacheus
19 Ježíš přišel do Jericha a procházel jím. Zacheus, hlavní výběrčí daní a veliký boháč. 2A hle, byl tam muž jménem 3Toužil se podívat, kdo
je Ježíš, ale kvůli davu nemohl, neboť byl malé postavy. 4Běžel tedy napřed
a vylezl na planý fíkovník, aby ho uviděl, až tudy půjde.
5Když tam Ježíš dorazil, vzhlédl a řekl mu: „Zachee, pojď rychle dolů.
Dnes musím zůstat u tebe doma.“
6Rychle tedy slezl a radostně ho přijal. 7Všichni, kdo to viděli, si ale stě-
žovali: „To šel na návštěvu k takovému hříšníkovi?!“
8Zacheus potom vstal a řekl Pánu: „Podívej se! Polovinu svého majetku
teď dávám chudým, Pane, a kohokoli jsem nespravedlivě odíral na daních,
vrátím mu to čtyřnásobně.“
9„Dnes přišlo do tohoto domu spasení,“ řekl mu na to Ježíš. „I on je přece
syn Abrahamův! 10Syn člověka totiž přišel hledat a zachránit, co bylo
ztracené.“
O hřivnách
11Tehdy vyprávěl svým posluchačům další podobenství, protože se blížil
k Jeruzalému a oni si mysleli, že se už nyní má zjevit Boží království. 12Řekl
jim: „Jeden urozený člověk odešel do daleké země, aby se odtamtud vrátil
L u k á š 18
1597
jako král. 13Předtím si zavolal deset svých služebníků, dal jim deset hřivena
a řekl jim: ,Hospodařte s tím, dokud nepřijdu.‘ 14Jeho krajané ho ale nená-
viděli a hned vyslali poselstvo, aby vyřídilo: ,Nechceme ho za krále!‘
15Když se pak vrátil jako král, zavolal si služebníky, kterým svěřil peníze,
aby zjistil, kolik kdo vydělal. 16Přišel první a řekl: ,Pane, tvá hřivna vynesla
deset hřiven.‘ 17Král odpověděl: ,Výborně, můj dobrý služebníku! Protože
jsi byl věrný v tom nejmenším, vládni deseti městům.‘
18Přišel druhý a řekl: ,Pane, tvá hřivna vydělala pět hřiven.‘ 19Odpověděl
mu: ,Ty buď vládcem pěti měst.‘
20Potom přišel další a řekl: ,Pane, zde máš svou hřivnu. Měl jsem ji ulo-
ženou v šátku, 21neboť jsem se tě bál. Jsi přísný člověk; vybíráš, co sis
neuložil, a sklízíš, co jsi nezasel.‘ 22Král mu řekl: ,Soudím tě podle tvých
vlastních slov, zlý služebníku. Věděl jsi, že jsem přísný člověk, že vybírám,
co jsem neuložil, a sklízím, co jsem nezasel? 23Proč jsi tedy nedal mé peníze
směnárníkům, abych si je po návratu vybral i s úroky?‘ 24Tehdy řekl své
družině: ,Vezměte mu tu hřivnu a dejte ji tomu, který má deset hřiven.‘
25,Pane,‘ namítli, ‚vždyť už má deset hřiven.‘
26Říkám vám: ,Každému, kdo má, bude dáno, ale tomu, kdo nemá, bude
vzato i to, co má. 27A ty mé nepřátele, kteří nechtěli, abych byl jejich krá-
lem, přiveďte sem a pobijte je přede mnou.‘“
Král na oslíku
28Po těch slovech se vydal kupředu, vzhůru k Jeruzalému. 29Když se přiblížil k Betfagé a k Betanii u hory zvané Olivetská, poslal dva ze svých
učedníků 30se slovy: „Jděte do vesnice před vámi. Jakmile tam přijdete,
najdete přivázané oslátko, na kterém ještě nikdy nikdo neseděl. Odvažte
ho a přiveďte. 31Kdyby se vás někdo ptal, proč ho odvazujete, odpovězte:
,Pán ho potřebuje.‘“
32Poslové odešli a nalezli vše tak, jak jim řekl. 33Když odvazovali oslátko,
majitelé se jich ptali: „Proč to oslátko odvazujete?“
34„Pán ho potřebuje,“ odpověděli.
35Odvedli oslátko k Ježíši, přikryli je svými plášti a Ježíše posadili na ně.
36A jak jel, prostírali své pláště na cestu.
37Když se blížil k hřebeni Olivetské hory, odkud cesta klesá dolů, začalo
celé množství učedníků hlasitě a radostně chválit Boha za všechny zá-
zraky, které viděli. 38Volali:
„Požehnaný král,
jenž přichází v Hospodinově jménu!b
Pokoj na nebi
a sláva na výsostech!“
39V davu byli i někteří farizeové. Řekli mu: „Mistře, napomeň své učedníky!“
40Odpověděl jim: „Říkám vám, že kdyby zmlkli, křičelo by kamení!“
Doupě lupičů
41Když dorazil na hřeben a uviděl město, rozplakal se nad ním: 42„Ó kdybys poznalo aspoň v tento svůj den, co by ti přineslo pokoj! Teď je to ale
L u k á š 19
a13 1 hřivna odpovídala asi tříměsíční mzdě b38 Žalm 118:26
1598
tvým očím skryto. 43Přijdou na tebe dny, kdy tě tví nepřátelé obklíčí valem
a oblehnou tě. Sevřou tě ze všech stran 44a srovnají tě se zemí, i tvé děti
v tobě. Nenechají v tobě kámen na kameni, protože jsi nepoznalo čas
svého navštívení.“
45Potom přišel do chrámu a začal z něj vyhánět ty, kdo tam prodávali.
46„Je psáno,“ říkal jim, „,Můj dům je domem modlitby,‘a ale vy jste z něj
udělali ,doupě lupičů‘!“b
47Každý den pak učil v chrámu. Vrchní kněží, znalci Písma a přední muži
z lidu zatím hledali způsob, jak ho zničit. 48Nevěděli ale, jak to provést,
protože všechen lid mu visel na rtech.
Jakým právem
20 Jednoho dne, když učil lid v chrámě a zvěstoval evangelium, přišli vrchní kněží, znalci Písma a starší 2se slovy: „Řekni nám, jakým
právem to děláš? Kdo tě k tomu zmocnil?!“
3Odpověděl jim: „Já se vás také na něco zeptám. Povězte mi, 4byl Janův
křest z nebe, nebo z lidí?“
5Začali se spolu dohadovat: „Když řekneme, že z nebe, řekne nám: ,Tak
proč jste mu nevěřili?‘ 6Když řekneme, že z lidí, všechen lid nás ukamenuje,
protože jsou přesvědčeni, že Jan je prorok.“ 7Nakonec mu řekli: „Nevíme,
odkud.“
8„Ani já vám tedy neřeknu, jakým právem to dělám,“ odpověděl jim
Ježíš.
O zlých vinařích
9Tehdy se obrátil k lidem a vyprávěl jim toto podobenství: „Jeden člověk
vysadil vinici, pronajal ji vinařům a na dlouho odcestoval. 10V příslušný
čas pak poslal k těm vinařům služebníka, aby mu dali díl z úrody vinice.
Vinaři ho však zbili a poslali pryč s prázdnou. 11Poslal tedy dalšího slu-
žebníka. I toho však zbili, zohavili a poslali pryč s prázdnou. 12Poslal tedy
třetího, ale i toho zranili a vyhnali.
13Nakonec si pán vinice řekl: ,Co mám dělat? Pošlu svého milovaného
syna. Snad se před ním zastydí.‘ 14Když ho ale vinaři uviděli, domluvili se
spolu: ,Tohle je dědic. Zabijme ho, a dědictví bude naše!‘ 15Pak ho vyvlekli
z vinice ven a zabili.
Co tedy s nimi udělá pán vinice? 16Přijde, ty vinaře zahubí a vinici dá
jiným.“
„To snad ne!“ zvolali, jakmile to uslyšeli.
17Podíval se na ně a řekl: „Co tedy znamená to, co je psáno:
,Kámen staviteli zavržený
stal se kamenem úhelným‘?c
18Kdokoli na ten kámen padne, ten se roztříští. Na koho ten kámen
padne, toho rozdrtí.“
19Znalci Písma a vrchní kněží se ho v tu chvíli chtěli chopit, ale báli se
lidu. Poznali totiž, že to podobenství vyprávěl o nich.
L u k á š 19
a46 Iza 56:7 b46 Jer 7:11 c17 Žalm 118:22
1599
Čí je ten obraz?
20Dali ho tedy sledovat. Poslali špehy, kteří se měli tvářit jako spravedliví
a snažit se ho chytit za slovo, aby ho mohli vydat vládě a pravomoci římského prokurátora. 21Zeptali se ho: „Mistře, víme, že mluvíš i učíš správně
a že nikomu nestraníš, ale pravdivě vyučuješ Boží cestě. 22Je správné dávat
císaři daň, nebo ne?“
23Ježíš poznal jejich záludnost. Řekl jim: 24„Ukažte mi denár. Čí nese
obraz a nápis?“
„Císařův,“ odpověděli.
25„Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží,“ řekl jim. 26A tak ho
nedokázali veřejně chytit za slovo a v úžasu nad jeho odpovědí zmlkli.
Bůh je Bohem živých
27Tehdy k němu přišli někteří ze saduceů (kteří popírají vzkříšení) a zeptali
se ho: 28„Mistře, Mojžíš nám napsal, že když ženatý muž zemře bezdětný,
má si jeho ženu vzít jeho bratr, aby svému bratru zplodil potomka.a 29Bylo
sedm bratrů. První se oženil a zemřel bezdětný. 30Potom si ji vzal druhý,
31třetí a tak dále. Všech sedm jich zemřelo, aniž by zanechali děti. 32Nakonec pak zemřela i ta žena. 33Kdo z nich ji tedy bude mít za manželku, až
přijde vzkříšení? Vždyť ji mělo všech sedm!“
34Ježíš jim odpověděl: „Synové tohoto věku se žení a vdávají. 35Ti, kdo budou hodni dosáhnout příštího věku a vzkříšení z mrtvých, se už ale ženit
a vdávat nebudou. 36Také už nebudou moci zemřít – budou totiž jako andělé. Jsou to synové Boží, poněvadž jsou synové vzkříšení. 37A to, že mrtví
vstávají, ukázal už Mojžíš u onoho keře, když Hospodina nazývá Bohem
Abrahama, Bohem Izáka a Bohem Jákoba.b 38On přece není Bohem mrtvých, ale živých – pro něj jsou živí všichni!“
39„Mistře, to jsi řekl dobře,“ poznamenali někteří znalci Písma. 40Tamti
už se ho totiž neodvažovali na nic ptát.
Syn, nebo Pán?
41Ježíš se jich zeptal: „Jak mohou říkat, že Mesiáš je Davidův syn? 42Sám
David říká v knize Žalmů:
,Hospodin řekl mému Pánu:
Seď po mé pravici,
43 než ti tvé nepřátele
k nohám položím.‘c
44Když ho tedy David nazývá Pánem, jak to může být jeho syn?“
45Přede všemi lidmi pak řekl svým učedníkům: 46„Dejte si pozor na
znalce Písma, kteří rádi chodí ve slavnostních pláštích, milují zdravení na
náměstích, přední sedadla ve shromážděních a čestná místa na večeřích
47a kteří vyjídají vdovské domy pod záminkou dlouhých modliteb. Takové
čeká nejtěžší trest!“
L u k á š 20
a28 Deut 25:5–6 b37 Exod 3:6 c43 Žalm 110:1
1600
Dva haléřky
21 Když se rozhlédl, uviděl, jak bohatí vhazují své dary do chrámové pokladny. 2Uviděl také jednu chudou vdovu, jak tam hází dva haléřky, 3a řekl: „Vpravdě vám říkám, že tato chudá vdova dala ze všech
nejvíce. 4Všichni totiž přispívali ze svého nadbytku, ale tato žena dala ze
svého nedostatku všechno, co měla – celé své živobytí.“
Znamení času
5Někteří si povídali, jak je chrám krásný – ty kameny, ty obětní dary! Ježíš
na to řekl: 6„Přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni. Všechno bude zbořeno.“
7„Mistře, kdy to bude?“ zeptali se ho. „Jaké bude znamení času, kdy se
to má stát?“
8„Dávejte pozor, abyste se nenechali svést,“ odpověděl. „Mnozí přijdou
pod mým jménem se slovy: ,Já jsem Mesiáš!‘ a ,Přišel čas!‘ Nechoďte za
nimi. 9Až uslyšíte o válkách a nepokojích, neděste se. Musí se to dít, ale to
ještě není konec.“
10Tehdy jim řekl: „Národ povstane proti národu a království proti krá-
lovství. 11Budou veliká zemětřesení, na různých místech bude hlad a mor
a přijdou hrůzy a veliká znamení z nebe.
12Před tím vším ale vztáhnou ruce na vás a budou vás pronásledovat. Budou vás vydávat do shromáždění a vězení a kvůli mému jménu vás povedou
před krále a vládce. 13To bude vaše příležitost ke svědectví. 14Vezměte si
k srdci, že si nemáte předem rozmýšlet, jak se hájit. 15Já sám vám dám výřeč-
nost a moudrost, proti níž neodolá a neobstojí žádný z vašich protivníků.
16Budou vás zrazovat i vlastní rodiče a bratři, příbuzní i přátelé a některé
z vás vydají na smrt. 17Kvůli mému jménu vás budou všichni nenávidět,
18ale ani vlásek z vaší hlavy se neztratí. 19Vydržte, a získáte život!“
Zkáza Jeruzaléma
20„Až uvidíte Jeruzalém obležený vojskem, vězte, že přišla jeho zkáza.
21Tehdy ať ti, kdo jsou v Judsku, utíkají do hor. Kdo jsou ve městě, ať z něj
odejdou, a kdo jsou na venkově, ať nechodí do města. 22Nastanou totiž dny
pomsty, kdy se naplní vše, co je psáno. 23Běda bude v těch dnech těhotným a kojícím, protože na zemi přijde veliké strádání a hněv proti tomuto
lidu. 24Budou padat ostřím meče a budou odvedeni do zajetí mezi všechny
národy. Po Jeruzalému budou šlapat pohané, dokud se časy pohanů
nenaplní.“
Příchod Syna člověka
25„Na slunci, měsíci a hvězdách se ukážou znamení. Na zemi bude úzkost
mezi národy, bezradnými před zuřícím mořským příbojem. 26Lidé budou
zmírat strachy v předtuše toho, co má přijít na svět, neboť nebeské mocnosti se budou otřásat. 27Tehdy spatří Syna člověka, jak přichází v oblaku
s mocí a velikou slávou.a 28Až se to všechno začne dít, vzpřimte se
a pozvedněte hlavy, protože se blíží vaše vykoupení!“
29Tehdy jim řekl podobenství: „Podívejte se na fíkovník a ostatní stromy.
30Když vidíte, jak pučí, sami víte, že se blíží léto. 31Stejně tak, až uvidíte, jak
L u k á š 21
a27 Dan 7:13–14
1601
se dějí tyto věci, vězte, že se blíží Boží království! 32Amen, říkám vám, že
to pokolení nepomine, dokud se to všechno nestane. 33Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou.
34Dávejte si pozor, aby vaše srdce nebyla obtěžkána hodováním a opilstvím a staráním se o tento život. Ten den by vás pak náhle překvapil
35jako past, neboť zastihne všechny, kdo žijí na zemi. 36Proto vždy bděte
a modlete se, abyste byli hodni uniknout všemu, co přijde, a mohli stanout
před Synem člověka.“
37Takto ve dne učíval v chrámě, ale večer odcházel a nocoval na hoře
zvané Olivetská. 38Všechen lid ho chodil už za úsvitu poslouchat do
chrámu.
Poslední večeře
22 Blížil se Svátek nekvašených chlebů, zvaný také Velikonoce. kněží a znalci Písma hledali způsob, jak ho zabít, ale báli se lidu. 2Vrchní
3Tehdy vstoupil satan do Jidáše zvaného Iškariotský, který patřil ke
Dvanácti. 4Odešel a domluvil se s vrchními kněžími a s veliteli chrámové
stráže, jak jim ho zradí. 5Ti se zaradovali a dohodli se s ním, že mu dají
peníze. 6Jidáš souhlasil a začal hledat příležitost, aby jim ho zradil někde
mimo zástup.
7Tak přišel Den nekvašených chlebů, kdy měl být zabit beránek. 8Ježíš
poslal Petra a Jana se slovy: „Jděte nám připravit beránka k velikonoční
večeři.“
9„Kde ho máme připravit?“ zeptali se.
10Odpověděl: „Jen co vejdete do města, potká vás člověk nesoucí džbán
vody. Až vejde do domu, jděte za ním. 11Tam řekněte hospodáři: ,Mistr
se ptá: Kde je místnost, v níž bych se svými učedníky pojedl beránka?‘
12On vám pak ukáže velikou horní místnost prostřenou k jídlu. Tam připravte večeři.“ 13Odešli tedy, nalezli všechno tak, jak jim řekl, a připravili
beránka.
14Když pak nadešla ta chvíle, posadil se s apoštoly za stůl. 15Tehdy jim
řekl: „Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto beránka předtím, než budu
trpět. 16Říkám vám, že už ho neokusím, dokud nedojde naplnění v Božím
království.“
17Uchopil kalich, vzdal díky a řekl: „Vezměte jej a rozdělte se spolu.
18Říkám vám, že už neokusím plod vinné révy, dokud nepřijde Boží krá-
lovství.“ 19Vzal chléb, vzdal díky, lámal a dal jim ho se slovy: „To je mé
tělo,a které se dává za vás. To čiňte na mou památku.“ 20Právě tak vzal po
večeři kalich se slovy: „Tento kalich je nová smlouva v mé krvi, která se
prolévá za vás.
21Pohleďte ale – ruka mého zrádce je na stole vedle mé. 22Syn člověka
sice odchází, jak je určeno, ale běda tomu, kdo jej zrazuje.“ 23Začali se tedy
dohadovat, kdo z nich že se to chystá udělat.
Kdo je největší
24Vznikl mezi nimi také spor, kdo z nich je asi největší. 25On jim na to řekl:
„Králové národů nad nimi panují a ti, kdo je ovládají, si nechají říkat dobrodinci. 26Vy to tak ale nedělejte. Naopak, kdo je mezi vámi největší, ať je
L u k á š 22
a19 Zbytek verše 19 a celý verš 20 v někt. důležitých rukopisech chybí.
1602
jako nejmenší a vedoucí ať je jako sloužící. 27Vždyť kdo je větší – ten, kdo
sedí, nebo ten, kdo slouží? Zdali ne ten, který sedí? Já jsem ale mezi vámi
jako ten, který slouží.
28Vy jste ti, kdo se mnou zůstali v mých zkouškách, 29a já vám odkazuji krá-
lovství, jako je můj Otec odkázal mně. 30V mém království budete jíst a pít
u mého stolu; budete sedět na trůnech a soudit dvanáct pokolení Izraele.
31Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás tříbil jako pšenici. 32Prosil jsem ale za tebe, aby tvá víra neselhala. Až se jednou obrátíš, posiluj
své bratry.“
33„Pane,“ zvolal Petr, „s tebou jsem připraven jít i do vězení, i na smrt!“
34On mu však odpověděl: „Říkám ti, Petře, než ráno zakokrhá kohout,
třikrát zapřeš, že mě znáš.“
Getsemane
35Zeptal se jich: „Když jsem vás poslal bez měšce, mošny a obuvi, scházelo
vám něco?“
„Ne, vůbec nic,“ odpověděli.
36Řekl jim: „Teď ale, kdo má měšec, ať si ho vezme, a také mošnu. Kdo
nemá meč, ať prodá plášť a koupí si jej. 37Říkám vám, že se na mně musí
naplnit ještě toto Písmo: ,Byl započten mezi zločince.‘a Naplňuje se totiž,
co je o mně psáno.“
38Řekli mu: „Pane, podívej se, máme dva meče!“
„To stačí,“ odpověděl.
39Vyšel ven a podle svého zvyku se odebral na Olivetskou horu. Učedníci ho následovali. 40Když přišel na místo, řekl jim: „Modlete se, abyste
nepodlehli pokušení.“
41Sám se vzdálil, co by kamenem dohodil, padl na kolena a modlil se:
42„Otče, pokud chceš, odejmi ode mě tento kalich. Ať se však nestane má
vůle, ale tvá!“ 43Tehdy se mu ukázal anděl z nebe a posiloval ho. 44Ve smrtelném zápasu se tedy modlil ještě vroucněji a jeho pot stékal na zem jako
krůpěje krve.b
45Když vstal od modlitby a přišel k učedníkům, zjistil, že pod tíhou zá-
rmutku usnuli. 46„Jak to, že spíte?“ řekl jim. „Vstaňte a modlete se, abyste
nepodlehli pokušení.“
47Ještě to ani nedořekl a byl tu houf lidí v čele s Jidášem, jedním z Dvanácti. Přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil, 48ale ten mu řekl: „Jidáši, zrazuješ Syna člověka polibkem?“
49Jeho druhové pochopili, k čemu se schyluje. „Pane,“ vykřikli, „máme se
bít mečem?“ 50Jeden z nich zasáhl veleknězova sluhu a usekl mu pravé ucho.
51„Nechte už toho!“ odpověděl Ježíš. Dotkl se jeho ucha a uzdravil ho.
52Tehdy Ježíš řekl vrchním kněžím, velitelům stráže a starším, kteří na
něj přišli: „Jsem snad zločinec, že jste se na mě vypravili s meči a holemi?
53Denně jsem s vámi býval v chrámu, a ani jste se mě nedotkli. Ale toto je
vaše chvíle – vláda temnoty.“
Neznám ho!
54Tak ho zatkli a odvedli do domu nejvyššího kněze. Petr ho ale zpovzdálí
následoval. 55Když uprostřed dvora zapálili oheň a sesedli se okolo, posadil
L u k á š 22
a37 Iza 53:12 b44 verše 43–44 v řadě důležitých rukopisů chybí
1603
se mezi ně i Petr. 56Jak seděl tváří k ohni, jedna služka si ho všimla, upřeně
se na něj podívala a řekla: „Tenhle byl také s ním.“
57On to ale zapřel: „Já ho neznám, ženo!“
58Po chvilce si ho všiml jiný a řekl: „Ty jsi také jeden z nich.“
„Nejsem, člověče!“ opakoval Petr.
59Když uplynula asi hodina, začal někdo jiný tvrdit: „Tenhle s ním určitě
byl také – vždyť je to Galilejec!“
60Petr ale řekl: „Nevím, o čem mluvíš, člověče!“
A vtom, ještě než to dořekl, zakokrhal kohout. 61Pán se obrátil a podíval
se na Petra. Ten si vzpomněl, jak mu Pán říkal: „Dříve než se ozve kohout,
třikrát mě zapřeš.“ 62Vyšel ven a hořce se rozplakal.
Před Veleradou
63Ti, kdo Ježíše hlídali, se mu posmívali a tloukli ho. 64Zavázali mu oči
a ptali se: „Prorokuj, kdo tě udeřil?“ 65Přitom ho zasypávali sprostými nadávkami.
66Jakmile se rozednilo, sešli se starší lidu, vrchní kněží i znalci Písma
a odvedli ho do své Velerady. 67Vyzvali ho: „Jestli jsi Mesiáš, řekni nám to!“
„Kdybych vám to řekl, stejně neuvěříte,“ odpověděl Ježíš. 68„A kdybych
se vás zeptal, stejně mi neodpovíte. 69Od této chvíle bude Syn člověka
sedět po pravici Boží moci.“a
70„Takže jsi Boží Syn?“ řekli všichni.
„Sami říkáte, že jsem,“ odpověděl Ježíš.
71Na to zvolali: „K čemu ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to sami
slyšeli z jeho úst!“
Před Pilátem
23 Celé jejich shromáždění vstalo a odvedli ho k Pilátovi. obviňovat: „Zjistili jsme, že tento muž rozvrací náš národ. Je proti 2Začali ho
odvádění daní císaři a nazývá se králem, Mesiášem.“
3Pilát se ho zeptal: „Tak ty jsi židovský král?“
„Sám to říkáš,“ odpověděl Ježíš.
4Nato Pilát řekl vrchním kněžím a zástupům: „Podle mě je ten člověk
nevinný.“
5Oni však naléhali: „Bouří lid! Učí po celém Judsku! Začal v Galileji a do-
šel až sem!“
6Jakmile to Pilát uslyšel, zeptal se: „Takže ten člověk je Galilejec?“ 7A když
se dozvěděl, že je z Herodova panství, poslal ho k Herodovi, který v těch
dnech také pobýval v Jeruzalémě.
Před Herodem
8Když Herodes uviděl Ježíše, měl velikou radost. Už dávno se s ním toužil
setkat, neboť o něm hodně slyšel, a těšil se, že ho uvidí udělat nějaký zá-
zrak. 9Kladl mu spoustu otázek, ale Ježíš mu vůbec neodpovídal.
10Stáli tam však vrchní kněží a znalci Písma a usilovně ho obviňovali.
11A tak jím Herodes se svými vojáky pohrdl. Když se mu dost naposmíval,
oblékl ho do skvostného roucha a poslal ho zpátky k Pilátovi. 12Toho dne se
Herodes s Pilátem spřátelili; předtím totiž k sobě chovali nenávist.
L u k á š 23
a69 Žalm 110:1
1604
Ukřižuj ho!
13Pilát svolal vrchní kněze, přední muže i lid 14a řekl jim: „Přivedli jste
mi tohoto člověka jako rozvraceče lidu. Hle, vyslechl jsem ho před vámi
a neshledal jsem jej vinným v žádném bodě vaší obžaloby. 15Dokonce ani
Herodes ne, neboť jsem vás poslal k němu. Nespáchal nic, za co by zaslou-
žil smrt. 16 [17]Dám ho zbičovat a propustím ho.“a
18Všechen dav ale začal křičet: „Pryč s ním! Propusť nám Barabáše!“
19(Ten byl uvězněn za nějakou vzpouru ve městě a za vraždu.)
20Pilát k nim znovu promluvil, protože chtěl Ježíše propustit.
21Oni ale křičeli: „Ukřižuj, ukřižuj ho!“
22Promluvil k nim tedy potřetí: „Ale co udělal zlého? Nezjistil jsem u něj
nic, za co by zasloužil smrt. Dám ho zbičovat a propustím ho!“
23Oni však naléhali a s velikým křikem se dožadovali, aby byl ukřižován.
Jejich hlasy stále sílily, 24až se Pilát rozhodl jejich žádosti vyhovět. 25Toho,
který byl uvězněn za vzpouru a vraždu, propustil, jak žádali, ale Ježíše na
jejich přání vydal na smrt.
Cesta k popravišti
26Když ho odváděli, chytili jistého Šimona Kyrénského, který se vracel
z pole, a naložili mu kříž, aby ho nesl za Ježíšem.
27Šlo za ním veliké množství lidu i mnoho žen, které nad ním plakaly
a naříkaly. 28Ježíš se k nim obrátil: „Dcery jeruzalémské, neplačte nade
mnou, ale nad sebou a nad svými dětmi. 29Hle, přicházejí dny, kdy lidé
řeknou: ,Blaze neplodným, jejichž lůna nerodila a jejichž prsy nekojily!‘
30 Tehdy řeknou horám: ,Padněte na nás,‘
a kopcům: ,Skryjte nás!‘b
31Když se toto děje se zeleným stromem, co se stane se suchým?“
Golgota
32K popravě s ním vedli ještě další dva muže, zločince. 33Když přišli na
místo zvané Lebka, ukřižovali ho tam, i ty zločince – jednoho po pravici
a druhého po levici. 34Ježíš tehdy řekl: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co
dělají!“c Vojáci zatím losovali o jeho šaty.d
35Lid stál a díval se. Kromě jiných se mu vysmívali také vůdcové: „Jiné zachránil, tak ať zachrání sám sebe, když je to Mesiáš, ten Boží Vyvolený!“
36Vojáci se mu posmívali také. Přistupovali, nabízeli mu ocet 37a říkali:
„Zachraň se, jestli jsi židovský král!“ 38Visel nad ním totiž nápis:
Toto je Ježíš, židovský král.
39Jeden ze zločinců, kteří tam viseli, se mu vysmíval: „Když jsi Mesiáš,
zachraň sebe i nás!“
40Ten druhý ho však okřikl: „To se ani Boha nebojíš? Máš stejný trest jako
on, 41ale my dostáváme spravedlivou odplatu za své skutky, kdežto tenhle
nic zlého neudělal!“
L u k á š 23
a16 Někt. rukopisy přidávají verš 17 Ve svátek jim totiž musel propouštět jednoho vězně.
(Mat 27:15; Marek 15:6) b30 Oze 10:8 c34 první polovina verše v řadě důležitých
rukopisů chybí d34 Žalm 22:19
1605
42Potom řekl Ježíšovi: „Vzpomeň si na mě, až přijdeš do svého království.“
43Ježíš mu odpověděl: „Amen, říkám ti, dnes budeš se mnou v ráji.“
44Okolo poledne se po celé zemi setmělo až do tří hodin odpoledne.
45Slunce se zatmělo a chrámová opona se roztrhla vpůli. 46Ježíš hlasitě zvolal: „Otče, do tvých rukou svěřuji svého ducha!“a Po těch slovech vydechl
naposled.
47Když setník uviděl, co se stalo, vzdal slávu Bohu a řekl: „Ten člověk byl
jistě spravedlivý!“ 48Všichni v zástupu, který se sešel k té podívané, se při
pohledu na to, co se stalo, bili do prsou a odcházeli pryč. 49Všichni jeho přá-
telé, i ženy, které ho doprovázely z Galileje, stáli opodál a všechno to viděli.
Hrob ve skále
50Jeden člen Rady, dobrý a spravedlivý muž jménem Josef, 51nesouhlasil
s Radou a jejím činem. Byl z judského města Arimatie a také očekával Boží
království. 52Šel za Pilátem a vyžádal si Ježíšovo tělo. 53Sňal je, zavinul do
plátna a pochoval ho do vytesané hrobky, do níž ještě nebyl nikdo pochován. 54Byl den příprav a blížil se začátek soboty.
55Přidaly se k němu i ženy, které s Ježíšem přišly z Galileje. Viděly hrob
i to, jak bylo tělo pochováno. 56Vrátily se domů, připravily vonné oleje
a masti, pak ale podle přikázání zachovaly sobotní odpočinek.
Není tu, vstal!
24 Brzy ráno prvního dne v týdnu vzaly připravené vonné masti a vy- daly se s dalšími ženami ke hrobu. 2Našly však kámen odvalený
od hrobu, 3a když vešly dovnitř, nenašly tělo Pána Ježíše. 4Nevěděly, co si
o tom myslet, když vtom před nimi stanuli dva muži v zářícím rouchu.
5Vylekané ženy sklonily tváře k zemi, ale oni jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? 6Není tu, vstal! Vzpomeňte si, jak vám ještě v Galileji
říkal: 7,Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí a být ukřižován,
ale třetího dne vstane z mrtvých.‘“b
8Tehdy si vzpomněly na jeho slova, 9a když se vrátily od hrobu, vyprá-
věly to všechno jedenácti učedníkům i všem ostatním. 10Byly to Marie
Magdaléna, Johana, Marie Jakubova a ostatní, které byly s nimi. Řekly to
apoštolům, 11ale oni ta slova považovali za tlachání a nevěřili jim. 12Petr
však vstal a rozběhl se ke hrobu. Když se naklonil dovnitř, spatřil tam jen
plátna. Vrátil se tedy domů v údivu nad tím, co se stalo.
Na cestě do Emauz
13Téhož dne se dva z nich vydali do vesnice jménem Emauzy, vzdálené od
Jeruzaléma šedesát honů,c 14a povídali si o všem, co se stalo. 15Zatímco si
povídali a probírali to, sám Ježíš se přiblížil a připojil se k nim. 16Něco však
bránilo jejich očím, aby ho poznali.
17Ježíš se jich zeptal: „O čem si to cestou povídáte, že jste tak smutní?“
18Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi snad jediný návš-
těvník Jeruzaléma, který neví o tom, co se tam v těchto dnech stalo!“
19„O čem?“ zeptal se jich.
„O Ježíši Nazaretském,“ odvětili. „Byl to prorok mocný ve skutcích i slovech před Bohem i přede vším lidem. 20Vrchní kněží a naši vůdcové ho
L u k á š 24
a46 Žalm 31:6 b7 Luk 9:22; 18:31–33 c13 asi 11 km
1606
vydali, aby byl odsouzen k smrti, a nechali ho ukřižovat. 21My jsme ale
doufali, že to je on, kdo má vykoupit Izrael. Navíc je to už třetí den, co se
to všechno stalo. 22Také nás překvapily některé z našich žen. Ráno byly
u hrobu 23a nenašly jeho tělo. Pak přišly a říkaly, že dokonce měly vidění.
Andělé jim prý řekli, že žije. 24Někteří z našich šli ke hrobu a našli všechno
tak, jak to ženy vyprávěly, ale jeho neviděli.“
25Tehdy jim řekl: „Jak jste nechápaví! Jak je vám zatěžko věřit všemu, co
pověděli proroci! 26Copak to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, než vejde
do své slávy?“ 27Počínaje Mojžíšem a všemi proroky jim pak vykládal, co
o něm bylo napsáno ve všech Písmech.
28Když došli k vesnici, do níž mířili, naznačil, že půjde dál. 29Oni ho však
přemlouvali: „Zůstaň s námi, už se připozdívá; chýlí se už k večeru.“ Šel
tedy dovnitř, že s nimi zůstane. 30Když byli za stolem, vzal chléb, požehnal, lámal a podával jim. 31Vtom se jim otevřely oči a poznali ho, ale on jim
náhle zmizel.
32Tehdy jeden druhému řekli: „Copak nám nehořelo srdce, když s námi
na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“ 33Ihned vstali a vrátili se do Jeruzaléma.
Tam našli oněch jedenáct shromážděných s ostatními, 34jak říkají: „Pán
opravdu vstal z mrtvých. Ukázal se Šimonovi!“ 35Vyprávěli jim tedy, co se
jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat při lámání chleba.
Dotkněte se mě
36Zatímco o tom mluvili, stanul uprostřed nich Ježíš. „Pokoj vám,“ řekl.
37Oni si ale v hrozném úleku mysleli, že vidí ducha.
38Řekl jim tedy: „Proč jste tak vylekaní? Proč jste na pochybách? 39Podívejte se na mé ruce a nohy – jsem to já! Dotkněte se mě a přesvědčte se:
duch přece nemá maso a kosti; jak vidíte, já je mám!“
40Po těch slovech jim ukázal ruce i nohy. 41Když stále nemohli samou
radostí uvěřit a jen se divili, zeptal se jich: „Máte tu něco k jídlu?“ 42Podali
mu tedy kus pečené ryby, 43on si ji vzal a pojedl před nimi.
Jste svědkové
44Potom jim řekl: „Právě o tomto jsem mluvil, dokud jsem ještě byl s vámi:
Musí se naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově zákoně, v Prorocích a Žalmech.“
45Tehdy jim otevřel mysl, aby porozuměli Písmům. 46Řekl jim: „Tak je
psáno – Mesiáš musel trpět a třetího dne vstát z mrtvých. 47Počínaje od
Jeruzaléma pak v jeho jménu musí být kázáno pokání a odpuštění hříchů
všem národům. 48Vy jste toho svědkové. 49Hle, já na vás sešlu zaslíbení
svého Otce. Zůstaňte ale ve městě, dokud nebudete oblečeni mocí shůry.“
50Potom je odvedl až k Betanii. Zvedl ruce, aby jim požehnal, 51a zatímco
jim žehnal, začal se jim vzdalovat, jak byl unášen vzhůru do nebe. 52Klaněli se mu a potom se s velikou radostí vrátili do Jeruzaléma. 53Všechen
čas trávili v chrámu, kde oslavovali Boha.
L u k á š 24

 txtapk.com    








translate-přeložit





 
2023-03-24-bip39-standalone.html
 
jeden krucek
 

 

Příklad stránky s odkazy

Text odkazu 1

Text odkazu 2

Externí odkaz

Telefonní číslo

Odkaz na sekci

Odkaz na soubor