Evangelium podle
JANA
Prolog
Na počátku a to Slovo bylo u Boha bylo Slovo
a to Slovo bylo Bůh.
2 To bylo na počátku u Boha.
3 Všechno povstalo skrze něj
a bez něj nepovstalo nic, co je.
4 V něm byl život
a ten život byl světlem lidí.
5 A to světlo svítí ve tmě
a tma je nepohltila.
6Od Boha byl poslán člověk jménem Jan. 7Přišel kvůli svědectví, svědčit
o tom Světle, aby všichni uvěřili skrze něj. 8On nebyl to Světlo, ale přišel,
aby o Světle vydal svědectví.
9Tento byl to pravé Světlo osvěcující každého člověka přicházejícího na
svět:
10 Byl na světě
a svět povstal skrze něj,
ale svět ho nepoznal.
11 Přišel do svého vlastního,
ale jeho vlastní ho nepřijali.
12 Ale těm, kteří ho přijali,
dal právo být Božími dětmi –
všem těm, kdo věří v jeho jméno.
13 Takoví nejsou narozeni z krve,
ani z vůle těla, ani z vůle muže,
ale z Boha.
14 To Slovo se stalo tělem
a přebývalo mezi námi.
Spatřili jsme jeho slávu,
slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn,
plný milosti a pravdy.
15Jan o něm vydával svědectví a volal: „Toto je ten, o němž jsem řekl: Ten,
který přichází za mnou, je přede mnou, neboť byl dříve než já.“
1608
16 Z jeho plnosti jsme všichni přijali,
a sice milost za milost.
17 Zákon byl vydán skrze Mojžíše,
milost a pravda však přišla skrze Mesiáše Ježíše.
18 Boha nikdy nikdo neviděl;
jednorozený Syn,a který je v Otcově náručí,
ten jej vylíčil.
Hlas na poušti
19Toto je Janovo svědectví, když židovští představení poslali z Jeruzaléma
kněze a levity s otázkou: „Kdo jsi?“ 20Neodmítl jim přímou odpověď. „Já
nejsem Mesiáš,“ prohlásil.
21„Kdo tedy jsi?“ zeptali se ho. „Eliáš?“b
Řekl: „Nejsem.“
„Jsi ten Prorok?“c
Odpověděl: „Ne.“
22Řekli mu tedy: „Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kteří nás poslali.
Co o sobě říkáš?“
23Odpověděl jim slovy proroka Izaiáše: „Jsem
,hlas volajícího na poušti:
Vyrovnejte Pánovu cestu!‘“d
24Ti vyslanci patřili k farizeům. 25Zeptali se ho: „Proč tedy křtíš, když
nejsi Mesiáš ani Eliáš ani ten Prorok?“
26„Já křtím vodou,“ odpověděl Jan, „ale mezi vámi už povstal někdo, koho
neznáte. 27To je ten, který přichází po mně. Jemu nejsem hoden ani rozvá-
zat řemínek sandálu.“ 28Toto se stalo v Betanii za Jordánem, kde Jan křtil.
29Druhého dne Jan uviděl Ježíše, jak přichází k němu, a řekl: „Hle, Berá-
nek Boží, který snímá hřích světa!e 30To je ten, o němž jsem řekl: Po mně
přichází muž, který je přede mnou, neboť byl dříve než já. 31Já jsem ho
neznal, ale přišel jsem křtít vodou proto, aby byl zjeven Izraeli.“
32Jan vydal svědectví: „Viděl jsem Ducha, jak sestoupil z nebe jako holubice a zůstal na něm. 33Já jsem ho neznal, ale Ten, který mě poslal křtít vodou,
mi řekl: ‚Na koho spatříš sestoupit Ducha a zůstat na něm, to je ten, který křtí
Duchem svatým.‘f 34Já jsem to viděl a vydávám svědectví, že on je Boží Syn.“
Co hledáte?
35Druhého dne tam Jan znovu stál se dvěma ze svých učedníků. 36Když
uviděl Ježíše, jak prochází kolem, řekl: „Hle, Beránek Boží!“ 37Jakmile ti
dva učedníci uslyšeli, co říká, odešli za Ježíšem.
38Ježíš se obrátil a uviděl, jak jdou za ním. „Co hledáte?“ zeptal se jich.
Řekli mu: „Rabbi“ (což se překládá: Učiteli), „kde bydlíš?“
39„Pojďte se podívat,“ odpověděl jim. A tak se šli podívat, kde bydlí,
a toho dne už u něj zůstali. Bylo to kolem čtvrté odpoledne.
40Jeden z těch dvou, kteří to od Jana slyšeli a následovali ho, byl Ondřej,
bratr Šimona Petra. 41Ten jako první nalezl svého bratra Šimona. Řekl mu:
„Našli jsme Mesiáše!“ (což je v překladu Kristus)g 42a přivedl ho k Ježíši.
J a n 1
a18 někt. důležité rukopisy Jednorozený, sám Bůh b21 Mal 3:23 c21 Deut 18:15, 18
d23 Iza 40:3 e29 Gen 22:8; Exod 12:3–7; Iza 53:7 f33 Iza 42:1 g41 řec. Pomazaný
1609
Ježíš se na něj podíval a řekl: „Ty jsi Šimon, syn Janův.a Budeš se jmenovat Kéfa“ (což se překládá Petr).b
43Dalšího dne se Ježíš chtěl vydat do Galileje. Našel Filipa a řekl mu:
„Pojď za mnou.“ 44(Filip byl z Betsaidy, města Ondřejova a Petrova.)
45Filip našel Natanaela a řekl mu: „Našli jsme toho, o kterém psal Mojžíš
v Zákoně a proroci – Ježíše, syna Josefova z Nazaretu!“
46„Co dobrého může být z Nazaretu?“ opáčil Natanael.
„Pojď se podívat,“ řekl mu Filip.
47Když Ježíš uviděl Natanaela, jak jde k němu, řekl o něm: „Hle, opravdový Izraelita, v němž není žádná lest!“
48„Odkud mě znáš?“ zeptal se Natanael.
„Viděl jsem tě pod fíkovníkem,“ řekl mu Ježíš, „ještě než tě Filip zavolal.“
49„Rabbi!“ zvolal Natanael, „Ty jsi Boží Syn, ty jsi král Izraele!“
50Ježíš mu odpověděl: „Věříš proto, že jsem ti řekl: Viděl jsem tě pod
fíkovníkem? Uvidíš ještě větší věci.“ 51A dodal: „Amen, amen, říkám vám:
Uvidíte otevřené nebe a Boží anděly, jak vystupují a sestupují na Syna
člověka.“c
Nejlepší víno
2 Třetího dne se v Káně Galilejské konala svatba. Byla tam i Ježíšova matka 2a na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. 3Když začalo
docházet víno, Ježíšova matka mu řekla: „Nemají víno.“
4„Ženo, co ode mě chceš?“ odpověděl jí Ježíš. „Má chvíle ještě nepřišla.“
5Jeho matka pak řekla služebníkům: „Udělejte, cokoli vám řekne.“
6Stálo tam šest kamenných nádob na vodu k židovskému očišťování,
každá o obsahu dvou nebo tří měr.d 7Ježíš řekl služebníkům: „Naplňte ty
nádoby vodou.“ Když je naplnili až po okraj, 8řekl jim: „Teď nalévejte a doneste vrchnímu správci svatby.“ A tak to udělali.
9Jakmile vrchní správce svatby okusil tu vodu, z níž se stalo víno (a nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří tu vodu nalévali, věděli), zavolal ten
vrchní správce ženicha 10a řekl mu: „Každý člověk podává nejdříve nejlepší víno, a když jsou hosté opilí, podává to horší. Ty jsi zachoval nejlepší
víno až do konce.“
11Tak Ježíš v Káně Galilejské vykonal první ze svých zázračných znamení.
Tehdy zjevil svou slávu a jeho učedníci v něj uvěřili. 12Potom sestoupil spolu
se svou matkou, bratry i učedníky do Kafarnaum, kde se několik dní zdrželi.
Zbořte tento chrám
13Blížily se židovské Velikonoce, a tak se Ježíš vydal na cestu do Jeruzalé-
ma. 14V chrámu nalezl prodavače volů, ovcí a holubic a směnárníky sedící za stoly. 15Tehdy si z provazů upletl bič a všechny z chrámu vyhnal
i s ovcemi a voly. Směnárníkům rozházel peníze a zpřevracel stoly 16a prodavačům holubic řekl: „Odneste to odsud! Nedělejte z domu mého Otce
tržiště!“ 17(Jeho učedníci si tehdy vzpomněli, že je psáno: „Horlivost pro
tvůj dům mě pohltí.“)e
18Židé mu na to řekli: „Jakým znamením se nám prokážeš, když děláš
takové věci?“
19„Zbořte tento chrám,“ odpověděl Ježíš, „a za tři dny ho postavím.“
J a n 2
a42 někt. rukopisy Jonášův (Mat 16:17) b42 řec. Kámen c51 Gen 28:10–12
d6 každá asi 75–115 litrů e17 Žalm 69:10
1610
20„Ten chrám se stavěl čtyřicet šest let!“ řekli na to Židé. „A ty ho postavíš
za tři dny?“ 21(On ale mluvil o chrámu svého těla. 22Když byl potom
vzkříšen z mrtvých, jeho učedníci si vzpomněli, že to říkal, a uvěřili Písmu
i Ježíšově slovu.)
23Když byl o Velikonocích v Jeruzalémě, mnozí během toho svátku
uvěřili v jeho jméno, neboť viděli znamení, která konal. 24Ježíš se jim ale
nesvěřoval, protože všechny znal. 25Nepotřeboval, aby někdo vydával
o člověku svědectví, neboť sám věděl, co je v člověku.
Nikodém
3 Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, židovský hodnostář. Ježíšem v noci a řekl mu: „Rabbi, víme, že jsi přišel jako učitel od Boha. 2Přišel za
Nikdo přece nemůže konat znamení, která konáš ty, není-li Bůh s ním.“
3Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, říkám ti: Pokud se někdo nenarodí
znovu, nemůže spatřit Boží království.“
4„Jak se může člověk narodit, když je starý?“ řekl na to Nikodém. „Může
se snad vrátit do matčina lůna a podruhé se narodit?“
5Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, říkám ti: Kdo se nenarodí z vody
a z Ducha, nemůže vejít do Božího království. 6Co se narodilo z těla, je tělo;
co se narodilo z Ducha, je duch. 7Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se znovu
narodit. 8Vítr vane, kam chce, a slyšíš jeho hlas, ale nevíš, odkud přichází
a kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“
9„Jak se to může stát?“ zeptal se Nikodém.
10„Ty jsi učitel Izraele, a nevíš to?“ odpověděl mu Ježíš. 11„Amen, amen,
říkám ti, že mluvíme o tom, co známe, a svědčíme o tom, co jsme viděli,
ale naše svědectví nepřijímáte. 12Jestliže nevěříte, když jsem vám říkal pozemské věci, jak uvěříte, budu-li vám říkat nebeské? 13Nikdo nevystoupil
do nebe, jedině ten, který sestoupil z nebe, Syn člověka.a 14Jako Mojžíš vyzdvihl hada na poušti,b tak musí být vyzdvižen Syn člověka, 15aby každý,
kdo věří v něj, měl věčný život.“
16Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby
žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život. 17Bůh neposlal svého
Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něj spasen. 18Kdo
v něho věří, nebude souzen, ale kdo nevěří, je už odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Božího Syna. 19A toto je ten soud, že světlo
přišlo na svět, ale lidé si více než světlo oblíbili tmu, protože jejich skutky
byly zlé. 20Každý, kdo koná zlo, nenávidí světlo a nepřichází ke světlu, aby
jeho skutky nebyly odhaleny. 21Kdo ale koná pravdu, přichází ke světlu,
aby se ukázalo, že jeho skutky byly vykonány v Bohu.
On musí růst
22Potom Ježíš přišel se svými učedníky do judské země a tam s nimi pobý-
val a křtil. 23Jan také křtil v Ainonu poblíž Salimu, protože tam bylo hodně
vody. A lidé přicházeli a nechávali se křtít. 24(Jan totiž ještě nebyl vsazen
do žaláře.)
25Tehdy mezi Janovými učedníky a jistým Židem došlo ke sporu ohledně
očišťování. 26Přišli tedy k Janovi a řekli mu: „Rabbi, pohleď, ten, který byl
J a n 2
a13 Někt. rukopisy přidávají který je v nebi. b14 Num 21:7–9
1611
s tebou za Jordánem, ten, o němž jsi vydal svědectví, teď křtí a všichni
přicházejí k němu!“
27Jan odpověděl: „Člověk nemůže přijmout nic, není-li mu to dáno
z nebe. 28Vy sami jste mi svědky, že jsem řekl: Já nejsem Mesiáš, ale jsem
poslán před ním. 29Kdo má nevěstu, je ženich, ale přítel ženicha, který stojí
a slyší ho, se z ženichova hlasu velmi raduje. Tato má radost se tedy naplnila. 30On musí růst a já se menšit.“
31Kdo přichází shůry, je nade všechny; kdo je ze země, je pozemský
a mluví pozemské věci. Ten, který přišel z nebe, je nade všechny. 32Svědčí
o tom, co viděl a slyšel, ale jeho svědectví nikdo nepřijímá. 33Kdo přijímá
jeho svědectví, zpečetil to, že Bůh je pravdomluvný. 34Ten, kterého poslal
Bůh, mluví Boží slova, neboť Bůh dává Ducha bez omezení. 35Otec miluje
Syna a všechno dal do jeho rukou. 36Kdo věří v Syna, má věčný život; kdo
Synu nevěří, nespatří život, ale zůstává na něm Boží hněv.
Voda života
4 Když se Ježíš dozvěděl, že farizeové slyšeli: „Ježíš získává a křtí více učedníků než Jan“ 2(ačkoli Ježíš sám nekřtil, ale jeho učedníci), 3opustil Judsko a vrátil se do Galileje. 4Musel však projít Samařím.
5Dorazil k samařskému městu zvanému Sychar, blízko pozemku, který
kdysi dal Jákob svému synu Josefovi. 6Dosud tam byla Jákobova studna
a Ježíš, unaven cestou, se u ní posadil. Bylo okolo poledne.
7Když jedna žena ze Samaří přišla načerpat vodu, Ježíš ji požádal: „Dej
mi napít.“ 8(Jeho učedníci totiž odešli do města nakoupit jídlo.)
9Samařská žena se ho zeptala: „Jak to, že ty, Žid, žádáš mě, Samaritánku,
o nápoj?“ (Židé se totiž se Samaritány nestýkají.)
10Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala ten Boží dar, a kdo je ten, který ti říká:
,Dej mi napít,‘ žádala bys ty jeho, a dal by ti živou vodu.“
11„Pane, nemáš ani, čím bys čerpal,“ namítla žena, „a studna je hluboká.
Odkud vezmeš tu živou vodu? 12Jsi snad větší než náš otec Jákob, který nám
tu studnu dal? On sám z ní pil, i jeho synové a jeho dobytek.“
13„Každý, kdo pije tuto vodu, bude znovu žíznit,“ odpověděl Ježíš. 14„Kdo
se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit už nikdy. Voda, kterou
mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající k věčnému životu.“
15„Pane, dej mi tu vodu,“ řekla žena, „ať už nežízním a nemusím sem
chodit čerpat.“
16„Jdi, zavolej svého muže a přijď sem,“ řekl jí Ježíš.
17„Nemám muže,“ odpověděla žena.
„To jsi řekla pravdu, že nemáš muže,“ řekl jí Ježíš. 18„Měla jsi totiž pět mužů
a ten, kterého máš teď, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu.“
19„Pane, vidím, že jsi prorok,“ odpověděla žena. 20„Naši otcové uctívali Boha
na této hoře, vy ale říkáte, že místo, kde se má uctívat, je v Jeruzalémě.“
21„Ženo,“ řekl jí Ježíš, „věř mi, že přichází chvíle, kdy nebudete uctívat
Otce ani na této hoře, ani v Jeruzalémě. 22Vy ani nevíte, koho uctíváte; my
víme, koho uctíváme, protože spása vyjde z Židů.a 23Přichází chvíle, a už
je tu, kdy praví ctitelé budou uctívat Otce v duchu a v pravdě. Takové totiž
Otec hledá, aby ho uctívali. 24Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, ho musí uctí-
vat v duchu a v pravdě.“
J a n 4
a22 Iza 2:3
1612
25Žena odpověděla: „Vím, že přijde Mesiáš“ (který je nazýván Kristus).
„Až přijde, vysvětlí nám všechno.“
26„To jsem já,“ řekl jí Ježíš; „ten, kdo s tebou mluví!“
Jeden rozsívá, jiný žne
27Vtom přišli jeho učedníci. Překvapilo je, že mluví se ženou, ale žádný
neřekl: „Co jí chceš?“ anebo: „Proč s ní mluvíš?“
28Žena tam nechala svůj džbán, odešla do města a řekla lidem: 29„Pojďte
se podívat na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Není to snad
Mesiáš?“ 30Vyšli tedy z města a šli k němu.
31Mezitím ho učedníci prosili: „Rabbi, najez se!“
32On jim však řekl: „Mě sytí pokrm, který vy neznáte.“
33Učedníci se jeden druhého ptali: „Přinesl mu snad někdo jídlo?“
34„Můj pokrm,“ řekl jim Ježíš, „je konat vůli Toho, který mě poslal, a dokončit jeho dílo. 35Neříkáte snad, že do sklizně zbývají ještě čtyři měsíce?
Hle, říkám vám: Pozvedněte oči a podívejte se na lány, že se už bělají ke
žni! 36Ten, kdo žne, získává odplatu a shromažďuje úrodu k věčnému
životu, aby se společně radoval rozsévač i žnec. 37V tom je pravdivé to
rčení, že ,jeden rozsívá a jiný žne‘. 38Já jsem vás poslal sklízet, na čem jste
sami nepracovali. Pracovali jiní a vy jste vstoupili do jejich práce.“
39Díky slovům té ženy, která svědčila: „Řekl mi všechno, co jsem udě-
lala,“ v něj mnozí Samaritáni z toho města uvěřili. 40Když k němu ti Samaritáni přišli, prosili ho, aby u nich zůstal. Zůstal tam tedy dva dny 41a díky
jeho slovu jich uvěřilo ještě mnohem více.
42Té ženě pak řekli: „Už nevěříme jen díky tvým slovům; sami jsme ho
slyšeli a víme, že to je opravdu Spasitel světa.“
Tvůj syn žije
43Po dvou dnech pak odtud odešel do Galileje. 44Sám Ježíš měl totiž dosvědčit, že prorok není ve své vlasti v úctě. 45Když přišel do Galileje, Galilejci ho vítali, neboť byli o svátcích v Jeruzalémě a viděli všechno, co tam
dělal.
46Znovu se vrátil do Kány Galilejské, kde proměnil vodu ve víno. Byl
tam právě jeden královský úředník, jehož syn byl v Kafarnaum nemocný.
47Když uslyšel, že Ježíš přišel z Judska do Galileje, šel k němu a prosil ho,
aby šel jeho syna uzdravit, protože už umíral.
48„Dokud neuvidíte znamení a zázraky, neuvěříte,“ řekl mu Ježíš.
49„Pane, pojď, než mé dítě umře!“ naléhal královský úředník.
50Ježíš mu řekl: „Jdi, tvůj syn žije.“
Ten člověk uvěřil slovu, které mu Ježíš řekl, a šel. 51Na cestě se s ním
setkali jeho služebníci a oznamovali mu: „Tvůj syn žije!“ 52Vyptal se jich
tedy, odkdy se mu udělalo lépe. Odpověděli: „Horečka ho opustila včera
hodinu po poledni.“
53Otec poznal, že to bylo ve chvíli, kdy mu Ježíš řekl: „Tvůj syn žije.“
Tehdy uvěřil on i celý jeho dům. 54Tak Ježíš po svém návratu z Judska vykonal v Galileji už druhé znamení.
J a n 4
1613
Vstaň a choď
5 Potom byl další židovský svátek, a tak se Ježíš vydal do Jeruzaléma. 2V Jeruzalémě je u Ovčí brány rybník hebrejsky zvaný Bethesda,a
u něhož je pět sloupořadí. 3[4]Ležela tam spousta nemocných, slepých,
chromých a ochrnutých.b 5Byl mezi nimi jeden člověk, nemocný už třicet
osm let.
6Ježíš viděl, jak tam leží, a poznal, že je už dlouho nemocen. „Chceš být
uzdraven?“ zeptal se ho.
7„Pane, nemám nikoho, kdo by mě snesl do rybníka, když se zvíří voda,“
odpověděl mu nemocný. „Když tam zamířím, někdo mě předstihne.“
8„Vstaň, vezmi své lehátko a choď!“ řekl mu Ježíš. 9A ten člověk byl ihned
uzdraven, vzal své lehátko a začal chodit.
Ten den však byla sobota. 10Židovští představení tedy uzdraveného napomínali: „Je sobota, nesmíš nosit lehátko!“
11On jim však odpověděl: „Ten, kdo mě uzdravil, mi řekl: ‚Vezmi své lehátko
a choď.‘“
12„Kdo ti mohl říci: ‚Vezmi své lehátko a choď‘?!“ ptali se ho. 13To ovšem ten
uzdravený nevěděl; Ježíš se totiž vmísil do okolního davu.
14Potom ho Ježíš nalezl v chrámě a řekl mu: „Pohleď, jsi uzdraven. Už
nehřeš, ať se ti nepřihodí něco horšího.“ 15Ten člověk pak odešel a oznámil
židovským představeným, že ho uzdravil Ježíš.
Syn dělá to, co Otec
16Židovští představení tedy začali Ježíše pronásledovat, protože to udělal
v sobotu. 17Ježíš jim odpověděl: „Můj Otec pracuje i dnes; proto pracuji
i já.“ 18A kvůli tomu ho chtěli zabít ještě více, neboť nejenom rušil sobotu,
ale ještě nazýval Boha svým vlastním Otcem, a tak se dělal rovným Bohu.
19Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, říkám vám: Syn nemůže sám od
sebe dělat nic, jedině to, co vidí dělat Otce. Cokoli dělá on, to podobně
dělá i Syn. 20Otec miluje Syna a ukazuje mu všechno, co sám dělá; a ukáže
mu ještě větší skutky, abyste jen žasli. 21Neboť jako Otec křísí mrtvé a dává
život, tak i Syn dává život těm, kterým chce. 22Otec nikoho nesoudí, ale
svěřil veškerý soud Synu, 23aby všichni ctili Syna, jako ctí Otce. Kdo nectí
Syna, nectí ani Otce, který ho poslal.
24Amen, amen, říkám vám: Kdo slyší mé slovo a věří Tomu, který mě
poslal, má věčný život a nepřijde na soud, ale již přešel ze smrti do života.
25Amen, amen, říkám vám: Přichází chvíle, a už je tu, kdy mrtví uslyší
hlas Božího Syna a ti, kteří uslyší, budou žít. 26Jako má Otec život sám
v sobě, tak dal i Synu, aby měl život sám v sobě, 27a dal mu také pravomoc konat soud, protože je Syn člověka. 28Nedivte se tomu; přichází totiž
chvíle, kdy všichni, kteří jsou v hrobech, uslyší jeho hlas 29a vyjdou – ti,
kdo konali dobro, budou vzkříšeni k životu, ale ti, kdo konali zlo, budou
vzkříšeni k soudu.
30Sám od sebe nemohu dělat nic. Jak slyším, tak soudím a můj soud je
spravedlivý, protože nehledám svou vůli, ale vůli Toho, který mě poslal.
31Svědčím-li sám o sobě, mé svědectví není pravé. 32Svědčí však o mně
někdo jiný a vím, že jeho svědectví o mně je pravdivé. 33Poslali jste k Janovi
J a n 5
a2 někt. rukopisy Bet-zatha, jiné Betsaida b3 Někt. rukopisy přidávají a čekali, až
se voda pohne. 4Do rybníka totiž občas sestupoval anděl a vířil vodu. Kdo po tom zvíření
vstoupil do vody první, býval uzdraven, ať měl jakoukoli nemoc.
1614
a ten vydal svědectví pravdě. 34Já ovšem nepřijímám svědectví od člověka,
ale toto říkám pro vaši záchranu. 35On byl hořící a zářící lampou, vy jste se
však chtěli v jeho světle poradovat jen na čas. 36Mám ale větší svědectví
než Janovo: skutky, které mi dal Otec, abych je vykonal. Samotné skutky,
které dělám, o mně svědčí, že mě poslal Otec. 37A sám Otec, který mě
poslal, o mně vydal svědectví. Vy jste ale nikdy neslyšeli jeho hlas a neviděli
jeho tvář. 38Jeho slovo ve vás nezůstává, neboť nevěříte tomu, kterého on
poslal. 39Zkoumáte Písma, neboť se domníváte, že v nich máte věčný život,
a ta svědčí o mně. 40Nechcete ale ke mně přijít, abyste měli život.
41Nepřijímám chválu od lidí, 42ale poznal jsem, že v sobě nemáte Boží
lásku. 43Já jsem přišel ve jménu svého Otce, a nepřijímáte mě. Kdyby jiný
přišel ve svém vlastním jménu, toho přijmete. 44Jak byste vůbec mohli
uvěřit? Přijímáte chválu jedni od druhých, ale chválu, která je od samotného Boha, nehledáte.
45Nemyslete si, že já vás budu žalovat před Otcem. Ten, kdo na vás žaluje, je Mojžíš, v něhož doufáte. 46Kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste
i mně, neboť on psal o mně. 47Když ale nevěříte jeho spisům, jak uvěříte
mým slovům?“
Pět chlebů a dvě ryby
6 Ježíš potom odešel za Galilejské (neboli Tiberiadské) jezero za ním veliký zástup, protože viděli, jaká zázračná znamení konal 2a šel
na nemocných. 3Ježíš vystoupil na horu a posadil se tam se svými učedníky.
4Blížily se židovské svátky Velikonoc.
5Ježíš pozvedl oči, a když uviděl, že za ním jde takový zástup, zeptal se
Filipa: „Kde nakoupíme chleby, aby se ti lidé najedli?“ 6(To ovšem řekl, aby
ho vyzkoušel, neboť sám věděl, co má udělat.)
7Filip mu odpověděl: „Nestačilo by nám chleba ani za dvě stě denárů,a aby
se na každého dostalo aspoň trochu!“
8Jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra, mu řekl: 9„Je tu jeden
chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě rybky. Ale co je to pro tolik lidí?“
10Ježíš však řekl: „Zařiďte, ať se lidé posadí.“ Na tom místě bylo hodně
trávy, a tak se posadili v počtu asi pěti tisíc mužů. 11Ježíš vzal ty chleby,
vzdal díky a rozdával sedícím; také ryb rozdal, kolik jen chtěli. 12Když se
nasytili, řekl svým učedníkům: „Posbírejte zbylé nalámané kousky, ať se
nic neztratí.“ 13Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů kousky z těch pěti
ječných chlebů, které zbyly po těch, kdo jedli.
To jsem já!
14Když lidé viděli, jaké zázračné znamení vykonal, říkali: „Je to opravdu
ten Prorok, který měl přijít na svět!“b 15Ježíš poznal, že se chystají přijít
a vzít ho, aby ho udělali králem, a tak se o samotě vrátil na horu.
16Večer jeho učedníci sešli dolů k jezeru, 17nastoupili na loď a plavili se
na druhý břeh do Kafarnaum. Ačkoli se už setmělo, Ježíš k nim nepřišel.
18Jezero se začalo vzdouvat silným větrem. 19Když odpluli asi pětadvacet
nebo třicet honů,c spatřili Ježíše, jak kráčí po hladině a blíží se k lodi.
Vyděsili se, 20ale on jim řekl: „To jsem já, nebojte se!“ 21Tehdy ho ochotně
vzali na loď, a ta se hned ocitla u břehu, k němuž pluli.
J a n 5
a7 mzda dělníka asi za 8 měsíců (Mat 20:2) b14 Deut 18:15, 18; Mal 3:23–24 (Jan 1:21)
c19 asi 5 km
1615
Chléb života
22Druhého dne si zástup, který zůstal na protějším břehu jezera, uvědomil,
že tam byla jen jediná loďka a že Ježíš na ni nenastoupil se svými učedníky, ale ti odpluli sami. 23(Od Tiberiady ovšem připluly jiné loďky blízko
k tomu místu, kde jedli chléb, když Pán vzdal díky.) 24Když tedy zástup
uviděl, že tam Ježíš ani jeho učedníci nejsou, nastoupili i oni do loděk
a přijeli do Kafarnaum, kde hledali Ježíše.
25Když ho pak našli na druhém břehu jezera, ptali se ho: „Rabbi, kdy ses
sem dostal?“
26Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, říkám vám: Nehledáte mě proto, že
jste viděli znamení, ale že jste jedli ty chleby a byli jste nasyceni. 27Neusilujte o pomíjející pokrm, ale o pokrm, který zůstává k věčnému životu,
který vám dá Syn člověka. Na něj totiž Bůh Otec vtiskl svou pečeť.“
28„Co máme dělat, abychom konali Boží skutky?“ zeptali se ho.
29Ježíš jim odpověděl: „Toto je ten Boží skutek – abyste věřili v toho, kterého on poslal.“
30„Jaké znamení vykonáš, abychom ho viděli a uvěřili ti?“ zeptali se ho.
„Co děláš? 31Naši otcové jedli na poušti manu, jak je psáno: ,Dal jim jíst
chléb z nebe.‘“a
32Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, říkám vám: Ten chléb z nebe vám
nedal Mojžíš. Můj Otec vám dává ten pravý chléb z nebe. 33Boží chléb je
ten, který sestupuje z nebe a dává život světu.“
34„Pane, dávej nám ten chléb vždycky,“ řekli mu.
35Ježíš jim odpověděl: „Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude
nikdy hladovět; kdo věří ve mě, nebude nikdy žíznit. 36Ale jak jsem vám
řekl: I když jste mě viděli, nevěříte. 37Všichni, které mi Otec dává, přijdou
ke mně; a toho, kdo ke mně přichází, jistě nevyženu ven. 38Sestoupil jsem
z nebe, ne abych konal svou vůli, ale vůli Toho, který mě poslal. 39A toto je
vůle Toho, který mě poslal – abych nikoho z těch, které mi dal, neztratil,
ale vzkřísil je v poslední den. 40Neboť toto je vůle mého Otce, který mě
poslal – aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl věčný život. A já ho
vzkřísím v poslední den.“
41Židé pak na něj reptali, že řekl: „Já jsem ten chléb, který sestoupil z nebe.“ 42Říkali: „Není to snad ten Ježíš, syn Josefův? Jeho otce i matku známe;
jak tedy může říkat: ‚Sestoupil jsem z nebe‘?“
43„Přestaňte spolu reptat!“ odpověděl jim Ježíš. 44„Nikdo ke mně nemůže
přijít, pokud ho nepřitáhne můj Otec, který mě poslal; já ho pak vzkřísím
v poslední den. 45V Prorocích je psáno: ‚A budou všichni vyučeni od Boha.‘b
Každý, kdo slyší Otce a učí se od něj, přichází ke mně. 46Ne že by někdo
viděl Otce; jediný, kdo viděl Otce, je ten, který je od Boha.
47Amen, amen, říkám vám: Kdo věří, má věčný život. 48Já jsem chléb života. 49Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. 50Toto je ten chléb sestupující z nebe, aby ten, kdo z něj jí, nezemřel. 51Já jsem ten živý chléb, který
sestoupil z nebe. Kdokoli by ten chléb jedl, bude žít navěky. Chléb, který
dám já, je mé tělo, které dám za život světa.“
52Židé se mezi sebou začali hádat: „Jak nám tenhle může dát jíst své tělo?“
53Ježíš jim ale řekl: „Amen, amen, říkám vám: Nebudete-li jíst tělo Syna
člověka a pít jeho krev, nemáte v sobě život. 54Kdo jí mé tělo a pije mou
J a n 6
a31 Exod 16:4; Neh 9:15; Žalm 78:24–25 b45 Iza 54:13
1616
krev, má věčný život a já ho vzkřísím v poslední den. 55Mé tělo je opravdu
pokrm a má krev je opravdu nápoj. 56Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zů-
stává ve mně a já v něm. 57Jako mě poslal živý Otec a já žiji skrze Otce,
tak ten, kdo jí mne, bude žít skrze mě. 58Toto je ten chléb, který sestoupil
z nebe. Ne jako když otcové jedli manu, a zemřeli. Kdo jí tento chléb, bude
žít navěky.“
59Toto vše řekl, když učil v synagoze v Kafarnaum.
Těžká slova
60Mnozí z jeho učedníků, kteří to slyšeli, si tehdy řekli: „To jsou těžká slova.
Kdo to může poslouchat?“
61Ježíš v nitru poznal, že jeho učedníci kvůli tomu reptají, a tak jim řekl:
„Tohle vás uráží? 62A co kdybyste viděli Syna člověka vystupovat tam, kde
byl dříve? 63Duch je ten, kdo dává život; tělo nedokáže nic. Slova, která
vám mluvím, jsou Duch a jsou život. 64Někteří z vás ale nevěří.“ (Ježíš totiž od počátku věděl, kteří nevěřili a kdo ho zradí.) 65Potom dodal: „Proto
jsem vám řekl, že ke mně nikdo nemůže přijít, není-li mu to dáno od
Otce.“
66Mnozí z jeho učedníků kvůli tomu odešli a už s ním nechtěli nic mít.
67„Chcete odejít i vy?“ zeptal se Ježíš tehdy svých Dvanácti.
68„Pane, ke komu bychom šli?“ odpověděl mu Šimon Petr. „Ty máš slova
věčného života 69a my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží!“
70„Vyvolil jsem si vás dvanáct,“ řekl jim na to Ježíš; „jeden z vás je ale
ďábel.“ 71A to řekl o Jidáši, synu Šimona Iškariotského. Ten ho měl zradit,
ačkoli byl jedním z Dvanácti.
Není to Mesiáš?
7 Potom Ježíš chodil po Galileji. Nechtěl se totiž zdržovat v Judsku, protože ho židovští představení chtěli zabít. 2Blížila se židovská Slavnost
stánků, 3a tak mu jeho bratři řekli: „Odejdi odsud a vydej se do Judska, ať
i tvoji učedníci vidí, jaké skutky děláš. 4Nikdo, kdo chce být známý, přece
nedělá nic v skrytu. Když děláš takové věci, ukaž se světu!“ 5Ani jeho bratři
v něj totiž nevěřili.
6Ježíš jim odpověděl: „Pro vás je vždycky vhodný čas, ale můj čas ještě
nepřišel. 7Vás nemá svět proč nenávidět, ale mě nenávidí, protože o něm
vydávám svědectví, že jeho skutky jsou zlé. 8Jděte na slavnost sami. Já tam
nejdu; můj čas se ještě nenaplnil.“ 9To jim řekl a zůstal v Galileji.
10Později, když jeho bratři odešli, vydal se na slavnost i on, ale ne zjevně,
spíše potají. 11Židovští představení už ho na slavnosti hledali. „Kde je?“
vyptávali se. 12V lidu se o něm vedlo mnoho řečí; někteří říkali: „Je dobrý!“
a jiní zas: „Není! Jen obluzuje lidi!“ 13Kvůli strachu z představených však
o něm nikdo nemluvil otevřeně.
14Asi v polovině svátku Ježíš vešel do chrámu a začal učit. 15Židé jen žasli:
„Jak to, že zná Písma, když se neučil?“
16Ježíš jim odpověděl: „Mé učení není mé, ale Toho, který mě poslal.
17Bude-li někdo chtít konat jeho vůli, pozná, je-li to učení z Boha, nebo zda
mluvím sám od sebe. 18Kdo mluví sám od sebe, hledá svou vlastní slávu.
Kdo ale hledá slávu Toho, který ho poslal, ten je pravdomluvný a není
J a n 6
1617
na něm nic špatného. 19Mojžíš vám dal Zákon, že? Přitom nikdo z vás
Zákon neplní. Proč mě chcete zabít?“
20„Jsi posedlý!“ odpověděl mu zástup. „Kdo tě chce zabít?“
21Ježíš jim odpověděl: „Udělal jsem jeden skutek a všichni se divíte.
22Mojžíš vám uložil obřízku (i když ta nepochází od Mojžíše, ale už od praotců) a vy obřezáváte chlapce i v sobotu. 23Může-li člověk v sobotu přijímat
obřízku a neporušovat tím Mojžíšův zákon, proč se na mě zlobíte, že jsem
v sobotu uzdravil celého člověka? 24Nesuďte podle zdání, suďte spravedlivým soudem.“
25Někteří z Jeruzalémských začali říkat: „Není to snad ten, kterého chtějí
zabít? 26Podívejte se, mluví svobodně a nikdo nic nenamítá. Že by hodnostáři přece jen poznali, že je to Mesiáš? 27Jenže o tomto víme, odkud je, ale
až přijde Mesiáš, nikdo nebude vědět, odkud je.“
28Ježíš, který zatím vyučoval v chrámě, tehdy zvolal: „Znáte mě a také
víte, odkud jsem. Nepřišel jsem ale sám od sebe. Ten, který mě poslal, je
pravdomluvný. Vy ho neznáte, 29ale já ho znám, neboť jsem od něj a on mě
poslal.“
30Chtěli ho za to zatknout, ale nikdo na něj nevztáhl ruku, neboť ještě nepřišla jeho chvíle. 31Mnozí ze zástupu v něj ale uvěřili. „Až přijde Mesiáš,“
říkali, „vykoná snad více znamení než on?“ 32Jakmile farizeové uslyšeli, že
zástup o něm vede takové řeči, společně s vrchními kněžími na něj poslali
chrámovou stráž, aby ho zatkli.
33Ježíš jim řekl: „Ještě na kratičko jsem s vámi; potom odejdu k Tomu,
který mě poslal. 34Budete mě hledat, ale nenajdete. Tam, kde jsem, se nedostanete.“
35„Kam se chystá jít, že ho nenajdeme?“ ptali se Židé mezi sebou. „Půjde
snad do řecké diaspory učit Řeky? 36Co tím myslel, když řekl: ,Budete mě
hledat, ale nenajdete. Tam, kde jsem, se nedostanete‘?“
Řeky živé vody
37V poslední den, když svátek vrcholil, Ježíš vstal a zvolal: „Kdo má žízeň,
pojď ke mně a pij! 38Kdo věří ve mne, z jeho nitra potečou řeky živé vody,
jak praví Písmo.“a 39(A to řekl o Duchu, kterého měli přijmout věřící v něho;
neboť Duch ještě nebyl dán, protože Ježíš ještě nebyl oslaven.)
40Jakmile to uslyšeli, mnozí v zástupu říkali: „Je to opravdu ten Prorok.“b
41Někteří říkali: „Je to Mesiáš!“ A další: „Přijde snad Mesiáš z Galileje? 42Ne-
říká Písmo, že Mesiáš přijde ze semene Davidova, z Betléma, městečka, kde
bydlel David?“c 43Zástup se kvůli němu rozdělil na dva tábory. 44Někteří se
ho chtěli chopit, ale nikdo na něj nevztáhl ruku.
45Strážní se tehdy vrátili k farizeům a vrchním kněžím. Ti se ptali: „Jak
to, že jste ho nepřivedli?“
46Strážní odpověděli: „Takhle nikdy nikdo nemluvil!“
47„Snad jste se také nenechali obloudit?“ osopili se na ně farizeové. 48„Uvě-
řil v něj snad někdo z hodnostářů nebo z farizeů? 49Jenom ten proklatý dav,
co nezná Zákon!“
50Jeden z nich, Nikodém (který ho předtím navštívil), jim ale řekl: 51„Copak náš Zákon někoho soudí, aniž by byl nejdříve vyslechnut a zjistilo se,
co udělal?“
J a n 7
a38 Iza 12:3; Eze 47:1–12; Zach 14:8 b40 Jan 6:14 c42 2.Sam 7:12–14; Mich 5:1
1618
52„Snad nejsi také z Galileje?“ odpověděli mu. „Studuj a uvidíš, že z Galileje žádný prorok nepovstal!“a
Kdo z vás je bez hříchu
8 53 2Za úsvitu se pak vrátil do chrámu, kam se k němu scházel všechen Každý se pak vrátil domů, 1ale Ježíš odešel na Olivetskou horu.
lid. Posadil se tedy a učil je. 3Znalci Písma a farizeové tehdy přivedli ženu
přistiženou při cizoložství. Postavili ji doprostřed 4se slovy: „Mistře, tato
žena byla přistižena při činu, když cizoložila. 5Mojžíš nám v Zákoně přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?“ 6Těmi slovy ho pokoušeli, aby ho
mohli obžalovat.
Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi. 7Když se ho však nepřestávali ptát,
zvedl se a řekl jim: „Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní první hodí kamenem.“
8A opět se sklonil a psal po zemi.
9Když to uslyšeli, začali se jeden po druhém vytrácet, počínaje od nejstarších. Nakonec tam Ježíš zůstal sám s tou ženou stojící uprostřed. 10Ježíš
se zvedl a zeptal se jí: „Kde jsou tvoji žalobci, ženo? Nikdo tě neodsoudil?“
11„Nikdo, Pane,“ odpověděla.
„Ani já tě neodsuzuji,“ řekl jí Ježíš. „Jdi a už nehřeš.“
Já jsem
12Ježíš k nim pak znovu promluvil: „Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje,
nebude už chodit v temnotě, ale bude mít světlo života.“
13Farizeové mu namítli: „Svědčíš sám o sobě, tvé svědectví neplatí.“
14Ježíš jim odpověděl: „Ačkoli svědčím sám o sobě, mé svědectví platí,
neboť vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Vy však nevíte, odkud přicházím
ani kam jdu. 15Vy soudíte tělesně, já nesoudím nikoho. 16A i kdybych soudil,
můj soud je pravdivý, neboť nejsem sám, ale je se mnou Otec, který mě
poslal. 17Ve vašem Zákoně je psáno, že svědectví dvou lidí je pravé.b 18Svěd-
čím sám o sobě a svědčí o mně Otec, který mě poslal.“
19Říkali mu tedy: „Kde je ten tvůj otec?“
Ježíš odpověděl: „Neznáte mě ani mého Otce. Kdybyste mě znali, znali
byste i mého Otce.“ 20Tato slova říkal u pokladnice, když učil v chrámě, ale
nikdo ho nezatkl, neboť jeho chvíle ještě nepřišla.
21Ježíš k nim znovu promluvil: „Já odcházím. Budete mě hledat, dokud
nezemřete ve svém hříchu. Jdu tam, kam vy nemůžete.“
22Židé na to říkali: „To se snad chce zabít, že říká: ,Jdu tam, kam vy nemůžete‘?“
23Odpověděl jim: „Vy jste zdola, já jsem shora. Vy jste z tohoto světa, já
nejsem z tohoto světa. 24Proto jsem vám řekl, že zemřete ve svých hříších.
Nebudete-li věřit, že ,já jsem,‘c zemřete ve svých hříších.“
25„A kdo jsi?“ zeptali se ho.
„Říkám vám to už od začátku,“ odpověděl jim Ježíš. 26„Mám o vás mnoho
co říci a soudit. Ten, který mě poslal, je ovšem pravdomluvný a já říkám
světu, co jsem slyšel od něj.“
27Nepochopili však, že s nimi mluvil o Otci. 28Proto jim Ježíš řekl: „Až
vyzdvihnete Syna člověka, tehdy poznáte, kdo jsem. Nic nedělám sám od
J a n 8
a52 následující text (Jan 7:53–8:11) v nejstarších rukopisech chybí; některé jej umisťují
jinam (za Jan 7:36, 7:44, 21:25 nebo za Luk 21:38) b17 Deut 17:6; 19:15
1619
sebe, ale mluvím, jak mě naučil Otec. 29Ten, který mě poslal, je se mnou.
On mě nenechal samotného, neboť vždycky dělám, co se mu líbí.“ 30A při
těch slovech v něj mnozí uvěřili.
Pravda vás vysvobodí
31Židům, kteří mu uvěřili, Ježíš řekl: „Když zůstanete v mém slově, budete
opravdu mými učedníky. 32Poznáte pravdu a pravda vás vysvobodí.“
33„Jsme Abrahamovo símě!“ ohradili se. „Nikdy jsme nikomu neotročili.
Jak můžeš říkat: ‚Budete svobodní‘?“
34Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, říkám vám, že každý, kdo hřeší, je
otrokem hříchu. 35A otrok nezůstává v domě navždy, navždy zůstává syn.
36Když vás Syn vysvobodí, budete opravdu svobodní. 37Vím, že jste Abrahamovo símě, ale chcete mě zabít, protože mé slovo u vás nemá místo. 38Já
mluvím o tom, co jsem viděl u svého Otce; vy zase děláte, co jste slyšeli od
svého otce.“
39„Náš otec je Abraham,“ odpověděli mu.
„Kdybyste byli děti Abrahama,“ řekl jim Ježíš, „dělali byste Abrahamovy
skutky. 40Vy mě ale chcete zabít – člověka, který vám pověděl pravdu, kterou slyšel od Boha. To Abraham nedělal. 41Vy děláte skutky svého otce.“
„My jsme se nenarodili ze smilstva,“ odpověděli. „Máme jednoho Otce,
Boha!“
42Ježíš jim řekl: „Kdyby byl vaším Otcem Bůh, milovali byste mě, protože jsem vyšel z Boha a od něj přicházím. Nepřišel jsem sám od sebe, to
on mě poslal. 43Proč nerozumíte mé řeči? Nemůžete mé slovo ani slyšet!
44Váš otec je ďábel a vy chcete plnit touhy svého otce. Od počátku to byl
vrah a nestál v pravdě, protože v něm pravda není. Když mluví lež, mluví,
jak je mu vlastní, neboť je lhář a otec lži. 45Ale protože já říkám pravdu,
nevěříte mi. 46Kdo z vás mě usvědčí z hříchu? A když říkám pravdu, proč
mi nevěříte? 47Kdo je z Boha, slyší Boží slova. Vy neslyšíte proto, že nejste
z Boha.“
48Židé mu odpověděli: „Neříkáme správně, že jsi posedlý Samaritán?“
49„Nejsem posedlý,“ odpověděl Ježíš. „Jen ctím svého Otce, ale vy mnou
pohrdáte. 50Já však nehledám svoji slávu; je tu někdo jiný, který ji hledá
a soudí. 51Amen, amen, říkám vám: Kdokoli zachová mé slovo, navěky nespatří smrt.“
52„Teď víme jistě, že jsi posedlý!“ řekli mu Židé. „Abraham zemřel, stejně
tak proroci, a ty říkáš: ,Kdokoli zachová mé slovo, navěky nezakusí smrt.‘
53Jsi snad větší než náš otec Abraham? Ten zemřel! I proroci zemřeli! Koho
ze sebe děláš?“
54Ježíš odpověděl: „Chválím-li sám sebe, má chvála nic neznamená. Ten,
kdo mě chválí, je můj Otec, kterého vy nazýváte svým Bohem, 55ale neznáte ho. Já ho znám. Kdybych řekl, že ho neznám, byl bych podobný vám,
lhář. Ale znám ho a zachovávám jeho slovo. 56Abraham se těšil, že uvidí
můj den; uviděl ho a zaradoval se.“
57„Ještě ti není padesát let, a viděl jsi Abrahama?“ řekli mu na to Židé.
58Ježíš odpověděl: „Amen, amen, říkám vám: Dříve než byl Abraham,
já jsem.“ 59Tehdy vzali kamení a chtěli ho ukamenovat. Ježíš se ale skryl
a opustil chrám.
J a n 8
c24 Exod 3:14; Iza 43:10
1620
Slepota
9 Když procházel kolem, všiml si člověka slepého od narození. učedníci se ho zeptali: „Rabbi, kdo zhřešil: on, nebo jeho rodiče, že se 2Jeho
narodil slepý?“
3Ježíš odpověděl: „Nejde o to, zda zhřešil on, nebo jeho rodiče, ale aby na
něm byly zjeveny Boží skutky. 4Já musím dělat skutky Toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. 5Dokud
jsem na světě, jsem světlo světa.“
6Když to řekl, plivl na zem, udělal ze sliny bláto a pomazal mu jím oči.
7Potom mu řekl: „Jdi se umýt do rybníka Siloe“ (což se překládá Poslaný).
Odešel tedy a umyl se, a když přišel, viděl.
8Sousedé a ti, kdo ho dříve vídali žebrat, tedy řekli: „Není to snad ten, který
tu sedával a žebral?“ 9Někteří říkali, že je to on, a jiní, že je mu jen podobný.
On ale říkal: „Jsem to já!“
10„Jak se ti otevřely oči?“ ptali se ho.
11Odpověděl: „Člověk jménem Ježíš udělal bláto, pomazal mi oči a řekl mi:
,Jdi se umýt k rybníku Siloe.‘ A když jsem odešel a umyl se, prohlédl jsem.“
12„Kde ten člověk je?“ ptali se.
„Nevím,“ odpověděl.
13A tak toho bývalého slepce přivedli k farizeům. 14Toho dne, kdy Ježíš udě-
lal bláto a otevřel mu oči, totiž byla sobota. 15Farizeové ho znovu zpovídali,
jak prohlédl. „Položil mi na oči bláto, umyl jsem se a vidím,“ odpověděl jim.
16„Ten člověk není od Boha, vždyť nedodržuje sobotu!“ říkali někteří z farizeů. Jiní zas říkali: „Jak by taková znamení mohl konat hříšník?“ A tak se
rozdělili na dva tábory.
17Pak se toho slepce znovu zeptali: „Kdo to podle tebe je, že ti otevřel oči?“
„Je to prorok,“ odpověděl.
18Židovští představení mu ale nechtěli věřit, že býval slepý a prohlédl.
Proto si zavolali jeho rodiče. 19„Je tohle váš syn? Tvrdíte, že se narodil
slepý?“ ptali se jich. „A jak to, že teď vidí?“
20„Víme, že je to náš syn a že se narodil slepý,“ odpověděli jeho rodiče.
21„Jak to, že teď vidí, ale nevíme. Nevíme, kdo mu otevřel oči. Ptejte se jeho,
je přece dospělý, může mluvit sám za sebe.“ 22(Jeho rodiče to řekli, protože
se báli židovských představených. Ti se už totiž dohodli, že kdokoli ho vyzná jako Mesiáše, bude vyobcován ze synagogy. 23Proto jeho rodiče řekli:
„Je dospělý, ptejte se jeho.“)
24A tak toho bývalého slepce zavolali podruhé a řekli mu: „Vyznej před
Bohem pravdu! Víme, že je to hříšník.“
25„Jestli je to hříšník, nevím,“ odpověděl jim. „Vím jen, že jsem byl slepý
a teď vidím.“
26A tak ho vyslýchali dál: „Co ti udělal? Jak ti otevřel oči?“
27„Už jsem vám to řekl,“ odpověděl jim. „Copak jste to neslyšeli? Proč to
chcete slyšet znovu? Chcete se také stát jeho učedníky?“
28Tehdy mu začali spílat: „Sám jsi jeho učedník! My jsme Mojžíšovi učedníci! 29Víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, ale o tomhle nevíme, co je zač.“
30„To je právě divné,“ odpověděl jim ten člověk. „Vy nevíte, co je zač,
a přitom mi otevřel oči. 31Víme přece, že Bůh hříšníky neslyší; slyší jen
toho, kdo Boha ctí a koná jeho vůli. 32Jaktěživ nikdo neslyšel, že by někdo
J a n 9
1621
otevřel oči slepě narozeného. 33Kdyby ten člověk nebyl od Boha, nic takového by nedokázal.“
34Odpověděli mu: „Narodil ses plný hříchu, a chceš nás poučovat?“ A s tím
ho vyhnali.
35Když se Ježíš doslechl, že ho vyhnali, našel ho a zeptal se: „Věříš v Syna
člověka?“
36„Pane,“ odpověděl, „kdo to je, abych v něj mohl věřit?“
37„Už jsi ho viděl,“ řekl mu Ježíš. „Je to ten, který s tebou mluví.“
38„Věřím, Pane!“ zvolal a padl před ním na kolena.
39Tehdy Ježíš řekl:a „Přišel jsem na tento svět kvůli soudu: aby slepí viděli
a vidoucí oslepli.“
40Když to uslyšeli někteří z farizeů stojících poblíž, řekli mu: „Cože? Jsme
snad i my slepí?“
41„Kdybyste byli slepí, neměli byste hřích,“ odpověděl jim Ježíš. „Vy ale
říkáte: ‚Vidíme,‘ a tak váš hřích trvá.“
Dobrý pastýř
10 „Amen, amen, říkám vám: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale vniká jinudy, je zloděj a lupič, 2kdo ale vchází dveřmi, to je pastýř
ovcí 3a tomu vrátný otvírá. Ovce slyší jeho hlas a on své ovce volá jménem
a vyvádí je. 4Když je všechny vypustí, jde před nimi a ovce jdou za ním,
neboť znají jeho hlas. 5Za cizím nikdy nepůjdou, ale utečou od něj, neboť
neznají hlas cizích.“ 6Ježíš jim to řekl obrazně, ale oni nepochopili, co jim
tím chtěl říci.
7Ježíš k nim tedy znovu promluvil: „Amen, amen, říkám vám: Já jsem
dveře ovcí. 8Všichni, kolik jich přišlo přede mnou,b jsou zloději a lupiči, ale
ovce je neposlechly. 9Já jsem dveře. Kdokoli vejde skrze mne, bude spasen
a bude vcházet i vycházet a nalezne pastvu. 10Zloděj přichází, jen aby
kradl, zabíjel a ničil; já jsem přišel, aby měly život – život v plnosti.
11Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř za ovce pokládá svůj život. 12Nádeník ale není pastýř a ovce mu nepatří; když vidí přicházet vlka, opouští
ovce a utíká. Když se pak vlk vrhá na ovce a rozhání je, 13nádeník utíká,
protože je nádeník a na ovcích mu nezáleží.
14Já jsem dobrý pastýř. Znám své ovce a mé ovce znají mě, 15jako mě zná
Otec a já znám Otce; a pokládám svůj život za ovce. 16Mám však i jiné ovce,
které nejsou z tohoto ovčince. I ty musím přivést. Uslyší můj hlas, a tehdy
bude jedno stádo a jeden pastýř.
17Otec mě miluje, protože pokládám svůj život, abych ho zase přijal.
18Nikdo mi ho nebere, sám ho pokládám. Mám moc ho položit a mám moc
ho zase přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce.“
19Kvůli těm slovům se mezi Židy strhla hádka. 20Mnozí z nich říkali: „Je
posedlý démonem a blázní! Co ho posloucháte?“ 21Jiní říkali: „Posedlý člověk takhle nemluví. Může snad démon otvírat oči slepým?“
Jsme jedno
22Přišla zima a v Jeruzalémě se konal svátek Zasvěcení chrámu.c 23Ježíš se
procházel v chrámě, v Šalomounově sloupoví. 24Tam ho obstoupili Židé se
slovy: „Jak dlouho nás budeš napínat? Jestli jsi Mesiáš, řekni nám to jasně.“
J a n 10
a39 Verš 38 a první část verše 39 v někt. rukopisech chybí. b8 přede mnou v někt.
rukopisech chybí c22 tj. Chanuka
1622
25„Řekl jsem vám to, a nevěříte,“ odpověděl jim Ježíš. „Skutky, které dě-
lám ve jménu svého Otce, o mně vydávají svědectví. 26Vy ale nevěříte, protože nejste z mých ovcí. 27Mé ovce slyší můj hlas a já je znám a následují
mě. 28Já jim dávám věčný život a nezahynou navěky a z mé ruky je nikdo
nevyrve. 29Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všechny a a nikdo je nemůže vyrvat z ruky mého Otce. 30Já a Otec jsme jedno.“
31Židé tedy znovu vzali kamení, aby ho ukamenovali. 32Ježíš jim řekl:
„Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od Otce. Za který z nich mě
chcete kamenovat?“
33„Nechceme tě kamenovat za dobrý skutek, ale za rouhání,“ odpověděli
mu Židé. „Jsi člověk, a děláš ze sebe Boha!“
34Ježíš odvětil: „Není ve vašem Zákoně psáno: ,Řekl jsem: Jste bohové‘?b
35Jestliže ty, kteří dostali Boží slovo, nazval bohy – a Písmo nemůže být
zrušeno – 36proč mě, kterého Otec posvětil a poslal na svět, obviňujete
z rouhání, když jsem řekl: ,Jsem Boží Syn‘? 37Nedělám-li skutky svého
Otce, nevěřte mi. 38Pokud je však dělám, i kdybyste nevěřili mně, věřte těm
skutkům, abyste poznali a věděli, že Otec je ve mně a já v něm.“
39Chtěli ho tedy opět zatknout, ale unikl jim z rukou. 40Vrátil se zpátky za
Jordán, na místo, kde dříve křtil Jan, a zůstal tam. 41Přicházelo tam za ním
mnoho lidí. Říkali: „Jan sice nevykonal žádné znamení, ale všechno, co
řekl o tomhle muži, byla pravda.“ 42A mnozí tam v něho uvěřili.
Lazare, pojď ven!
11 Nějaký Lazar z Betanie, městečka Marie a její sestry Marty, one- mocněl. 2To byla ta Marie, která pomazala Pána mastí a vytřela mu
nohy svými vlasy;c její bratr Lazar byl nemocný. 3Sestry vzkázaly Ježíšovi:
„Pane, ten, koho máš tak rád, je nemocný.“
4Když to Ježíš uslyšel, řekl: „Ta nemoc není k smrti, ale k Boží slávě, aby
skrze ni byl oslaven Boží Syn.“ 5Ježíš miloval Martu i její sestru i Lazara.
6Když uslyšel, že Lazar onemocněl, zůstal ještě dva dny tam, kde byl.
7Potom řekl svým učedníkům: „Pojďme znovu do Judska.“
8„Rabbi,“ řekli mu učedníci, „Židé tě posledně chtěli ukamenovat! Ty
tam chceš jít znovu?“
9Ježíš odpověděl: „Nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtá, protože vidí světlo tohoto světa. 10Kdo ale chodí v noci, klopýtá,
protože nemá světlo.“ 11A po těch slovech dodal: „Náš přítel Lazar usnul.
Půjdu ho probudit.“
12„Spánek mu prospěje, Pane,“ řekli mu na to učedníci. 13Ježíš mluvil
o jeho smrti, ale oni si mysleli, že mluví o obyčejném spánku.
14Proto jim Ježíš řekl jasně: „Lazar zemřel. 15A kvůli vám jsem rád, že
jsem tam nebyl, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu.“
16Tomáš zvaný Dvojče tehdy ostatním učedníkům řekl: „Pojďme také,
ať zemřeme s ním.“
17Ježíš dorazil čtyři dny po Lazarově pohřbu. 18Betanie byla blízko Jeruzaléma, asi patnáct honů,d 19a mnozí Židé přišli Martu a Marii utěšit ve
smutku nad jejich bratrem. 20Jakmile Marta uslyšela, že přichází Ježíš,
vyšla mu naproti, ale Marie zůstala doma.
J a n 10
a29 někt. rukopisy To, co mi můj Otec dal, je větší nade všechno b34 Žalm 82:6
c2 Jan 12:3 d18 necelé 3 km
1623
21„Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel!“ řekla mu Marta. 22„I teď
ale vím, že o cokoli Boha požádáš, to ti Bůh dá.“
23„Tvůj bratr vstane,“ řekl jí Ježíš.
24„Vím, že vstane – při vzkříšení v poslední den,“ odpověděla Marta.
25„Já jsem vzkříšení i život,“ řekl jí Ježíš. „Kdo věří ve mě, i kdyby zemřel,
bude žít. 26A každý, kdo žije a věří ve mě, nezemře navěky. Věříš tomu?“
27„Ano, Pane,“ odpověděla. „Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Boží Syn,
který má přijít na svět.“
28A když to řekla, odešla a tajně zavolala svou sestru Marii: „Mistr je tu
a volá tě.“ 29Ta, jakmile to uslyšela, rychle vstala a šla k němu. 30(Ježíš ještě
nepřišel do vesnice, ale byl na tom místě, kam mu vyšla naproti Marta.)
31Židé, kteří byli s Marií v domě a utěšovali ji, uviděli, že rychle vstala a šla
ven, a tak se k ní přidali. Mysleli si: „Jde plakat k hrobu.“
32Jakmile Marie přišla na místo, kde byl Ježíš, a spatřila ho, padla mu
k nohám se slovy: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by nezemřel.“
33Ježíš uviděl, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří přišli s ní. Hluboce pohnut v duchu a rozrušen 34se zeptal: „Kam jste ho položili?“
„Pojď se podívat, Pane,“ řekli mu.
35Ježíš se rozplakal.
36„Podívejte, jak ho měl rád!“ řekli Židé. 37Někteří ale namítli: „Když otevřel oči slepého, nemohl se postarat, aby tenhle člověk nezemřel?“
38V hlubokém rozrušení přišel Ježíš až k hrobu. Byla to jeskyně zavalená
kamenem. 39„Odvalte ten kámen,“ řekl Ježíš.
„Pane, už zapáchá,“ namítla Marta, sestra mrtvého. „Vždyť je v hrobě
čtvrtý den!“
40„Neřekl jsem ti, že když budeš věřit, uvidíš Boží slávu?“ odpověděl jí
Ježíš.
41Když pak odstranili kámen od hrobu, Ježíš pozvedl oči a řekl: „Otče,
děkuji ti, že jsi mě vyslyšel. 42Já vím, že mě vždycky slyšíš, ale říkám to
kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že jsi mě poslal.“
43Jakmile to dořekl, hlasitě zvolal: „Lazare, pojď ven!“ 44A ten, který
zemřel, vyšel ven. Ruce i nohy měl svázané plátny a tvář měl ovinutou
rouškou.
„Rozvažte ho a nechte ho jít,“ řekl jim Ježíš.
Je lepší, aby zemřel
45Mnozí z těch Židů, kteří přišli k Marii a viděli, co Ježíš udělal, v něj tehdy
uvěřili. 46Někteří však odešli k farizeům a pověděli jim, co Ježíš udělal.
47Vrchní kněží a farizeové shromáždili Veleradu. „Co budeme dělat?“
říkali. „Ten člověk koná mnoho zázračných znamení! 48Když ho necháme,
všichni v něj uvěří! Přijdou Římané a připraví nás o toto posvátné místo
i o národ!“
49Jeden z nich, Kaifáš, který byl toho roku veleknězem, jim řekl: „Vy nic
nevíte! 50Nechápete, že je pro nás lepší, aby jeden člověk zemřel za lid, než
aby celý tento národ zahynul?!“ 51(To však neřekl sám od sebe, ale protože
byl toho roku veleknězem, prorokoval, že Ježíš má zemřít za tento národ.
52A nejen za tento národ, ale také aby shromáždil rozptýlené Boží děti
v jedno.)
J a n 11
1624
53Od toho dne tedy byli rozhodnuti, že ho zabijí. 54Ježíš proto už nechodil
mezi Židy veřejně, ale odešel odtud do kraje poblíž pouště, do města jmé-
nem Efraim, a tam pobýval s učedníky.
55Blížily se židovské Velikonoce. Mnozí z toho kraje putovali na Velikonoce vzhůru do Jeruzaléma, aby se očistili. 56Hledali tam Ježíše, a když
stáli v chrámu, povídali si mezi sebou: „Co myslíte? Že by nepřišel na svá-
tek?“ 57Vrchní kněží a farizeové však vydali nařízení, že pokud se někdo
dozví, kde je, musí to oznámit, aby ho mohli zatknout.
Poslední pomazání
12 Šest dní před Velikonocemi přišel Ježíš do Betanie, kde bydlel Lazar, kterého Ježíš vzkřísil z mrtvých. 2Tam mu připravili večeři. Marta je
obsluhovala a Lazar byl jedním z těch, kdo s ním stolovali. 3Marie tehdy
vzala librua velmi drahé masti z pravého nardu, pomazala Ježíšovy nohy
a vytřela je svými vlasy. Dům se naplnil vůní té masti.
4Jeden z jeho učedníků, Jidáš Iškariotský, který ho měl zradit, řekl: 5„Proč
se ta mast neprodala za tři sta denárů?b Mohlo se to rozdat chudým!“ 6To
však neřekl proto, že by měl starost o chudé, ale že byl zloděj. Měl totiž na
starosti společnou pokladnu a z toho, co se do ní dávalo, si bral pro sebe.
7Ježíš odpověděl: „Nech ji, tu mast schovávala pro den mého pohřbu.
8Chudé tu budete mít vždycky,c ale mě vždycky mít nebudete.“
9Veliké množství Židů se dozvědělo, že Ježíš je tam, a tak přišli – nejen
kvůli němu, ale také aby viděli Lazara, kterého vzkřísil z mrtvých. 10Vrchní
kněží se proto rozhodli zabít i Lazara. 11Mnozí Židé totiž kvůli němu odcházeli a uvěřili v Ježíše.
Král na oslíku
12Nazítří onen veliký zástup lidí, kteří přišli na svátky, uslyšel, že Ježíš přichází do Jeruzaléma. 13Vzali palmové větve, vyšli mu naproti a volali:
„Hosana!“d
„Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!“e
„Ať žije král Izraele!“
14Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je psáno:
15 „Neboj se, Dcero sionská!
Hle, tvůj král přichází
sedící na oslátku.“f
16Jeho učedníci tomu nejdříve nerozuměli, ale když byl Ježíš oslaven,
tehdy si vzpomněli, že to o něm bylo psáno a že se to na něm vyplnilo. 17Zá-
stup, který byl s ním, vydával svědectví, že zavolal Lazara z hrobu a vzkří-
sil ho z mrtvých. 18Když slyšeli, jaké zázračné znamení vykonal, vyšli mu
lidé naproti v celých zástupech.
19Farizeové tehdy jedni druhým říkali: „Vidíte? Nic nezmůžete! Celý svět
jde za ním!“
J a n 11
a3 asi 0,5 litru b5 zhruba roční plat dělníka (Mat 20:2) c8 Deut 15:11
d13 původně hebr. Zachraň nás; výraz časem nabyl významu: Sláva spasiteli!
e13 Žalm 118:25–26 f15 Zach 9:9
1625
Zrno pšenice
20Někteří z těch, kdo se přišli o tom svátku modlit, byli Řekové. 21Přišli za
Filipem, který byl z galilejské Betsaidy, a prosili ho: „Pane, chtěli bychom vidět Ježíše.“ 22Filip o tom šel říci Ondřejovi a společně to pak řekli Ježíšovi.
23Ježíš jim odpověděl: „Přišla chvíle, kdy má být Syn člověka oslaven.
24Amen, amen, říkám vám: Pokud zrno pšenice nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Pokud však zemře, přinese hojnou úrodu. 25Kdo lpí na
svém životě, ten jej ztratí. Kdo na svém životě v tomto světě nelpí, uchrání
jej k věčnému životu. 26Kdo mi chce sloužit, ať mě následuje; tam, kde jsem
já, bude i můj služebník. Kdokoli mi slouží, toho Otec poctí. 27Jsem teď sevřen úzkostí a co mám říci? ,Otče, vysvoboď mě z této chvíle‘? Ale proto
jsem přišel, pro tuto chvíli. 28Otče, oslav své jméno!“
Tehdy z nebe zazněl hlas: „Oslavil jsem a ještě oslavím.“ 29Zástup, který
tam stál a slyšel to, řekl: „Zahřmělo.“ Někteří ale říkali: „Mluvil k němu
anděl.“
30Ježíš na to odpověděl: „Ten hlas nezazněl kvůli mně, ale kvůli vám.
31Nyní se koná soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven. 32A já, až budu vyzdvižen od země, potáhnu všechny k sobě.“
33(Těmito slovy naznačil, jakou smrtí má zemřít.)
34Zástup mu odpověděl: „My jsme slyšeli ze Zákona, že Mesiáš tu zů-
stane navěky. Proč tedy říkáš, že Syn člověka musí být vyzdvižen? Kdo je
ten Syn člověka?“
35Ježíš jim řekl: „Ještě na kratičko je světlo s vámi. Choďte, dokud máte
světlo, ať vás nezachvátí tma. Kdo totiž chodí ve tmě, neví, kam jde. 36Dokud
máte světlo, věřte ve světlo, abyste byli syny světla.“ Když to Ježíš pověděl,
odešel a skryl se před nimi.
Kdo uvěřil naší zprávě?
37Ačkoli před nimi vykonal tolik znamení, přece v něj neuvěřili. 38Tak se
naplnilo slovo proroka Izaiáše:
„Kdo, Hospodine, uvěřil naší zprávě?
Komu se Hospodinova paže zjevila?“a
39Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš ještě řekl:
40 „Oslepil jejich oči a zatvrdil jejich srdce,
aby očima neuviděli a srdcem nepochopili
a neobrátili se, abych je nemohl uzdravit.“b
41To řekl Izaiáš, když zahlédl jeho slávu a mluvil o něm. 42Přesto však
v něho uvěřili i mnozí z hodnostářů, ale kvůli farizeům ho nevyznávali,
aby nebyli vyobcováni ze synagogy. 43Milovali totiž lidskou slávu více než
slávu Boží.
44Ježíš volal: „Kdo věří ve mne, věří ne ve mne, ale v Toho, který mě poslal.
45Kdo vidí mě, vidí Toho, který mě poslal. 46Já, světlo, jsem přišel na svět,
aby žádný, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě. 47Slyší-li někdo má slova a neplní je, já ho nesoudím; nepřišel jsem totiž, abych soudil svět, ale abych
J a n 12
a38 Iza 53:1 b40 Iza 6:10
1626
svět spasil. 48Kdo mě odmítá a nepřijímá moje slova, má, kdo by ho soudil.
V poslední den jej bude soudit slovo, které jsem mluvil. 49Nemluvil jsem
totiž sám od sebe, ale Otec, který mě poslal, ten mi dal přikázání, co mám
říkat a co mluvit. 50A vím, že jeho přikázání je věčný život. Co mluvím, tedy
mluvím tak, jak mi řekl Otec.“
Dal jsem vám příklad
13 Před Velikonočními svátky už Ježíš věděl, že přišla jeho chvíle, aby odešel z tohoto světa k Otci. Miloval své druhy na tomto světě, miloval je až do konce. 2Ještě před večeří ďábel vnukl do srdce Jidáše, syna
Šimona Iškariotského, že ho má zradit.
3Ježíš, vědom si toho, že mu Otec dal všechno do rukou a že vyšel od
Boha a jde k Bohu, 4vstal od večeře, odložil plášť a opásal se ručníkem.
5Nalil vodu do umyvadla a začal učedníkům umývat nohy a utírat je ruč-
níkem, jímž byl přepásán.
6Když přistoupil k Šimonu Petrovi, ten mu řekl: „Pane, ty mi chceš mýt
nohy?!“
7„Teď ještě nechápeš, co dělám,“ odpověděl mu Ježíš, „ale později porozumíš.“
8„Ty mi přece nemůžeš mýt nohy!“ namítal Petr.
„Když tě neumyji, nebudeš mít se mnou nic společného,“ odpověděl Ježíš.
9„Pane!“ zvolal Šimon Petr. „Nemyj mi jen nohy, ale i ruce a hlavu!“
10Ježíš mu řekl: „Kdo je vykoupán, potřebuje umýt jen nohy, neboť je celý
čistý. I vy jste čistí, ale ne všichni.“ 11(Věděl totiž o svém zrádci, proto řekl:
„Ne všichni jste čistí.“)
12Když jim umyl nohy, znovu se oblékl, posadil se zpět za stůl a řekl jim:
„Chápete, co jsem vám udělal? 13Nazýváte mě Mistrem a Pánem a máte
pravdu, neboť jím jsem. 14Když jsem však já, váš Pán a Mistr, umyl nohy
vám, máte i vy mýt nohy jeden druhému. 15Dal jsem vám příklad, abyste
se chovali, jako jsem se já zachoval k vám. 16Amen, amen, říkám vám: Slu-
žebník není větší než jeho pán a posel není větší než ten, kdo ho poslal.
17Teď to víte; blaze vám, když se tím budete řídit.
18Nemluvím o vás všech. Já vím, které jsem vyvolil; ať se ale naplní
Písmo: ,Ten, který jí se mnou chléb, pozvedl patu proti mně.‘a 19Říkám vám
to už teď, předtím než se to stane, abyste, až se to stane, uvěřili, že já jsem.
20Amen, amen, říkám vám: Kdo přijímá mého posla, přijímá mě; a kdo přijímá mě, přijímá Toho, který mě poslal.“
Jeden z vás mě zradí
21Po těchto slovech Ježíš hluboce rozrušen prohlásil: „Amen, amen, říkám
vám, že jeden z vás mě zradí.“
22Učedníci se začali rozhlížet jeden po druhém, netušíce, o kom to
mluví. 23Jeden z jeho učedníků, ten, kterého Ježíš miloval, ležel u stolu
po Ježíšově boku. 24Šimon Petr mu naznačil, ať se zeptá, o kom to mluvil.
25Onen učedník ho tedy objal a zeptal se: „Pane, kdo to je?“
26„Ten, komu podám namočené sousto,“ odpověděl Ježíš. Namočil sousto
a podal je Jidášovi, synu Šimona Iškariotského. 27A hned po tom soustu
vešel do Jidáše satan.
J a n 12
a18 Žalm 41:10
1627
„Co děláš, dělej rychle,“ řekl mu Ježíš. 28Nikdo ze stolujících ale nerozuměl, proč mu to řekl. 29Jidáš měl na starosti pokladnu, a tak si někteří
mysleli, že mu Ježíš řekl, ať nakoupí, co je potřeba na svátek, nebo ať dá
nějaké peníze chudým.
30Jidáš vzal to sousto a hned vyšel ven. Byla noc.
Nové přikázání
31Po jeho odchodu Ježíš řekl: „Syn člověka je teď oslaven a Bůh je oslaven
v něm. 32A protože je Bůh oslaven v něm,a Bůh ho také oslaví sám v sobě,
a to hned. 33Moji drazí, ještě na kratičko jsem s vámi. Budete mě hledat, ale
říkám vám, co jsem už řekl Židům: ,Jdu tam, kam vy nemůžete.‘b
34Dávám vám nové přikázání: Milujte jedni druhé. Milujte jedni druhé,
jako jsem já miloval vás. 35Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, když budete mít lásku jedni k druhým.“
36Šimon Petr se ho zeptal: „Pane, kam jdeš?“
„Tam, kam jdu, teď za mnou nemůžeš,“ odpověděl mu Ježíš, „ale přijdeš
za mnou později.“
37„Pane, proč za tebou nemohu teď?“ ptal se Petr. „Položím za tebe život!“
38„Položíš za mě život?“ opáčil Ježíš. „Amen, amen, říkám ti: Než zakokrhá kohout, třikrát mě zapřeš.“
Cesta, pravda a život
14 „Nermuťte se v srdcích. Věříte v Boha, věřte i ve mne. Otce je mnoho pokojů. Kdyby to tak nebylo, řekl bych vám to. Jdu, 2V domě mého
abych vám připravil místo. 3Až odejdu a připravím vám místo, zase přijdu
a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli tam, kde jsem já. 4Víte, kam jdu, a cestu
znáte.“
5„Pane, nevíme, kam jdeš,“ přerušil ho Tomáš. „A jak můžeme znát cestu?“
6„Já jsem ta cesta, pravda a život,“ odpověděl Ježíš. „Nikdo nepřichází
k Otci než skrze mne. 7Kdybyste mě znali, znali byste i mého Otce.c Od
nynějška už ho znáte a viděli jste ho!“
8„Pane,“ řekl mu Filip, „stačí, když nám ukážeš Otce.“
9„Filipe,“ odvětil Ježíš, „tak dlouho jsem s vámi a nepoznal jsi mě? Kdo
viděl mě, viděl Otce. Jak můžeš říkat: ,Ukaž nám Otce‘? 10Nevěříš, že já
jsem v Otci a Otec ve mně? Slova, která vám říkám, neříkám sám od sebe.
To Otec, který ve mně přebývá, on působí ty skutky. 11Věřte mi, že já jsem
v Otci a Otec ve mně, už jen kvůli těm skutkům věřte.
12Amen, amen, říkám vám: Kdo věří ve mne, bude dělat skutky, které dě-
lám já. A bude dělat ještě větší skutky, neboť odcházím k Otci. 13O cokoli
poprosíte v mém jménu, to udělám, aby byl Otec oslaven v Synu. 14Když mě
budete o něco prosit v mém jménu, já to udělám.“
Jiný Utěšitel
15„Jestliže mě milujete, zachovávejte má přikázání. 16Já pak požádám Otce
a dá vám jiného Utěšitele, aby s vámi zůstal navěky, 17totiž Ducha pravdy,
jehož svět nemůže přijmout, neboť ho nevidí a nezná. Vy ho však znáte,
neboť žije u vás a bude ve vás. 18Nenechám vás jako sirotky, přijdu k vám.
19Ještě kratičko a svět mě neuvidí, ale vy mě uvidíte. Protože já žiji, budete
J a n 14
a32 První část verše v někt. rukopisech chybí. b33 Jan 7:34; 8:21 c7 Někt. rukopisy Jestliže jste poznali mě, poznáte i mého Otce.
1628
žít i vy. 20V ten den poznáte, že já jsem ve svém Otci a vy ve mně a já ve vás.
21Kdo přijal má přikázání a zachovává je, ten mě miluje. A kdo mě miluje,
bude milován mým Otcem a já ho budu milovat a dám se mu poznat.“
22Juda (ne ten Iškariotský) mu řekl: „Pane, proč se chceš dát poznat nám,
a ne světu?“
23Ježíš mu odpověděl: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo; můj
Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a zůstaneme u něj. 24Kdo mě
nemiluje, nezachová moje slova. A slovo, které slyšíte, není mé, ale Toho,
který mě poslal, Otcovo. 25To vše jsem vám říkal, dokud jsem žil u vás.
26Avšak Utěšitel, ten Duch svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás
naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl.
27Odkazuji vám pokoj, svůj pokoj vám dávám; já dávám jinak, než jak
dává svět. Nermuťte se v srdcích a nemějte strach. 28Slyšeli jste mě říci:
,Odcházím a zase k vám přijdu.‘a Kdybyste mě milovali, byli byste rádi, že
jdu k Otci, neboť můj Otec je větší než já. 29Řekl jsem vám to teď, předtím
než se to stane, abyste, až se to stane, uvěřili.
30Už s vámi nebudu dlouho mluvit, neboť přichází vládce tohoto světa.
Nemá na mně nic, 31ale přichází, aby svět poznal, že miluji Otce a že jednám, jak mi Otec přikázal. Vstaňte, pojďme odsud.“
Réva a ratolesti
15 „Já jsem ušlechtilá réva a můj Otec je vinař. ve mně nenese ovoce, odřezává, a každou, která nese ovoce, čistí, 2Každou ratolest, která
aby nesla více ovoce. 3Vy jste již čistí díky slovu, které jsem k vám mluvil.
4Zůstaňte ve mně a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od
sebe, pokud nezůstane ve kmeni, tak ani vy, pokud nezůstanete ve mně.
5Já jsem vinná réva a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten
nese mnoho ovoce; beze mě nedokážete nic. 6Jestliže někdo nezůstane
ve mně, bude odhozen pryč jako ratolest a uschne. Pak budou posbírány,
hozeny na oheň a shoří. 7Jestliže zůstanete ve mně a má slova zůstanou ve
vás, proste, o cokoli chcete, a stane se vám to. 8Když ponesete hojné ovoce,
bude tím oslaven můj Otec a budete moji učedníci.
9Jako Otec miloval mě, tak jsem i já miloval vás. Zůstaňte v mé lásce.
10Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, tak jako jsem já zachoval přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. 11Toto jsem vám
pověděl, aby má radost byla ve vás a vaše radost aby byla dokonalá. 12Toto
je mé přikázání: Milujte jedni druhé, jako jsem já miloval vás. 13Nikdo
nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.
14Vy jste moji přátelé, děláte-li, co vám přikazuji. 15Nebudu vás už nazý-
vat služebníky, neboť služebník neví, co dělá jeho pán. Vás jsem ale nazval
přáteli, neboť jsem vám předal všechno, co jsem slyšel od svého Otce. 16Já
jsem si vybral vás, ne vy mě. Ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce
a vaše ovoce aby zůstalo; aby vám Otec dal, o cokoli ho poprosíte v mém
jménu. 17Toto vám přikazuji: Milujte jedni druhé.“
Svět vás bude nenávidět
18„Když vás bude svět nenávidět, vězte, že mě nenáviděl dříve než vás. 19Kdybyste patřili světu, svět by miloval, co je jeho. Vy však světu nepatříte, neboť
J a n 14
a28 Jan 14:3
1629
jsem vás ze světa vyvolil, a proto vás svět nenávidí. 20Pamatujte na má slova:
Služebník není větší než jeho pán.a Jestliže pronásledovali mě, budou pronásledovat i vás; jestliže zachovali mé slovo, zachovají i vaše. 21To všechno
vám ale udělají kvůli mému jménu, neboť neznají Toho, který mě poslal.
22Kdybych nepřišel a nemluvil k nim, neměli by hřích, teď ale pro svůj hřích
nemají výmluvu. 23Kdo nenávidí mě, nenávidí i mého Otce. 24Kdybych mezi
nimi nedělal skutky, které neudělal nikdo jiný, neměli by hřích. Teď ale viděli, a nenáviděli – jak mě, tak mého Otce. 25Ale to vše se děje, aby se naplnilo, co je psáno v jejich Zákoně: ,Nenáviděli mě bez příčiny.‘b
26Až přijde ten Utěšitel, kterého vám pošlu od Otce, totiž Duch pravdy,
který vychází z Otce, ten o mně bude vydávat svědectví. 27A vy také vydá-
vejte svědectví, protože jste od počátku se mnou.
16 Toto jsem vám pověděl, abyste se nenechali svést. shromáždění. Ano, přichází doba, kdy každý, kdo vás bude zabíjet, 2Vyobcují vás ze
si bude myslet, že tím slouží Bohu. 3Budou to dělat, protože nepoznali
Otce ani mě. 4Předpověděl jsem vám to, abyste si v té době vzpomněli, že
jsem vám to řekl. Zpočátku jsem vám to neříkal, protože jsem byl s vámi.“
Duch pravdy
5„Teď odcházím k Tomu, který mě poslal, a nikdo z vás se mě neptá: ,Kam
jdeš?‘ 6Kvůli tomu, co jsem vám řekl, naplnil vaše srdce zármutek. 7Říkám
vám ale pravdu: Je pro vás lepší, abych odešel. Když neodejdu, nepřijde
k vám Utěšitel; když ale odejdu, pošlu ho k vám. 8Až přijde, odhalí světu,
v čem je hřích, spravedlnost a soud. 9Hřích, že nevěří ve mne; 10spravedlnost, že jdu k Otci a už mě neuvidíte; 11a soud, že vládce tohoto světa je již
odsouzen.
12Ještě vám mám mnoho co říci, ale teď to nemůžete unést. 13Až ale přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy. Nebude totiž mluvit
sám od sebe, ale řekne vše, co uslyší – oznámí vám i věci budoucí. 14On mě
oslaví, neboť vám oznámí, co přijme ode mě. 15Všechno, co má Otec, je mé.
Proto jsem řekl, že vám oznámí, co přijme ode mě.
16Za okamžik mě už neuvidíte a za další okamžik mě znovu spatříte.“
Úzkost se obrátí v radost
17Někteří z jeho učedníků se začali jeden druhého ptát: „Co tím chce říci?
Prý: ,Za okamžik mě už neuvidíte a za další okamžik mě spatříte‘ a: ,Odcházím k Otci.‘ 18Co tím myslí, když říká: ,Za okamžik‘? Nevíme, o čem
mluví.“
19Ježíš poznal, že se ho chtěli zeptat, a tak jim řekl: „Dohadujete se o tom,
že jsem řekl: ,Za okamžik mě už neuvidíte a za další okamžik mě spatříte‘?
20Amen, amen, říkám vám, že budete plakat a naříkat, ale svět se bude
radovat. Budete se trápit, ale vaše úzkost se obrátí v radost. 21Když žena
rodí, zakouší úzkost, protože přišla její chvilka. Poté, co porodí děťátko,
ale na trápení zapomene pro radost, že se na svět narodil člověk. 22I vy teď
zakoušíte úzkost, ale až se znovu uvidíme, vaše srdce bude jásat radostí
a tu radost vám nikdo nevezme.
23V ten den se mě nebudete ptát na nic. Amen, amen, říkám vám, že o cokoli poprosíte Otce v mém jménu, to vám dá. 24Až dosud jste v mém jménu
J a n 16
a20 Jan 13:16 b25 Žalm 35:19; 69:5
1630
o nic neprosili. Proste a dostanete, a vaše radost bude dokonalá. 25Dosud
jsem k vám mluvil obrazně. Přichází chvíle, kdy k vám už nebudu o Otci
mluvit obrazně, ale otevřeně.
26V ten den budete prosit v mém jménu a neříkám, že budu prosit Otce
za vás. 27Sám Otec vás totiž miluje, protože jste milovali mě a uvěřili jste,
že jsem vyšel od Boha. 28Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět. Teď zase
opouštím svět a jdu k Otci.“
29Jeho učedníci mu řekli: „Hle, teď už nemluvíš obrazně, ale otevřeně!
30Teď víme, že víš všechno a není třeba, aby se tě někdo vyptával. Teď
věříme, že jsi vyšel od Boha.“
31„Teď věříte?“ opáčil Ježíš. 32„Hle, přichází chvíle, a už přišla, kdy se rozprchnete každý svou cestou. Necháte mě samotného, ale nejsem sám, protože je se mnou Otec. 33Toto vše jsem vám pověděl, abyste ve mně nalezli
pokoj. Na světě zakoušíte soužení, ale buďte stateční – já jsem přemohl
svět.“
Ať jsou jedno
17 Když to Ježíš pověděl, zvedl oči k nebi a řekl: „Otče, přišla ta chvíle – oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe. 2Dal jsi mu právo na všechny
lidi, aby všem, které jsi mu svěřil, daroval věčný život. 3A to je ten věčný
život – aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a toho, jehož jsi poslal,
Ježíše Krista. 4Zjevil jsem tvou slávu na zemi; dílo, jež jsi mi svěřil, jsem
vykonal. 5Nyní mě, Otče, uveď k sobě do slávy, kterou jsem u tebe měl
předtím, než byl svět.
6Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa. Byli tvoji a dal jsi je
mně. Zachovali tvé slovo 7a nyní poznali, že všechno, co jsi mi dal, pochází
od tebe. 8Slova, jež jsi mi svěřil, jsem předal jim a oni je přijali. Skutečně
poznali, že jsem vyšel od tebe, a uvěřili, že jsi mě poslal.
9Prosím za ně. Neprosím za svět, ale za ty, jež jsi mi dal, neboť jsou tvoji.
10Všechno mé je tvé a co je tvé, je mé. Má sláva je v nich. 11Já už nejsem na
světě, ale oni jsou na světě a já jdu k tobě. Svatý Otče, zachovej je ve svém
jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno jako my. 12Dokud jsem byl s nimi,
zachovával jsem je ve tvém jménu, které jsi mi dal. Chránil jsem je a nikdo
z nich nezahynul, kromě onoho syna zatracení, aby se naplnilo Písmo.a
13Teď ale jdu k tobě a toto říkám na světě, aby má radost v nich byla dokonalá. 14Dal jsem jim tvé slovo a svět je začal nenávidět, protože nepatří
světu, jako ani já nepatřím světu. 15Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys
je uchránil před zlým. 16Nepatří světu, jako ani já nepatřím světu. 17Posvěť
je pravdou; tvé slovo je pravda. 18Jako jsi poslal na svět mě, tak jsem já poslal
na svět je. 19Posvěcuji sám sebe za ně, aby i oni byli posvěceni pravdou.
20Neprosím ale jen za ně. Prosím i za ty, kteří ve mě uvěří skrze jejich
slovo. 21Ať jsou všichni jedno, jako ty, Otče, ve mně a já v tobě; ať jsou i oni
jedno v nás, aby svět věřil, že jsi mě poslal. 22Dal jsem jim slávu, kterou jsi
dal mně, aby byli jedno, jako my jsme jedno. 23Já v nich a ty ve mně, aby
byli dokonale jedno a aby svět poznal, že jsi mě poslal a že jsi je miloval,
jako jsi miloval mě.
24Otče, chci, aby ti, jež jsi mi dal, byli se mnou tam, kde jsem já, aby
viděli slávu, kterou jsi mi dal, neboť jsi mě miloval před stvořením světa.
J a n 16
a12 Jan 13:18
1631
25Spravedlivý Otče, svět tě nezná, ale já tě znám. Tihle poznali, že jsi mě
poslal, 26a já jsem jim dal poznat tvé jméno a ještě dám, aby láska, kterou
jsi mě miloval, byla v nich a já v nich.“
Zatčení v zahradě
18 Když to Ježíš dořekl, odešel se svými učedníky za potok Kedron, kde byla zahrada; do té se svými učedníky vešel. 2To místo však znal
i jeho zrádce Jidáš, protože se tam Ježíš s učedníky často scházel. 3Jidáš
vzal s sebou oddíl vojáků a chrámovou stráž od vrchních kněží a farizeů
a přišli tam s lucernami, pochodněmi a zbraněmi.
4Ježíš, vědom si všeho, co jej čekalo, jim vyšel vstříc se slovy: „Koho hledáte?“
5„Ježíše Nazaretského!“ odpověděli.
„To jsem já,“ řekl jim (a jeho zrádce Jidáš stál mezi nimi). 6Jakmile jim
Ježíš řekl: „To jsem já,“ ucouvli a padli k zemi.
7„Koho hledáte?“ zeptal se jich znovu.
„Ježíše Nazaretského!“ opakovali.
8„Už jsem vám řekl, že to jsem já,“ odpověděl Ježíš. „Když hledáte mě,
nechte ostatní odejít.“ 9(To řekl, aby splnil své slovo: „Z těch, které jsi mi
dal, jsem neztratil nikoho.“)a
10Tehdy Šimon Petr vytasil meč, který měl s sebou, zasáhl veleknězova
sluhu a usekl mu pravé ucho. Ten sluha se jmenoval Malchus. 11„Vrať ten meč
do pochvy,“ řekl Ježíš Petrovi. „Nemám snad pít kalich, který mi dal Otec?“
Před Annášem
12Oddíl s velitelem a s židovskou stráží tehdy Ježíše zatkli a spoutali. 13Přivedli ho nejdříve k Annášovi. Byl totiž tchánem Kaifáše, který byl toho
roku veleknězem. 14(To byl ten Kaifáš, který židovským představeným
poradil, že je lepší, aby jeden člověk zemřel za lid.)b
15Petr s dalším učedníkem šli za Ježíšem. Onen učedník se znal s veleknězem, a tak mohl jít za Ježíšem do veleknězova dvora. 16Petr ale zůstal
venku u dveří. Onen druhý učedník, který se znal s veleknězem, tedy vy-
šel, promluvil s vrátnou a uvedl Petra dovnitř. 17Vrátná se Petra zeptala:
„Nepatříš také k jeho učedníkům?“
„Nepatřím,“ řekl.
18Protože bylo chladno, otroci a strážní rozdělali oheň. Stáli okolo a ohří-
vali se. Petr tam stál a ohříval se s nimi.
19Velekněz Ježíše vyslýchal ohledně jeho učedníků a jeho učení. 20Ježíš mu
odpověděl: „Mluvil jsem ke světu veřejně. Vždycky jsem učil v synagogách
nebo v chrámě, kde se scházejí všichni Židé; nic jsem neříkal potají. 21Proč
se ptáš mě? Zeptej se těch, kdo mě slyšeli mluvit. Ti vědí, co jsem říkal.“
22Když to řekl, jeden z kolemstojících strážných udeřil Ježíše do tváře:
„Takhle se odpovídá veleknězi?“
23„Jestli jsem řekl něco špatného, dokaž to,“ odpověděl mu Ježíš. „Jestli
ne, tak proč mě biješ?“
24Annáš ho tedy poslal v poutech k veleknězi Kaifášovi.
25Šimon Petr zatím stál u ohně a ohříval se. Zeptali se ho: „Nepatříš snad
k jeho učedníkům?“
J a n 18
a9 Jan 6:39; 17:12 b14 Jan 11:49–50
1632
„Nepatřím,“ zapřel Petr.
26Jeden z veleknězových sluhů, příbuzný toho, jemuž Petr usekl ucho, na
to řekl: „Copak jsem tě s ním neviděl tam v zahradě?“
27Petr ho však znovu zapřel. Vtom zakokrhal kohout.
Před Pilátem
28Ježíše zatím vedli od Kaifáše do prokurátorova paláce. Právě svítalo.
Sami ovšem do paláce nevešli, aby se neposkvrnili před Hodem beránka,
29a tak Pilát vyšel k nim. „Z čeho tohoto muže viníte?“ ptal se.
30„Kdyby to nebyl zločinec, nevodili bychom ho k tobě,“ odpověděli.
31„Nechte si ho,“ řekl jim Pilát. „Suďte ho podle vlastního zákona.“
„My nesmíme nikoho popravit,“ odpověděli židovští představení. 32(Tak
se naplnila Ježíšova slova, jimiž naznačoval, jakou smrtí má zemřít.)a
33Pilát se vrátil do paláce a zavolal si Ježíše. „Tak ty jsi židovský král?“
zeptal se ho.
34Ježíš odpověděl: „Říkáš to sám od sebe, nebo ti to o mně řekli?“
35„Jsem snad Žid?“ řekl Pilát. „Tvůj národ a vrchní kněží mi tě vydali. Co
jsi udělal?“
36„Mé království není z tohoto světa,“ odpověděl Ježíš. „Kdyby mé krá-
lovství bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán
židovským vůdcům. Mé království ale není odsud.“
37„Takže jsi král?“ zeptal se ho Pilát.
„Sám říkáš, že jsem král,“ odpověděl Ježíš. „Narodil jsem se a přišel jsem
na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo patří pravdě, mě poslouchá.“
38„Co je pravda?“ odtušil Pilát.
Po těch slovech vyšel znovu ven k Židům. „Podle mě je nevinný,“ řekl
jim. 39„Jak je tu zvykem, měl bych na Velikonoce propustit jednoho vězně.
Chcete, abych propustil židovského krále?“
40Tehdy začali křičet: „Toho ne! Pusť Barabáše!“ (A ten Barabáš byl zlo-
činec.)
Hle, člověk!
19 Pilát tehdy Ježíše vzal a nechal ho zbičovat. vou korunu a narazili mu ji na hlavu. Navlékli mu purpurový plášť 2Vojáci upletli trno-
3a s voláním: „Ať žije židovský král!“ jej tloukli holemi.
4Pilát pak znovu vyšel ven. „Hle, vedu ho ven k vám,“ řekl jim. „Vězte, že
podle mě je nevinný.“
5Ježíš vyšel ven s trnovou korunou a v purpurovém plášti. „Hle, člověk!“
řekl jim Pilát.
6„Ukřižovat, ukřižovat!“ vykřikli vrchní kněží a strážní, jakmile ho uviděli.
„Ukřižujte si ho sami,“ řekl jim Pilát. „Podle mě je nevinný.“
7Židé mu odpověděli: „My máme zákon a podle našeho zákona musí
zemřít, protože ze sebe dělal Božího Syna.“
8Když Pilát uslyšel ta slova, dostal ještě větší strach. 9Vrátil se zpět do
paláce a ptal se Ježíše: „Odkud jsi?“
Ježíš neodpovídal.
J a n 18
a32 Jan 12:32–33
1633
10„Nemluvíš se mnou?“ naléhal Pilát. „Nevíš, že mám moc tě ukřižovat,
anebo tě propustit?“
11Tehdy Ježíš odpověděl: „Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti
nebyla dána shůry. Ten, kdo mě tobě vydal, má proto větší hřích.“
12Pilát se ho pak znovu pokoušel propustit, ale Židé křičeli: „Jestli ho
propustíš, nejsi císařův přítel! Kdokoli se dělá králem, protiví se císaři!“
13Když Pilát uslyšel ta slova, vyvedl Ježíše ven a zasedl k soudu na místě
zvaném Dlažba, hebrejsky Gabata. 14Bylo to v den příprav před svátkem
Velikonoc, kolem poledne. „Hle, váš král,“ řekl Pilát Židům.
15Ti však začali křičet: „Pryč s ním! Pryč s ním! Ukřižuj ho!“
„Mám ukřižovat vašeho krále?“ ptal se Pilát.
„Nemáme krále kromě císaře!“ odpověděli vrchní kněží.
16Tehdy jim Ježíše vydal k ukřižování.
Golgota
Chopili se ho vojáci. 17Ježíš nesl svůj kříž až na místo jménem Lebka, hebrejsky zvané Golgota. 18Tam ho ukřižovali a s ním dva jiné z obou stran
a Ježíše uprostřed.
19Pilát dal napsat a připevnit na kříž nápis tohoto znění:
Ježíš nazaretský, židovský král.
20Ten nápis četlo mnoho Židů, neboť místo, kde byl Ježíš ukřižován, leželo
poblíž města. A bylo to napsáno hebrejsky, řecky a latinsky.
21Židovští vrchní kněží Pilátovi namítali: „Nepiš ,Židovský král‘, ale
,Tento říkal: Jsem židovský král.‘“
22„Co jsem napsal, to jsem napsal,“ odpověděl Pilát.
23Když vojáci Ježíše ukřižovali, vzali jeho šaty a rozpárali je na čtyři díly,
pro každého vojáka jeden. Vzali mu i košili, a když zjistili, že je beze švů,
odshora dolů utkaná vcelku, 24řekli si spolu: „Netrhejme ji, raději losujme,
komu připadne.“ Když to ti vojáci udělali, naplnilo se Písmo, jež říká:
„Rozdělili si mé šaty,
o mé roucho házeli los.“a
25U Ježíšova kříže stála i jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofá-
šova a Marie Magdaléna. 26Když Ježíš uviděl matku a učedníka, kterého
miloval,b jak tam stojí, řekl své matce: „Ženo, hle, tvůj syn.“ 27Potom řekl
tomu učedníkovi: „Hle, tvá matka.“ A ten učedník ji od té chvíle přijal
k sobě.
28Když potom Ježíš věděl, že je již všechno dokonáno, řekl, aby se naplnilo Písmo: „Žízním!“c 29Stála tam nádoba plná octa. Naplnili tedy houbu
octem, nasadili na yzop a podali mu ji k ústům. 30Když Ježíš okusil ocet,
řekl: „Je dokonáno!“ Sklonil hlavu a odevzdal ducha.
Zahradní hrob
31Bylo to v den příprav na obzvlášť významnou sobotu. Židovští představení nechtěli, aby těla zůstala na křížích až do soboty, a tak požádali
J a n 19
a24 Žalm 22:19 b26 Jan 13:23 c28 Žalm 22:16; 69:22
1634
Piláta, aby odsouzeným nechal zlámat nohy a dal je sejmout z křížů.
32A tak přišli vojáci a zlámali nohy jednomu i druhému, kteří byli ukřižováni s ním. 33Když ale přišli k Ježíši a uviděli, že je již mrtev, nelámali mu
nohy. 34Jeden z vojáků mu probodl bok kopím a hned vyšla krev a voda.
35Ten, který to viděl, vydává svědectví a jeho svědectví je pravdivé. On ví,
že říká pravdu, abyste vy uvěřili. 36Toto se stalo, aby se naplnilo Písmo:
„Nezlámou mu jedinou kost.“a 37A jiné místo v Písmu říká: „Uvidí, koho
probodli.“b
38Josef z Arimatie (který byl Ježíšův učedník, ale tajný, kvůli strachu z židovských představených) pak požádal Piláta, aby mohl sejmout Ježíšovo
tělo z kříže. Pilát svolil, a tak přišel a sňal Ježíšovo tělo. 39Přišel i Nikodém
(který kdysi přišel za Ježíšem v noci) a přinesl směs myrhy a aloe, okolo
sta liber.c 40Vzali Ježíšovo tělo a podle židovského pohřebního zvyku je zavinuli do pláten s těmi vonnými mastmi. 41Poblíž místa jeho ukřižování
byla zahrada a v té zahradě nový hrob, v němž ještě nebyl nikdo pochován. 42A protože byl židovský den příprav, pochovali Ježíše do toho hrobu,
neboť byl blízko.
Proč pláčeš?
20 Ráno prvního dne v týdnu šla Marie Magdaléna ještě za tmy k hrobu. Když uviděla kámen odvalený od hrobu, 2běžela k Šimonu
Petrovi a k dalšímu učedníkovi, kterého měl Ježíš rád, a řekla jim: „Vzali
Pána z hrobu a nevíme, kam ho dali!“
3Petr se zvedl a spolu s tím druhým učedníkem vyrazili k hrobu. 4Běželi
společně, ale ten druhý učedník Petra předběhl a dorazil k hrobu první.
5Naklonil se dovnitř, spatřil ležící plátna, ale dovnitř nešel. 6Po něm dorazil Šimon Petr. Vešel do hrobu a spatřil ležící plátna. 7Rouška, která mu přikrývala hlavu, však nebyla mezi plátny; ležela svinutá zvlášť. 8Když potom
vešel i ten druhý učedník, který dorazil k hrobu jako první, uviděl a uvěřil.
9(Ještě totiž nerozuměli Písmu, svědčícímu, že musí vstát z mrtvých.)
10A tak se ti učedníci vrátili zpět.
11Marie ale zůstala venku u hrobu a plakala. V pláči se naklonila do hrobu
12a na místě, kde předtím leželo Ježíšovo tělo, uviděla sedět dva anděly
v bílém rouchu, jednoho u hlavy a druhého u nohou. 13„Proč pláčeš, ženo?“
zeptali se jí.
„Vzali mého Pána a nevím, kam ho dali,“ odpověděla.
14Po těch slovech se obrátila a uviděla tam stát Ježíše (nevěděla ale, že je
to on). 15„Proč pláčeš, ženo?“ zeptal se jí Ježíš. „Koho hledáš?“
V domnění, že je to zahradník, odpověděla: „Pane, jestli jsi ho odnesl ty,
řekni mi, kam jsi ho dal, ať si ho mohu odnést.“
16„Marie!“ řekl jí Ježíš.
Obrátila se a zvolala hebrejsky: „Rabboni!“ (což znamená „Učiteli“).
17„Nedrž mě,“ řekl jí Ježíš. „Ještě jsem nevystoupil ke svému Otci. Jdi ale
k mým bratrům a vyřiď jim: ,Vystupuji ke svému Otci a k vašemu Otci, ke
svému Bohu a k vašemu Bohu.‘“
18Marie Magdaléna pak šla a zvěstovala učedníkům, že viděla Pána a co
jí řekl.
J a n 19
a36 Exod 12:46; Num 9:12; Žalm 34:21 b37 Zach 12:10 c39 asi 33 kg
1635
Pokoj vám
19Večer téhož dne, onoho prvního dne v týdnu, se učedníci kvůli strachu
z židovských představených sešli za zavřenými dveřmi. Vtom přišel Ježíš,
postavil se doprostřed a řekl jim: „Pokoj vám.“ 20Po těch slovech jim ukázal
své ruce i bok. Učedníci byli šťastní, že vidí Pána. 21„Pokoj vám,“ opakoval
Ježíš. „Jako mě poslal Otec, i já posílám vás.“ 22Po těch slovech na ně dechl
a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého. 23Komu odpustíte hříchy, tomu jsou
odpuštěny; komu je zadržíte, tomu jsou zadrženy.“
24Když tehdy mezi ně Ježíš přišel, jeden z Dvanácti, Tomáš zvaný Dvoj-
če, tam nebyl. 25Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána!“ „Dokud
neuvidím stopu hřebů v jeho rukou,“ odpověděl jim, „dokud prstem
nesáhnu tam, kde byly hřeby, dokud nevložím ruku do jeho boku, nikdy
neuvěřím.“
26O týden později byli jeho učedníci znovu uvnitř a Tomáš s nimi. Dveře
byly zavřené, ale Ježíš přišel a postavil se doprostřed se slovy: „Pokoj vám.“
27Potom řekl Tomášovi: „Polož sem prst. Podívej se na mé ruce. Natáhni
ruku a vlož mi ji do boku. Přestaň být nevěřící a začni věřit.“
28„Můj Pán a můj Bůh!“ zvolal Tomáš.
29„Uvěřil jsi, protože jsi mě viděl,“ řekl mu Ježíš. „Blaze těm, kteří neviděli, a uvěřili.“
30Ježíš ovšem před svými učedníky vykonal i mnoho jiných znamení,
která v této knize nejsou zapsána. 31Tato jsou ale zapsána, abyste uvěřili,
že Ježíš je Mesiáš, Boží Syn, a abyste skrze víru měli život v jeho jménu.
Snídaně u jezera
21 Potom se Ježíš znovu ukázal učedníkům u Tiberiadského jezera. Stalo se to takto: 2Šimon Petr, Tomáš zvaný Dvojče, Natanael z Kány a
Galilejské, synové Zebedeovi a další dva jeho učedníci byli spolu.
3„Jdu na ryby,“ řekl jim Šimon Petr.
„Půjdeme s tebou,“ odpověděli. A tak šli a nastoupili na loď. Té noci ale
nic nechytili.
4Za svítání stál na břehu Ježíš (učedníci ale nevěděli, že je to on). 5„Nemáte něco k jídlu, hoši?“ zavolal na ně.
„Nemáme,“ odpověděli.
6„Hoďte síť napravo od lodi a něco najdete,“ řekl jim. Hodili tedy síť a už
ji ani nemohli utáhnout, kolik v ní bylo ryb.
7Učedník, kterého Ježíš miloval,b tehdy řekl Petrovi: „To je Pán!“ Jakmile
Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, oblékl si plášť (protože byl svlečený) a vrhl
se do vody.
8Ostatní učedníci pak připluli s lodí (nebyli totiž daleko od břehu, jen
asi dvě stě loket)c a táhli tu síť s rybami. 9Když vystoupili na břeh, uviděli
rozdělaný oheň a na něm rybu a chléb.
10Ježíš jim řekl: „Přineste trochu ryb, které jste teď nalovili.“ 11Šimon Petr
tedy šel a vytáhl na břeh plnou síť – 153 velkých ryb! A přestože jich bylo
tolik, síť se neroztrhla.
12„Pojďte snídat,“ řekl jim Ježíš. Nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat:
„Kdo jsi?“ protože věděli, že je to Pán. 13Ježíš přistoupil, vzal chléb a podával
J a n 21
a1 Jan 6:1 b7 Jan 13:23; 19:26 c8 necelých 100 m
1636
jim ho a podobně i rybu. 14Tak se Ježíš už potřetí po svém zmrtvýchvstání
ukázal učedníkům.
Pas mé ovce
15Po snídani se Ježíš zeptal Šimona Petra: „Šimone Janův,a miluješ mě více
než oni?“
„Ano, Pane,“ odpověděl mu. „Ty víš, že tě mám rád.“
Ježíš mu na to řekl: „Pas mé beránky.“
16Potom se ho zeptal podruhé: „Šimone Janův, miluješ mě?“
„Ano, Pane,“ odpověděl mu. „Ty víš, že tě mám rád.“
Tehdy mu Ježíš řekl: „Pečuj o mé ovce.“
17Potom se ho zeptal potřetí: „Šimone Janův, máš mě rád?“
Petr se zarmoutil, že se ho Ježíš potřetí zeptal: „Máš mě rád?“ Odpověděl
mu: „Pane, ty víš všechno. Ty víš, že tě mám rád.“
Ježíš mu na to řekl: „Pas mé ovce. 18Amen, amen, říkám ti: Když jsi byl
mladší, oblékal ses a chodils, kam jsi chtěl. Až zestárneš, rozpřáhneš ruce,
oblékne tě jiný a povede tě, kam nechceš.“ 19(To řekl, aby mu naznačil,
jakou smrtí oslaví Boha.) Po těch slovech mu řekl: „Následuj mě.“
20Petr se otočil a uviděl za sebou jít učedníka, kterého Ježíš miloval. (Byl
to ten, který ho tehdy při večeři objal a zeptal se: „Pane, kdo tě zradí?“)b
21Když ho Petr uviděl, zeptal se Ježíše: „Pane, a co on?“
22Ježíš mu řekl: „Jestli ho tu chci nechat, dokud nepřijdu, co je ti po tom?
Ty mě následuj.“ 23Mezi bratry se pak rozneslo, že ten učedník nezemře.
Ježíš mu však neřekl, že nezemře, ale: „Jestli ho tu chci nechat, dokud
nepřijdu, co je ti po tom?“
Epilog
24To je ten učedník, který vydává svědectví o těchto věcech a zapsal je;
a víme, že jeho svědectví je pravdivé.
25Ježíš ovšem udělal i mnoho jiných věcí. Kdyby měly být všechny jednotlivě vypsány, mám za to, že by bylo napsáno tolik knih, že by se ani nevešly
na svět.
J a n 21
a15 někt. rukopisy Jonášův (Mat 16:17); tak i dále b20 Jan 13:23–25

 txtapk.com    








translate-přeložit





 
2023-03-24-bip39-standalone.html
 
jeden krucek
 

 

Příklad stránky s odkazy

Text odkazu 1

Text odkazu 2

Externí odkaz

Telefonní číslo

Odkaz na sekci

Odkaz na soubor